V roce 1915 se dočkal premiéry snímek D. W. Griffitha, který proměnil svět kinematografie. Přinesl řadu nových filmařských postupů, ale zároveň byl snůškou rasistických vizí.
Před více než sto lety, konkrétně 3. března 1915, měl v New Yorku premiéru snímek Zrození národa (The Birth of a Nation). O týden později následovalo promítání v Los Angeles a po deseti dnech také v Bílém domě, čímž se film stal vůbec první celovečerákem, který byl v těchto prostorách uveden.
Jednalo se o jeden z prvních velkofilmů, a tak do kinosálů dorazily davy diváků. Více než tříhodinová němá podívaná tehdy Američany uchvátila a stala se kasovním trhákem. Už při premiéře v New Yorku se však silně ozvaly i protestní hlasy. Počin z režie D. W. Griffitha totiž nebyl jen přelomovým filmem, který kinematografii obohatil o celou řadu inovací, ale také otevřeným rasistickým projevem.
Není tedy divu, že se před kinosálem, v němž proběhla premiéra, sešikovaly desítky lidí pod vlajkou organizace NAACP (National Association for the Advancement of Colored People – lidskoprávní organizace, která se zaměřuje na ochranu práv Afroameričanů).
Děj filmu vypráví o dvou bělošských rodinách. Jedné ze severu a druhé z Jihu. Přibližuje jejich osudy na pozadí Americké občanské války a následného období rekonstrukce zničené země.
Režisér D.W. Griffith, jako potomek plukovníka, který bojoval za Konfederaci, do svého díla vložil celou řadu rasistických scén. Ve snímku samotném přitom téměř žádní Afroameričané nehrají. Pouze se mihnou ve vedlejších rolích.
Pokud však ve filmu uvidíte Afroameričana, téměř vždy je ztvárněn bělošským hercem se začerněným obličejem.
Pokud se budete soustředit na způsob, kterým černochy režisér vyobrazil, velmi brzy vám dojde, co bylo jeho záměrem. Afroameričané jsou ve Zrození národa zosobněním primitivní sexuality, brutálního chování a je jasně naznačeno, že se jedná o podřadnou rasu.
Scén založených na primitivních předsudcích zde naleznete širokou paletu. Zmíním kupříkladu roli Waltera Longa, který ztvárňuje bývalého otroka Guse, toužícího po nevinné Floře Cameron (Mae Marsh). Ve filmu se ji chystá znásilnit, načež dívka raději zvolí sebevraždu skokem ze skály.
Ještě odpudivější je role Ku Klux Klanu, který ve snímku působí jako hrdinný spolek bojující za záchranu jižanských bělochů. V jednom momentě dokonce členové tohoto rasistického uskupení vyrážejí za záchranou krásné blondýnky (Lillian Gish), která je v ohrožení ze strany mulata.
Snímek v zobrazování „černošské hrozby“ postupuje ještě dále. Zmíněný mulat má ve snímku pozici viceguvernéra. Další Afroameričané se zde objevují ale i na dalších důležitých pozicích – jako zákonodárci, soudci, porotci, voliči nebo ozbrojení vojáci bojující za rasovou rovnost.
Černošští zákonodárci z Jižní Karolíny jsou vyobrazeni bez bot, popíjejíc whiskey, pojídajíc kuřata, během čehož schvalují zákon umožňující svatbu mezi černochy a bělochy. Režisér tím očividně chtěl u bílých diváků vyvolat obavy o tom, jak „příšerně“ bude jejich svět vypadat, pokud k moci pustí Afroameričany.
Otevřeně rasistický snímek je pro svůj kasovní úspěch odrazem doby a důkazem toho, že otevřená politika Abrahama Lincolna nestačila k tomu, aby byly rasistické tendence zahlazeny hluboko pod zem, kam patří. Existuje zde však ještě jedna rovina vnímání tohoto počinu, kterou prostě nemůžeme přehlížet.
Zrození národa totiž stálo hned za celou řadou inovativních filmařských postup. Řada technik zde byla vyzkoušena vůbec poprvé. Každý záběr „z pohledu oka“, z vysokého úhlu či postupné tmavnutí obrazu mohli diváci prvně vidět právě v tomto počinu.
Šlo také o první snímek, ke kterému byla složena orchestrální hudba (z rukou Josepha Carl Breila). Nemluvě o na tu dobu ohromujících válečných záběrech, na nichž účinkovaly stovky lidí. V té době šlo o nepředstavitelně velkolepou podívanou. Pokud si tedy snímek během sledování rozložíte na čistě technickou podívanou a ideologický materiál, dostanete dva odlišné pohledy.
A ač jde z dnešního pohledu o zavrženíhodnou podívanou, Američané před sto lety to viděli jinak. Důkazem budiž fakt, že film byl přehráván celých 44 týdnů v kuse v kině Liberty Theatre v New York City. Lístky navíc stály 2,20 dolarů, což je v dnešním přepočtu přibližně 50 dolarů.
Vydělal si na sebe tehdy neskutečných 60 milionů dolarů a pozici nejvýdělečnějšího filmu všech dob držel až do roku 1939, kdy jej překonalo Gone with the Wind.
Zrození národa můžeme jeho poselstvím přirovnat k nacistické propagandě jako Triumph of the Will nebo Jew Suss. Jeho úspěch měl dopad na rozšíření předsudků a ještě do 70. let měl film působit jako součást materiálů, kterými Ku Klux Klan rekrutoval nové členy.
Samotný snímek pak stál také za vznikem jednoho z nejvýznamnějších poznávacích symbolů této rasistické orgnanizace. D. W. Griffith totiž do svého snímku chtěl umístit nějaký výrazný symbol, který by se na plátně dobře vyjímal – zvolil hořící kříž. Organizace poté tuto symboliku přebrala a vytvořila z ní svůj poznávací znak.
Na Zrození národa navázal o 101 let později afroamerický režisér Nate Parker stejnojmenným filmem. Originální filmová odpověď na propagandistický film ze začátku minulého století se nesetkala s takovým úspěchem, vnesla však do kinematografie zprávu o stavu společnosti, která se ze svých chyb dokázala alespoň částečně poučit.
