Pavel Minařík se chystal zničit nevinné životy. Komunistický režim jej přesto považoval za hrdinu a byla o něm dokonce složena oslavná píseň.
Pavel Minařík je jméno, které slyšel alespoň jednou v životě téměř každý Čechoslovák, který zažil komunistickou totalitu. Tehdejšími vládními činiteli byl nazýván hrdinou a Josef Laufer o něm dokonce složil oslavnou píseň s názvem Dopis Svobodné Evropě.
Podobně jako u dalších jedinců oslavovaných komunistickým režimem, i v případě Pavla Minaříka byl veřejnosti prezentován zakřivený obraz reality. Lidé ho měli uctívat jako hrdinu, ale ve skutečnosti šlo o pouhopouhého agresora, který chystal teroristický útok.
Vy, co jste po nocích
ladili dráty
učili sousedy potomkům lhát
slyšte o prorocích
s tupými drápy
jak se jim zhroutil
ten upíří hrad.
Ačkoli byl v pozdějším věku uctíván jako nositel míru a zároveň na druhé straně barikády zatracován jako terorista, jeho mládí ničemu takovému nenapovídalo.
Vystudoval učiliště, z něhož vyšel jako elektroinstalatér, posléze nějaký čas dělal kulisáka v divadle a nakonec skončil v brněnském rádiu. V té době učinil závažné rozhodnutí, které z něj mělo udělat hrdinu – podepsal spolupráci se složkami StB.
Ti si vážili jeho odhodlání a věrnosti Komunistické straně, zároveň se jim hodily jeho pracovní zkušenosti, a tak mu zadali důležitou misi. Měl se infiltrovat mezi zaměstnance Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, které ve svém vysílání nezkresleně informovalo o událostech na Západě a vyvracelo komunistickou propagandu.
Ztratili obličej
to dolar byl důvod
po boku Goebbelsů je
jim Ou Kej
ztratili obličej
i jazyk a původ
teď hrají z partesů
hlas Sí Aj Ej.
Minařík se vydával za emigranta a díky jeho schopnostem a předchozím zkušenostem se mu v roce 1969 podařilo skutečně mezi zaměstnance bez povšimnutí infiltrovat.
Od československé rozvědky za to dostával 10 tisíc marek ročně. Z vlastní iniciativy aktivně vyhledával a shromažďoval citlivé informace, které pak do Československa šifrovanou formou zasílal.
Vystupoval pod krycími jmény Ulyxes a Play a detailně československé rozvědce popisoval zprávy a informace, které se do Československa dostávaly i navzdory rušičkám signálu.
Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.
Ve svých pamětech píše, že stanice měnila programy podle vůle a příkazů americké CIA. Těžko lze jeho tvrzení pokládat za relevantní. Posedlost socialismem mu totiž v průběhu let zřejmě zatemnila mozek, rozhodl se totiž rádio zničit.
Nikoli však jeho vnitřním rozvratem. Měl v plánu jej vyhodit do povětří. Chtěl umístit výbušniny k pěti vysílacím stanicím a následně je odpálit.
Ještě předtím, než svůj nápad oznámil svým nadřízeným, vše detailně připravil, zakreslil si plánky, určil časy a byl plně připraven akt teroru dokonat.
Když však své řídící důstojník o svém plánu informoval, ti jej odmítli a raději mu přikázali vrátit se zpět do Československa. Snad z obavy, že by zákaz nerespektoval, nálože si sám sehnal a Rádio Svobodná Evropa vyhodil do vzduchu.
Do pupku hadího
jim kapitán hrábl
a sedm let vypíjel
prolhanou žluč
Ty "svobodný rádio"!
Už ti dech zchladl!
Od našich hrdinů
pravdě se uč!
Jeho plány se nakonec pravděpodobně inspirovala tajná služba Rumunska, která dokázala atentát částečně provést v dubnu 1981. Zranění při něm byli čtyři lidé.
Po příjezdu do Československa Pavla Minaříka StB neuklidilo do ústraní. Právě naopak. Komunisté uspořádali 29. ledna 1976, v budově Svazu československých novinářů, velkolepou tiskovku, kde ho se vší pompou představili národu jako hrdinu.
Naslouchalo mu 137 z novinářů ze 16 zemí. Nechyběli zpravodajové z Kuby, Japonska a Číny. Tuzemským i zahraničním novinářům vyprávěl o tom, jak se infiltroval do struktur Rádia Svobodná Evropa, které je žumpou a tlampačem nepravd.
V následujících dnech začaly propagandistické deníky tlačit zprávy o Minaříkovi občanům mnoha zemí východního bloku. Rudé právo o něm dokonce začalo otiskovat reportážní seriál.
Rumunské deníky o něm psaly obsáhlé zprávy a sovětská televize prezentovala půlhodinový pořad jen o něm. Později na něj čekal ještě řád Rudé hvězdy.
Utekli – bezmocní
a zradili mámu
i tátu, co někde má
bez jména hrob
chtějí nám – nemocní
zasadit ránu
za konto Lloydů na ptačí zob.
Po Minaříkově zařazení do sbírky osobností sloužících propagandistickým účelům si až do revoluce žil luxusní život za státní peníze. Za své „statečné činy“ byl povýšen do hodnosti plukovníka a stal se šéfredaktorem plátku Signál. Život na vysoké noze pro něj však skončil spolu se Sametovou revolucí v roce 1989.
Nový režim se rozhodl jeho činy potrestat. Za přípravu bombového atentátu byl souzen, nakonec však z přelíčení vyvázl bez trestu.
Spravedlnost si pro něj došla až o několik let později. V roce 2011 totiž skončil za mřížemi. Uchýlil se k pojišťovacím podvodům, za které si vysloužil pět let za mřížemi natvrdo.
Propuštěn byl sice na podmínku, načež živořil v sociálním bytě Červeného kříže v brněnských Žabovřeskách, ale nedlouho po vstupu na svobodu byl znovu zatčen.
Nad naší hranicí
nebe je čisté
nechceme stanici
s nápisem HNŮJ
Uřvi si bránici
ty špinavé klíště
a nepleť se do veršů
KDE DOMOV MŮJ.
Na brněnském hřbitově se pokusil spáchat sebevraždu. To se mu za jedno nepodařilo a za druhé se chtěl zabít nelegálně drženou zbraní. Porušil tím podmínku a dostal čtyři měsíce za mřížemi.
Z komunisty oslavovaného hrdiny se tedy časem stala troska žijící střídavě v sociálním bydlení a ve věznici.
