10 výborných děsivých filmů, které vám naženou husí kůži jako ten nejlepší horor.
Když se chcete bát, logicky sáhnete po nějakém hororu. Nicméně, několik filmů, které do tohoto žánru nespadají, dokáží být mnohdy děsivější, více znepokojující a strašidelnější.
Tento článek je výběrem 10 z nich. Uvědomujeme si, že se nedostalo na všechny. O své vlastní „hororové nehorory“ se můžete podělit v diskusi.
Requiem za sen (režie: Darren Aronofsky, 2000)
Mrazivě naturalistický pohled na problematiku drogové závislosti a zároveň nekompromisní dekonstrukce amerického snu. Darren Aronofsky na příběhu tří narkomanů a stárnoucí vdovy závislé na tabletkách na hubnutí vytvořil strhující moderní tragédii, při které vás bude mrazit stejně jako při tom nejlepším hororu.
Adaptace románu Huberta Selbyho, Jr. vyniká geniální technickou stránkou, důmyslnou střihovou montáží a naléhavou hudbou s kvílivý houslovými smyčci. Tím vším se vám zaryje hluboko pod kůži. Kapitolou samou o sobě jsou prvotřídní herecké výkony Jareda Leta, Jennifer Connelly, Marlona Wayanse a Ellen Burstyn.
Take Shelter (režie: Mike Nichols, 2011)
Mimořádně intenzivní psychologické drama vypráví příběh obyčejného muže Curtise (Michael Shannon). Ten žije s manželkou (Jessica Chastain) a neslyšící dcerkou v Ohiu.
Potom však začne mít tíživé noční můry o smrtícím dešti. Časem tyto sny přerostou v posedlost a Curtis začíná budovat podzemní bunkr, aby svou rodinu zachránil. Je ale obava skutečná?
Herecký koncert Michaela Shannona (ale ani Jessica Chastain nezaostává) je hlavním důvodem, proč byste film měli vidět. Druhým je jeho pohlcující atmosféra, kdy doslova sami cítíte psychické peklo, které Curtis prožívá. Zatím pravděpodobně nejlepší Nicholsův film.
Saulův syn (režie: László Nemes, 2015)
Maďarský režisér László Nemes nám ukázal inferno života v koncentračním táboře v celé jeho děsivosti a brutalitě. Peklo lidských dějin se otisklo na filmové plátno tak věrně, že budete mít během celého filmu maximálně stažený žaludek.
Maďarský žid Saul Auslander (Géza Röhrig) se snaží uprostřed vražedného šílenství udělat jednu obyčejnou a humánní věc: Pohřbít tělo mrtvého chlapce.
Na děsivé atmosféře, která jako by vypadla z noční můry, má zásluhu zejména režie a geniální kamera. Díky ní se budete cítit zobrazeným zvěrstvům blíž, než byste chtěli. Velmi důležitý a potřebný film právem oceněný Oscarem.
Macbeth (režie: Justin Kurzel, 2015)
Klasický příběh Williama Shakespearea o posedlosti a zničující touze po moci obalil Justin Kurzel do neuvěřitelně temné a skličující atmosféry.
Realistické vyobrazení krvavého středověku, nezapomenutelný Shakespearův text a skvělé herecké výkony Michaela Fassbendera a Marion Cotillard dělají z tohoto díla strhující zážitek.
Je škoda, že se mu nedostalo větší pozornosti. Hlavně Fassbender dal do role opravdu všechno a stačí jediný pohled do jeho očí, abyste okamžitě pochopili Macbethovo šílenství.
Sedem (režie: David Fincher, 1995)
Sedm hříchů, sedm vražd. Detektiv Somerset (Morgan Freeman) a nováček Mills (Brad Pitt) jsou na stopě brutálnímu vrahovi.
Ten si vzal inspiraci z biblických sedmi smrtelných hříchů a rozhodl se zavraždit představitele každého z nich. Šílenec však má pro oba detektivy připraveno ještě nejedno nepříjemné překvapení.
Dnes již kultovní, temná kriminálka Davida Finchera se může pochlubit špinavou městskou atmosférou, výborným scénářem a depresí ze zkaženosti okolního světa. Pitt a Freeman excelují, ale mistrovský výkon odvedl i na malém prostoru zejména Kevin Spacey. Jeho kreaci si určitě už navždy zapamatujete.
Mulholland Drive (režie: David Lynch, 2001)
Jedno z mistrovských děl Davida Lynche je pozoruhodným noirovým thrillerem se silným surreálným podtónem. Mladá Betty (Naomi Watts) přijíždí do Los Angeles s cílem stát se slavnou herečkou. Narazí však na neznámou ženu (Laura Harring), která trpí ztrátou paměti a společně s ní se rozhodne pátrat po její minulosti.
Obě ženy však čeká propad do hluboké temnoty. Lynchův snímek obsahuje hned několik scén, za které by se nemusel stydět žádný horor. Pokud se vám podaří naladit na tón filmu, budete odměněni nejen pořádně mrazivým, ale také ohromně emocionálním zážitkem.
Sedmý kontinent (režie: Michael Haneke, 1989)
Silná káva, ale pokud ji strávíte, dostanete krystalicky destilovaný děs. Michaelovi Hanekemu na to stačil obraz ze života jedné obyčejné rodiny.
Ta se rozhodne vykonat čin, který není snadné vyložit. Základní dějová kostra slouží režisérovi k poukazování na prázdnotu v mezilidských vztazích, latentní depresi a bezcílnost člověka v současném světě.
Nikdy to však nedělá prvoplánově a už rozhodně se nedočkáte žádného moralizování. Haneke nám prostě a jednoduše jen nastavil zrcadlo, ve kterém se zračí absolutní absurdita našich životů.
Nepřekousne to každý, ale mrazit vás z tohoto filmu bude ještě dlouho. A pokud nebudete mít dost, určitě sáhněte i po jiných Hanekeho dílech. Podobnou sílu totiž jen málokde najdete.
Dogville (režie: Lars von Trier, 2003)
Ani Lars von Trier si (podobně jako Haneke) neklade ve svých filmech žádné servítky a servíruje nám svůj neutěšený pohled na společnost a lidstvo jako takové. Mladá Grace (Nicole Kidman) najde útočiště před gangstery v městečku Dogville.
Za to, že ji obyvatelé přijmou, se jim Grace musí odvděčit domácími pracemi. Nároky obyvatel městečka se však pomalu zvyšují.
Dogville je krutý, depresivní a smutný film. Zaujme nevšední formální stránkou a nic nepřikrášluje. S cyničností ukazuje na zlo v nás a kolem nás. A právě proto je maximálně působivý a bezchybný (včetně geniálně zdrcujícího závěru).
Kladivo na čarodějnice (režie: Otakar Vávra, 1969)
Na první pohled nevinný pokus staré žebračky o krádež hostie odstartuje jedny z největších čarodějnických procesů, jaké se kdy na území Čech udály.
Do města Šumperk přichází inkvizitor Boblig z Edelstadtu (Vladimír Šmeral) a pomocí mučení a manipulace začne odsouzeným „čarodějnicím“ podsouvat jména bohatých rodin a občanů, kteří se také měli účastnit čarodějnických obřadů.
Mimořádně mrazivé vyobrazení šílené doby, cynismu, krutosti a fanatismu. Na autenticitě přidává, že se autoři inspirovali přímo dochovanými spisy a soudními zápisy o čarodějnických procesech z let 1678–1695. Pozoruhodné je, že dílo můžeme číst i jako alegorii na vykonstruované komunistické procesy v 50. letech.
Duel (režie: Steven Spielberg, 1971)
Jeden z prvních filmů dnes již legendárního Stevena Spielberga je dokonalou ukázkou toho, jak se z mála dá vytěžit maximum. Obchodní cestující Mann (Dennis Weaver) cestuje ve svém autě na poradu se šéfem. Na cestě za ním se však objeví kamion s tajemným řidičem.
Ten začne Manna pronásledovat, snaží se jeho auto vyhodit z cesty. Rutinní cesta se okamžitě mění v boj o holý život. Výborná práce s napětím, perfektní Weaver v hlavní roli a atmosféra nefalšované úzkosti a děsu. To vše z Duelu dělá snímek, který byste si neměli nechat ujít.
BONUS: Queen of Earth (režie: Alex Ross Perry, 2015)
V našich končinách bohužel nepříliš známý film je perfektním příkladem ultimátního psychologického teroru. Přitom děj nezní nijak dramaticky. Catherine (Elisabeth Moss) se po smrti svého otce a nepříjemném rozchodu s přítelem na jistý čas nastěhuje ke své nejlepší kamarádce Virginii (Katherine Waterston).
Jejich vzájemný vztah se však pomalu začíná hroutit. Vyzvednout je třeba zejména fenomenální výkon Elisabeth Moss a místy nefalšovanou hororovou atmosféru. Film nesedne každému, pokud však máte rádi nezávislou tvorbu, určitě Queen of Earth dejte šanci.
