Les Charlots a čtyři kvalitní komedie. Vyrůstali jste na nich i vy?
V dnešní době je poměrně náročné natrefit v kině na komedii, která funguje jednak po příběhové, ale i po komické stránce. Mnoho filmů totiž recykluje stejný druh humoru a jednoduše nedokáže zabavit tak, jako starší kousky z druhé poloviny dvacátého století ze zemí jako například Francie a Itálie.
Většina z vás, kteří čtete tento článek, jste poměrně mladí na to, abyste měli příležitost vyrůstat na filmech ze sedmdesátých či osmdesátých let (stejně jako já). Pokud jste se k nim už dopracovali, spíše vás k tomu vedli vaši rodiče nebo starší známí. Pokud přeci jen ne, tento článek vás provede čtveřicí filmů, které by vám rozhodně neměly ujít.
Přiblížíme si známou skupinu Les Charlots věnující se převážně rockové hudbě. Mladí chlapci se po návalu slávy rozhodli věnovat i herectví, protože jim chodilo hodně různých nabídek. Netrvalo dlouho a objevili se před kamerou.
Jejich první snahy nedopadly ideálně. Časem však potkali talentovaného režiséra Claudea Zidiho, který je posadil na koně a natočil s nimi čtyři vynikající snímky plné humoru, lásky a dobrodružství na francouzském venkově. Pojďme se tedy na ně podívat v chronologickém pořadí.
Les bidasses en folie | Bažanti (1971)
Téměř půldruhé hodiny dlouhý počin nám představuje jednotlivé členy kapely a jejich snahu nastartovat svou kariéru a prorazit ve světě hudby. Plány nevyjdou podle očekávání a mladíci jsou povoláni do armády. Během tréninků a různých cvičení se setkávají se strastiplnými překážkami.
Problémům se vyhýbají s nadhledem, díky čemuž si vícekrát vyslouží nejeden trest. Rovněž zde platí staré zažité pravidlo – na co chlapci sáhnou, to nedopadne dobře. Samozřejmě, film je jako celek třeba brát jako oddechovku plnou vtipů a různých příležitostných gagů, ačkoli může na první pohled vypadat jako slepenec různých útržků scén.
I přes tento fakt většina elementů funguje na výbornou. Režisér Zidi dokázal, že umí rozesmát diváky a díky sympatickému obsazení přinesl jednu z komedii, které si rádi pustíme i dnes, přestože jsme ji viděli několikrát.
Les fous du stade | Blázni ze stadiónu (1972)
Netrvalo dlouho a Claude se opět chopil režisérského postu. Mladí herci si natáčení prvního filmu užívali a není divu, že svůj entusiasmus přenesli i do dalšího projektu. Tentokrát prázdniny tráví v malém městečku kdesi na venkově.
Nakupují v lokálním obchodě, okouzlují šarmantní dívky a majitel obchodu je potají okrádá. Vše se změní v momentě, kdy jsou pověřeni rozvěsit výzdobu u příležitosti předání olympijské pochodně druhému běžci.
Málokterý z nich by tušil, že se i oni objeví na olympiádě ve většině disciplín, získají nějaké ty certifikáty a vyzkouší si maratón. Divákovi může takový lehký námět připadat jako mírná absurdnost, ovšem, pokud se na film díváte s odstupem, dokonale si ho užijete.
Minimalistická režie toto malé dílo dělá ve své podstatě obrovským. Jedna scéna plná gagů střídá druhou a neustále se něco odehrává. Po několika dekádách se již typ humoru v moderní kinematografii změnil, ale přesto byste si měli přijít na své. Navíc jde o nostalgický návrat do minulosti.
Le grand bazar | Velký bazar (1973)
Opět uběhl jen jeden jediný rok a Zidi dokázal natočit další z nejlepších filmů své kariéry. Herecké kvarteto se nachází ve velkoměstě a co je nejhorší, musí si hledat práci. Kéž by jen šikovnost mladíků dosahovala úrovně jejich lišáckého umu.
Mimo jiné jejich kamarád Emil, který se svými malými potravinami a bistrem bojuje s konkurenčním supermarketem, potřebuje pomoc. Zákazníci totiž raději nakupují naproti a malému podniku hrozí krach. Dokáží se chlapci vypořádat s Emilovou nepřízní osudu?
Jak jinak, i tentokrát jim v hlavě utkví šílený nápad. V přestrojení a s různými pomůckami se do supermarketu vydávají téměř pravidelně a šikovně nacházejí způsoby, jak sem tam něco ukrást a zboží propašovat přes brány pokladen pryč. Některé nápady jsou až tak šílené, že se přichytíte s pořádným úšklebkem na tváři.
Zajímavostí je i fakt, že v každém dalším filmu ze série vystupují totožní herci a menší, nazvěme to, epizodní postavy. Chemie mezi hlavními protagonisty je téměř nepopsatelná a upřímně, dostáváme jeden z filmů, na které se tak snadno nedá zapomenout.
Les bidasses s'en vont en guerre | Bažanti jdou do boje (1974)
Bažanti se na plátno vrátili ještě párkrát, ale ne vždy úspěšně. Volné pokračování z roku 1974 se kvalitou opět vrací ke svému výše zmíněnému originálu a servíruje velkou dávku humoru, tentokrát především z prostředí věznice a vojenského cvičiště.
Kluci se musí zbavit svých dlouhých vlasů, přetrpět nepříliš lahodné jídlo a v neposlední řadě dodržovat neúprosnou vojenskou disciplínu. Znepříjemňování života velitele je pro ně často cestou za mříže, ale i zde si dokáží poradit.
Snaha utéct za svobodou dopadne přesně podle jejich představ a brzy se ocitají na malé vesnické farmě, do níž se snaží zapadnout. Nemohou chybět ani mladé dívky a obrovská dávka nečekaných událostí.
Skupinka vycítí přicházející konflikt a nám se dostává pohled na bitvu možná trochu připomínající pozdější věčné soupeření nabité gagy v komediích s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Půldruhé hodiny dlouhá stopáž dokáže příjemně uvolnit a zabavit vás, případně i vaši polovičku.
Les Charlots se objevili v bezpočtu projektů, avšak postupem času a zároveň kvůli absenci Claudea Zidiho na režisérské stoličce to už prostě nefungovalo tak dobře, jako na začátku sedmdesátých let. Nic vám však nebrání tomu, abyste se vydali i do těchto vod.
Francouzská kinematografie z tohoto období nabízí mnoho povedených kousků. Vždyť si vezměte Louise de Funèse, který se díky svým rolím stal tváří filmového průmyslu. Mohli bychom zmínit i další významné osobnosti, ale k tomu se dostaneme snad příště.
Nezapomeňte nám do sekce komentářů napsat názvy vašich oblíbených snímků a podělit se o ně s ostatními.
