Literárním dílům vděčíme za mnoho strhujících snímků. Zde jsou některé z nich.
Filmů podle knižních předloh, novel či povídek odjakživa vznikalo (a stále vzniká) obrovské množství. Literární tvorba je pro filmaře nenahraditelným zdrojem inspirace a díky tomu jsme se už dočkali mnoha skvělých knižních adaptací.
Když jsme se pro vás snažili dát dohromady následující desítku filmů, rozhodli jsme se, že zařadíme snímky, které sice vycházejí z knih či povídek, ale tvůrci se jimi jen více či méně volně inspirovali a nebáli se vykročit vlastní cestou.
The Birds (režie: Alfred Hitchcock)
Legendární horor Alfreda Hitchcocka se inspiroval stejnojmennou povídkou Daphne du Maurier (vyšla několikrát i v našich končinách), avšak z předlohy si vzal jen originální nápad o útočících ptácích.
V povídce je hlavním hrdinou válečný veterán Nat a jeho manželka. Jednoho dne začnou na lidi útočit ptáci a postupně jim padne za oběť několik lidí. Zatímco film obsahuje v závěru pro hlavní postavy aspoň trochu naděje, v povídce bychom něco takového hledali marně. Na jejím konci si Nat uvědomí, že ptáci nakonec zničí celé lidstvo.
Hitchcock si pro adaptaci vymyslel vlastní postavy Melanie Daniels (Tippi Hedren) a Mitche Brennera (Rod Taylor) a rozehrál mezi nimi romantický vztah. Zásadní role ve filmu hrají i postavy Jessicy Tandy, Veronicy Cartwright či Suzanne Pleshette.
Režisérovi se podařilo přenést jedinečně mrazivou atmosféru povídky i na plátno a vznikl tak jeden z nejlepších hororů všech dob.
Sleepy Hollow (režie: Tim Burton)
Parádní gotický horor Tima Burtona je mnohými považován za jedno z jeho nejlepších děl. Detektiv Ichabod Crane (Johnny Depp) přijíždí vyšetřit brutální vraždy do zapadlého městečka Ospalá díra. Oběti našli bez hlavy a obyvatelé s hrůzou šeptají, že za vraždami stojí děsivý bezhlavý jezdec.
Burtonův snímek zaujme skvělými herci, nádhernou stylizací a poměrně štědrou porcí krve, čarodějnických rituálů a odseknutých hlav. Scénáristovi Andrewu Kevinovi Walkerovi sloužila jako inspirace povídka The Legend of Sleepy Hollow z roku 1820 od oblíbeného romantického spisovatele Washingtona Irvinga.
Samotná předloha je povedená, avšak s Burtonovým filmem má společného jen málo. Maximálně jména postav. Ichabod Crane v ní není detektiv, ale učitel a můžete také zapomenout na přehnanou temnotu či vraždy. Z dnešního pohledu už text ani nepůsobí příliš hororově.
Tvůrci Ospalé díry tedy v podstatě vytvořili zcela nový příběh. Samotná povídka byla zfilmována již vícekrát. Poprvé v roce 1922.
Memento (režie: Christopher Nolan)
I slavný thriller Memento od Christophera Nolana si vzal inspiraci z literárního díla. Povídku Memento Mori napsal Christopherův bratr Jonathan a v tisku vyšla v roce 2001. Stejně jako film, i předloha vypráví příběh muže z anterográdní amnézií. Ve snímku je tímto mužem Leonard Shelby (Guy Pearce).
Ten si každou novou informaci pamatuje jen několik minut, avšak přesto se snaží vypátrat zločince, který zavraždil jeho manželku a jeho připravil o paměť.
Nolanovo mistrovské dílo je vyprávěno odzadu a na první zhlédnutí může působit mírně zmateně. Jde ale o strhující thriller a právem se mu dostalo diváckého i kritického uznání.
V povídce se hlavní hrdina jmenuje Earl a jeho příběh se odvíjí ve dvou liniích: V první je Earl zavřený v psychiatrické léčebně, v druhé se mu podaří uprchnout. Následně se vydává najít vraha své ženy.
Základ tedy zůstal stejný, včetně některých detailů (Earl si informace, které si chce zapamatovat, tetuje na tělo) i ve filmu, avšak Christopher Nolan příběh trochu více rozvedl, přidal nové postavy, dodal ději na celkové košatosti a větší komplexnosti. Povídka se později objevila jako skrytý bonus na speciální DVD edici Mementa.
The Curious Case of Benjamin Button (režie: David Fincher)
Působivé fantasy romantické drama od Davida Finchera našlo svůj literární podklad ve stejnojmenné krátké povídce od F. Scotta Fitzgeralda. Snímek nám představil Benjamina Buttona (Brad Pitt), který se narodil jako starý člověk a následně během svého života mládl. Jeho životní láska Daisy (Cate Blanchett) však stárne jako všichni ostatní.
Ve Fitzgeraldově povídce se však žádná osudová romance nekoná. Autor nám sice také převypráví Benjaminův zvláštní život od jeho narození až po smrt, ten je však radikálně odlišný od toho, co jsme mohli vidět na filmovém plátně. Zaměřuje se spíše na obyčejné životní problémy, kterým Benjamin musí čelit.
Kvůli tomu, že vypadá na 50 let, ho nechtějí přijmout na univerzitu. Nakonec se ožení a stane se z něj poměrně slušný obchodník. Bojuje ve španělsko-americké válce v roce 1898 a po návratu svou firmu prodá do rukou synovi. Stále mládne a jeho minulý život se mu z paměti postupně vytrácí, až zbývá jen tma.
Fitzgeraldova povídka je rozhodně kvalitní, je však cítit, že tvůrci si (podobně jako u The Birds) vzali z předlohy pouze ústřední nápad a všechno ostatní ignorovali.
Blade Runner (režie: Ridley Scott)
Kultovní sci-fi masterpiece Ridleyho Scotta vychází z románu Do Androids Dream of Electric Sheep? od Philipa K. Dicka, jednoho z nejvýznamnějších autorů science-fiction.
Ve filmu je hlavním hrdinou detektiv Rick Deckard (Harrison Ford). Ten dostane za úkol vypátrat replikanty (androidy), kteří unikli z kolonií na jiných planetách a dostali se na Zemi.
Zároveň se setká s novým modelem replikanta – krásnou Rachael (Sean Young). Snímek se sice v době svého uvedení setkal s vlažnými kritickými reakcemi, postupem času se z něj však stalo kultovní dílo, které opěvují diváci i recenzenti.
Blade Runner nabídl fantastickou atmosféru, filozofické otázky a výborné herecké výkony. V knižní předloze Philipa K. Dicka je také hlavním hrdinou Rick Deckard, avšak samotný příběh obsahuje několik odlišností.
Tak například v knize je Deckard ženatý, podstatně jiný je jeho vztah s Rachael, což platí i pro některé dějové zvraty a celkovou atmosféru.
Také několik kultovních scén (například legendární monolog replikanta Roye Battyho) na stránkách knihy nenajdete. Lze tedy říci, že Ridley Scott se inspiroval základní příběhovou kostrou, ale navázal na ni nové významy.
Children of Men (režie: Alfonso Cuarón)
Pochmurná postkatastrofická vize, o kterou se postaral Alfonso Cuarón, je adaptací knihy britské autorky P. D. James. Příběh Cuarónova díla nás zavádí do roku 2027, kdy lidstvo zápasí s neplodností.
Už 19 let se nenarodilo žádné dítě, z Velké Británie se stal totalitní stát a nouze není ani o krvavé teroristické útoky odbojových skupin. Bývalý aktivista Theo (Clive Owen) nyní pracuje pro vládu a je smířen s tím, že ho dříve či později čeká smrt.
Následně se však dostane mezi odbojovou skupinu vedenou Theovou bývalou ženou Julian (Julianne Moore). Ta ochraňuje mladou Kee (Clare-Hope Ashitey), která je těhotná.
Předloha vyšla v roce 1992 a na rozdíl od filmu má složitější narativní strukturu, čímž je pro některé čtenáře náročnější. Střídá se v ní třetí a první osoba, Theo je v předloze profesor historie a výňatky z jeho deníku jsou důležitou součástí díla.
Několik postav bylo sloučeno do jedné či vyškrtnuto. Změny se dotkly i zásadních dějových zvratů. Mnozí kritici a diváci tvrdí, že Cuarónova adaptace je dokonce lepší než předloha. Režisérovi se podle nich mnohem lépe podařilo vykreslit jednotlivé charaktery, jejich přeměny a celkovou atmosféru dystopické budoucnosti.
Planeta opic (režie: Franklin J. Schaffner)
Planeta opic Franklina J. Schaffnera dnes už právem patří mezi klasiku sci-fi žánru. Americký astronaut Taylor (Charlton Heston) a jeho dva kolegové ztroskotají na záhadné planetě.
Nejprve se zdá být opuštěná, ale astronauti brzy zjistí, že jí vládnou inteligentní opice, přičemž lidský druh přežívá v primitivních kmenech. Podobný příběhový rámec obsahovala i knižní předloha od Pierrea Boulleta.
V ní se hlavní hrdina jmenuje Ulysses Mérou, ovšem i on se spolu s dvěma dalšími cestovateli dostane na planetu, které vládnou opice. Scénář však vycházel z knižní předlohy jen volně, takže ačkoliv se i zde nacházejí postavy Novy, Ziry či Cornelia, jejich osudy jsou podstatně jiné.
I příběh obsahuje několik odlišnosti, například Ulysseovi porodí Nova syna a čtenář se dozví, jak došlo k pádu lidstva. Nezapomenutelný závěr snímku také nemá oporu v knize. Původní závěr předlohy využil až později Tim Burton ve svém rebootu.
Stalker (režie: Andrej Tarkovskij)
Zásadní artové sci-fi Andreje Tarkovského vzniklo na motivy románu Roadside Picnic od Arkadije a Borise Strugackých. Vzhledem k faktu, že jde o velmi volnou adaptaci, překvapí, že scénář napsali právě autoři knižní předlohy.
Tarkovského dílo nás přenáší do neurčité budoucnosti. Stalker (Alexander Kajdanovskij) pravidelně provádí lidí přes takzvanou Zónu.
V ní neplatí fyzikální zákony našeho světa a na lidi tam může číhat smrtelné nebezpečí. V Zóně však existuje záhadná místnost, o které se říká, že splní každé přání tomu, kdo do ní vkročí. Stalker na cestě doprovází Spisovatele (Anatolij Slonitsyn) a Profesora (Nikolaj Grinko).
Film je mimořádně náročným, ale maximálně fascinujícím dílem, které staví na atmosféře, neurčitosti a mnoha filozofických tématech a otázkách. Ty od diváka vyžadují nemalou dávku pozornosti a schopnosti interpretovat jednotlivé obrazy.
Kniha však nemohla být odlišnější. Sám režisér se vyjádřil, že jediné, co mají film a předloha společné, jsou slova „Stalker“ a „Zóna“. Je pravda, že román bratrů Strugackých je klasičtěji střižené sci-fi, má jednoznačnější dějový oblouk a tím může být pro diváka stravitelnějším soustem než film.
Jistou filozofickou hloubku nelze upřít ani knize, avšak pokud budete očekávat podobný meditativní a jedinečný zážitek, jaký předvedl Tarkovskij, budete notně zklamáni.
Annihilation (režie: Alex Garland)
Sci-fi horor Annihilation patří opět k těm titulům, které diváky rozdělují na dva tábory. Jeden opěvuje kvalitní a myšlenkově bohatý sci-fi film, druhý mluví o béčku, které nesahá knižní předloze od Jeffa VanderMeera ani po kotníky. Je pravdou, že Annihilation je adaptace poměrně volná a v mnohém se od knihy odlišuje.
V knize například žádná z postav není pojmenována, jméno záhadné oblasti je Area X a na stránkách VanderMeerova díla bychom marně hledali jakékoli flashbacky.
Hodí se také zdůraznit, že Annihilation je jen první díl trilogie nazvané Southern Reach Trilogy. Rozdíly najdeme také v tom, jak skončí jednotlivé postavy. I v knize sice postupně zemřou všechny účastnice expedice. Ovšem za jiných okolností.
Manžel bioložky Leny v knize zemřel krátce po svém návratu z The Shimmer, zatímco ve filmu je stále v kómatu. Mnoho dalších příběhových linií Garland prostě ignoroval, případně vymyslel nějaké vlastní.
To platí i pro samotný závěr. V předloze se bioložka dobrovolně rozhodne zůstat v Area X, aby lépe pochopila, co se stalo s jejím manželem.
There Will Be Blood (režie: Paul Thomas Anderson)
There Will Be Blood má v tomto seznamu poněkud zvláštní postavení. Je totiž diskutabilní, zda snímek Paula Thomase Andersona můžeme kategorizovat jako adaptaci (byť volnou).
Ať je to jak chce, tvůrce inspiroval román Oil! od Uptona Sinclaira. Ten se také zabývá ropnou horečkou či náboženstvím, resp. náboženským fanatismem, avšak charaktery postav jsou zcela odlišné a jejich osudy také.
Anderson přebral do filmu některé motivy, ale zatímco u Sinclaira je hlavním hrdinou syn ropného magnáta Jamese Arnolda Rosse, ve snímku je ústřední postavou jeho otec (pojmenovaný Daniel Plainview a brilantně ztvárněný Danielem Day-Lewisem).
Samotný Anderson se vyjádřil, že film je adaptací pouze prvních 150 stran předlohy (dohromady jich má 528).
BONUS: Ready Player One (réžia: Steven Spielberg)
V redakci jsme dlouho debatovali, zda Ready Player One od Stevena Spielberga zařadit či nikoliv. Rozhodně se nedá říct, že by Spielberg na předlohu Ernesta Clinea kašlal.
Vlastně bychom mohli konstatovat, že jde o víceméně věrné provedení knižního příběhu na stříbrné plátno. Koneckonců, samotný Cline participoval i na scénáři.
Výsledný snímek tedy rozhodně přesahuje jen obyčejné inspirování se. Není to případ The Birds nebo Oil!, kde autoři vzali jeden či více nápadů, na kterých následně vybudovali nové postavy ve svém vlastním světě.
Spíše se dá říci, že Spielberg udělal řadu změn právě proto, aby příběh lépe fungoval jako film. Víme, že to, co funguje na stránkách knih, často nemusí fungovat na plátně. Proto jsou i příliš doslovné adaptace často rizikem.
Někdy je zkrátka třeba některé dějové záhyby trochu pozměnit, a pokud to slouží příběhu a nezpronevěří se mu to, tak proč ne?
Evidentně i to je případ Ready Player One, kdy sice zarytí fanoušci knihy prskali jedovaté sliny, ale v konečném důsledku nejsou změny vůbec na škodu samotného příběhu. A o to by přeci mělo jít v první řadě.
Tento seznam si neklade za cíl být úplný, takže jsme mnoho adaptací vynechali. Máte návrh na nějakou z nich, která by tu podle vás neměla chybět? Dejte nám vědět v komentářích.
