Sergej Tkač: Policejní vyšetřovatel, který se dal na dráhu sériového vraha. Jeho vražedné běsnění si vyžádalo nejméně 37 životů

Sergeje Tkače odborníci vyprofilovali jako organizovaného a precizního narcistu se silným egocentrickým chováním, nedostatkem empatie, odporem a neschopností udržovat dlouhodobé vztahy. Navíc bažil po pomstě za křivdu, kterou vůči své osobě pociťoval.

Podle psychologů měl Tkač vážné problémy s hněvem, trpěl intenzivní podrážděností a byl velmi agresivní. Detektivové vyšetřující Tkačův případ ho označovali za sexuálně motivovaného psychopata .Domnívali se také, že slávu, kterou si svými vraždami vysloužil, si užíval plnými doušky.

Narodil se v roce 1952 ve městě Kiseljovsk v Rusku. Ve škole patřil k lepšímu průměru, ale o vyšší vzdělání nejevil zájem. Na škole byl známý svou vášní ke vzpírání, ve kterém dokonce dosáhl několika úspěchů. Ve svém rodném městě se stal například mistrem mezi juniory. Poté, co si však během jednoho z tréninků poškodil šlachu, se své rozjeté sportovní kariéry musel nedobrovolně vzdát.

Když měl Tkač dokončené vzdělání, nastoupil na povinnou vojenskou službu do sovětské armády. Před sousedy se však tvářil jako veterán sovětské jednotky operující v Afghánistánu. V armádě se z něj stal technik – geodet. Po skončení povinné vojenské služby se rozhodl, že bude na krátkou chvíli pokračovat ve studiu, aby se mohl stát policejním důstojníkem. Po úspěšném ukončení studia se stal ve městě Kemerovo policejním vyšetřovatelem. Dlouhou dobu byl považován za vynikajícího policistu na místním oddělení. Jeho cílem bylo dostat doporučení k přijetí do školy pro špiony.

V roce 1979 se však Tkačova slibná kariéra rozpadla poté, co ho přistihli při padělání důkazů. Následně dostal od nadřízených na výběr. Buď odejde z policejních řad dobrovolně a bez trestu, nebo neodejde a bude mu hrozit stíhání, po kterém by pravděpodobně skončil ve vězení. Tkač se samozřejmě rozhodl pro první možnost. Právě pomsta za neúspěšnou kariéru je považována za jeden z možných motivů vražedného běsnění.  

Začátkem roku 1980 se ke všemu rozvádí, načež se stahuje z Ruska na Ukrajinu. Během pobytu na Ukrajině vykonával mnoho povolání. Pracoval na železniční stanici, v několika dolech, továrnách a na farmách. Nakonec se mu však opět podařilo dostat k práci policejního vyšetřovatele ve městě Dněpropetrovsk. Během svého života na svobodě se třikrát oženil a měl čtyři děti.

Jeho první vražda se stala krátce po odchodu z policejního oddělení v roce 1980. Místem činu bylo město Simferopol na ukrajinském Krymu. Tkač toho dne vypil několik lahví vína. Ve značně opilém stavu navrhl své bývalé spolužačce, s níž se poslední léta vídal, aby se setkali kousek za městem. Důvodem schůzky měl být zřejmě pohlavní styk. Taková nabídka se ale ženě nelíbila, a tak Tkačovi uštědřila facku. Opilý a odhodlaný se pomstít, ženu popadl a znásilnil. Ta proti mužské síle neměla šanci. Ze strachu, že by ho mohla udat, ji po znásilnění uškrtil.

Víceméně náhodná vražda odstartovala dlouholetou krvavou kariéru sériového vraha, který dostal přezdívku Pavlohradský maniak. S využitím znalostí, které získal během práce vyšetřovatele, byl Tkač vysoce precizní sériový vrah. I to je důvod, proč vykonával vraždy bez povšimnutí dlouhých 25 let.

Po vražedném aktu z místa činu vždy odstranil spermie a dokonale zahladil všechny stopy. Také oběti obnažil a vzal všechny šperky, aby zničil důkazy o možných otiscích prstů. Aktivní byl zejména v oblasti Krymu, Záporoží, Charkova a Dněpropetrovsku. Za oběti si vybíral mladé ženy ve věku 8 až 18 let. Ty obvykle vraždil v lesích blízko železničních tratí a silnic, aby podezření směřovala na přespolní. Před vraždami požil pár skleniček vodky a difenhydramin, který se používá proti nespavosti.

Za několik vražd byli dopadení nevinní lidé v domnění, že právě oni jsou hledanými pachateli. Falešné obvinění z vraždy si vyslechli i příbuzní obětí, kteří byli následně zatčeni. Ve většině případů však vyšla pravda později na povrch, jen v jednom případě křivé obvinění skončilo tragicky, když se zdánlivý pachatel rozhodl pro sebevraždu.

Mezitím, co žil Sergej Tkač zdánlivě normálním životem, se nadále dopouštěl zvěrstev, o kterých neměli ponětí ani jeho nejbližší. Vražda z roku 1980 zůstávala bez většího zájmu až do roku 1984, kdy začalo v Zaporoží, Charkově a Dněpropetrovsku mizet až podezřele mnoho mladých žen.

Právě tehdy se Tkač naplno pustil do zabíjení. Odstup mezi první a druhou obětí byly čtyři roky, ale jeho chuť po krvi se od tohoto roku zvětšovala. Druhou obětí se stala teprve desetiletá Olga D. zabitá ve městě Dněpropetrovsk. Její tělo vykazovalo známky znásilnění a udušení. O půl roku později byla objevena ještě mladší, teprve osmiletá Olya Š., kterou rodiče viděli, jak vchází do vchodu bytového domu. Do bytu se už nedostala.

Tělo dívky bylo nalezeno v den jejího zmizení v suterénu zmíněného domu. Ani ne dva měsíce po brutálních vraždách mladých školaček bylo vyhlášeno pátrání po dvacetileté ženě. Ta byla následně objevena v řece, přičemž soudní znalec mohl konstatovat už jen smrt.

Následovala téměř dvouletá pauza, po níž jako by se pytel s nalezenými mrtvolami mladých dívek roztrhl. Mezi lety 1987 až 1989 se dopustil znásilnění a zavraždění 8 žen (osmiletá, dvě devítileté, jedenáctiletá, dvanáctiletá, dvě patnáctileté a sedmnáctiletá). V roce 1990 zavraždil minimálně tři oběti a v roce 1993 nejméně další čtyři.

A takto bychom mohli pokračovat až do roku 2005, kdy byl Sergej Tkač konečně dopaden. Vyšetřovatelé jasně prokázali, že Tkač se dopustil minimálně 37 vražd mladých žen, ale sám říká, že obětí může být klidně i 100. Další mrtvá těla nalezená po celé Ukrajině se jim však nepodařilo dát do jasné spojitosti s jeho osobou.

Před dopadením Sergeje Tkače policie omylem uvěznila 10 mužů, které považovala za možné pachatele. Jeden z nich v roce 2000 spáchal sebevraždu. Tkač po dopadení požadoval trest smrti, ale soud jeho požadavku nevyhověl a přiklepl mu doživotní trest.

Otázky ohledně Tkačovy motivace k provádění vražd nejsou zcela jasně zodpovězeny. Zatímco někteří tvrdili, že cítil silnou nenávist vůči ženám za to, jakým způsobem se k němu chovaly, jiní se domnívali, že se svým způsobem vysmíval bývalým kolegům. Detektivové nakonec došli k závěru, že Tkač se dopouštěl sériových vražd z čistého potěšení.