Vzácná pracovní věrnost skvělého pracovníka.
Zaměstnance McDonald's, který se usmívá více než Russel, bys hledal jen velmi těžko. Už uplynulo více než 32 let od momentu, kdy tehdy jen 18letý Russell O'Grady začal v McDonal's začal, a své zaměstnání si oblíbil natolik, že v něm vydržel přes tři dlouhé dekády.
Russell se narodil s Downovým syndromem, takže neměl jednoduché dětství ani dospívání. Setkával se s množstvím zdravotních problémů, ovšem nevzdal se a prošel si střední školou. Po jejím skončení nepokračoval ve studiu a našel práci v McDonald's nedaleko australského Sydney.
Poprvé se do uniformy oblékl v roce 1986 a velmi rychle se stal oblíbencem restaurace. Návštěvníci ho začali zvát na pivo či kávu, protože nikdy nezapomněl mile pozdravit. Choval se jako správný džentlmen, podával si se zákazníky ruku a také rád zapózoval i na společné fotce.
There's a lesson here: meaning is where you find it. We should all be so lucky as Russell O'Grady. https://t.co/ah9RayrlKU pic.twitter.com/bElwi5uGYU
— tutorMATT (@tutorMATT) 17. listopadu 2016
Samozřejmě, Downův syndrom není diagnóza, které se dá zbavit. Život s ní však ani zdaleka nekončí. Russell je skvělým příkladem toho, že i se zdravotními problémy může člověk žít svůj život naplno.
On samotný si nejvíce vychutnával socializaci s lidmi, přičemž po letech konstatoval, že na střední škole své postižení pociťoval, avšak v McDonald's se v kolektivu ztratilo.
Zpočátku pracoval pouze na částečný úvazek, svého zaměstnavatele postupem času přesvědčil o kvalitách natolik, že po chvíli pracoval už jako profesionální balič. Když však přišel čas oslavit 50. narozeniny, Russell udělal důležité rozhodnutí. I s přihlédnutím na své zdraví odešel do důchodu a při té příležitosti mu kolegové vystrojili velkou rozlučkovou oslavu.
