Kreativní ředitel Milion+ Andreas Gold: Miluju spontánní klipy, AVU jsem nedodělal (Rozhovor)

Záleží na projektech. Občas je to tak, že přijde interpret s konkrétní vizí. Když je ten nápad dobrý, tak řeknu „ok jdeme do toho“ a nebo se mu to snažím rozmluvit a najít nějaké jiné vhodnější řešení. Občas je to taky hodně závislé na čase, některé věci se musí řešit hned a na některé máme třeba půl roku. To se dá úplně jinak přemýšlet potom.

Kdy jsi začínal s uměním? 

Ve školce, kreslil jsem furt věci a učitelé mi říkali, že je to moc temné a že mám dělat něco veselejšího (smích). Různé strašidelné panáčky jsem dělal. Pak jsem pokračoval přes nějaké ZUŠky, pak střední výtvarnou, nedostal jsem se na grafiku na Helichovku, takže jsem šel na polygrafii a pak mám Michael propagační výtvarnictví, nebo něco takového. Pak jsem se dostal na Akademii výtvarných umění, kam jsem se hlásil pět let, a pak jsem se na to vykašlal a byl jsem tam asi dvakrát.

Když něco poslouchám nebo koukám na film, tak si píšu poznámky a klíčová slova.

Ty sis prošel i graffiti érou, jak tě to ovlivnilo?

Určitě dost, pořád se bavím s lidmi, co to aktivně dělají a určitě je to způsob života. Dost věcí se podle mě o graffiti opírá, jak v módě tak v designu. Jsem rád, že jsem tam u toho byl.

Grafický design, nebo malba?

Těžký výběr, hodně těžký. Oboje. Podle mě se to dost prolíná. Kdybych si měl vybrat, co budu dělat do konce života, tak řeknu malba, protože bych nemusel sedět u počítače.

Co tě v malbě inspiruje?

Všechno kolem, co se děje. Snažím se to držet na co nejvolnější možné mezi, takže ztvárňuji čistě myšlenky a pocity. Snažím se teď dělat automatické kreslení.

Ty máš taky svůj kanál na YouTube, co tam divák najde?

Najde tam určitě sjetý plátno. To je náš projekt s Karlem, který jsme vymysleli, ani nevím kdy. Pak se k tomu přidal ještě Tokáč. Plus jsou tam karanténní vlogy, které jsem dělal doma během prvního lockdownu. Je tam vlastně i track paraleny. Příběh k tomu je takový, že náš společný kamarád zůstal sám v Londýně hlídat hotel a byl tam dva měsíce úplně sám, tak začal freestylovat. Je to vlastně nahraná hlasovka.

Chtěl bych udělat takovou trash módní přehlídku a dělat si z toho srandu

Jaký je tvůj tvůrčí proces u tvorby třeba coveru?

Tak podle toho, co jdeme dělat, ale určitě první je skica. Skicuju tužkou. Podle toho pak vybíráme ideální tvorbu, jak to zpracovat. Jestli budeme fotit, jestli se to bude dělat v 3D renderu, nebo jestli se to bude malovat. Podle toho, co se hodí k té hudbě, nejlépe naposlouchat to album. Teď dělám to, že když něco poslouchám nebo koukám na film, tak si píšu poznámky a klíčová slova. Třeba jako dobrá barevnost, hezký tón modré, spoustu lidí a takové poznámky, z toho vyberu dva až tři body a ty se snažím symbolizovat v rámci vizuality.

Co jsi dělal v karanténě, krom natáčení vlogů?

Cvičili jsme jak zvířata.

Kdo tě sleduje na IG tak ví, že tvůj sklad je taková improvizovaná posilovna/sklad/zahrada/studio, jak tě to napadlo to takhle využít?

Je to takový divný squat, no. To mě nenapadlo, to se prostě nějak stalo. Už mám několikátý byt. Děje se to tak, že když za tebou chodí hodně lidí, což se mi děje a občas je nás tam deset a někdo něco třeba přinese. Takže musíš ten byt upravovat tak, aby se tam tolik lidí vešlo. Je to hodně náročný na úklid, takže to máme nastavený tak, že skleničky jsou zakázaný a není tam nic, co by se dalo rozbít. Máme to prostě strohý a musí to být hlavně funkční.

Spolupracoval jsi i s jinými interprety?

Pro Baucha jsem dělal track Minimal, pak ještě se Smackem vlastně track Vařim. Pro Nobodyho jsem dělal, ale to už je dlouho. Pro Viktora Sheena jsem dělal všechny covery, myslím.

Dělal jsi i různé custom boty a džíny, máš módní ambice?

Chtěl bych udělat takovou trash přehlídku, dělat si z toho srandu a natočit to na Instagram. Má to takový postapokalyptický vizuál, dělal jsem k tomu i obrazy. Je to trendy, baví mě to. Třeba slepit dvě boty dohromady. Pak jsem dělal sýrový boty a pak jedny s víčkama od flašek, ty jsem dal Jakubovi k narozeninám. Ještě je na sobě neměl.

Kdo je tvoje inspirace ve videotvorbě?

Uwe Boll určitě. Protože jde proti všem. Dělá za low budget podle mě skvělé věci. Už má třeba zakázáno točit na území Spojených států. Teď udělal z Kickstarteru hru President Evil, ovládá se to jak Pokémoni a je to proti Trumpovi. On dělá filmy podle her, třeba Far Cry nebo Postal. Tvrdí, že jeho filmový adaptace jsou správný a že to nikdo jiný lépe neudělá, s tím souhlasím. Jednu dobu mu dávali hrozně peněz. Pak dělal to, že za svoje peníze točil jeden seriózní film, ještě jeden a pak třetí jako parodii na ten první, takže se dělaly tři scény se stejnými herci, ty se třeba jen převlékli, ale měl tři filmy za cenu jednoho (smích).

Jaké bylo jet s M+ tour a dokumentovat to?

Jel jsem jich několik, jednu jsem vlastně ani netočil, to jsem jel jen tak se bavit. Měl jsem za to snad i peníze, jen tak, že jsem jel (smích). Další tour už jsem teda točil a teď tu poslední jsem měl taky točit, ale ta se zrušila. Druhou tour jsme točili spoustu klipů – třeba Scale to fit nebo Lui, Gucci, Fendi a bylo jich víc. To bylo super, mám rád hotely, všechno k tomu je dobrý.

Ty máš vlastně i svůj merch, potkáváš fans? A jak to vzniklo?

Teď je i vyprodaný. Fakt mě to zaskočilo, těch mikin bylo 50, tak nevím, jestli je to nějaký zvláštní efekt, ale přijde mi, že jí má spousta lidí, já ji třeba nemám. No a vzniklo to tak, že jsem si vzal titulek, co dávám před klipy, a když jsem si spočítal, kolik mám za roční tvorbu práce a zhlédnutí na těch jednotlivých klipech, tak jsem si řekl, že když už ty klipy viděly desítky milionů lidí, tak by to šlo udělat a že chci mikinu. Třeba Až na měsíc lítá na Óčku, a to má 20 milionů. Další věc je, že dneska má merch snad každý.

Máš nějaký svůj oblíbený projekt, na kterém jsi pracoval?

Určitě zmíněné Scale to fit bylo super natáčení, spontánní na parkovišti a žádný plán. Nebo pro Karla track Živé návnady, to jsem točil na telefon. Mám rád tyhle spontánní věci, které nakonec vždycky vyjdou. Když si to dlouho představuji a všechno je to do drobností připravené, tak očekáváš, že ten výsledek bude perfektní. Když jen tak vytáhneš telefon a začneš nějakou chvíli točit, tak vlastně nevíš do poslední chvíle.

Často používáš staré kamery na kazety a podobné vybavení, proč?

Vlastně zas tak často ne. Nejčastěji používám svoji labelovou kameru, kterou jsme koupili asi za 30 tisíc. Je to taková ta nejlepší kamera, kterou si koupí táta od rodiny když jede na dovolenou. Má to strašný obraz, ale díky tomu jsem se naučil postprodukci. Točí to asi jako kdyby ses podíval na YouTube na How to Fake Hollywood Look nebo něco takového. Nejsem žádný profi filmař.

Ty ses s labelem objevil i ve Snídani s Novou, jak k tomu došlo? Yzomandiase by chtěl na rozhovor každý, tak proč jste vybrali zrovna tento pořad?

Jakub řekl, že tam prostě půjdeme všichni (smích). Došlo k tomu tak, že tam psali naši fanoušci, asi teda ty, kteří chodí do školy, protože to je hrozně brzo ráno. S tím jsem měl mimochodem celoživotní boj a jsem rád za práci, kterou mám. I když teď se taky stává, že musím na natáčení vstávat na šestou, to si tě prostě najde. Každopádně teda psali naši ranní fanoušci, že by nás chtěli do rozhovoru.

Na základě toho, se ta redakce rozhodla nám napsat, jestli jsme ochotní přijít. Tak jsme řekli, že ano, ale že přijdeme všichni. Takže tam na nás koukali a báli se, několikrát nám říkali: „Hele, jestli to bude sprostý, tak to vypínáme a pustíme tam písničky.“ Teď tam byli jejich sekuriťáci a naši sekuriťáci, no bylo to zajímavý. Moderátoři byli trochu vyděšený, ale chápu, že to musejí dělat rychle.

Založil jsi i společnost Yyungmann, pověz nám o tom něco.

Yyungmann jsem založil s Romanem Výborným. Tam jsem dělal nejrůznější zakázky a grafické práce. Letáky, menu pro hotely, restaurace a korporátní věci. Pak jsem měl snad i deset lidí pod sebou. Na začátku jsem dělal vlastně i Red Bull a Jägermeister. Pak Škoda, Soldiers, holičství Svoboda, měli jsme i nějaký lepší alternativnější projekty, ale pak jsem to prostě nějak ukončil. 

Co plánuješ do budoucna? 

Chtěl bych natočit film, ale filmový průmysl je úplně v troskách. Koneckonců je v troskách i běžný život. Nevím, jak to udělám, asi budu točit načerno hand kamerou. Chci natočit horor a pak chci natočit sci-fi. Jedno se bude jmenovat Taco Titan, a to druhý jsem zapomněl, ale mám už půlku scénáře. Chvíli jsem dělal i hru, ale to zkrachovalo na tom, že se nedá v rozumném termínu udělat hra bez budgetu. To byl takový steampunkový western. Jenže to nebylo v tu dobu racionální rozhodnutí, sice bych měl hru, ale byl bych na ulici.