10 odporných sexuálních scén: film o pohlavním styku s mrtvolou má být netradiční lovestory

Vincent Cassel se naopak přiznal, že když poprvé viděl scénu, ve které znásilňují jeho tehdejší manželku, musel se smát. Šlo podle něj o obrannou reakci.

„Je to jen hrané, nejde o snuff film (film se skutečnými vraždami/znásilněním – pozn. red.). Hlavním problémem publika je, že nechce vidět zvíře, které je v každém z nás. Gasparovy filmy nás k tomu nutí. Když obecně ve filmech vidíte násilí, je to velmi rychlé a bezbolestné, ale ve skutečnosti to tak není,“ reagoval Cassel na slova kritiků, podle nichž bylo zdlouhavé filmové znásilnění přehnané. Rozhodně však vyvolalo reakce, což bylo i režisérovým cílem.

Intimní tajemství

Podivný komediální horor s názvem Teeth se v našich končinách zapsal pod názvem Intimní tajemství či Zubatá vagína. Druhá varianta je přitom určitě nejvýstižnější a jasně poukazuje na to, co můžeš od zápletky filmu očekávat.

Dawn (Jess Weixler) je věřící středoškolačka, která odmítá předmanželský sex. Svět je však plný chlípných mužů, které to nezajímá. Dawn proto brání její vlastní vagína vyzbrojená speciální soupravou zubů. Ty ukousnou pohlavní úd či prsty každého hříšníka, který se do ní pokusí vniknout bez jejího svolení.

Úvodní scénu znásilnění popisuje herečka jako velmi náročnou. Natáčeli ji ve špinavé jeskyni, do které se dostali z poměrně studené vody, a protože šlo o zdlouhavý záběr, pracovali na něm celý den, přiznala pro filmový portál Collider.

První mladý muž, který se neuměl kontrolovat, tedy přišel o svůj pohlavní úd a místo něj mu mezi nohama zůstala krvavá díra. Nebyl však poslední, a tak při natáčení museli použít několik druhů prostetických penisů, které po ukousnutí skončily na zemi.

Do projektu se herečce zpočátku nechtělo, ale později se nechala přesvědčit svým okolím a hlavní postavu začala vnímat jako superhrdinku, která svou anatomickou jedinečnost používá k potrestání násilníků. „Cítila jsem se komfortně a všichni kluci byli velmi zlatí, na rozdíl od jejich filmových postav, které jsou opovrženíhodné,“ řekla.

Saló aneb 120 dnů sodomy

Mladí muži a ženy se v příběhu dramatu Saló nebo 120 dnů sodomy (1975) stávají v období fašistické Itálie sexuálními otroky pánů, kteří od nich žádají výjimečně zvrácené věci. Mezi nejvíce kontroverzní scény filmu režiséra Piera Paola Pasoliniho patří záběr na pojídání exkrementu.

Sníst exkrement přikázal své otrokyni jeden z pánů. Ta po psychickém nátlaku, při kterém se rozpláče, nakonec poslechne a začne výkal jíst. Divákovi je samozřejmě mladé ženy velmi líto. Herečka si však v této scéně podle imdb pochutnává na čokoládě s pomerančovou marmeládou. Scénu prý režisér zamýšlel natočit jako metaforu na konzumní kapitalismus. Otázkou je, kolik diváků tuto symboliku opravdu vnímalo a jakému množství se zdála naopak účelová a odporná.

V dalších záběrech je divák vystaven například pálení pohlavního údu svíčkou, neustálému veřejnému obnažování, znásilňování či vraždám. I když snímek obsahoval samá zvěrstva, při natáčení vládla podle herečky Hélène Surgère „žoviální nálada“ a dokonce se hrál i fotbal.

Mnoho mladých herců a hereček, pro které bylo Pasoliniho drama prvotinou, se během natáčení dobře bavilo. Negativní výjimkou však byl údajně herec Franco Merli. Ten prý při natáčení jedné z nahých scén, během níž mu drželi u hlavy zbraň, dostal panický záchvat.

V souvislosti se snímkem Saló nebo 120 dní sodomy dostával režisér Pier Paolo Pasolini výhrůžky od ultrapravicových skupin, které ho chtěly zavraždit. Film vyvolal ve světě mnoho kritiky a do dnešního dne je v některých zemích zakázán.

Lidská stonožka 2

Martina Lomaxe (Laurence R. Harvey) v dětství týral jeho otec a jediný způsob, jak může dosáhnout sexuálního vzrušení, je ubližování druhým lidem. Ze svých 12 obětí si vytvoří takzvanou lidskou stonožku, což znamená, že pomocí sešívačky a lepicí pásky připevní rty jedné oběti k zadku druhé.

Těžko určit, která ze scén je tou nejodpornější, ale jako zdárný příklad můžeme uvést Martinův experiment, při kterém všechny jeho oběti dostanou laxativa. Tímto způsobem se nechtěně vyprázdní do úst zbývajících členů stonožky. Z výsledku tohoto šílenství je Martin natolik vzrušený, že poslední část stonožky, jednu z mladých žen, ihned znásilní. V hororu Lidská stonožka 2 od režiséra Toma Sixe je přitom podobně nechutných scén kvantum.

„Scéna znásilnění je také o tom, že Martin se snaží spojit se stonožkou a stát se její součástí,“ vysvětloval představitel Martina Laurence R. Harvey pro časopis NME. Herec přišel na casting k filmu, protože ho zaujala první část. Proti stylu režiséra neměl výhrady a nechal se vést jeho představou.

Žádnou ze scén nepovažoval za přehnanou, avšak on osobně by ve filmech nezobrazoval týrání zvířat. „Film je forma umění a umění je neomezené, ukázal bych všechno. Osobně však mám problém s týráním zvířat, takže to bych ve svých filmech neukazoval,“ přiznal herec.

Režisér Tom Six si uvědomuje, že svými kontroverzními filmy (první i druhou částí) vyvolal v divácích často velký odpor. Prozradil dokonce, že někteří lidé mu vyhrožovali smrtí a tvrdili, že je horší než Adolf Hitler. Z opačného soudku však zmínil bláznivého herce, který mu napsal, že pokud ho obsadí do druhé části, neměl by problém sníst skutečné fekálie.

Plivu na váš hrob 2

Plivu na váš hrob (I Spit on Your Grave) je známá hororová série, v níž hlavní hrdinky znásilní parta mužů. Násilníky však čeká krutá pomsta. Po prvním filmu z roku 1978 přišel v roce 2010 remake od režiséra Stevena R. Monroa, který zanedlouho poté natočil i druhou část. V ní Jemma Dallender ztvárňuje mladou Katie.

Herečka se pro web Movie Ramblings přiznala, že nabídku na natáčení nechtěla zpočátku přijmout. Její agent jí totiž řekl, že by se musela ve snímku svléknout úplně donaha, což se jí příčilo. Přesto šla na konkurz a postava Katie ji zaujala natolik, že na roli nakonec kývla. „Když poznáte děj a záměr filmu, uvědomíte si, proč zobrazuje takové scény, násilí, nahotu. Dává to smysl, nejsou tam jen proto, aby šokovaly,“ tvrdí Jemma Dallender.

Herečka tvrdila, že její mužští kolegové se cítili při scéně znásilnění velmi nepříjemně. Právě ona jim paradoxně musela zdůrazňovat, aby si z toho nedělali těžkou hlavu, protože to jen hrají. Později se však jejich role vyměnili. Když přišlo na natáčení pomsty, nebylo to pro ni nic příjemného. Tlačit někomu hlavu do výkalů či drtit mužská varlata přece nemůže být pro žádnou zdravě smýšlející osobu zábava.

Aby se Jemma co nejlépe vžila do své postavy, na place se vyhýbala každé konverzaci, která nebyla nutná. Když už se však důkladně ponořila do temné atmosféry, někdy prý pro ni bylo náročné, aby se ihned po natáčení dostala do původnímu režimu.

„Tento díl je v porovnání s ostatními dvěma částmi mnohem brutálnější a intenzivnější, takže jsem byla připravena na to, že vyvolá kontroverzi. Lidé si na takové filmy vždy vytvoří svůj názor, ale myslím si, že je to v pořádku – ať už se jim líbí, nebo ne. Je lepší vyprovokovat reakci, než natočit film, o kterém nikdo nechce mluvit,“ konstatuje herečka.

Srbský film

Miloš (Srdjan Todorović) je bývalý pornoherec bez peněz. Aby uživil své dítě a manželku, přijme nabídku na natočení specifického pornografického filmu – ve skutečnosti však jde o snuff film, ve kterém znásilňují a vraždí lidi.

Když zděšený Miloš zjistí, na čem se má ve skutečnosti podílet, pokouší se z filmu vycouvat. Proti své vůli a pod vlivem drog nakonec znásilňuje a pěstmi udeří spoutanou ženu, přičemž jí na konci usekne hlavu mačetou. Přesto nepřestává s tělem oběti obcovat. Už jen popis této scény ti objasní, z jakého důvodu je snímek režiséra Srdjana Spasojevice zakázán či přinejmenším výrazně cenzurován v několika zemích světa.

Podle režiséra má být film blízký zejména divákům z východní Evropy, kteří spíše pochopí jeho metaforické vyznění. „Zkrátka jsme chtěli vyjádřit své nejhlubší a nejupřímnější pocity vůči našemu regionu a také obecně k světu, který je politicky korektní, ale pod touto fasádou i velmi prohnilý,“ řekl režisér pro Indie Wire. „Jsem si jistý, že každá scéna – a hlavně ty násilné – má své opodstatnění, proč tam je. Násilí tam není proto, aby šokovalo,“ prohlásil.

Srdjan Todorović a Jelena Gavrilović patří v Srbsku mezi známé herce, ale režisér přesto neměl problém přesvědčit je na natáčení tohoto výjimečně brutálního filmu. Všechny členy štábu připravil na to, co je čeká, aby následně na place nebyli šokováni množstvím explicitního násilí.

„Mezi mnou a herci nebyla žádná tajemství. Věděli o všem, o co je požádám. Když jsme se na všem dohodli, natáčení už bylo jen o technických záležitostech,“ řekl režisér. Na place však byli přítomni i dětští herci, u kterých si dali velmi záležet na bezpečnosti. Při násilných scénách děti nebyly přímo přítomny a záběry se ještě následně upravily v postprodukci. Kromě toho měly děti na natáčení vždy své rodiče.

Vysvobození

Ed (Jon Voight) je přivázán ke stromu, a tak může pouze přihlížet tomu, jak násilníci pohlavně zneužívají jeho kamaráda Bobbyho (Ned Beatty), přičemž ho nutí kvičet jako prase. Jde o známou scénu z filmu Vysvobození (Deliverance), která přitom nemusela vůbec vzniknout.

Režisér John Boorman tvrdil, že studio od něj vyžadovalo, aby natočil jednu verzi pro kina a druhou do televize. Člen štábu Ross Berg údajně dostal nápad, aby Ned Beatty, který hrál znásilněného muže, kvičel jako prase. Podle jiných verzí však šlo o improvizaci herců, která vůbec nebyla ve scénáři.

Jeden z herců, Burt Reynolds, pro Maxim uvedl, že scéna byla skutečně nepříjemná, přičemž dvojice kameramanů musela při jejím natáčení údajně odvracet oči. Herec nakonec vstoupil do záběru a režiséra se zeptal, proč to nechal zajít tak daleko.

Reynolds, který hrál ve filmu postavu Lewise, pro Huffington Post řekl, že cílem bylo, aby muži pochopili bezmoc obětí sexuálního zneužití. Mnoho lidí si však z hlášky „kvič jako prase“ začalo dělat legraci. Herec Ned Beatty v článku pro The New York Times napsal, že tak na něj křičeli lidé dlouhá léta po premiéře.

John Voight, který byl v záběru přivázaný ke stromu, v interview pro The Guardian prozradil, že jde možná o jeho nejoblíbenější filmovou scénu. Režisérovi přitom navrhl, aby ji natočil na jeden záběr bez střihu, aby působila co nejvíce autenticky.

Nekromantik

Název filmu a níže přiložený screenshot naznačují, že ústředním tématem tohoto filmu je nekrofilie. Robert (Bernd Daktari Lorenz) přinese do bytu své přítelkyně Betty (Beatrice Manowski) mrtvolu, se kterou si užijí sex v trojici. Později však Betty na svého muže zanevře a začne se plnohodnotně oddávat „posmrtnému partnerovi“, kterému čte knihu a oddává se s ním erotickým hrám.

Režisér Jörg Buttgereit se narodil v západním Německu a jeho film Nekromantik z roku 1987 měl být původně určen pouze pro úzkou skupinu lidí. „Nikdy nebylo v plánu, aby film viděli lidé mimo můj okruh. Udělal jsem ho hlavně pro punkrockové publikum v Berlíně,“ objasnil režisér pro magazín Electric Sheep. Přiznal, že v té době si netroufal na pořádný scénář a do filmu naverboval své kamarády, kteří nebyli herci. I z toho důvodu postavy příliš nemluví. Měl snímek nějaké hlubší opodstatnění?

Lidé si ji začali už od počátku interpretovat po svém. Režisér řekl, že první recenze, kterou četl, byla publikována v časopise pro gaye, kde sex s mrtvolou považovali za metaforu na AIDS. Tato teorie by byla podle něj poměrně vhodná, i když při natáčení nad takovou interpretací vůbec neuvažoval. V podstatě tehdy neuvažoval prakticky o žádné možné symbolice.

„Nikdy jsem si nebyl úplně vědom toho, co děláme. Mohl jsem jen říct, co bychom mohli nebo měli udělat, ale nikdy jsem za tím neviděl jasné odůvodnění,“ vyjádřil se pro časopis CVLT Nation. Hledat za Nekromantikem nějakou hlubší myšlenku, kterou chtěl režisér metaforicky předat divákům, by tedy bylo asi zbytečné.

Jediné, co při natáčení režisér věděl najisto, je, že se chtěl za každou cenu vyhnout klišé. To se mu zjevně podařilo. V roce 2014 pro Red Carpet News TV řekl, že snímek považuje prostě za příběh lásky, sexu a smrti. Je to tedy v podstatě lovestory, která se však nezaměřuje na běžné lidi, ale na nekrofily.

Kanibalové

Film Kanibalové (Cannibal Holocaust) je příběh reportérů, kteří chtěli natočit dokument o domorodcích z Jižní Ameriky. Ti je však namísto mírumilovného přivítání mučili, sexuálně zneužili a zavraždili.

Jednou z nejodpornějších scén z filmu je jakési rituální potrestání domorodkyně za cizoložství v podobě znásilnění kusem kamene. Do scény nedokázali filmaři přemluvit žádnou z domorodých žen, a proto si v ní nakonec zahrála kostymérka Lucia Costantini. Aby diváci nerozpoznali, že jde o bělošku, ve scéně je Lucia natřena blátem.

Film z roku 1980 obsahuje například i autentické záběry zabíjení zvířat, v důsledku čehož měl režisér Ruggero Deodato problémy se zákonem. Uvedl, že od soudu dostal 4měsíční podmíněný trest a pokutu ve výši milion italských lir.

Problémy však měl zároveň i proto, že Kanibaly zpočátku považovali za snuff film, který ukazoval skutečné vraždy herců, což však nebyla pravda. Tvůrce dnes už kultovního snímku přiznal, že si záměrně najal neznámé umělce, aby je nikdo nepoznal. Pak jim kázal, aby se rok neukazovali na veřejnosti.

„Dal jsem jim podepsat smlouvu, podle které museli po natočení filmu na jeden rok zmizet,“ prozradil pro britský časopis Starburst. Jistý čas si tedy všichni mysleli, že herci jsou po smrti, a režiséra Ruggera Deodata dokonce obvinili z jejich vražd. Soudní jednání, na které se k překvapení mnohých herci z filmu osobně dostavili, tak filmu zajistilo reklamu.