Toto je Daniel Ricciardo. Vyměnil plat přes půl miliardy, aby se stal mistrem světa, ale se svým magickým úsměvem se neztratí

Jako většina jezdců i mladý Ricciardo začínal svou kariéru na motokárách. Australané ale mají ve srovnání s jezdci narozenými v Evropě menší nevýhodu, protože už v mládežnických kategoriích se ty nejprestižnější akce konají právě na starém kontinentu, a proto se i Ricciardo snažil po přesunu z motokár dostat co nejdříve do světa evropského motorsportu.

Mimochodem, Ricciardo odjakživa přitahoval pozornost svým jménem a původem, které nezní právě australsky. Ricciardo skutečně pochází ze smíšeného italsko–australského prostředí, a tak krátce po svém eventuálním vstupu do Formule 1 čelil humorné epidemii nesprávného vyslovování svého jména. I když by správně italsky mělo znít „Ričiardo“, australský jezdec zvolil výslovnost, která ho doprovázela dětstvím doma u protinožců, a tak používá formu „Rikiardo“.

Z australských motokár postupně prošel několika kategoriemi juniorských formulí, které obvykle slouží jako pomyslné síto talentů. Ricciardo vystřídal od roku 2005 do roku 2008 kategorie jako Formula BMW ve Spojeném království i Asii, ale i Formule Renault převážně v Evropě.

V mládežnických formulových soutěžích se pohyboval až do roku 2011, kdy z Formula Renault 3.5 Series, čili soutěže nejvíce připomínající nejprestižnější Formuli 1, dostal příležitost právě v nejvyšší kategorii motorsportu, a tedy ve Formuli 1.

Čtyřnásobného mistra světa porazil o celou jednu sekundu

Mladý a dravý Australan začal přitahovat stále větší pozornost v letech 2008 a 2009, kdy získal mistrovské tituly nejdříve v kategorii Formula Renault 2.0 WEC, respektive v britském formátu British Formula 3. Tyto úspěchy mu tehdy otevřely cestu do Formule 1 díky spojení se značkou Red Bull, která v F1 odkoupila dva týmy a vydala se na cestu světové dominance.

Ricciardo přijal nabídku ambiciózní značky, ale i když v roce 2009 jako mladík usedl na posezónních testech právě do monopostu hlavního týmu Red Bull Racing, na nejbližší roky byla jeho budoucnost spojená s týmem Scuderia Toro Rosso, kde obvykle Red Bull testoval potenciální piloty.

Australan ale učaroval veřejnosti na všech testech, kterých se kdy v monopostu F1 jako mladík účastnil. Za vše hovoří výsledek z posezónních testů v roce 2010, kdy Ricciardo opět usedl do monopostu Red Bull Racing a zajel nejrychlejší kolo celých testů, přičemž kvalifikační čas svého budoucího týmového kolegy Sebastiana Vettela překonal o více než sekundu.

Před sezónou 2011 proto šéfové v Red Bullu a Toro Rosso v čele s Christianem Hornerem a Franzem Tostem pochopili, že Ricciardovi musí dát šanci, protože by v nejhorším případě mohl z akademie Red Bullu přeběhnout ke konkurenci.

Australan převzal štafetu po Australanovi

Z testovacího a rezervního jezdce pro Toro Rosso se proto v polovině sezóny 2011 stal pilotem týmu HRT. Ricciardo za HRT odjel zbývající závody, ale šlo spíše o trápení než ježdění, protože dravý Australan rychlost měl, jenže jeho monopost patřil k tomu nejhoršímu, co stálo na startovním roštu. Z hlediska výsledků naštěstí nikdo nemohl mít od Ricciarda velká očekávání, a tak hlavní zkouška ohněm přišla až v sezóně 2012, kdy nastoupil jako hlavní tahák do Toro Rosso.

V sesterském týmu Red Bull Racing strávil dvě sezóny po boku zkušenějšího francouzského pilota Jeana–Erica Vergneho, který si čas strávený vedle Ricciarda z roku 2012 a zejména 2013 rozhodně nenechá zarámovat.

Zatímco v sezóně 2012 se Ricciardo oťukával jako plnohodnotný jezdec Formule 1, o rok později už svého týmového kolegu zanechal v pomyslném oblaku prachu a sezónu zakončil s drtivou převahou v kvalifikaci a získal i více bodů v celkovém pořadí než Vergne.

Cesta do Red Bullu proto mohla být otevřená pouze pro jednoho z nich a Vergne na vytoužený nejvyšší stupínek v hierarchii značky nedosáhl. Ricciardo tak za zvuku fanfár dostal šanci od roku 2014 převzít australskou štafetu od Marka Webbera odcházejícího do důchodu.

Jediný vítěz kromě jezdců Mercedesu

Rok 2014 lze v kariéře Ricciarda označit za senzační. Red Bull nepostavil nejlepší auto na trati, protože do nové hybridní turbo éry nejlépe naskočil Mercedes, ale Ricciardo v této sezóně vybojoval třetí místo v celkovém pořadí právě hned za oběma Mercedesy.

Jeho týmový kolega a tehdy čerstvý čtyřnásobný mistr světa Sebastian Vettel přitom skončil až pátý v celkovém pořadí, což z Daniela Ricciarda udělalo horkou megahvězdu, od které si nejspíš fanoušci začali slibovat potenciální mistrovský titul jako nástupce Vettela.

Ricciardo v sezóně 2014 prokazoval, že dokáže se svým pověstným pozdním brzděním nadělat problémy i dominantním Mercedesům a zvítězil v Kanadě, Maďarsku i Belgii. Za vše hovoří fakt, že v tomto roce byl jediným vítězem velké ceny Formule 1 kromě obou jezdců Mercedesu.

Nás proto zajímalo, jestli měl v té době Ricciardo reálnou šanci pomýšlet na mistrovský titul v následujících sezónách, a tak jsme se obrátili na nejpopulárnějšího odborníka na Formuli 1 na Slovensku a komentátora televize Sport2 Števa Eiseleho. „V F1 potřebuješ ještě dvě mimořádně cenné ingredience. Monopost a okolnosti. No a v momentě, kdy přišel do Red Bullu protěžovaný Verstappen, byl Ricciardův osud v týmu zpečetěn,“ konstatuje moderátor.

Ricciardo se stal partnerem mladičkého Maxe Verstappena až v roce 2016, kdy z Red Bullu vypadlo ruské torpédo Daniel Kvyat, a navzdory silné sezoně, v níž zvítězil v Malajsii, se musel sklonit před plány Red Bullu pro Verstappena.

Tým z něj chtěl udělat nejmladšího mistra světa v historii Formule 1, a tak se Ricciardo postupně dostával na vedlejší kolej, což ho nakonec z týmu vyštvalo. V letech 2017 a 2018 si na konto připsal ještě pár vítězství, z nichž nejslavnější bylo rozhodně to v Monaku ze sezóny 2018, ale mezitím už Australan musel hledat ztracenou motivaci, a tak se raději rozhodl změnit působiště.

Druhé housle vyměnil za půl miliardy

Sezónu 2019 už Ricciardo začínal v kokpitu monopostu Renault. Nečekaná změna ho stáhla z Red Bullu, který dlouhodobě patřil mezi tři nejlepší týmy na startovním poli, do Renaultu, kde ho přesvědčili svou vizí budoucnosti a samozřejmě i tučným šekem. Australan dostal nabídku, která se neodmítá a i když se čísla podle různých zdrojů liší, za sezóny 2019 a 2020 si podle všeho přišel svorně na 25 milionů eur (téměř 650 milionů korun).

Ambiciózní projekt Renaultu zněl sice dobře, ale naplnit se mohl až v průběhu následujících let, a tak bylo jasné, že i peníze hrály v Ricciardově rozhodnutí velkou roli.

Když jsme se Števa Eiseleho ptali, zda si podle něj Ricciardo po příchodu do Renaultu uvědomoval, že zřejmě už o titul v F1 bojovat nebude, odpověděl nám protiotázkou, protože Ricciardo mezitím přestoupil z Renaultu, kde se dvě sezóny více či méně trápil, i když nasbíral hrstku pódiových umístění, a raději přestoupil do McLarenu, kde titulové ambice přece jen nabraly reálnějších kontur.

„Nová pravidla od příští sezony mohou nečekaně zamíchat pořadím... A hlavně nezapomínejme, že během své kariéry v F1 ještě Ricciardo nikdy o titul nebojoval. Myslím, že právě budoucí sezóna bude pro jeho kariéru klíčovou křižovatkou,“ vysvětluje Eisele.

Formule 1 právě v uplynulých dnech představila novou koncepci monopostů na příští rok, která slibuje mnohem vyrovnanější závodění než dosud, a Ricciardo v McLarenu vypadá jako jezdec na dobrém místě, protože britský tým systematicky pracuje na zlepšování svého auta a vývoj monopostu rozhodně nezanedbává.

Z 25 milionů na méně než polovinu, ale s cílem být šampion

I když někdo mohl Ricciardovi vyčíst, že přestupem do Renaultu vsadil na peníze spíše než na mistrovské ambice, přesunem do McLarenu od sezóny 2021 už takové výčitky nepřipadají v úvahu. Australan podle dostupných informací vydělává v McLarenu výrazně méně než v Renaultu, přičemž čísla se liší, ale údajně se mu plat snížil ze zmíněných 25 milionů na 10 milionů eur (256 milionů korun).

Avšak vtipálek s magickým úsměvem zatím nezažívá nejlepší sezónu. V prvních pár závodech si zvykal na auto, a tak si netroufal tlačit až za limit jako to dělával v minulosti, ale ani brzdit tak pozdě a ostře jako za dob Red Bullu. Problémy se ukázaly zejména ve dvojitých závodech v Rakousku, kde před pár týdny Ricciardo neměl rychlost, zatímco týmový kolega Lando Norris atakoval pódiové umístění.

Na kolísavou formu Ricciarda jsme se proto zeptali Števa Eiseleho. „I já jsem překvapen, ale zase nám to připomíná tu neskutečnou komplexnost samotné formule. Ricciardovi prostě nesedl letošní monopost McLarenu. Říká se, že formule je o magických dvou desetinách, které oddělují šampiona od průměrného jezdce. Dvě desetiny! “ konstatuje komentátor.

„A najednou přijdete do zcela nového týmu a zjistíte na vlastní kůži, že vám nevyhovuje značka brzd, pérování auta, že nedokážete tak efektivně brzdit a přitom si neničit pneumatiky. Pro nás běžné smrtelníky vypadá jízda přes onboardy příliš jednoduše, ale v boji o ty magické dvě desetiny je to místy až kosmická věda,“ vypráví Eisele, který Ricciarda pozorně sleduje každý závodní víkend.

Ricciardo nikam neodchází, neboť je klíčová investice

Navzdory dosavadnímu trápení za volantem McLarenu se zřejmě Ricciardo z Formule 1 nikam odejít nechystá, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. V britském týmu vytvořili z Norrise a Ricciarda duo, které dokáže bavit diváky na trati i mimo ni, a tak se zatím McLaren projevuje jako trpělivý tým, který čeká, až se Ricciardo v monopostu naplno aklimatizuje.

O budoucnosti Australana v McLarenu momentálně nemá pochyb ani Števo Eisele, podle kterého jej budeme vídávat minimálně následujících pár sezón. Je mu sice už 32 let, ale do starého železa zatím rozhodně nepatří.

„Věřím tomu, že se Daniel zlepší, přestože tlak na jeho osobu se zvětšuje. Vždyť McLaren ho angažoval jako klíčovou investici. Ale vyzdvihnout musíme famózního Landa, který jezdí v životní formě. A co se týče Daniela, tak o jeho budoucnost se nebojím. Marketingově patří k největším týpkům, takže ještě pár let se na jeho dokonalý úsměv budeme určitě dívat,“ zakončuje komentátor Sport2.

A když je řeč o Ricciardovi jako fenomenálním marketingovém taháku Formule 1, žádná superlativa nelze brát za přehnané. Ricciardo je známý svým smyslem pro humor, který se nebojí vyjadřovat na veřejnosti, a tak dnes mezi fanoušky motorsportu zlidověly momenty jako Ricciardova vtipná snaha vyslovit jméno týmového kolegy Nica Halkenberga alias Huuuuulkenbeeeera nebo chvíle, kdy Ricciardo na chvíli převzal Instagram konkurenčního Mercedesu či vykřikoval jméno Pierra Gaslyho během televizního rozhovoru.

Honeybadger, neboli česky medojed kapský, jak zní Ricciardova přezdívka, může současnou sezónu považovat za ztracenou, ale pokud vše vyjde tak, jak si představuje, tak by v McLarenu příští sezónu mohl skutečně poprvé bojovat o mistrovský titul. A fanoušci F1 by rozhodně rádi viděli široký úsměv Australana jako z reklamy na zubní pastu namísto utrápené tváře z probíhající sezóny.