Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Na portálu Dafilms najdeš online kopec skvělých filmů — od ověřených českých klasik přes oceňované slovenské snímky z posledních let až po to nejlepší z americké nezávislé kinematografie. Které jsou ale ty úplně nejlepší?
Dafilms je slovenský filmový portál prioritně orientovaný na lokální obsah a artovou kinematografii. Najdeš tu ale i filmy, které jsi možná nestihl v kině a nemůžeš je už nikde najít ani sehnat, případně se do kin v našich končinách vůbec nedostanou.
Měsíční předplatné stojí 135 korun, roční 599. Pokud už máš předplatných mnoho a nechceš další, na portálu Dafilms si můžeš zaplatit i za jednu online projekci nebo si tam filmy můžeš dokonce stáhnout.
10. Karel, já a ty (r. Bohdan Karásek, 2019)
Vdaná Saša se pro krizi s manželem Karlem na čas odstěhuje do bytu ke starému kamarádovi, přičemž si začne s jiným mužem a přitom flirtuje s dalšími. Zní to možná jako z telenovely, ale právě na pozadí tak banálního příběhu otevírá režisér tolik témat, až se divák nestačí divit. Hledání (pravé) lásky, dobrodružství a jistoty přes hektolitry vína a piva. Tak vyzrálý a upřímný český autorský film tu dlouho nebyl.
Dvaačtyřicetiletý Bohdan Karásek je nenápadným, ale extrémně talentovaným zjevením na poli českého filmu. Karel, já a ty je jeho celovečerním debutem, který si sám napsal, zrežíroval, složil k němu hudbu a rovnou si v něm i zahrál jednu z hlavních postav. Tato brilantní „vztahovka“, založená na nesmírně autentických dialozích, přímo dokonale zobrazuje život v té nejčistší podobě.
Místy vážně, jindy vtipně, ale také tvrdě a krutě trefně tu režisér filosofuje o lásce, sexu, nevěře či životních rozhodnutích, které se s člověkem táhnou celý život.
Je vidět, že Karásek si toho zažil mnoho, protože téměř každá replika se zařezává pod kůži. Komplikovanost partnerských vztahů, existenciální úzkost, nerozhodnost... Je velmi pravděpodobné, že se alespoň v jednom aspektu filmu najdeš.
Karel, já a ty je precizní, minimalistické komorní drama připomínající ty nejlepší „konverzačky“ Richarda Linklatera (autora geniální trilogie Před soumrakem, Před úsvitem a Před půlnocí).
9. Pátá loď (r. Iveta Grófová, 2017)
Děti si často vytvářejí vlastní svět s vlastními pravidly, do kterého nechtějí vpustit dospělé. Někdy to ale může být nebezpečné. Pátá loď vypráví mrazivý příběh osamělé Jarky a Kristiána, kteří se rozhodnou sami starat v malé odlehlé chatce o dvě batolata v kočárku, který ukradli. Jejich „nevinné“ dobrodružství nabírá postupem času na obrátkách a může dopadnout hrozivě. Sociální drama par excellence, a to bez depresivní atmosféry a pomalého, nezáživného tempa.
Kameramanka Denisa Buranová předvedla krásné vyprávění obrazem, přičemž se nebála metafor a poetické atmosféry. Grofová zase ukázala obrovský cit pro náročnou práci s dětskými herci. Této filmové adaptaci stejnojmenné knihy Moniky Kompaníkové udělila Slovenská filmová a televizní akademie tři Slnka v sieti za scénář, kameru a výpravu. Dosáhla ale také mezinárodního úspěchu — a ne ledajakého. Iveta Grofová si odnesla z prestižního festivalu Berlinale Křišťálového medvěda za nejlepší film sekce Generation Kplus.
Vítěze vybíralo právě dětské publikum do šestnácti let a jde o teprve druhou cenu v historii slovenské kinematografie z festivalu zaslouženě patřícího mezi ty nejlepší a nejvýznamnější. Tou první byl Stříbrný medvěd za režii pro Dušana Hanáka za drama Já milujem, ty miluješ.
8. Papírové hlavy (r. Dušan Hanák, 1995)
Co všechno je schopen člověk snést a jak moc může klesnout? Kde jsou hranice snesitelnosti? Výše zmíněné Hanáková dílo rovněž najdeš v nabídce Dafilms, o něco lepším a silnějším filmem je ale jeho pozdější dokument Papírové hlavy, a ani ten nechybí v nabídce portálu.
Zaujme nejen svým informačně–edukativním rozměrem, ale také formální experimentálností. Inscenované prvky, nemalá dávka sarkasmu, hravá montáž či tematická vrstevnatost dělají z Papírových hlav výjimečné a poutavé dílo i s odstupem času. Tedy i dnes, jelikož stále existují jedinci, kteří by chtěli návrat totalit.
Slovenský režisér se zde vrací do nepěkné minulosti a divákům představuje bolestivé a děsivé vzpomínky respondentů, aby komplexně zmapoval hrůzy páchané během socialismu. Vrací se až do roku 1945, přičemž se nevyhýbá ani důkladnému zkoumání tehdejší poválečné doby — s nadhledem i přísně analyticky. Papírové hlavy jsou fascinující koláží o svobodě — co to vlastně znamená a co je pro ni třeba udělat — ale i o její nástrahách.
7. Dogman (r. Matteo Garrone, 2018)
Chladné, drsné a chudé předměstí zářivé metropole, ztracené existence, gangy, střelby, krádeže, vyšetřování. Garroneho odjakživa zajímá špína, bláto, střepy a křivé charaktery v kontrastu s nevinností a dobrosrdečností. To mu jde nejlépe. Jakoby se divák ani nedíval na hraný film, ale na drsný dokument o lidské důstojnosti, odhodlání přežít nebo trpkém životním údělu.
Dvaapadesátiletý Ital na sebe upoutal pozornost už v roce 2008, kdy získal Velkou cenu v Cannes za surovou gangsterku Gomora. Po dokonalé Reality Show (2012), s níž dosáhl stejného úspěchu, už nebylo pochyb o tom, že je mistrem svého řemesla. Působivé krimi drama Dogman pak pouze potvrdila, že patří nejen mezi nejzásadnější italské tvůrce, ale mezi evropskou špičku vůbec.
Hlavní hrdina jeho filmu — nízký, uzavřený, submisivní dobrák Marcello — pracuje v salonu pro psy a přitom se stará o dceru. Problémy mu ale neustále dělá robustní cholerik Simoncino, bývalý boxer ignorující zákon a terorizující celou čtvrť. Všude, kam přijde, se něco semele. Když se Marcello odváží vzepřít jeho šikaně, netuší, jaké následky to bude mít.
6. Hon (r. Thomas Vinterberg, 2012)
Představ si, že žiješ klidný život s rodinou, daří se ti v práci a najednou se o tobě začne šeptat, že jsi pedofil. A jen tak, z ničeho nic, se ti život obrátí totálně naruby a změní se v absolutní peklo. Hon ukazuje, jaká zrádná umí být nevinná lež a jak obrovskou lavinu může spustit. Nevraživost, osočování nebo dokonce boj o holý život. Zničená pověst, samota, deprese, alkohol, ztracená chuť do života, psychika na bodu mrazu. Jak se bránit? Co lze dělat?
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak se jmenuje výborný slovenský film o mladém neonacistovi a proč bys ho měl vidět.
Které herecké hvězdy známé zejména z Avengers si spolu zahrály v mrazivém krimidramatu.
Který skvělý dokument o světoznámém hudebníkovi najdeš v nabídce Dafilms.
Který herec známý z bláznivých komedií nultých let je už i režisér a natočil geniální debut.
Jak se jmenuje brilantní francouzské historické drama o zakázané lásce dvou lesbiček.
Zatímco v 90. letech se Thomas Vinterberg spolu s populárnějším Larsem von Trierem snažil zásadně změnit svět filmu radikálním manifestem Dogma 95, dnes točí mnohem přístupnější, ale neméně kvalitní filmy. Jedním takovým je právě Hon. Ten ti vyrazí dech zejména díky sugestivnímu výkonu Madse Mikkelsena a bravurnímu nepředvídatelnému scénáři. Právě díky němu je film napínavý a nejednoznačný vskutku až do poslední sekundy.
5. Můj pes Killer (r. Mira Fornay, 2013)
Film, po kterém ztratíš řeč. V tichu tě nechá přemýšlet nad tím, jak snadno se dá sklouznout do pekla a jaké podoby zla existují. Mira Fornay natočila tak precizní, komplexní a výstižnou studii o rasismu a xenofobii na Slovensku, že jí mohou kolegové jen tiše závidět. Režisérka připomíná, že tyto dva neustále aktuální problémy jsou v (nejen) slovenském národě zakořeněné pevně a tvrdě už několik generací, počínaje tou, která si věšela na stěnu portrét Tisa.
Toto slovenské sociální drama vypráví silný příběh tichého osmnáctiletého outsidera, neonacisty Marka, žijícího na okraji slovensko–moravských hranic, kde například běžně visí na hospodských dveřích cedule s nápisy „Romům vstup zakázán“. Čas tráví buď se svými neonacistickými kamarády v partě nebo se svým nejlepším přítelem — ukázkově vycvičeným pitbulteriérem jménem Killer. Jeho jméno ale není jen slovní hříčka. Právě on je skutečně nemilosrdným katem, který se zakousne do krku a už nepustí. A tehdy nastává obrovský problém.
Fornay skvěle vybranými detaily důkladně skládá mozaiku bezútěšného, chladného světa, tolik vzdáleného od toho vyspělého a myšlenkově otevřeného. Světa, kde vládne strach, chaos, agrese, nebo naopak totální apatie. A kde absentuje empatie, výčitky, morální kompas či schopnosti rozeznat dobré od špatného. Světa šedého, ošklivého, ale přitom až děsivě reálného a krutého.
4. Nick Cave: 20 000 dní na Zemi (r. Iain Forsyth, Jane Pollard, 2014)
Plný informací, strhující a zároveň lyricky vyprávěný dokument o rockové legendě, natočený dvojicí vizuálních umělců. Nick Cave je dnes pojem. Třiašedesátiletý australský hudebník obohacuje svět svými písničkami už od 70. let. O kapelách The Birthday Party či Nick Cave & The Bad Seeds jsi už pravděpodobně slyšel i ty.
Kdysi to byl zhýralý rebel závislý dokonce na heroinu, rozzlobeně a frustrovaně bořící všechny bariéry a létající po pódiu jako střela, ale dnes je to klidný a upřímný performer. Jeho koncerty jsou intenzivním zážitkem na celý život, jeho příběh je inspirující, fascinující, ale i bolestivý.
V dokumentu uvidíš všechno — od toho, jak Cave píše, tvoří, zkouší s kapelou, až po to, jak večer sleduje film s dětmi nebo se svěřuje moderátorovi s tím, co mu šeptají démoni.
Jelikož zpěvák spolupracoval na scénáři, obsahuje dokument řadu inscenovaných pasáží (jako například rozhovor s Kylie Minogue). Největší devizou dokumentu však je, že je jedno, zda si Cavův „hardcore fanoušek“, nebo jsi o něm v životě neslyšel — užiješ si ho tak jako tak.
3. Wind River (r. Taylor Sheridan, 2017)
Napsal scénáře k výbornému Sicariu (2015) Denisa Villeneuveho i k nadprůměrnému krimi thrilleru Za každou cenu (2016) a je známý tím, že své postavy vůbec nešetří, což diváci vítají všema deseti. Vždy dokáže vytvořit drsný a uvěřitelný příběh s přesahem. Nebojí se otevírat palčivé téma či podkopávat zažitá a místy skutečně otřepaná žánrová schémata.
Jinak tomu není ani v akčním krimi dramatu Wind River (název označuje jednu z posledních indiánských rezervací ve Spojených státech), zasazené do prostředí, které je pro filmaře vděčné — do zasněženého Wyomingu v USA. Když objeví místní stopař Cory (ztvárnil ho Jeremy Renner, známý zejména jako Hawkeye z Avengers) mrtvolu indiánského děvčete, následuje vyšetřování. Je ale přidělené poměrně naivní a nezkušené agentce FBI (ztvárnila ji další hvězda Avengers Elizabeth Olsen, známá jako Wanda Maximoff).
Sheridan zde vytahuje z rukávu jedno eso za druhým v podobě dějových zvratů, diváka šokuje nezapomenutelnými scénami, důkladně buduje napětí a v závěru diváka pomalu emocionálně rozkládá a užívá si to plnými doušky.
2. Devadesátky (r. Jonah Hill, 2018)
Pamatuješ si ještě toho malého obézního týpka s divným účesem v bláznivých komediích Superbad, Dostaň ho tam nebo Zbouchnutá? Vzpomeneš si na filmy jako 21 a 22 Jump Street či na šíleného Vlka z Wall Street, kde snědl živou zlatou rybičku? Jonah Hill už dávno není jen ten podivín „hláškující“ jedna radost v infantilních béčkách, jeho portfolio se za posledních deset let rozšířilo.
Dnes je z něj kromě skvělého herce už i mimořádně talentovaný režisér s neuvěřitelným citem a pořádnou dávkou odvahy. Jeho nádherný debut s názvem Devadesátky o rychlém dospívání je esencí všeho, co se dá na filmech milovat. Absolutně úchvatná atmosféra podkreslená hypnotickou hudbou Trenta Reznora a Atticuse Rosse nebo dobovými hity The Misfits, Nirvany a Seala, brilantní scénář, díky kterému mají postavy srdce i duši a prožíváš s nimi každý okamžik až překvapivě intenzivně, úchvatná režie... Dalo by se pokračovat dlouho.
Hlavní postavu, dospívajícího rebela Stevieho, ztvárnil tehdy teprve třináctiletý Sunny Suljic, a pokud by se rozdávaly dětské Oscary, pravděpodobně by akademie neměla o čem přemýšlet a jeden by putoval přímo k němu. Nostalgicky–melancholická bomba pro všechny „kardiaky“, který chytí od prvních sekund a v závěru upřímně dojme.
1. Portrét dívky v plamenech (r. Céline Sciamma, 2019)
Intimnější, citlivější a hezčí portrét zakázané lásky dvou lesbiček zde nebyl roky. Vizuálně úchvatný (záběry by se klidně daly zarámovat jako obrazy do obýváku), scenáristicky geniální (ukázkové budování vztahu dvou hlavních postav), herecky dechberoucí, nenápadný klenot, na který po zhlédnutí už nikdy nezapomeneš.
Francouzské drama zasazené do 18. století vypráví příběh dvou žen, Marianne a Héloïse, snažících se přežít po svém osud, který jim byl předem předurčen tehdejšími společenskými konvencemi a tradicemi.
Marianne je malířka a má za úkol na odlehlém ostrově udělat svatební portrét Héloïse. Má to však háček. Stydlivá a nevyzpytatelná Héloïse o tom portrétu nemůže vědět, protože nechce nikomu pózovat a nestojí o žádné malby. A v první řadě nestojí o žádného manžela a svatbu. Nemá ale příliš na výběr.
To, za koho se vdá, jí bylo jednoduše oznámeno a jediné, co s tím může udělat, je smířit se s tím. Nebo může skočit z útesu, jako to udělala její nebohá sestra. Marianne se zpočátku musí vydávat za její pečovatelku a dělat jí společnost na vycházkách mimo domov. Je jasné, že to nezůstane jen při procházení se po pláži, ale přeroste to do vášnivého nekontrolovatelného dobrodružství, které ale nemůže trvat věčně.