Parta dlouholetých přátel se setká na společné oslavě Silvestra. Krásný večer při víně se ale změní v noční můru. Jak dopadl další remake italské komedie Paola Genoveseho s názvem Známí neznámí?
Naše mobily jsou jakési černé skříňky. Zásadním způsobem usnadňují život, ale zároveň ho umí i řádně znepříjemnit, stačí jedno cinknutí v nesprávný čas. Otázkou zůstává: máš co skrývat? Zejména tím se zabývá nejnovější česko–slovenský film v kinech s názvem Známí neznámí.
Vypráví příběh o sedmi dlouholetých přátelích oslavujících společně příchod nového roku. Setkali se v bytě s honosným občerstvením a litry vína. Zatímco si všichni zúčastnění myslí, že půjde jen o krásný večer plný zábavy, vtipů, oslav a vzpomínání na společné zážitky, klidnou atmosféru naruší zpočátku nevinná hra.
Když se všichni, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, shodnou, že si navzájem budou moci celou noc číst na mobilu všechny zprávy a poslouchat nahlas hovory, začne skutečná zábava. S tímto sexy námětem ovšem nepřišli Češi ani Slováci, ale Italové, protože jde o remake excelentní komedie Paola Genoveseho s názvem Naprostí cizinci (originální název Perfetti sconosciuti) z roku 2016.
Je naprosto fascinující, že se od jejího vzniku natočilo už neuvěřitelných osmnáct remaků. Jelikož jde o největší počet remaků v historii světové kinematografie vůbec, tento bizarní fakt je už zapsán i v Guinnessově knize rekordů. Téma italského filmu zaujalo Řeky, Vietnamce, Japonce, Poláky, Němce, Turky, Rusy nebo Francouze.
Práva na natočení jednoho z remaků získal i česko–slovenský tým, přičemž producentka filmu Wanda Adamík Hrycová svěřila režii třicetileté debutantce Zuzaně Mariankové. O scénář se postaral už zkušený čtyřiapadesátiletý Petr Jarchovský, podepsaný pod kultovními díly jako Pelíšky, Pupendo, Musíme si pomáhat či skvělými dramaty Občanský průkaz nebo Kawasakiho růže.
Vstoupit do světa celovečerního filmu podobným způsobem je ze strany Mariankové celkem odvážný krok, který budou nepochybně mnozí odsuzovat nebo vysloveně nenávidět. Kritici mohou říkat, že přetočit jedna ku jedné některé záběry z originálu je vlastně úplná hračka a dokázal by to každý. Tvůrcům se bude určitě vyčítat i to, že nepřinášejí prakticky nic nového a námět nijak neozvláštnili.
A v jistém směru budou mít všichni tito skeptici pravdu. Na druhé straně ovšem stojí otázka — skutečně to tolik vadí a záleží na tom? Proč by prostě nemohli Češi a Slováci mít vlastní verzi? Nalijme si čistého vína, podobně jako postavy ve filmu.
Originál vidělo chabé procento obyvatelstva obou zemí, a i když budou znát jeho název, pravděpodobně i tak raději půjdou na režisérčin debut a nebudou tolik řešit, zda jedna nebo druhá postava udělala nebo řekla přesně totéž, co ta v původní verzi. Nelze jim to zazlívat. Musíme se s tím prostě smířit. Faktem také je, že má Marianková viditelný potenciál natáčet v budoucnu divácky úspěšné a skutečně zábavné filmy.
Pojďme však už k samotnému filmu a tomu, zda se na něj vůbec vyplatí jít. Pokud patříš do cílovky 30+ či 40+ a originál jsi ani nepostřehl a označil by ses za běžného konzumenta, co chodí do kina spíše sporadicky, budeš se určitě bavit.
Pokud jsi mladší a jsi k podobným filmům skeptický, budeš možná příjemně překvapený, ale ne zrovna nadšený. A pokud jsi starší, je dost možné, že budeš iritovat spolusedící výbuchy smíchu.
Známí neznámí mají trochu rozpačitý úvod a je cítit, že některé repliky nefungují tak jako v původní verzi, místy působí až moc uměle a násilně. Když se nám ale nakonec všechny postavy jednotlivě představí a následně spolu zasednou za stůl, jde to už jako po másle a nuda nehrozí. Mají to do velké míry na svědomí zejména skvěle a trefně typově obsazení herci.
Chemie mezi nimi funguje na výbornou. Táňa Pauhofová jako naivní a zamilovaná čerstvá manželka, Klára Issová jako stále nespokojená, manipulativní a nekalá psycholožka a Petra Polnišová jako sarkastická a hravá moralistka s viditelnými problémy s alkoholem jsou nanejvýš přesvědčivé.
Také hlavní bavič Martin Hofmann hláškuje jedna radost, ambiciózní i impulzivní Tomáš Měcháček, klidný a pragmatický Tomáš Maštalír či plachý a málo sebevědomý Sväťo Malachovský jsou ve svých rolích jako doma.
Režisérka Zuzana Marianková zase ukazuje, že má bohaté zkušenosti z televize (pracovala například na seriálech Kuchyň, Za sklem či Horní Dolní) a skvěle se orientuje v malém, komorním prostředí. Je také poznat, že se zmíněnými, zejména slovenskými, herci nepracuje poprvé. Tomáš Maštalír hrál dokonce už v jejím studentském filmu Kto chytá skryté z VŠMU, Pauhofová zase hrála v jejím pětiminutovém dramatu B moll.
Komedie Známí neznámí mírně připomíná Šťastný nový rok Jakuba Kronera z roku 2019, ale je méně odvážná a ostrá. Je přece jen trochu škoda, že tvůrci neobměnili více věcí a nepřitvrdili v dialozích či vyhrocených situacích.
Samotný závěr je ale nejsilnější a snad i nejlépe zvládnutý, a to i přesto, že je trochu doslovnější než originál. Po dokoukání filmu si navíc uvědomíš, proč je Genoveseho film tak populární. Témata, která rozebírá, jsou totiž nejenže stále aktuální (tajemství, nevěra, homofobie, hranice přátelství, láska, křehkost vztahů), ale zároveň tak univerzální, že je vlastně řeší úplně všichni po celém světě. Filmu dáváme šest bodů z deseti.
