Parta dlouholetých přátel se setká na společné oslavě Silvestra. Krásný večer při víně se ale změní v noční můru. Jak dopadl další remake italské komedie Paola Genoveseho s názvem Známí neznámí?
Naše mobily jsou jakési černé skříňky. Zásadním způsobem usnadňují život, ale zároveň ho umí i řádně znepříjemnit, stačí jedno cinknutí v nesprávný čas. Otázkou zůstává: máš co skrývat? Zejména tím se zabývá nejnovější česko–slovenský film v kinech s názvem Známí neznámí.
Vypráví příběh o sedmi dlouholetých přátelích oslavujících společně příchod nového roku. Setkali se v bytě s honosným občerstvením a litry vína. Zatímco si všichni zúčastnění myslí, že půjde jen o krásný večer plný zábavy, vtipů, oslav a vzpomínání na společné zážitky, klidnou atmosféru naruší zpočátku nevinná hra.
Když se všichni, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, shodnou, že si navzájem budou moci celou noc číst na mobilu všechny zprávy a poslouchat nahlas hovory, začne skutečná zábava. S tímto sexy námětem ovšem nepřišli Češi ani Slováci, ale Italové, protože jde o remake excelentní komedie Paola Genoveseho s názvem Naprostí cizinci (originální název Perfetti sconosciuti) z roku 2016.
Je naprosto fascinující, že se od jejího vzniku natočilo už neuvěřitelných osmnáct remaků. Jelikož jde o největší počet remaků v historii světové kinematografie vůbec, tento bizarní fakt je už zapsán i v Guinnessově knize rekordů. Téma italského filmu zaujalo Řeky, Vietnamce, Japonce, Poláky, Němce, Turky, Rusy nebo Francouze.
Práva na natočení jednoho z remaků získal i česko–slovenský tým, přičemž producentka filmu Wanda Adamík Hrycová svěřila režii třicetileté debutantce Zuzaně Mariankové. O scénář se postaral už zkušený čtyřiapadesátiletý Petr Jarchovský, podepsaný pod kultovními díly jako Pelíšky, Pupendo, Musíme si pomáhat či skvělými dramaty Občanský průkaz nebo Kawasakiho růže.
Vstoupit do světa celovečerního filmu podobným způsobem je ze strany Mariankové celkem odvážný krok, který budou nepochybně mnozí odsuzovat nebo vysloveně nenávidět. Kritici mohou říkat, že přetočit jedna ku jedné některé záběry z originálu je vlastně úplná hračka a dokázal by to každý. Tvůrcům se bude určitě vyčítat i to, že nepřinášejí prakticky nic nového a námět nijak neozvláštnili.
A v jistém směru budou mít všichni tito skeptici pravdu. Na druhé straně ovšem stojí otázka — skutečně to tolik vadí a záleží na tom? Proč by prostě nemohli Češi a Slováci mít vlastní verzi? Nalijme si čistého vína, podobně jako postavy ve filmu.
