10 zajímavostí o Duně, které jsi pravděpodobně nevěděl

Jodorowsky se do příběhu a poselství Duny tak ponořil, že kvůli tomu, aby dokázal co nejautentičtěji přenést emoce na diváka, obsadil do hlavní role – patnáctiletého Paula Atreidese – svého syna Brontise (zahrál si už ve filmu El topo).

Ten si na příkaz otce prošel tvrdým tréninkem bojových umění, aby dokázal co nejdůvěryhodněji ztvárnit všechny souboje; bylo mu přitom jen neuvěřitelných 12 let. Jodorowsky mu řekl: „Musíš se připravit jako skutečný bojovník.“ „Připravoval jsem ho tak, aby hrál svou roli přesně a co nejlépe, stejně jako připravoval v díle Leto syna Paula,“ dodal v dokumentu Jodorowsky's Dune samotný režisér.

Brontis se musel naučit karate, jiu-jitsu a různé akrobatické kousky. Trénoval ho kaskadér a koordinátor Jean-Pierre Vignau. S Brontisem podle jeho slov cvičil šest hodin denně sedm dní v týdnu celé dva roky. Mladý Jodorowsky se tak naučil bojovat rukama, nožem i mečem a podle režiséra byl maximálně připraven ztvárnit skutečného Paula. Po uvědomění si, že film nikdy neviděl světlo světa, z tohoto až mrazí.

5. Pink Floyd, Mick Jagger, Orson Walles, Salvador Dalí

Pokud by však film vznikl, bezpochyby se mohlo jednat o úchvatné dílo, jaké se do té doby nikdo neodvážil natočit, navíc s hvězdným týmem mimořádně talentovaných umělců. Svědčí o tom i fakt, že hudbu k Jodorowského Duně měla dělat artrocková banda z Londýna Pink Floyd. Režisérovo setkání s kapelou ale údajně nevyšlo úplně podle představ. Hudebníci, jak uvádí filmař v Pavichově dokumentu, byli mírně arogantní, odměření, během setkání jedli hamburgery a nedávali příliš pozor na to, co říká.



Nejprve chtěl zklamaný režisér ze setkání odejít, ale následně se rozčílil a vynadal jim. „Proč nechápete, že vám tady dávám nabídku spolupracovat na nejdůležitějším filmu v historii lidstva. Změníme svět,“ řekl jim sebevědomě, přičemž se náhle změnila atmosféra. Přestali jíst a začali se s ním bavit o tom, jak k filmu vytvoří celé album.

Do obrovského projektu chtěl neoblomný chilsko-francouzský režisér dostat i slavného španělského malíře Salvadora Dalího, aby hrál imperátora. Údajně ho nemohl ztvárnit nikdo jiný. Když se Jodorowsky během jedné návštěvy New Yorku dozvěděl, že je ve stejném hotelu (St. Regis) jako malíř, na tarotovou kartu se symbolem oběšence mu napsal vzkaz: „Chci vás vidět, natočím s vámi film.“ To ho očividně oslovilo, protože stručně odpověděl: „Setkám se s vámi, počkám na vás v baru.“

Dalí mu po několika setkáních v Paříži či Barceloně a dlouhém váhání řekl: „Půjdu do toho, ale musím být ten nejlépe placený herec Hollywoodu. Chci 100 000 dolarů za hodinu,“ žádal podle slov režiséra v dokumentu Jodorowsky's Dune. Po kompromisu s produkcí se sice dohodli na spolupráci, ale bylo jasné, že pravděpodobně to bylo pro všechny příliš velké sousto, co se týká rozpočtu, a byl tak trochu mimo realitu.



V každém případě, Dalí seznámil Jodorowského s díly dalšího významného umělce – Němce Hanse Rudolfa Gigera. Ten se nakonec postaral o krásné návrhy pevnosti barona Harkonnena (toho měl ztvárnit slavný hollywoodský režisér a herec Orson Walles; i když nejprve spolupráci odmítl, Jodorowsky ho přesvědčil). Součástí hereckého osazenstva se měl stát také populární zpěvák kapely The Rolling Stones Mick Jagger. Po setkání s Jodorowským neváhal kývnout na spolupráci.

4. Lynchova verze Duny a odstranění z titulků

Tím, komu se nakonec přece jen podařilo natočit filmovou adaptaci Duny, byl další vášnivý surrealista Američan David Lynch. Do té doby natočil jen dva celovečerní filmy – Mazací hlava (1977) a Sloní muž (1980). S adaptacemi podobného typu tedy neměl příliš mnoho zkušeností, což se bohužel odrazilo i na finální podobě jeho očekávaného filmu. Navíc před tím, než kývl na adaptování Duny, předlohu ani nečetl.

V jednom rozhovoru Lynch prozradil, že když mu zavolal filmový producent Dino De Laurentiis a zeptal se ho, zda vůbec zná Herbertovu knihu, odpověděl, že ne, přičemž si dokonce původně myslel, že producent v telefonu řekl „červen“ namísto „duna“, vzhledem k tomu, že v angličtině jsou tyto názvy z hlediska výslovnosti velmi podobné – červen se čte „džun“, duna jako „djún“.


Šlo o opravdu obrovský projekt s velkou výpravou, rozsáhlými kulisami a štábem. Podle slov režiséra bývalo na place přes 1 700 lidí. Ve filmu si zahrál například zkušený Max von Sydow, Brad Dourif, Patrick Stewart či zpěvák Sting. Roli Paula svěřil Lynch do rukou mladému talentu Kylovi MacLachlanovi. Ten s režisérem později natočil kultovní televizní seriál Městečko Twin Peaks (1990 – 2018).




Zatímco rozpočet se pohyboval mezi 40 až 42 miliony dolarů, film nakonec v Severní Americe dosáhl zisku sotva 38 milionů, navíc kritici si na filmu pořádně zgustli. Dodnes je Duna považována za jeden z těch úplně nejhorších filmů Davida Lynche, ne-li rovnou ten nejhorší. Jak uvádí Indiewire, podle něj je to důsledkem toho, že do jeho kreativní vize ve velkém zasahovali producenti a studio. Neměl proto ani kontrolu nad finálním střihem. Jak uvádí Guardian, studio Universal zveřejnilo nakonec 137 minutový sestřih, který americký režisér tak nenáviděl, že žádal své jméno odstranit z titulků. Speciální edice filmu má 190 minut, režisérský sestřih 177 minut.

3. Problém byl už po první větě

Jak uvádí Indiewire, herečka z Lynchovy Duny Francesca Annis prozradila, že už po prvních větách, které ve filmu zazněly, jasně věděla, že to dopadne špatně. „Řeknu vám, když jsem film viděla poprvé na premiéře – a viděla jsem ho jen jednou –, jakmile začala princezna Irulán vyprávět a vysvětlovat příběh, pomyslela jsem si: Tento film má problém,“ řekla Annis pro Deadline. „Každý hollywoodský film, který musí na začátku vše podrobně vysvětlit, má problém,“ dodala.

Alejandro Jodorowsky, který od Lynche čekal veledílo a věřil mu, protože ho velmi uznával, o jeho filmové verzi Duny v dokumentu Franka Pavicha řekl: „Nejdřív jsem byl rozhodnutý, že na Lynchův film nepůjdu, protože bych zemřel od žalu, protože mně se to nepodařilo. Moji synové však řekli: Ne, jsme bojovníci, musíš se na to podívat.“

„Tak mě vzali do kina. Myslel jsem si, že hned začnu plakat, ale díval jsem se stále pozorněji a začal jsem být šťastný, protože to bylo hrozné. Byl to totální neúspěch. Vím, že to není hezké, ale taková byla moje reakce. Řekl jsem si také, že to nemohl dělat David Lynch, vždyť on je přece velký umělec. Toto je dílo producentů,“ dodal Jodorowsky.

2. Co nejblíže k přírodě

Kanadský režisér Denis Villeneuve, který se postaral o zatím nejnovější filmovou verzi, si podle Gizmoda před tím, než kývl na adaptování, určil pár podmínek. Jedna z nich byla, že Duna se musí natáčet v autentickém prostředí, tedy ve skutečné písečné poušti. „Můj argument byl, že ani Čelisti se nenatáčely v bazénu. Pevně ​​věřím, že to, co je kolem nás, má vliv na inspiraci,“ pokračoval Villeneuve. Chtěl omezit na minimum natáčení se zeleným plátnem a využití CGI.

„Duna je zkoumáním života, ekosystému a biosféry. Celá věda, kterou vytvořil Frank Herbert, je tak krásná a poetická. Myslím si, že k tomu, abych přenesl Dunu na plátno, jsem musel být co nejblíže k přírodě – i proto, aby Duna byla co nejblíže k nám. Takže když lidé uvidí film, budou ohromeni silou země. A co je nejdůležitější, budou se cítit zvláštně jako doma,“ dodal Kanaďan. Jak řekl pro Wired, k předloze měl vždy citový vztah a četl ji dokonce už jako teenager, když mu bylo jen třináct let.

Villeneuve Dunu nakonec natáčel v co nejdůvěryhodnější oblasti – v poušti v Abú Dhabí; mimochodem, během těch nejteplejších měsíců, tedy v červenci a srpnu, jak píše Indiewire. Pořádně tak potrápil a mučil štáb v čele s herci. Ti si v ne úplně nejtenčích kostýmech museli projít skutečným peklem. Podle herce Timotéeho Chalameta byla teplota během natáčení místy až 48,8 °C. Na place však údajně byly speciální stany s klimatizací, aby teplo příliš neovlivňovalo ať už štáb nebo kamerové vybavení. Natáčelo se i v Maďarsku, Norsku či Jordánsku.



Z filmu je zároveň jasně cítit angažovanost a přesah do současnosti, zejména podíváme-li se na stále aktuální problém, kterým je klimatická změna. „Možná bychom měli změnit naše způsoby života, naše způsoby zacházení s přírodou a se světem. To vyžaduje spoustu odvahy a úsilí. Myslím si, že Duna k tomu vyzývá,“ řekl Denis Villeneuve podle Gizmoda.

1.Nejdrsnější, nejtěžší a nejdelší natáčení

Na rozdíl od Davida Lynche, který zadaptoval celou první knihu Duna, Villeneuve divákům předal na plátně jen polovinu příběhu, knihu tedy rozdělil. Uvádí to hned na začátku titulkem „část první“. Přesto má film 155 minut. V rozhovoru pro Variety Kanaďan prozradil, že původně chtěl natočit dvě části současně.

„Z několika důvodů se to nestalo a souhlasil jsem s výzvou udělat nejdříve jen první část a pak čekat, zda budou diváci filmem dostatečně nadšeni.“ Jedním z nich byl i fakt, že by to bylo pro studio příliš drahé. V rozhovoru pro Newsweek režisér s odstupem času řekl, že je vděčný za to, jak to nakonec dopadlo, protože kdyby točil dva díly najednou, byl by až příliš vyčerpaný. Už natáčení první části prý bylo nejdrsnější, nejtěžší a nejdelší, jaké kdy zažil. Třeba také dodat, že ho ovlivnila, respektive prodloužila pandemie koronaviru.

„Když jsem dělal první část, dal jsem do ní opravdu všechnu svou vášeň pro případ, že by byla jediná. Jsem však optimistický,“ dodal nadějně Villeneuve. Jeden z nejtalentovanějších hollywoodských režisérů, který se podepsal i pod díla jako Požáry (2010), Sicario (2015) či Blade Runner 2049 (2017), podle amerického týdeníku Variety už prý pracuje na scénáři druhé části a je připravený produkovat prequel pro HBO Max zaměřený na řád Bene Gesserit.



Kanaďan zároveň neskrýval nadšení z případné druhé části, protože jak sám řekl, nebude už muset divákům tolik věcí vysvětlit (což však bylo nevyhnutelné v první části) a bude se moci vyžívat ve formálním zpracování. Mělo by jít o čistě kinematografický požitek. „Nechci mluvit za všechny v týmu, ale řeknu vám, že při práci na Duně se nám podařilo vytvořit na place skutečně rodinnou atmosféru, a kdybychom se opět všichni setkali a spojili své síly, to by byl ráj,“ dodal pro Variety.