Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Přečti si silný příběh rebelů z anglického Birminghamu, kteří koncem 70. let ovládli heavymetalovou scénu, přičemž výrazně ovlivnili módu dané doby. Vydali 18 alb a dodnes vyprodávají haly.
Vzlety i pády, odchody i návraty, skrytá tajemství a přetvářky, závislost, odvykačky, soudní procesy, šokující odhalení, vystřízlivění s ďáblem na rameni, smrtka čekající na správnou chvíli či milion zážitků, na které se nedá zapomenout. Jejich cesta byla plná překvapení a zrádných odboček, kde číhalo mnoho nástrah.
Bez ohledu na to už přes padesát let dávají fanouškům na pódiu přesně to, co chtějí slyšet. Jejich show jsou stále stejně úderné, jejich hudba nesmrtelná. Judas Priest jsou dodnes právem označováni za heavymetalové bohy díky své skladbě Metal Gods, která se objevila na kultovním albu British Steel z roku 1980. Z jejich koncertů odcházejí lidé propocení a vyčerpaní, jako by zaběhli maratón, ale zároveň nadšení a spokojení, neboť zažili něco, co se pravděpodobně nebude opakovat.
Hlas silný jako hurikán a ostrý jako břitva, praská z něj všechno sklo kolem. Kytarové dvojhlasy, které dělají z posluchačů závislé otroky, poetické texty, které okamžitě strhnou a přinutí k zamyšlení. Do toho řetězy, policejní čepice, černé brýle, pásky, kožené bundy a kalhoty, biče, motorky… Parta z drsného Birminghamu byla nepřehlédnutelná. Kde se objevila, poutala pozornost. Netrvalo tedy dlouho a vybudovala si nesmírně silný zástup fanoušků.
Zarytí, přepnutí metaloví maniaci
„Naši fanoušci byli přesně to, co jsme chtěli — zarytí, přepnutí metaloví maniaci,“ řekl s odstupem času v dokumentárním seriálu Behind the Music zpěvák a frontman kapely Rob Halford. Byl zároveň gayem, který se dlouhá léta skrýval v heavymetalovém machistickém světě plném drsných chlapů s rozzuřenými tvářemi, ve kterém bylo stále tabu mluvit o homosexualitě. Nikoho podobné věci nezajímaly. Lidé se chtěli bavit, rebelovat, dělat nepořádek a „headbangovat“ v prvních řadách na koncertech s pivem v ruce.
Jak začal příběh legendární kapely? Halford, paradoxně, nebyl jejím původním členem. Ještě před ním stál za mikrofonem Al Atkins. Právě ten spolu s Brunem Stapenhillem (baskytara), Johnem Partridgem (bicí) a Johnem Perrym (kytara) založil kapelu v roce 1970. A jak píše Ultimate Classic Rock, Stapenhill kapelu pojmenoval podle písně Boba Dylana The Ballad of Frankie Lee and Judas Priest.
Skupinu hned na začátku postihla nečekaná tragédie, kdy John Perry zemřel při automobilové nehodě. Nahradil ho sice Ernie Chataway, ale kapela z Birminghamu v této sestavě dlouho nevydržela a rozpadla se. Atkins se následně připojil ke kapele Freight, kde hráli kytarista Kenneth Downing, baskytarista Ian Hill a bubeník John Ellis, přičemž navrhl, aby převzali název Judas Priest.
Po dalších změnách v sestavě se brzy připojil bratr Hillovy přítelkyně, zmiňovaný zpěvák Rob Halford, který dříve působil v kapele Hiroshima, odkud do Judas Priest přivedl i bubeníka Johna Hinche. Tito dva s kapelou poprvé odehráli koncert v roce 1974, tedy ve stejném roce, kdy skupina vydala svůj debut s názvem Rocka Rolla. „Pohodová“, ale zároveň nevýrazná a trochu klišé bluesrocková nahrávka ale zanikla mezi mnohem údernějšími alby známějších sestav. Zlom přišel až s albem Sad Wings of Destiny z roku 1976, které bylo hudebně výrazně tvrdší, náladově ponuřejší a temnější.
Změna image a vznik prvních hitů
Hudebníci jasně pochopili, že potřebují změnu a zejména progres. S příchodem dalšího kytaristy se otevřely možnosti, čehož okamžitě využili krásnými dvojhlasy a dynamickými sóly. I díky rychlejšímu tempu bylo konečně cítit tu správnou energii, přičemž sestavě nebyly cizí ani pomalejší a atmosférické balady, jako například Dreamer Deceiver. Uměli tedy i zpomalit.
Na další úderné nahrávce Sin After Sin (1977) bylo jasné, co kapele nejvíc sedí a jakým směrem se bude ubírat. Mohutnější zvuk či Halfordovy táhlé a pronikavé vokály (jeho rozsah byl bezkonkurenční) se postaraly o příchod nových fanoušků. Bylo to i díky citelnému vlivu jejich kolegů, jakými byly například skupiny Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath. Vznikly nezapomenutelné hity jako Sinner nebo Dissident Aggressor.
To pravé ořechové ovšem přineslo až album Killing Machine (1978), se kterým přišla i změna outfitu (ta udělala revoluci v celém metalovém světě, protože najednou každý chtěl vypadat jako Judas Priest – ať už šlo o jiné kapely nebo o fanoušky). Kapela věděla, že potřebuje mít silná živá vystoupení s promyšlenou show a musí se odlišit image.
Kožené oblečení s kovovými doplňky (cvočky a řetězy) od vrchu po spodek nebo příjezd Halforda na pódium na motorce Harley-Davidson se staly běžnou součástí koncertů. Chytlavá skladba Hell Bent for Leather dnes patří mezi nejznámější hity Judas Priest, Running Wild na koncertech stále dostává do varu, stejně jako Evil Fantasies.
Následující 80. léta byla pro vývoj metalu nesmírně důležitá, v rámci žánru šlo snad o nejplodnější období. Heavy metal si zároveň získal komerční uznání, díky čemuž přišly nové možnosti, avšak také obrovský tlak a zodpovědnost. Jak řekl Halford v roce 2017 v podcastu The Rock Brigade, i on spolu s ostatními hudebníky vyvažoval stres, rychlost doby a požadavky ze strany vydavatelství drogami. Ty ho však podle jeho slov téměř zabily.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Co dělával Halford v drogovém opojení a proč téměř zemřel.
Proč Rob Halford odešel v roce 1992 z kapely.
Jaký nepříjemný soudní proces kapela absolvovala a zda ho nakonec vyhrála.
Kdy a jak se Halford přiznal veřejnosti, že je homosexuál.
Proč svou orientaci dlouhá léta skrýval.
Jak na jeho vyjádření reagovala metalová komunita.
„Osmdesátá léta byla obdobím, kdy jsme s kapelou každý rok vydávali nové album a jezdili na světové turné. Jak jsme to dokázali, nevím. Bylo to jen o tom, že jsme byli maximálně nabuzení, motivovaní a užívali jsme si ty nejlepší časy. Měli jsme ale i termíny, které jsme museli dodržet,“ řekl v podcastu Halford. Kapela po albech British Steel (objevil se tam jeden z nejsilnějších hitů kapely Breaking The Law), Screaming for Vengeance (1982) či Turbo (1986) zažívala opravdu největší slávu.
Jak píše Loudersound, nebylo všechno jen růžové a dokonalé. Halford prozradil, že zažil velmi temné období v drogovém opojení a měl také velké problémy s alkoholem. Přešlo to prý do takového stádia, že stačil jen malý krok k tomu, aby byl navždy ztracen. V dokumentární sérii Behind The Music řekl: „Mojí každodenní rutinou bylo vstávat kolem šesté večer a následně vypít cokoli, jen abych se dostal z postele. Trhal jsem telefony ze stěn, pokoušel jsem se řídit opilý, byl jsem opravdu nepříjemný, nenávistný hajzl. Byly to chvíle zoufalství a zmatku.“
Boj s pokušením a vyšší moc
Sebevražda jeho partnera mu ale nakonec otevřela oči a přiměla ho čelit vlastním problémům. V roce 1986 nastoupil na odvykací kúru. Zároveň si uvědomil, že jeho láska k hudbě a chuť tvořit jsou silnější než závislost. Podle Blabbermouthale zpěvák stále bojuje s pokušením. Například loni řekl: „Vždy, když vidím v televizi reklamu na pivo, řeknu si, že bych si hned dal jedno vychlazené. Ale vím, že nemůžu, protože bych se ocitl na stejně temném místě jako kdysi.“
„Nejtěžší je žít podle každodenního rozvrhu. Je to ještě náročnější, když jste na cestách a jste obklopeni chlapy, kteří milují alkohol. Celá moje skupina ráda pije. Mám však všechny nástroje k tomu, abych se vyhnul tomuto pokušení. Pokud bych se totiž poddal, všechno, na čem jsem tak dlouho a tvrdě pracoval, by bylo najednou ztraceno,“ doplnil zpěvák.
Zdroj: Getty Images/Paul Natkin
„Stále mám na rameni malého ďábla, který mi šeptá, abych si dal byť jen jednu skleničku. A přál bych si, abych si mohl popít, zakouřit nebo si šňupnout lajnu koksu. Ale vím, že mě to už jednou téměř zabilo,“řekl také Halfrod v rozhovoru pro KNAC. Podle něj je život bez alkoholu a drog ve světě rokenrolu nesmírně těžký, ale prý mu pomohla víra ve vyšší moc. „Nejjednodušší věc, kterou dělám, je, že se modlím. Modlete se za dobrý den nebo se jen pomodlete za svého přítele či za cokoliv jiného. A je to úžasné, protože to naprosto funguje. Garantuji, že to skutečně funguje,“řekl frontman Judas Priest v podcastu The Jasta Show.
Soudní proces a Halfordův odchod
Další dekádu kapela nezačala nejlépe. Hudebníci totiž čelili žalobě. Jak uvádí Ultimate Classic Rock, údajně podprahové zprávy skryté ve skladbách alba Stained Class z roku 1978 dohnaly k sebevraždě 18letého Raymonda Belknapa a 20letého Jamese Vance s kamarádem k pokusu o sebevraždu. Tato tragická událost se udála 23. prosince 1985. Kapelu zažalovaly pět let po incidentu rodiny chlapců.
„Emocionálně nás roztrhlo, když jsme slyšeli, jak někdo říká soudci a kamerám, že tohle je kapela, která vytváří hudbu, která zabíjí mladé lidi,“ přiznal později Halford. „Akceptujeme, že někteří lidé nemají rádi heavy metal, ale nemůžeme je nechat přesvědčené, že je to něco negativního a destruktivního. Heavy metal je ve skutečnosti přítel, který lidem přináší velké potěšení, radost a pomáhá jim překonat těžké časy,“ dodal.
Když se už zdálo, že kapela je zpět na nohou po vydání ukázkové nahrávky Painkiller z roku 1990 (titulní skladba je dnes vůbec největším hitem Judas Priest a album získalo nominaci na Grammy za nejlepší metalový počin), v květnu 1992 přišel šok pro všechny fanoušky. Rob Halford oznámil odchod z kapely.
Jak píše Ultimate Classic Rock, údajným kamenem úrazu byl konflikt mezi členy pramenící z Halfordovy touhy věnovat se projektům mimo kapelu. „Na začátku to nebyl šok, že si Rob chtěl založit sólový projekt. Dostal naše požehnání jít dál a udělat to,“ řekl tehdejší kytarista kapely Glenn Tipton. Ale později to podle zbytku kapely už byl problém.
Zpěvák se pravděpodobně potřeboval najít a vyzkoušet si něco nového. Jeho první projekt mimo Judas Priest se jmenoval Fight, ale ztroskotal po vydání druhého alba A Small Deadly Space z roku 1995. Následně zpíval v kapele 2wo. Potom na přelomu století založil další kapelu s jednoduchým názvem Halford. S odstupem času pro Metal Injection řekl, že z Judas Priest nikdy nechtěl odejít a šlo o důsledek chyby v komunikaci.
Veřejný coming out na MTV
Teprve v roce 1998 se Rob Halford rozhodl veřejně přiznat k tomu, že je gay. Jak píše Blabbermouth, Halford na tento moment vzpomíná i ve své knize Confess, která vyšla 29. září 2020. Podrobně v ní rozebírá, jaké to bylo stát se první metalovou ikonou, která oznámila svoji homosexualitu. Přestože jeho kolegové z kapely a jejich management o tom, že je zpěvák gay, věděli a akceptovali to, doporučili mu, aby byl diskrétní vzhledem k „machistické heteropovaze“ metalového světa.
„Nejsem jediný, co se týká hledání vlastní sexuální identity, ale určitě to, jak jsem se s tím snažil vyrovnat ve svém profesionálním a pracovním životě jako hudebník, bylo těžké, opravdu těžké," řekl zpěvák podle Blabbermouth. „Nemohl jsem chodit do gay klubů nebo barů ze strachu z toho, že by mě tam někdo poznal a dostalo by se to do tisku. Tehdy byl svět prostě jiné místo,“ řekl.
Jak píše Revolver, Halforda znepokojovala ztráta fanoušků, protože byl obklopen homofobií. Zároveň prý stále vidí, že takové postoje jsou problémem i v současnosti, zejména v zemích, kde je homosexualita zakázána. Na takových místech kapela ani nemůže hrát. Zpěvák také v rozhovoru pro Kerrangprozradil, že poté, co vyšel s pravdou ven, bylo vidět, jak metalová komunita přijímá a vítá lidi ze všech stran. „V metalové komunitě na nás nejsou žádné nálepky, jsme prostě všichni spolu,“ řekl Halford.
Zatímco Halford nepovažuje svou sexualitu za nezbytně důležitou pro hudbu Judas Priest, v rozhovoru pro Revolver zažertoval: „Řeknu vám, heterochlap by nemohl dělat moji práci.“ „Kdyby například Freddie Mercury nebyl gay, Queen by byla úplně jiná kapela,“ dodal. Doplnil, že jeho snem je zazpívat si jednou duet s Eltonem Johnem. V rozhovoru pro Guardian se v roce 2010 ještě na malou chvíli vrátil k Mercurymu.
„Freddie je můj největší hrdina. Nejblíže jsem se k Freddiemu dostal v gay baru v Aténách na cestě na Mykonos. Přes bar jsme se na sebe podívali, pousmáli se a mrkli. Když jsme se dostali na Mykonos, byl jsem odhodlán ho vystopovat, ale nemohl jsem, protože si pronajal obrovskou jachtu. Byla ozdobena růžovými balóny a stále se plavila vedle ostrova,“ prozradil Halford.
Návrat domů a číhající smrtka
Judas Priest sice nahráli s novým zpěvákem Timem „Ripper“ Owensem dvě alba — Jugulator (1997) a Demolition (2001) — ale všichni cítili, že srdcem i duší kapely je přece jen stále Halford. Fanoušci ho chtěli znovu vidět na pódiu a slyšet, jak svým nezaměnitelným hlasem zpívá všechny skvělé hity kapely. Byl stejně silný frontman jako Ozzy Osbourne v Black Sabbath nebo Lemmy Kilmister v Motörhead. Pokud za mikrofonem nejsou oni, nefunguje to.
V roce 2003 metalový svět obletěla radostná zpráva, že se Halford po letech vrací k Judas Priest. S kapelou o dva roky později vydal 15. studiové album s názvem Angel of Retribution. „Říkal jsem si, vrať se domů, kam opravdu cítíš, že patříš. Dobře jsem se bavil, ale toužil jsem se vrátit do kapely, kterou miluji víc než cokoli jiného na světě. Někdy musíš na chvíli odejít z domu, aby sis uvědomil, jak důležité je vrátit se ke své rodině. Tak to bylo i u mě,“ řekl zpěvák v roce 2015 podle Ultimate Classic Rock.
Judas Priest nahráli po Halfordově návratu další tři alba Nostradamus (2008), Redeemer of Souls (2014) a Firepower (2018), přičemž v rámci evropského turné se měli roku 2020 ukázat i v Praze spolu s Ozzym Osbournem. Vinou pandemie byl koncert přesunut na 28. leden roku 2022.
Podle NMEHalford nedávno oznámil, že se loni léčil s rakovinou prostaty, ale nyní je v remisi. Pro Heavy Consequence ohledně překonání těžké nemoci 70letý zpěvák řekl: „Jsem nesmírně vděčný, že jsem v tomto bodě svého života a stále dělám to, co miluji nejvíc.“
