Adam věšel obrazy Picassa a vystavoval sochy Giacomettiho: Pěticentimetrovou sochu jsme do vitríny ukládali tři, je tak hodnotná

Práce, o které mnozí mohou jen snít. Adam Hanšut při instalování různých výstav pracuje s díly těch nejznámějších a nejvíce obdivovaných světových umělců, přičemž jejich ceny se mnohdy pohybují v desítkách milionů eur. Podle jeho slov jsou on a jeho kolegové jedněmi „z mála smrtelníků kromě restaurátorů, kterým se tyto exponáty dostanou do holých rukou“.

V rozhovoru nám prozradil, kde instaluje výstavy nejčastěji, jak taková instalace probíhá, ale i to, co prožíval, když věšel obraz od Picassa. Zjišťovali jsme, co se může stát, pokud se takový nenahraditelný výtvor poškodí, a jak k nim je třeba přistupovat. Kromě této práce se věnuje také vlastní tvorbě ze skla, které jej fascinuje nejvíce ze všech materiálů.

Je to síla, vidět, co někteří lidé dokázali za život, a vědět, že jelikož jsou už mrtví, cokoli by se s tou věcí stalo, není na světě nikdo, kdo by to dokázal udělat tak jako oni.

Uměl bys mi ve zkratce říct, co vlastně děláš a co je náplní tvé práce?

Díky firmě Artelo, pro kterou pracuji, se dostávám do nejrůznějších galerií a muzeí, kde provádím instalace výstav. Věším drahé obrazy, občas nějakého Picassa, a instaluji sochy různých světoznámých umělců, jejichž éra je již dávnou minulostí.

Nejvíce dělám pro Národní galerii v Praze, ale samozřejmě jsem se podílel na tvorbě výstav i v jiných institucích.

Jakou hodnotu mělo nejdražší dílo, které ti prošlo rukama?

Nevím, jestli se můžu bavit takhle v cenách, ale řekl bych, že to byla socha od Giacomettiho, kterou jsme instalovali asi tak ve dvanácti a jmenuje se Chodec. Je možné, že dosahovala hodnoty desítek milionů eur, což už je opravdu závratná částka. Taková díla pak posouváš po centimetru, pomaličku, přičemž ti za zády stojí sedm restaurátorů, pět historiků a několik lidí, kteří pečují o sbírku.

Kolik zaměstnanců je u toho, když manipulujete s nějakým dílem?