Být královnou je výsada. Člověk se do šlechtického stavu narodí a svému údělu buď dostane, nebo jej odmítne. Skutečná královna může být ale vždy jen jedna. Královnu popu lidé našli již v 80. letech minulého století a až dodnes neexistuje nikdo, kdo by ji z trůnu dokázal sesadit.
Madonna, které je tento rok šedesát tři let je stále nejúspěšnější zpěvačkou všech dob a co do počtu prodaných desek kraluje i Guinessově knize rekordů jako nejúspěšnější zpěvačka na světě. Pro nás představuje další ženu, která změnila svět hudby.
Své královské ambice jasně ukázala již v roce 1984, když se poprvé postavila na velká pódia a novinář Dick Clark se jí zeptal, co je jejím hlavním cílem pro následující rok, ale i v rámci zbytku jejího života. Tehdy bez váhání odpověděla: „Vládnout světu.“ Od té doby se z Madonny postupně stal sex symbol, legenda i pastýřka, která v muži ovládaném 20. století dodala sebevědomí dlouhé řadě dalších žen.
Ač ze zpěvačky, jejíž celé jméno zní Madonna Louise Veronica Ciccone, noblesa září na míle daleko, její život nebyl vždy jednoduchý. První bolesti zažila již velmi krátce poté, co se vůbec naučila rozeznávat mezi dobrým a špatným, příjemným a bolestivým. Narodila se v Michiganu dvěma migrantům – její otec přijel do Spojených států z Itálie, matka se přistěhovala z frankofonního území Kanady a sama zpěvačka byla jedním z šesti dětí této dvojice.
Ve chvíli, kdy bylo mladé talentované dívce pouhých pět let, svou matku ztratila a její otec se později oženil s uklízečkou, s níž zplodil ještě dvě další děti. Pro malou Madonnu toto představovalo velkou ránu a vztah mezi ní a otcem se zhoršil. Napomohl tomu také fakt, že táta Silvio byl velmi ortodoxní katolík, proti čemuž zpěvačka v dětství často rebelovala.
A byla to právě píle a odhodlání tvrdě pracovat, které zpěvačku doprovázelo již od jejího dětství. Na katolické škole, kterou navštěvovala, sice vyčnívala z davu obyčejných dívek, které se snažily zavděčit všeobecným představám generace starších mužů o tom, jak by měla poslušná žačka vypadat, ale zároveň věděla, že jestli chce v životě uspět, musí pro to něco udělat. Tvrdě se tedy učila, trénovala na piano a prostřednictvím baletních lekcí si v roce 1978 protancovala cestu až do New York City.
Na konci 70. let se Madonna vypravila do města velkého jablka, aby ukázala, co v ní je. Jejím cílem bylo uchytit se jako tanečnice v divadle. „Žádný YouTube, žádná Superstar, American Idol nebo The Voice, jen 35 dolarů a velký sen,“ popsala svou cestu na Instagramu zpěvačka .
Ve velkoměstě se snažila uchytit v podstatě v každém oboru. Mimo vysněné práce tanečnice v divadle zkoušela být také modelkou nebo bubenicí. Nejspíš jí bylo jedno, čemu se v životě bude věnovat, šlo jí o to, aby udělala díru do světa.
Když natočila singl Everybody, éra disco hudby už v podstatě skončila a objevovaly se různé jiné subkultury. Některé rockové kapely byly v té době dokonce populárnější, než někdejší disco klubový mainstream. Ústupu klasického disca se Madonna chytla a do klubů přinesla rytmy tanečního popu, který v sobě kloubil rádiové motivy i klasické jazzové postupy.
„Všichni zpívejte a tancujte,“ vyzývala tehdy zpěvačka ve zmíněném singlu. Bylo jasné, že nezáleží, co zrovna lahodí uším hudebních kritiků, mladí lidé se chtěli prostě jen bavit. Společně se singlem Burning Up písničky z pera Madonny ovládly americké žebříčky a daly vzniknout prvnímu albu Madonna.
Na úspěch pak navázala albem Like a Virgin, které ještě podtrhla svým typickým kontroverzním vzezřením. Zpívat o předmanželském sexu nebylo něco, co na povrchu otevřené, uvnitř však velmi puritánské, Státy rády slyšely. Alespoň část z nich a alespoň z úst ženy a už vůbec ne tak přímo. Pro mládež, a o to víc pro ženy představovalo toto i další alba něco jako vysvobození z šedi konzervativců.
Přestože se píseň Like a Virgin dočkala řady kritických názorů ze strany katolické církve a konzervativců, sama zpěvačka písni přikládá daleko širší význam. „Nesnažila jsem se jen dostat do textu to pikantní slovo virgin. Chtěla jsem říct... že možná nejsem úplně panna – byla jsem romanticky a emocionálně potlučená jako spousta lidí – ale začínám nový vztah a je to tak příjemné, hojí to všechny rány a cítím se tak, jako bych to nikdy předtím nedělala, protože je to mnohem hlubší a hlubší než cokoli, co jsem kdy cítila,“ okomentovala píseň zpěvačka, která tehdy byla ve vztahu s hercem Seanem Pennem.
Image je součást identity a jako taková se mění
Vedle hudby to bylo právě svérázné vystupování, které z Madonny udělalo královnu. V 80. letech nebylo příliš zpěvaček, které by si dovolily být až takto extravagantní, většinou se jednalo spíš o uhlazené dívky, které dokonale plnily představy o rádiových hvězdách, které inspirují další generace ke konvenci.
Madonna dala jasně najevo, že image a styl je část identity, která rozhodně není pevně daná a je možné ji neustále pokoušet, měnit, pohřbívat a vytvářet novou. „Její někdy dramatické změny image a stylu naznačovaly, že identita je konstrukt, že je to něco, co člověk vytváří, a že ji lze libovolně měnit,“ popsal ve své knize Media Culture: Cultural Studies, Identity and Politics between the Modern and the Post-Modern Douglas Kellner.
„Způsob, jakým Madonna využívala módu při vytváření své identity, jasně ukázal, že vzhled a image člověka pomáhají vytvářet to, čím je, nebo alespoň to, jak je vnímán,” říká Douglas. U Madonny toto rozhodně platilo a ne vždy ji její experimentální image byla ku prospěchu. Po tom, co v reklamě na Pepsi zazněla píseň Like a Prayer, jejíž klip pobouřil představitele katolické církve, zrušila značka se zpěvačkou smlouvu.
V erotikou fascinovaném stylu a image pokračovala Madonna i v 90. letech, kdy na pódiu pravidelně předstírala masturbaci. Její klipy, které byly charakteristické explicitní nahotou, ji na nějaký čas vyřadily i z MTV. Symbolickou poslední kapkou byla píseň Justify My Love, která zachycuje BDSM praktiky a homosexuální erotiku. Madonna však navzdory tomu byla tak velkou hvězdou, že založila vlastní produkční společnost a vyhrála Grammy.
Proud času a další změna image
Společně s tím, jak šel čas a kariéra Madonny postupovala dál, zpěvačka postupně stárla a přibývajících let se ujala s jí vlastní grácií. S rokem 2005 zpěvačka změnila image a stala se z ní přiznaná královna popu. Erotika a jistá svůdnost z jejího stylu zcela nevymizela, avšak stala se výrazně umírněnější.
Společně s tím začala královna v prvních dekádách nového tisíciletí naplňovat své královské povinnosti, aby ukázala, že není jen další zpěvačkou, která tvoří a okolní svět jí leží u nohou. V roce 2006 založila charitativní organizaci Raising Malawi, která se stará o sirotky v jižní Africe. Zároveň podporuje i několik dalších organizací, které se starají o lidi zasažené chudobou i lidskými právy.
Podpora žen v písních i mimo ně
Vliv zpěvačky nejen na hudební svět je značný. Podle novináře Petera Robinsona existuje v současné popkultuře jen málo věcí, které by v sobě nenesly část jejího DNA. Daleko důležitější vliv ale měla Madonna na ukotvení ženy v umění i ve společnosti jako takové.
Tématu feminismu se zpěvačka věnovala nepřímo tím, se oblékala a vymykala zajetým kolejím. Na střední škole nenosila typický make-up pro všechny školačky a na vlastní pěst vyrazila navzdory svému patriarchálnímu konzervativnímu zázemí do města, které zpravidla schroupe i sebevětší osobnost. Později jej společně se zbytkem světa také dobyla.
Ve svých klipech a ve své image dávala také důraz na individualitu jedinců a žen především. Byla to právě její odvaha vymykat se, která inspirovala další generace žen v hudbě i mimo ni.
K ženám ale promlouvala i skrze texty svých písní. „Vyjádři se, aby se vyjádřil i on. Nechoď za druhým nejlepším, otestuj svou lásku,“ zpívá Madonna v písni Express Yourself. Stejně tak důležitá je například i píseň Open Your Heart. V tomto klipu podle některých studií vzkazuje ženám, aby probudily a vydobyly si svou pozici v patriarchálním světě.
I přes tyto významy v písních a odvahu vystupovat tak, jak se jí zlíbí, patří Madonna mezi kontroverzní osobnosti i ve feministických řadách. Kritické hlasy poukazují na to, že své tělo mění v objekt. Madonna sama se ale za feministku považuje a dodává odvahu ostatním k sebevyjádření. Na kritické názory reagovala tím, že být feministkou neznamená popírat vlastní sexualitu.
Ať už ale plní to, co výše uvedené studie hlásají nebo je pravda spíše na straně kritiků, faktem je, že kus Madonny zůstává v našich každodenních životech. V hudbě, kterou posloucháme, v módě, která nás obklopuje nebo ve filmech. Nezbývá než souhlasit s Peterem Robinsonem. Kus DNA královny popu zůstává v každém jejím poddaném, a to i po více než 40 letech na scéně.
