David Bowie: Muž mnoha tváří a hvězda, která zhasla příliš brzy

Bowie se vydal na sólovou dráhu, ale jeho debutové album The Word of David Bowie nebylo úspěšné. Na chvíli se tak rozhodl hudební svět opustit. V roce 1967 žil v buddhistickém klášteře ve Skotsku, později založil vlastní pantomimickou skupinu s názvem Feathers, v překladu Pírka. V té době se také seznámil se svou první ženou, Američankou Angelou Barnettovou. 

Na plný úvazek se vrátil k hudbě na začátku roku 1969. A byl to rok, kdy se mu konečně podařilo prorazit. Podepsal smlouvu s Mercury Records a v létě vydal singl Space Oddity, který se stal mimořádně úspěšným. Pravděpodobně i z důvodu, že Bowie vydal píseň v té samé době, kdy Američané jako první přistáli na Měsíci. BBC také píseň použila ke zpravodajským záběrům přistávání Apolla 13. 

Bowie ale později v rozhovoru z roku 2003 přiznal, že k napsání ho neinspiroval úspěch amerických astronautů, ale film Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea z roku 1968.

Major Tom

K singlu Space Oddity vznikla i stejnojmenná deska a zrodilo se také první známé Bowieho alter ego, Major Tom, fiktivní astronaut proplouvající vesmírem. Podle magazínu Vinyl pomohlo převtělení se do Majora Toma Bowiemu zjednodušit projevování svých emocí a otevření se. Sám Bowie neměl bezproblémový život, často se potýkal s psychickými problémy, nevyhýbal se alkoholu ani drogám. Existují tedy i domněnky, že text písně Space Oddity, ve které Major Tom vyletí do vesmíru, ale pak ztratí spojení s pozemní kontrolou a zmizí, je vlastně metaforou předávkování se drogami. 

V roce 1970 Bowie vydal album The Man Who Sold the World. Stylem bylo úplně jiné než Space Oddity, především drsným až heavy metalovým vyzněním. Přestože nešlo na dračku, pro řadu fanoušků se stalo kultovním.

Ziggy Stardust

V 70. letech vzniklo pravděpodobně nejznámější Bowieho alter ego. Ziggy Stardust spatřil světlo světa společně s albem The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars v roce 1972. Ziggy Stardust představoval Bowieho vizi rockové hvězdy odsouzené k tomu, aby ji zničil vlastní kult osobnosti. „Člověk, který mluví o lásce a míru, ve skutečnosti je ale promiskuitní a oddává se drogovým excesům. Ani jedno nebylo Bowiemu zas tak vzdálené,“ hodnotí postavu hudební publicista Honza Dědek.

Ziggy Stardust byl typický oranžovými vlasy a těsnými kombinézami výrazných barev. Jak uvádí magazín Vinyl, v té době nebylo obvyklé takto vystupovat na koncertech, a tak byl Bowie s jeho alter egem a extravagantním odíváním prostě jedinečný. „Ziggy Bowiemu pomohl zvýraznit se, ale mnoho lidí ho začalo více vnímat jako Ziggyho než Davida a tak začal vytvářet další alterega. Ziggyho „zabil“ na koncertě v Londýně. Nechtěl být v této postavě uvězněn po zbytek života,“ píše ve svém článku o Bowiem Veronika Šišková. 

Po Ziggym přišel Bowie v sedmdesátých letech s řadou dalších alter eg. Byl to například Aladdin Sane, vzhledově velmi podobný Ziggymu, odlišoval ho ale blesk přes obličej. Vznikl ke stejnojmennému albu v roce 1973 a jeho tvůrcem byl japonský návrhář Kansai Jamamoto.

Obvinění ze sympatií k nacismu

V roce 1976 přišla jedna z nejtemnějších proměn. Další postavou Bowieho byl The Thin White Duke, tedy hubený bílý vévoda. Na první pohled vypadal proti předchozím postavám mnohem všedněji. Typický byl upravenými vlasy a jednoduchým oblečením, které se skládalo z bílé košile, černých kalhot a vesty. Byl popisován jako šílený aristokrat a bezcitný árijský nadčlověk. Známým se totiž stal především kvůli kontroverzním výrokům. Dával podivné rozhovory, kvůli kterým ho mnozí obviňovali ze sympatií k Adolfu Hitlerovi a nacismu.

Vše se prohloubilo v roce 1976, kdy měl údajně pozdravit několik fanoušků známým nacistickým gestem. Bowie to později popřel s tím, že pouze mával a šlo o špatně zachycený snímek. Podle knihy Davida Buckleyho se Bowie od všeho později distancoval s tím, že šlo o nejtemnější období jeho života. Na vině byl především kokain a amfetaminy. Tvrdil, že spoustu kontroverzních rozhovorů si ani není schopen vybavit. Aby zachránil své duševní zdraví, přestěhoval se dokonce na nějaký čas s manželkou a synem Duncanem do Švýcarska.

Filmový i divadelní herec

Závěr sedmdesátých let a celá osmdesátá léta znamenala pro Bowieho rovněž plodné období. Experimentoval a měnil styly. Vřele přijaté bylo především album Heroes v roce 1977, na které se po experimentech ve stylu soulu vrátil k rockovějšímu podání. Album Let's Dance z roku 1983 zase obsahovalo řadu hitů jako titulní Let's Dance, Modern Love nebo China Girl. Píseň Let's Dance vládla hitparádám přes půl roku. 

Z osmdesátých let také pochází řada Bowieho známých spoluprací, například písnička Under Pressure se skupinou Queen nebo remake skladby Dancing in the Streets s Mickem Jaggerem. 

V devadesátých letech Bowie alby 1. Outside a Earthling reagoval na nové hudební trendy ve stylu elektronické hudby. S prvním jmenovaným albem se také vydal na turné, mimo jiné i do České republiky. Také se podruhé oženil, jeho vyvolenou se stala modelka Iman, se kterou později přivítali na svět dceru Alexandru. 

Bowie nebyl jen zpěvákem, velmi ho lákal svět filmu a divadla. Jeho vzezření využil režisér Nicolas Roeg, když ho v roce 1976 obsadil do hlavní role mimozemšťana ve filmu Muž, který spadl na Zemi. Objevil se také v adaptaci knihy My děti ze stanice Zoo (1981) nebo v kontroverzním snímku Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista (1988). Ve filmu Basquiat (1996) si zahrál Andyho Warhola. Dařilo se mu i na divadelních prknech. V roce 1980 na Brodwayi sklidil obrovský úspěch za hlavní roli v představení Sloní muž, kde ztvárnil fyzicky znetvořeného Johna Merricka.

První zdravotní problémy a krátký návrat

V roce 2004 Bowie kvůli zdravotním problémům přerušil kariéru. V Německu totiž během vystoupení dostal infarkt a musel podstoupit operaci srdce. Jako host vystupoval jen sporadicky. 

O to větší bylo překvapení, když v roce 2013 na své 66. narozeniny vydal úplně nový singl Where Are We Now?  Bowieho 27. studiové album a první po 10 letech s názvem The Next Day se stalo hitem číslo 1 v žebříčku iTunes nejen ve Velké Británii, ale i desítkách dalších zemí včetně České republiky 

Rozloučení ve velkém stylu

Bowie nevylučoval, že se vrátí i na koncertní pódia. Plány mu ale narušila zákeřná nemoc. O tom, že má rakovinu jater, se Bowie dozvěděl už v roce 2014. Nedlouho poté začal pracovat na svém posledním albu Black Star. V polovině roku 2015, kdy bylo nahrávání desky v plném proudu, se podle producenta Tonyho Viscontiho zpěvákův stav o něco zlepšil. Jenže bezpříznakové období nemoci a s tím i naděje na možné uzdravení skončily v listopadu, kdy se nemoc vrátila. Album Black Star vyšlo 8. ledna 2016, v den Bowieho 69. narozenin. O dva dny později, 10. ledna, Bowie těžké nemoci podlehl. 

„Blackstar je možná finální nahrávkou, posledním rozloučením nemocného člověka, ale také albem umělce, který i v těch nejtěžších chvílích měl neuvěřitelnou energii, o níž si některé mladší ročníky mohou nechat jen snít. Je nahrávkou opravdové ikony, legendy, nefalšované rockové hvězdy. Je poučením pro nás všechny, že nikdy nemusíme přestat růst, můžeme stále zkoumat nové věci, a to až úplně do posledního vydechnutí,“ napsal trefně ve své recenzi Jakub Malar.