Zápas století: Černošský šampion knockoutoval boxera z nacistického Německa, stali se z nich přátelé až do smrti

Podle historiků není správné o Maxi Schmelingovi hovořit jako o „nacistickém boxerovi“, jak jej někteří lidé vzhledem k tomu, odkud pocházel, občas označují. Jeho osobnost totiž byla komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Boxer sám sebe vnímal a popisoval především jako profesionálního sportovce, nikoliv jako oficiálního reprezentanta nacistického režimu. Chtěl se stát šampionem, ne symbolem nenávistné ideologie.

Na jednu stranu se Schmeling účastnil sjezdů v Norimberku a jak uvádí Library of Congress, po své výhře nad americkým boxerem Stevem Hamasem v Hamburku v roce 1935 před diváky v ringu hajloval.

Na stranu druhou však do NSDAP nikdy nevstoupil, přestože mu to bylo opakovaně nabízeno. On to ale odmítl. Jako manažera navíc navzdory nátlaku zaměstnával „Joea“ Jacobse, Američana s židovskými kořeny, a podle historika Jona Hughese z Londýnské univerzity Schmeling také pomohl přátelům, kteří by jinak skončili v táborech smrti.

S přibývajícími úspěchy přicházel i nárůst popularity a jak historik Jon Hughes podotknul, Max Schmeling si užíval výhod, které mu jeho postavení slavného sportovce v nacistickém Německu přinášelo.

Doporučeno

Boxerská legenda Muhammad Ali: zkusil si i MMA zápas, ale skončil na dva týdny v nemocnici 21. ledna 2022 v 16:30

Jako sportovní hvězda se osobně setkal i s nejvyššími pohlaváry režimu. Dle portálu History byl Max Schmeling například na lovu s nacistickým politikem a zakladatelem gestapa Hermannem Göringem a setkal se i se samotným vůdcem Třetí říše Adolfem Hitlerem nebo Josephem Goebbelsem, jedním z nejvyšších nacistických představitelů. „Ve své autobiografii vydané v 70. letech píše o tom, že byl polichocen pozorností, kterou mu Hitler a Goebbels věnovali,“ uvedl o Schmelingovi historik Jon Hughes.

Ačkoliv vstup do NSPAD Max Schmeling odmítal a dle svých slov s nacistickou ideologií nesympatizoval, režim jej i přesto využíval k šíření své propagandy, která boxera vykreslovala jako neporazitelného německého nadčlověka. K propagandě byla využívána i Schmelingova manželka Anny Ondráková, která byla známou českou herečkou. Kvůli tomu byli Schmeling i Ondráková po druhé světové válce neprávem nařknuti z kolaborace s režimem. Kolaborantem ale ani jeden z nich nebyl.

Jak dokonce později vyšlo najevo, Schmeling a Ondráková riskovali vlastní životy, aby před smrtí zachránili dva židovské chlapce. Stát se tak dle deníku Washington Post mělo během tzv. Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938, kdy se napříč Německem odehrál protižidovský pogrom. Zachráněnými chlapci byli Werner Lewin a jeho bratr Henri, kterým v tu dobu bylo teprve 13 a 14 let. Schmeling je měl oba potají ukrýt ve svém hotelovém pokoji a dva dny jim dával jídlo, které slavnému boxerovi nosila pokojová služba. Jiné zdroje zase uvádí, že je manželé ukryli ve svém bytě.

První zápas poslouchaly desítky milionů lidí

Na dráhu boxera se Max Schmeling vydal už v raném věku, kdy mu podle PBS učaroval film o titulovém zápase šampiona těžké váhy Jacka Dempseyho s Georgesem Carpentierem. I on snil o tom, že se jednou zmocní mistrovského titulu. A to taky dokázal.

Jako vůbec první Němec se Max Schmeling stal světovým šampionem těžké váhy poté, co v roce 1930 zvítězil nad Američanem Jackem Sharkeym. Výhra to byla ale hořkosladká. Sharkey byl totiž v zápase diskvalifikován kvůli úderu pod pás.

Přestože se tedy Schmeling stal té noci šampionem, jak dlouhé roky snil, v očích veřejnosti byl vnímán jako neprávoplatný šampion. Pozici světové jedničky v dalším zápase potvrdil, v následné odvetě s Jackem Sharkeym však o pás po těsném výsledku na body přišel. Toto rozhodnutí vyvolalo vlnu kontroverze. Diváci totiž byli přesvědčeni, že zvítězit měl právě Schmeling, uvádí USA Today.

Během své kariéry Max Schmeling odbojoval úctyhodných 70 zápasů, z nichž 56 vyhrál. Do historie se však zaspaly především jeho nezapomenutelné bitvy s Joem Louisem.

Joe Louis byl fenomén. Mladá hvězda, která v té době ještě nikdy neprohrála a za sebou táhla šňůru 27 vítězství v řadě. Louis se narodil v Alabamě, na jihu Spojených států, kvůli útokům Ku Klux Klanu se však rodina musela přesídlit do Detroitu. Traduje se historka, že máma z něj chtěla mít houslistu, Joe si však údajně do kufříku od houslí schovával boxerské rukavice, aby mohl trénovat, píše portál Great Black Heroes.

S profesionální kariérou Louis začal v roce 1934, tedy ve svých 20 letech. Už předtím však na sebe talentovaný mladík upozornil během amatérských zápasů, kde posbíral 50 výher. Do dnešního dne je Louis právem považován za jednoho z nejvýznamnějších boxerů všech dob.

Bitva s Maxem Schmelingem měla být v očích odborníků pro Joea Louise další jasná výhra. Mnozí se domnívali, že Němec nemá ve svém arsenálu nic, čím by rostoucí a dosud neporaženou hvězdu mohl ohrozit. Opak se však ukázal být pravdou.

Doporučeno

Drastické hubnutí v MMA: Někteří bojovníci už zemřeli, řešení ale není jednoduché 3. dubna 2021 v 18:30

Dvojice se spolu poprvé střetla 19. června roku 1936 v New Yorku. Dějištěm se stal stadion baseballového týmu Yankees, který do posledního místa zaplnily desetitisíce diváků. Další desítky milionů fanoušků průběh zápasu poslouchaly v rádiovém vysílání. Místo radosti ale přišel šok.

Max Schmeling svým stylem Joea Louise zaskočil. Němec dokázal za svůj úder přední rukou šikovně skrývat následný tvrdý úder pravačkou, kterou Američana hned několikrát trefil přímo na čelist. Ve čtvrtém kole pak Schmeling poslal svého soupeře na zem, a přestože se Joe Louis rychle zvedl, bylo to vůbec poprvé, co se objevil v takových problémech. A ty pokračovaly i dál.

Joe Louis na soupeřův styl jen marně hledal odpověď. Němcova nadvláda vyvrcholila ve 12. kole, kdy vyčerpaného Američana po kombinaci úderu přední a zadní rukou poslal znovu na podlahu ringu. Rozhodčí napočítal do deseti a bylo po všem. Sportovní fanoušci se stali svědky zvratu a Schmeling naplnil svá slova, když před zápasem sebevědomě prohlašoval, že do boje jde s vítěznou taktikou.

„Stalo se to, že Joe Louis po předním úderu nechával ruku dole. Schmeling toho využil a mlátit jej pravačkou do hlavy. Je zázrak, že toho Louis tolik vydržel,“ řekl pro Baltimore Sun o zápase historik Michael Katz.

Amerika truchlila, Německo slavilo

Joe Louis padl a jeho fanoušci s ním. Boxerova porážka pro ně byla devastující. „Šel jsem po sedmé Avenue a viděl jsem dospělé muže plakat jako děti. Ženy seděly na chodnících s hlavou zabořenou v dlaních. Když se roznesly zprávy, že Joe Louis byl knockoutován, lidé napříč celou zemí truchlili,“ uvedl podle deníku The Guardian Langston Hughes, jeden z hlavních představitelů kulturního hnutí Harlemská renesance.

To jak, zásadní vliv měl Joe Louis nejen na fanoušky v Americe, ale i na utlačované černošské menšiny daleko za hranicemi USA, popsal boxerův syn Louis Barrow Jr. Ten ve své knize Joe Louis: 50 Years and American Hero uvedl, že když se jihoafrický bojovník proti apartheidu Nelson Mandela dostal z vězení a přicestovat do Spojených států, řekl, že tisíce lidí v Jižní Africe poslouchaly v rádiu zápasy Joea Louise, protože jim dodávaly odvahu a naději.

Podle boxerova syna za prohru s Maxem Schmelingem mohla skutečnost, že svého soupeře Joe Louis jednoduše podcenil. „Můj otec, kterému tehdy bylo 22 let a byl považován za neporazitelného, bojoval proti o 8 let staršímu soupeři. Nepřipravoval se tak, jak by měl. Trávil víc času na golfovém hřišti než v tělocvičně,“ řekl syn legendárního boxera.

Zatímco lidé ve Spojených státech truchlili, v Berlíně se slavilo. Jak uvádí autor Daivd Margolic ve svém textu Beyond Glory, ze Schmelingova triumfu byl nadšený i Adolf Hitler, který osobně poslal manželce boxera Anny Ondrákové kytici a vzkaz. „K úchvatné výhře Vašeho manžela, našeho největšího boxera, Vám z celého srdce gratuluji,“ napsal vůdce Třetí říše. Ve své domovině se Schmeling stal národním hrdinou. 

Zápas století

První zápas mezi Joem Louisem a Maxem Schmelingem byl velkolepou událostí, která obletěla svět. Ale odveta, která se uskutečnila o pár let později, byla ještě větší. Byl to historický moment, který se už znovu neopakoval. Byl to víc než jen zápas. Stadion Yankees znovu zaplnilo 70 tisíc diváků a alespoň 70 milionů fanoušků jej poslouchalo v rádiu. Některé odhady hovoří i o více než 100 milionech diváků po celém světě. Podle stanice NPR se jednalo o rekordně největší množství posluchačů, které už nikdy nebylo překonáno.

„Existují události, které zasáhnou miliony lidí a které jsou vyjádřením jejich nejhlubších pocitů a nadějí. Tohle byla jedna z nich,“ popsal bitvu historik Lewis Erenberg.

„Tehdy byl za nejsilnějšího člověka na světě považován šampion těžké váhy v boxu. Když se bojovalo o titul mistra světa, zápas u rádií poslouchaly miliony a miliony lidí po celém světě,“ popsal Louisův syn Louis Barrow Jr.

Doporučeno

Legendární MMA bojovník Cro Cop ničil soupeře brutálními kopy do hlavy. „Lámal jsem kosti a trhal svaly,“ prohlásil 12. prosince 2021 v 7:00

Při střetu mezi Joem Louisem a Maxem Schmelingem však šlo o daleko více než jen šampionský pás. „Zápas měl zásadní politické implikace, byl to boj demokracie proti fašismu,“ dodal boxerův syn. I proto odveta dostala pojmenování Zápas století.

Před odvetným zápasem si Joea Louise dokonce pozval do Bílého domu tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt a řekl mu: „Joe, potřebujeme tvé svaly, abychom porazili Německo.“ Výzvu vzal Joe Louis vážně, v přípravě se podle portálu The Atlantic údajně zcela vzdal golfu a žen.

Louisovi je v souvislosti s odvetným zápasem přisuzováno několik patriotických prohlášení, není však známo, zda byl skutečně jejich autorem. Podle internetového archivu jeden z takových výroků zní: „Dnes večer nebojuju jen proto, abych se pomstil za svou jedinou porážku, bojuju za celou Ameriku. Není to o jednom muži proti druhému nebo o Joeovi Louisovi proti Maxi Schmelingovi. Je to o USA proti Německu.“ Podle boxerova syna takto ale Joe Louis k boji nepřistupoval.

Den D konečně nadešel. Psalo se 22. června 1938 a od prvního zápasu uběhly takřka přesně dva roky, během kterých se Joe Louis stal šampionem. Jak sám ale řekl, nehodlal se tak nazývat, dokud neporazí Maxe Schmelinga. Když tedy zazněl úvodní gong, ve vzduchu viselo nesmírné napětí a lidé u rádiových přijímačů se zatajeným dechem poslouchali, kdo tento historický duel ovládne.

Ti, kteří očekávali opět dlouho bitvu plnou vzájemných výměn, se pletli. Zápas, který se zapsal do dějin, skončil takřka dřív, než vůbec začal. Joe Louis hned od prvních okamžiků diktoval tempo boje a svou nebezpečnou přední trefoval hlavu soupeře. Konec přišel už po dvou minutách a čtyřech sekundách. Schmeling pod salvou přesných a tvrdých úderů Louise padl třikrát na podlahu ringu, Němcův roh hodil mezi šestnáct provazů ručník a rozhodčí duel ukončil.

Historik Thomas Hauser o tomto momentu napsal: „Bylo to poprvé, co tolik bílých Američanů fandilo a jásalo pro černého boxera proti bílému soupeři. Bylo to taky poprvé, co tolik lidí černého muže nazývali prostě ,Američanem'.“

Ještě lépe však situaci vystihl samotný Joe Louis, který podle serveru History prohlásil: „Bílí Američané, z nichž někteří ještě pořád lynčovali černochy, se na mě spoléhali, že knockoutuju Německo.“ A svůj cíl splnil. „Teď už se cítím jako šampion,“ řekl Louis po zápase.

Vítězství oslavovaly celé Spojené státy. „Byl na titulní stránce všech novin, a to ani nemusel zavraždit žádného bělocha,“ prohlásil o úspěchu svého otce Louisův syn. „Pro někoho to bylo o svobodě a demokracii proti fašismu, o Franklinu Rooseveltovi proti Adolfu Hitlerovi. Pro každého zápas symbolizoval něco jiného, ale pro Maxe a mého tátu to bylo především o boji dvou gladiátorů,“ poznamenal dále syn legendárního boxera.

Max Schmeling se zpátky do Německa vrátil jako poražený a společně s ním prohrála i nacistická propaganda, která boxerovu první výhru zneužívala jako „důkaz“ nadřazenosti bílé rasy. I to je důvod, proč porážky Schmeling s odstupem času tolik nelitoval.

„Když se na ten zápas dívám zpětně, jsem skoro rád, že jsem prohrál. Jen si představte, co by se stalo, kdybych se do Německa vrátil jako vítěz. S nacisty jsem neměl nic společného, ale oni by mi dali metál. Po válce bych pak považován za válečného zločince,“ řekl Max Schmeling o několik desítek let později.

Max Schmeling po drtivé prohře upadl v nemilost režimu, k čemuž přispěl i fakt, že se odmítl vzdát svého židovského manažera ze Spojených států. Během války musel narukovat do armády a v roce 1941 se účastnil Invaze na Krétu.

Poté, co jejich vzájemná boxerská rivalita utichla, se z Maxe Schmelinga a Joea Louise stali velmi dobří kamarádi. Přátelské pouto mezi boxery přetrvalo až do Louisovy smrt v roce 1981. Legendární boxer se dožil 66 let a Maxe Schmelinga jeho skon zasáhl. „Jejich přátelství bylo krásné. Když můj otec zemřel, Max mi řekl, že přišel o skvělého přítele,“ prozradil Louis Barrow Jr. Za Louisův pohřeb Schmeling dokonce zaplatil.

Pohřbu Joea Louise se zúčastnil i několikanásobný šampion těžké váhy Muhammad Ali, který byl rovněž považován za jednoho z nejlepších boxerů všech dob. Zesnulému šampionovi na smutečním obřadu složil hlubokou poklonu. „Muhammad Ali mi na pohřbu mého otce řekl, že největším boxerem všech dob byl Joe Louis. Věřím mu, že to myslel vážně,“ řekl Louisův syn.

Max Schmeling o peníze vydělané v zápasech z velké části během druhé světové války přišel. Po jejím konci a po ukončení boxerské kariéry se dal na dráhu byznysmena a stal se úspěšným distributorem Coca-Coly. Zemřel v roce 2005 v 99 letech.

„V historii německého sportu není asi nikdo jako on,“ vzpomíná na Schmelinga historik Jon Hughes. Dramatik David Feldshuh upozornil na to, jak byl boxer proti své vůli režimem využíván. „Max o sobě přemýšlel jako o boxerovi. Miloval uznání, které se mu dostávalo, ale nacisté jej využili a následně odřízli, když se jim přestal hodit,“ uvedl.

Zápasy Joea Louise a Maxe Schmelinga dodnes patří mezi nejvýznamnější sportovní události 20. století. Někdo v nich viděl nenávist mezi dvěma mocnostmi, pro někoho se staly symbolem boje za svobodu a demokracii. Především jsou ale důkazem toho, že i tam, kde to nikdo nečeká, se může zrodit vřelé přátelství, které je silnější než kterákoliv ideologie.