ZOH 2022: Lyžování na pouštních kopcích. Jak dokázali v Pekingu postavit sjezdovky a jak to ovlivnilo životní prostředí?

Navzdory výhradám mnoha environmentalistů Číňané tvrdí, že životnímu prostředí neublíží. Mluvčí organizačního výboru olympiády Zhao Weidong ještě v listopadu 2021 potvrdil, že areál v Janqingu do sněhové podoby přemění jen 1,6 % lokálního zdroje vody a neovlivní tak její zásoby v místních nádržích Foyukou a Baihebao.

Areály alpského lyžování i běžeckých disciplín leží v oblastech, které podle studie časopisu Nature trpí obrovským nedostatkem podzemní vody. Studie mezi dlouhodobě kritické faktory zařadila intenzivní zemědělství, rychlou urbanizaci a suché podnebí. Organizátoři her ovšem nedostatek vody v těchto oblastech za riziko nepovažují a pekingská organizační komise své stanovisko potvrdila i pro DW.

Sněhová peřina na holých skalách

Sporty vyžadující sníh jsou na olympiádě rozděleny do tří areálů. Největší porci sněhu vyžadují alpské disciplíny v areálu Janqing, ve kterém je 170 vrtulových děl a 30 tyčových zařízení. Areál v Zhangjiakou hostí biatlon a freestyle a firma Technoalpin v něm rozmístila dalších 102 vrtulových děl a 45 tyčí. Nejmenší nároky na sníh má areál přímo v Pekingu, vedle průmyslové zóny, ve kterém se uskutečňují zápolení v big air a akrobatickém lyžování a který má jen 7 tyčových děl.

Podle Michala Molotty se organizátoři rozhodli připravit až metr silnou vrstvu sněhu, protože chtěli mít rezervu v případě, že by nastalo prudké oteplení jako během olympiády v Soči. „Mají nainstalované stroje s poměrně vysokým příkonem a mohou kdykoli operativně dosněžovat. Jistě si nechtějí udělat ostudu. V dějinách her se tradičně před olympiádami pořádají závody, které otestují technické požadavky tratí. V Číně se kvůli covidu žádné závody zorganizovat nemohly a vyšší vrstvu připravili, aby měli naprostou jistotu, že závod proběhne bez problémů.“

Oficiální čísla neznějí znepokojivě

Oficiální odhad objemu vody, kterou organizátoři na zasněžení olympijských tratí použili – 183 tisíc kubíků – není podle Michala Molotty z globálního hlediska vůbec šokující. „Tím, že čínské středisko není velké a jsou v něm pouze dvě sjezdovky — jedna na super G a downhill a druhá na obří slalom, slalom a týmovou soutěž — moc vody nespotřebuje. Jen pro ilustraci, jezero na zasněžování v Tatranské Lomnici má objem 100 tisíc kubíků.“

Celková velikost střediska v Janqingu je výrazně menší než například v Jasné a Michal Molotta nepředpokládá, že v něm při přípravě olympiády spotřebovali více vody, než spotřebuje slovenské středisko za sezónu. „Množství vody potřebné k zasněžení čínských areálů proteče při současné míře průtoku (57 m³) Hronem za hodinu a Dunajem dokonce za 30 sekund.“ 

Profesorka hydrologie ze Štrasburské univerzity Carmen de Jong v rozhovoru pro DW považuje oficiální čísla za nereálná, kubíků vody podle ní stačí nanejvýš k zasněžení jedné sjezdovky a celkově podle ní organizátoři spotřebovali více než desetinásobek, až 2 miliony kubických metrů: „K pokrytí hektaru sjezdovek v Alpách je zapotřebí 3—6 tisíc kubických metrů technického sněhu. V případě akcí v Janqingu je v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek a klimatu zapotřebí dvoj až trojnásobek, asi 10 tisíc kubických metrů.“

Janqing – sjezdovky uprostřed národního parku

Environmentalisté dlouhodobě kritizují i ​​to, že při výstavbě sjezdovek museli organizátoři zasahovat do přírody. V roce 2015 Carmen de Jong pomocí satelitních fotek zjistila, že v důsledku budování sjezdovek posunuli hranici přírodní rezervace. „Zrušili čtvrtinu rezervace, zničili ji sjezdovkami, cestami, parkovištěm i heliporty.“

Areál alpských disciplín v Janqingu, zkolaudovaný teprve v roce 2019, si organizátoři vybrali z prostého důvodu. Identifikovali v něm svahy, které splňují požadavky na sjezdovky FIS. Michal Molotta připomíná: „Areál v regionu Janqing naprojektovala americká firma, která rozložení sjezdovek navrhla na základě trojrozměrného modelu. V úvahu brala rozložení sjezdovek, které mají v závislosti na disciplínách předepsané rozdíly výšek, sklony a podle pravidel i počet bran na délku trati.“

Technický sníh v Janqingu

Podle mluvčí společnosti Technoalpin Susanne Ogriseg začali experti první plány infrastruktury zasněžování připravovat již před šesti lety. V médiích jsme se v poslední době mohli dočíst, že v dějištích her zasněžují nepřetržitě již od listopadu 2021.

Michal Molotta potvrzuje, že první sníh „nafoukala“ firma Technoalpin už tehdy, ale provoz strojů podle něj není nepřetržitý a zasněžovací tým prý vždy čeká na vhodné teploty. „V Číně si přesně vypočítali, co potřebují, a při zvážení kapacity použité technologie odhaduji, že sjezdovky mohly mít zasněžené dohromady tak za 7 dní.“

Během olympiády v Soči přiváželi organizátoři sníh i z vrcholků vzdálených hor. Podle Michala Molotty v Číně nic podobného nedělají: „Dnes mají střediska k dispozici technologie jako snowfactory, která vyrábí sníh v kontejnerech, který lze použít až do teploty +20 °C. Technologie je zatím poměrně drahá, ale vyrobí dost sněhu téměř kdekoli a vy ho tak nemusíte krást z hor.“

Vliv na množství potřebného sněhu má samozřejmě také jeho podklad. Ideálem je zatravněná, posečená a zmulčovaná sjezdovka a důležitým faktorem jsou i jeho nerovnosti. „Méně sněhu potřebujete na „modré“ travnaté sjezdovce na pastvinách jako pod vrcholem Chopku či na Skalnatém plese, kde se nacházejí skalnaté morény. Na druhé straně je pravda, že na těchto kopcích mrzne dříve a tužší, a tak je zasněžujeme v konečném důsledku levněji.“

V čínském Janqingu o zmulčované trávě nemůže být řeč. Podle Molotty si však v Janqingu povrch upravili podle představ a do sjezdovek nainstalovali i odvodňovací kanály, díky kterým se roztátá voda nehromadí, ale odtéká do vsakovacích jam a vrací se do přírody. „Součástí přípravy kopce byla i terénní úprava, během které museli vybraný terén přizpůsobit vytyčené sjezdovce. Zemními pracemi rozšířili hřeben podobně jako v Pchjongčchangu a navíc s nulovou bilancí zeminy, kterou jen přemísťovali v rámci jednoho kopce.“

Vlhká teplota a úvod do ekonomie sněhu

Michal Molotta tvrdí, že zasněžovací infrastrukturu mají téměř ve všech střediscích na světě připravenou k prvnímu listopadu. „Podle povětrnostních podmínek se ale zpravidla začíná zasněžovat až v momentě, kdy teploty klesnou pod –2 °C „vlhké“ teploty.“

Zvláštní výraz „vlhká teplota“ vyjadřuje kombinaci teploty a relativní vlhkosti. Proces přeměny vody na sníh je totiž do značné míry závislý právě na vlhkosti vzduchu a obecně platí, že čím je podnebí sušší, tím snáze se zasněžuje. V Janqingu je suchá, pevninská zima s nízkou vlhkostí, a tak zde podle Molotty zasněžují rychleji než na Slovensku, pro které je charakteristická spíše vlhká zima.

Ať jste kdekoli na planetě, k výrobě sněhu potřebujete stejný objem vody. Výrazný rozdíl je ovšem ve spotřebě elektrické energie. „Když přeměňujete vodu na ledové krystalky (sníh), musíte vodu zchladit na 2 °C a následně stlačit do trysky pomocí elektrické energie, přičemž k ní přidáte stlačený vzduch.“

Od efektivity se samozřejmě odvíjí i cena. S klesající teplotou klesá také cena za jednotku sněhu. K výrobě m³ sněhu při nízkých teplotách potřebujete stejný objem vody, ale méně energie, a tak majitelé středisek raději vždy zasněžují, až když pořádně mrzne. „Platí, že čím nižší teplotu vzduchu máte, tím více vody zvládnete přeměnit na sníh. Takže při teplotě –2 °C můžete přeměnit jeden litr za sekundu, při –6 °C jsou to již 3 litry a při teplotě kolem –10 °C dokonce 6 až 8 litrů.“

Slovenská střediska a technický sníh

Je tedy zřejmé, že níže položená lyžařská střediska, která musí sníh vyrábět při vyšších teplotách, jsou v ekonomické nevýhodě. Vyrábějí jej výrazně déle, a tak spotřebují více elektřiny. Ceny za kubík sněhu kolísají a v závislosti na teplotě se pohybují od 10 až po 37 korun. 

Ekonomická specifika zasněžování podle Michala Molotty ovlivňují i ​​provoz středisek. „Níže položená střediska si vzhledem k výši rezervačního poplatku na listopad ani neobjednávají dostatek elektřiny, protože vědí, že zasněžovat začnou až začátkem prosince a středisko otevřou až kolem Vánoc.“

„První zasněžování probíhá ve vyšších polohách tradičně kolem 20. listopadu, kdy s 90% pravděpodobností přichází každý rok první zimní vlna. Podle dlouhodobého vzorce následuje druhá vlna standardně v první prosincový týden, další v polovině prosince a na Vánoce přichází tradičně oteplení.“

Má-li středisko více sjezdovek, jako první otevírá vždy tu tzv. prioritní, která má nejvíce děl s vyšším příkonem. „Většinou ji otevřou i při vyšších teplotách a vysokých cenách za výrobu sněhu. Když už má středisko díky ní cashflow, s otevřením druhé, sekundární sjezdovky někdy čeká až na mrazy kolem –6 °C.“

 
Hi-tech systém a Homer Simpson

Když má provozovatel střediska připravenou infrastrukturu a rozhodne se zasněžovat, může tak učinit již do 15 minut, protože všechna koncová zařízení může aktivovat díky automatickému systému. Ve větších lyžařských střediscích zpracovává pokyny centrální řídící počítač nacházející se v místnosti zvané velín, který se podle Michala Molotty podobá pracovišti Homera Simpsona.

„V něm má před sebou operátor čtyři monitory se sjezdovkami, čerpacím systémem, chybovými hlášeními, předpovědí počasí a kamerami pro kontrolu směru a síly větru. Automatický systém nepřetržitě kontroluje senzory vlhké teploty, směru i rychlosti větru a podle nastavené priority pro konkrétní sjezdovku se rozhoduje, kde a kolik sněžných děl spustí. Zasněžovač však může vždy v závislosti na rozhodnutí vedení střediska priority měnit.“

Sněhové (stále dobré) zprávy

Ve většině slovenských středisek prý mají zasněžovací systémy zapnuty od 400 do 550 hodin za sezónu, čili dohromady kolem 20 dní. Podle Molotty chce přirozeně každý zasněžovat co nejkratší dobu a platí, že čím výše je středisko položeno, tím kratší čas jsou děla v provozu.

„Nejmodernější zasněžovací stroje mají nainstalován vysoký příkon, aby dokázaly sjezdovku zasněžit v krátké době. Na Slovensku stále mrzne v kuse čtyři dny za sebou, což naprosto stačí na kvalitní zasněžení sjezdovky. Pokud je vaše středisko položeno níže a má vyšší teploty, potřebujete vyšší příkon elektřiny a energetická náročnost je citelně vyšší.“ 

Podle Michala Molotty přichází i díky technickému zasněžování na Slovensku renesance menších, „vesnických“ lyžařských středisek. Lyžování si umí v blízké budoucnosti představit dokonce i v bezprostřední blízkosti hlavního města, kde by byl z důvodu vysoké teploty sníh dražší a sezóna by mohla trvat asi jen dva měsíce. „Myslím si ovšem, že lidé by v konečném důsledku ušetřili emise, protože by nemuseli jednotlivě cestovat za sněhem stovky kilometrů a mohli by se dopravit třeba i MHD.“

Budoucnost zimních olympiád

Michal Molotta považuje udělování organizace olympijských her za komplexní a často politické rozhodnutí. „Je samozřejmé, že osobně neschvaluji mnohé z praktik autoritářských režimů. Rozumím však i tomu, že s čínskými organizátory se z technického hlediska může spolupracovat jednodušeji.“

„Osobně se mi více líbí soutěže v historicky zavedených střediscích a také jako lyžař chodím nejraději tam, kde je zasněženo celé okolí.“ Z hlediska organizace následujících olympiád prý mluví ve prospěch středisek v severní Americe a západní Evropě jejich větší důraz na udržitelnost a i to, že už mají vybudována všechna sportoviště.

Michal Molotta předpokládá, že technický sníh použijí organizátoři zimní olympiády i za čtyři roky, kdy proběhne v italské Cortině. „Žádný organizátor by už dnes olympiádu bez možnosti zasněžování riskovat prostě nemohl.“

Lyžařská federace mezi ekologií a ekonomikou

Čína chce po skončení olympiády lyžařské areály nadále využívat. Potenciál Číny je obrovský a země má naplánované megalomanské projekty. Místní režim vnímá lyžování jako sport, který je zároveň trendový i rodinný. Do budoucna počítá s až 300 miliony nových lyžařů. Michal Molotta chápe, že i FIS chce rozšiřovat lyžařskou základnu po celém světě, protože chce jako organizace přirozeně růst.

Dnes už zesnulý bývalý prezident Mezinárodní lyžařské federace (FIS) Gian Franco Kasper se ke konci svého funkčního období proslavil výroky ve švýcarském deníku Tages Anzeiger: „Diktátoři dokáží zorganizovat velké akce, aniž by se ptali na názor lidí… Po obchodní stránce se diktaturami lépe jedná, zvláště pokud nechcete mít problémy s environmentalisty.“ Po Kasperově smrti na jeho místo zasedl progresivní a ekologicky uvědomělý švédský podnikatel Johan Eliasch.

Podle Molotty se i díky němu může image a politika FIS změnit k lepšímu. Švéd, který se podle vlastních slov v rámci FIS snaží hlouběji zakořenit étos udržitelnosti, pochválil Čínu za opětovné použití instalací z letní olympiády z roku 2008 včetně ikonického ptačího hnízda a národního vodního centra, v němž soutěží reprezentace v curlingu.

Již během svých prvních vystoupení v pozici prezidenta Johan Eliasch naznačil, že lyžařské sporty nemohou problémy klimatické krize přehlížet, a FIS zavázal k ochraně biodiverzity, dosažení uhlíkové neutrality do roku 2030 a podpoře závěrů klimatické konference COP26. 

Podle Michala Molotty odráží nejnovější ekologická image federace i stále častěji veřejná stanoviska mnoha úspěšných sportovců, přestože z úst slovenských sportovců zatím podobná vyjádření nezachytil.

Shiffrin a White

Mezi ekologicky smýšlející sportovce patří i dvojnásobná olympijská vítězka Mikaela Shiffrin, která v prosinci 2021 na tiskové konferenci ve finském Levi řekla, že z toho důvodu dokonce přemýšlí nad ukončením kariéry.

Důvodem má být neustálá nutnost cestování, které zvyšuje uhlíkovou stopu. „Skutečně bojuji s faktem, že sportovní kariéra vyžaduje tolik cestování... Způsob, jakým nám životní prostředí říká, že něco děláme opravdu velmi špatně... Myslím si, že v mé kariéře se blíží moment, kdy skončím. Všechno to cestování nemůžu brát za samozřejmé.“

Podle NBC Sports vedli Shiffrin k zodpovědnému přístupu ke sportu od malička rodiče a narativ ukončení kariéry se v souvislosti s americkou lyžařkou spojoval už déle z důvodu chronické bolesti zad. 

Klimatickou krizi komentuje také snad nejúspěšnější snowboardista v dějinách a trojnásobný zlatý olympijský medailista Saun White. V interview pro BBC Sport popisuje rychlé tempo tání ledovců a mizející sníh.

„V listopadu jsme byli v USA většinou zavaleni sněhem, ale v posledních letech je zde neskutečně sucho... Pokud to bude takto pokračovat dál, bude zajímavé sledovat, co se stane se zimními sporty. Jako profesionálního snowboardistu mě klimatická změna silně znepokojuje a cítím se opravdu bezmocně… Doufám, že se nám tento trend podaří zvrátit.“

Michal Molotta si všímá, že klima se s největší pravděpodobností mění také v důsledku lidské činnosti. Období tuhých mrazů s teplotami -7 °C až -10 °C se například na Slovensku stále opakují zhruba ve stejných intervalech, akorát už netrvají týden, ale zpravidla pět dní.