Atlet Zdeněk Koubek trhal rekordy jako Zdeňka Koubková. Po odhalení, že je mužem, o všechny přišel

Zazářil od začátku. Jako dorostenec skočil na orelských závodech do dálky 475 cm, do výšky 140 cm a 60 metrů zaběhla za 8,8 sekundy.

Rekordman(ka) 

Závodil za Vysokoškolský sport Brno (VS Brno). V roce 1932 jej ale sport zavedl do Prahy. Tam pracoval jako sportovní instruktor, trénoval, závodil a studoval gymnázium. Podle Koláře to bylo i řešení nezáviděníhodné situace. Brněnské atletky na jeho úspěchy žárlily a on předpokládal, že právě v Praze se bude moci rozvíjet její sportovní talent. Opravdu tomu tak bylo. Ještě v tom samém roce překonal jako devatenáctiletý národní rekord v běhu na osm set metrů. 

Server Trans lidé mapuje na základě Kolářovy knihy jeho úspěchy: „Ve světových tabulkách roku 1933 drží prvenství na osmistovce metrů (2:18,8 m.) a třetí místo na stovce (11,9 s). U nás je kromě toho první na dvoustovce (26,2 s) i v dálce (528 cm) a druhá ve výšce (145 cm). Na mistrovství republiky 1934 získává pět titulů: v bězích na stovku, dvoustovku, osmistovku, ve výšce a v dálce. Svůj první světový rekord vytváří 14. června 1934 na letenském atletickém stadionu v běhu na 800 metrů, kdy výkonem 2:16,4 min. překonává Němku Linu Radke, olympijskou vítězku z roku 1928.“

Světové ženské hry a první kritika

V roce 1934 se konaly Světové ženské hry v Londýně. Probíhaly jako reakce na to, že z olympijského klání byly ženy odstrkovány. „Ženy měly být ozdobou, maximálně hrát tenis, ale atletika byla dřina. Na olympijských hrách měly málo disciplín, a proto jako protiklad vznikly Světové ženské hry,“ vysvětluje Kolář.

Zdeněk Koubek na nich podle očekávání zazářil. Vytvořil nový světový rekord v běhu na osm set metrů (2:12,4 minuty), k tomu přidal bronz ve skoku do dálky. Výkonem 570 cm navíc překonal vlastní československý rekord. 

Československo jej oslavovalo, objevoval se na předních stránkách novin. Časopis Star podle serveru Plus Rozhlas po závodě nadšeně uvedl: „Nejúspěšnější byla naše největší naděje Zdena Koubková. Její nádherný světový rekord na 800 metrů splňuje výkon opravdu jedinečný. Je výsledkem nejen vrozených dispozic tělesných, ale také poctivé a přesné přípravy.“

V té samé době se ale začalo stále hlasitěji mluvit o tom, že s ním zřejmě nebude něco „v pořádku“ a kvůli jeho nekonformní genderové povaze se stále více šířily různé fámy. Noviny také poukazují na jeho „mužské chování“. 

„V průběhu ženských her vychází totiž v Londýně článek, jehož autor ironicky napsal, že některým rekordwomen z několika zemí by lépe slušely kalhoty než sukně, a na prvním místě mezi nimi uvedl Zdenu Koubkovou,“ píše server Trans lidé. Podle webu Making Queer History dokonce někdo poslal anonymní žádost, aby Zdeňka prohlédli olympijští lékaři, zda nelže o svém pohlaví. On sám se svou identitou bojoval.

Katalyzátorem se stala kniha

V roce 1935 vychází kniha spisovatelky a novinářky Lídy Merlínové, vlastním jménem Ludmily Pecháčkové, s názvem Zdenin světový rekord. Merlínová byla známá tím, že psala o queer lidech, vydala první českou knihu o lesbách. I když v románu převládá autorčina fantazie nad skutečností, stává se jakýmsi katalyzátorem Zdeňkova konce sportovní kariéry. 

Na to, jak kniha pobouřila ostatní československé atlety a zakázala Koubkovi vstup do Strakovky, kde se tehdy trénovalo, vzpomínal někdejší atlet Stanislav Otáhal: „Od chvíle, co kniha vyšla, Koubková neměla do Strakovky přístup, jak rozhodl Jiří Kabátník, vůdčí osobnost naší atletické party. Říkali jsme jí Zdeno, ale brali jsme ji jako kluka a mluvili s ní tak. Hrála s námi fotbal a v tělocvičně sprostou hru, jak jsme nazývali košíkovou s ragbyovým míčem, při níž se mohlo faulovat.“

Dodal, že všichni atleti i atletky byli zvědaví. Jisté detaily, které je zajímaly, se ale nikdy nedozvěděli. Například do sprch, kde by bylo možné zjistit pravdu, Zdeněk společně s ostatními dívkami nikdy nechodil. 

Ze Zdeny Zdeňkem bez rekordů

Rok 1935 se tak stal koncem sportovní kariéry Zdeny Koubkové. O necelý rok později vyšla v Pražském ilustrovaném zpravodaji série článků, která je zároveň veřejným prohlášením Koubkka o jeho identitě. Pod názvem Příběh světové rekord-woman je jako autor uveden Zdeněk Koubek. V článcích popisuje vlastní vnitřní boj a souboj se svědomím. Píše také o tom, jak to, že mu lékaři při narození určili ženské pohlaví, ovlivnilo jeho život na více než dvě desetiletí. 

Noviny České slovo k události napsaly: „Koubková oznámila, že vystupuje ze sportovní unie. Dozvídáme se zároveň, že se podrobí operaci, po níž sice bude nadále provozovat sport, ale ne už v rámci ženské atletiky.“

Po delším odmlčení se v roce 1936 Zdena podrobila genderově afirmačním operacím a stal se z ní oficiálně Zdeněk Koubek. 

Rekordy, kterých Zdeněk na atletických oválech dosáhl ještě jako žena, byly z historických tabulek vymazány. Jemu to ale vrásky nedělalo. Byl konečně spokojený. Strávil půl roku v Americe, kde přednášel o svém osudu. Po návratu se oženil a usadil v Praze. Udělal si maturitu a stal se úředníkem. Na sport ale nezanevřel.  V letech 1944 až 1948 byl prvoligovým hráčem ragby. Na jeho působení v říčanském klubu ragbistů, kam ho přivedl bratr Jaroslav, vzpomínají i pamětníci Josef Kohout a Jiří Štuksa:

„Nastupoval na postu pravého pilíře, měl výtečnou fyzickou kondici, byl silný a rychlonohý. Věděli jsme, kdo je. Z předválečných novin jsme znali jeho příběh coby slavné atletky, která se později stala mužem. Tím více jsme si cenili, že jako kdysi holka si nebojácně a obětavě na hřišti počínal. O jeho minulosti se v kabině nemluvilo, až o ní jednou začal sám. Rodiče ho prý v dětství oblékali jako dívku, což později považoval za hlavní příčinu svých potíží,“ cituje web České rugby z knihy Pavla Koláře. 

Zdeněk Koubek zemřel 12. června 1986. „Podle dnešních sexuologů byl muž s vrozenou vadou, rozštěpem šourku, jejíž odstranění ani tehdy nebylo složité. Tady může ,lechtivý příběh pro pamětníky' z třicátých let skončit tvrzením, že jeho protagonista se narodil do špatné doby. Kolika obtížně představitelných traumat by byl ušetřen, kdyby žil dnes, kdy jen v naší republice si desítky lidí nechávají chirurgicky měnit nikoliv jen upravovat pohlavní orgány a beze studu či zábran o tom mluví ve společnosti i v médiích,“ napsal Pavel Kovář.