Jedním z možných kroků proti Rusku, o kterém se v posledních hodinách a dnech debatuje, je odpojení Ruska od systému SWIFT. Zatímco Ukrajina spolu s dalšími státy po tomto kroku volají, jiné státy jsou zdrženlivější. Jak SWIFT funguje a jak by odpojení Ruska z této sítě mohlo ovlivnit i západní země, vysvětlujeme v článku.
SWIFT je zkratkou pro Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication, tedy společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci. Jedná se o nadnárodní platební společnost, která zprostředkovává a vykonává finanční transakce v mezinárodním platebním styku. SWIFT vznikla už v roce 1973, dnes je považována za giganta v oblasti finanční komunikace. Její službu využívá jedenáct tisíc bank a finančních společností z dvou set zemí světa. Každá banka v této síti má svůj unikátní identifikační kód, takzvaný BIC.
Zjednodušeně se tedy jedná o síť, která zajišťuje finanční toky nejen mezi bankami a institucemi, ale i fyzickými osobami po celém světě. Mezi její hlavní výhody patří snadné použití, bezpečnost a také rychlost transakcí. Bankám umožňuje provést mezinárodní platby v řádu několika minut.
Jak významné je fungování SWIFT pro mezinárodní obchod, ukazují oficiální čísla. V roce 2021 bylo zaznamenáno průměrně 42 milionů swiftových zpráv denně. Jejich provoz tak oproti roku 2020 vzrostl o téměř 11,5 %.
Jak by odstřihnutí Ruska ovlivnilo Rusko samotné
Odstřihnutí Ruska od mezinárodního platebního systému SWIFT by tak pro zemi znamenalo odstřižení od mezinárodního finančního světa. A takové odstřihnutí by ruskou ekonomiku rozhodně zabolelo. Podle Eliny Ribakové, ekonomky z Institutu pro mezinárodní finance, by Rusko po určitou dobu čelilo značnému hospodářskému narušení. „Narušení by mohlo způsobit, že ruská ekonomika se v krátkodobém horizontu sníží a rubl se zhroutí,“ uvedla ekonomka pro server Radio Free Europe/Radio Liberty.
Odpojení od systému SWIFT by mělo zničující dopad na ruskou ekonomiku i podle Marie Shaginové, vědecké pracovnice Finského institutu mezinárodních vztahů. „Rusko je silně závislé na SWIFT kvůli mnohamiliardovým vývozům energetických surovin. Přerušení by vedlo k ukončení všech mezinárodních transakcí, vyvolalo by volatilitu (změnu cen, výnosu a zisků, pozn. red.) ruské měny a způsobilo masivní odliv kapitálu,“ uvedla ve svém článku Shaginová.
Ruský náhradní systém má slabiny
Odpojení od SWIFT Rusku už jednou hrozilo, a to v roce 2014 po anexi Krymu. Bývalý ruský ministr financí Alexej Kudrin tehdy předpovídal, že takový krok by mohl způsobit pokles ruského HDP o 5 procent. Jako odstrašující případ pro zemi sloužil i Írán, jehož banky byly ze systému odstřihnuty v roce 2012. Země tak ztratila téměř polovinu svých příjmů z vývozu ropy a 30 procent zahraničního obchodu. Rusko by na tom podle Shaginové bylo podobně.
Kreml tak v roce 2014 přišel s vlastním finančním systémem, který by dopady případného odtržení od SWIFT zmírnil. Zřídila ho ruská Centrální banka a dostal název Systém pro převod finančních zpráv (SPFS). Tato platforma ale sdružuje jen okolo čtyř stovek bank. V roce 2020 se sice provoz SPFS zdvojnásobil na téměř 13 milionů zpráv, ve srovnání se SWIFT ale výrazně pokulhává.
Jak dále uvádí Shaginová, systém SPFS má i řadu dalších nedostatků. Funguje totiž jen v omezené době v pracovních dnech, naproti tomu SWIFT běží nepřetržitě 24 hodin 7 dní v týdnu. Systém navíc omezuje velikost zpráv na 20 kilobytů. Rusko má také problém získávat členy za zahraničí, kteří jsou nezbytní pro to, aby mohla domácí síť SWIFTu konkurovat.
Možné problémy Západu - inflace, pád dolaru a opuštění Green Dealu
Odstřihnutí Ruska od SWIFT by ale mělo negativní dopad i na západní země. Podle ekonoma Lukáše Kovandy by se to projevilo například v oblasti dodávek ropy a zejména plynu. „Zhruba 35 procent plynu, jejž spotřebovává Evropa, pochází z Ruska. Výpadek více než třetiny dodávek plynu znamená také citelné zdražení elektřiny, neboť její podstatná část se v Evropě právě z plynu vyrábí,“ uvedl Kovanda.
Aby Evropa v takovém kroku obstála, musela by se podle Kovandy vzdát Green Dealu a plánu dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. „Musela by se být ochotna naučit žít v podmínkách alespoň občasného výpadku dodávek plynu či elektřiny firmám a domácnostem. Musela by být ochotna přijmout jejich masivní zdražení, vysoko nad rámec všeho, co jsme zažili v uplynulých měsících. Musela by být připravena na další kolo inflace, „válečné inflace,“ píše ekonom. Inflace by podle něj mohla předlužené země, jakými jsou Itálie nebo Francie, dovést na pokraj bankrotu.
Pokud by výše zmíněné problémy Západ zvládl, je tu prý další zásadní problém, utrpěl by dolar. „SWIFT je na dolaru do značné míry postavený. Nejvíce SWIFTových transakcí probíhá právě v něm. S velkou, nicméně ilustrativní nadsázkou lze říci, že SWIFT je takový Facebook pro banky a další finanční instituce. Místo lajků si v něm mezinárodně posílají právě hlavně dolary. Podíl dolarových transakcí převyšuje 40 procent, v euru jich je bezmála 37 procent,“ říká Kovanda. Na snížení světového významu dolaru by tak tratily především Spojené státy.
„Postavení dolaru v globálních transakcích usnadňuje Spojeným státům zadlužování, protože náklady s ním spojené, třeba i inflační, mohou přenášet na jiné země, po celém světě. To je značná výhoda, ze které se žádný jiný ekonomický celek netěší, ani Evropa ne. Proto ostatně třeba i země typu Německa před pár lety volaly po zřízení evropské obdoby SWIFT,“ uvedl ekonom.
EU se neshodla
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj volá po odstřižení Ruska od SWIFT a tvrdí, že Ukrajina na něj spoléhá. Postoje členských států Evropské unie jsou nejednotné. Evropská rada se sice shodla na dalším balíčku sankcí proti Rusku, jeho odstřižení od SWIFT ale v závěrech chybí.
Závěry jednání musí členové Evropské rady přijmout jednohlasně, nikoli většinově. Čtyřmi státy, které odmítly vyloučit Rusko ze sítě SWIFT jsou Německo, Maďarsko, Itálie a Kypr.
Česko naopak patřilo podle ministra zahraničí Jana Lipavského k zemím, které se přimlouvaly za to, aby byl tento krok v balíčku sankcí proti Rusku zahrnut.
