RECENZE: Morbius

Tajemné experimenty, krvežíznivé bestie, přátelství na smrt, věčná láska... a Jared Leto. Konečně jsme se dočkali. V kinech už máme nového filmového upíra, ne však obyčejného. Trailer na sci-fi horor Morbius vyšel už před dvěma lety, proto fanoušci marvelovek či oscarového herce a frontmana kapely 30 Second to Mars jistě plesají radostí. Máme opravdu důvod těšit se na novinku ze studia Sony Pictures?

Poté, co koncem loňského roku dorazil do kin Venom 2, přišlo mírné zchlazení nadšených fanoušků komiksovek z marvelovského univerza. A nepochybně tomu bude tak i v tomto případě, i když pravděpodobně ne až do takové míry. Někoho však jistě potěší minimálně to, že Morbius je jednou z nejtemnějších marvelovek dosud.

Neznamená to ovšem automaticky i to, že je jednou z těch nejlepších. Má silný příběh, ze kterého srší emoce, má několik skvělých postav s potenciálem. Tvůrci to všechno však neumí prodat jinak, než přes vizuální efekty a několik akčních scén. U nich však budeš mít pocit, že jsi je už viděl v nějakém jiném filmu, kde tě bavily víc. A to je obrovská škoda.

Slabá dramaturgie a děravý scénář

Když se podíváme na předchozí tvorbu pětačtyřicetiletého švédského režiséra Daniela Espinosy, zjistíme, že ještě nenatočil vysloveně nadprůměrný film. Morbius bohužel není výjimkou. Espinosa se místy skutečně snaží navodit atmosféru kultovních hororových děl typu Vetřelec nebo Predátor, ale na to, aby docílil skutečného uvěřitelného strachu a napětí u diváka, má příliš slabou dramaturgii a děravý scénář.

Michael Morbius (Jared Leto) je vědec, který se snaží vynalézt lék na záludnou krevní nemoc, kterou od malička trpí, stejně jako jeho nejlepší přítel Milo (Matt Smith). Pokud se mu to nepodaří, brzy zemře. Nebojí se tedy během své „mise“ experimentovat, riskovat vlastní život nebo porušit zákon. Pomáhá mu přitom doktorka Martine Bancroft (Adria Arjona).

Když však Morbius zjistí, že jeho metody fungují, uvědomí si, že to může mít katastrofální následky. Po aplikaci léku se totiž změní na krvežíznivé monstrum a nedokáže jej ovládat. Kontrolu získá jen tehdy, když se napije krve. Sice mu pomáhá i umělá, ale jen dočasně. Ví, že se brzy bude muset napít i té lidské. Pokud to však udělá, nic už nebude tak, jako dříve.

Tvůrci vsadili jen na jednu kartu

Scénáristé Matt Sazama a Burk Sharpless měli opravdu skvělý materiál, který mohli zpracovat do epického parádního blockbusteru. Ambivalentnost hlavních postav je obzvlášť ve světě Marvelu nejzajímavější.

V tomto komiksovém univerzu nemáme mnoho postav, které by bojovaly tak výrazně sami se sebou a řešily jakési vnitřní dilema (za zmínku stojí určitě Punisher, Daredevil či Wanda Maximoff) o tom, zda podlehnou démonům, nebo zůstanou stále „na správné straně“. Divák se během sledování jejich příběhu musí rozhodnout sám, zda jde o hrdiny nebo spíše antihrdiny.

Morbius by mohl být prvotřídním padouchem, drží si však jakýsi pud sebezáchovy a ví, kde jsou jeho hranice. Zatraceně se však přemáhá, aby to zvládl. Jeho motivaci divák rozumí, ale motivace ostatních postav je málo uvěřitelná.

Tvůrci jakoby doslova sesekali příběh jen na to nezbytné, přičemž mnoho podstatného vynechávají. Nelze to však zcela vykompenzovat vizuálně propracovanými zpomalenými záběry. Pokud chtějí tvůrci od diváka kompletní zainteresovanost, film musí být komplexní. Nesmí vsadit jen na jednu kartu.

Nevyužitý potenciál

Už v úvodní retrospektivě vidíme snahu zrychlit děj jednou scénou, která má definovat vztah mezi Milem a Michaelem. Tvůrci však nedokázali důvěryhodně ukázat, že jsou nerozlučnými přáteli.

Nefunguje ani zobrazení či budování vztahu mezi Morbiusem a Martine. Jeden polibek na střeše působí spíše šíleně než autenticky a jakákoli vyhrocenější scéna mezi zamilovanou dvojicí nemá potřebné emoce. Postava lékaře Emila Nikolse (Jared Harris) je totálně nevyužitá a je spíše do počtu. Podobně jako nudní a klišovití agenti FBI. Jeden si drží status toho drsného, ​​věčně zamračeného tichého drsňáka, který když promluví, je to něco mimořádně vážného, ​​druhý je zase trapný a nasílu vtipný.

Nic z výše zmíněných nedostatků však není chybou herců. Problém je třeba hledat v tom, jak lacino jsou napsané postavy, které ztvárňují. Koneckonců všichni víme, co například Jared Leto dokáže (Oscara za Dallas Buyers Club nedostal jen tak náhodou).

Ti, co mají nakoukaných více filmů vědí, že když dostane na place dostatek prostoru, dokáže jít až na hranu svých schopností. Ve filmech jako Lord of War, Requiem for a Dream, Panic Room, Highway nebo The Little Things byl přímo geniální. V Espinosově hororu ale nemá příliš šanci podobně herecky vyniknout.

Samozřejmě, komiksovky a vážná dramata nejsou úplně tatáž liga, žádají si jiný typ herectví. Ovšem když už tvůrci dostanou do filmu kapacitu jako je právě Leto, člověk očekává, že ji využijí na maximum. Morbius by proto snesl klidně i další hodinu navíc, kdyby se tvůrci hlouběji věnovali postavám a jednotlivým vztahům.

Bez atmosféry, bez srdce i bez duše

V tomto případě tvůrci vsadili na zkratkovitost, jako by chtěli mít celé dílo rychle za sebou a mohli se raději pustit do dalších pokračování a „vyždímat z nich peníze“.

Morbius působí až příliš uměle a je prakticky bez atmosféry na rozdíl od jeho nedávného protějšku ze světa DC, Batmanovi. Espinosově novince prostě chybí srdce i duše. Má světlé momenty, několik vtipných a jednu skutečně napínavou scénu (na lodi po přeměně Morbiuse).

Také je vidět, že na vizuální složce tvůrci nešetřili a dali si na ní záležet. Nestačí to však k tomu, abychom v kině dostali plnohodnotný zážitek, jaký si podobný typ filmu žádá. I proto od nás Morbius dostává jen pět bodů z deseti.