Vyplatí se vidět kriminální příběh z prostředí jakuzy a novinářů?
Streamovací služba HBO Max začala vysílat seriál Tokyo Vice začátkem dubna. Na evropské verzi služby HBO Max je jen pět epizod, ale my jsme je viděli všechny na mezinárodní verzi.
Měli jsme dojem, že půjde o minisérii, ale příběh tvůrci ještě neuzavřeli, a tak si myslíme, že bude pokračovat. V opačném případě by byla poslední část velkým zklamáním. Jako samostatná epizoda fungovala skvěle, ale ne jako finále příběhu.
V jeho centru je americký novinář Jake Adelstein (Ansel Elgort), který se snaží stát prvním zahraničním novinářem japonského periodika Meičo. Podaří se mu to a Jake okamžitě začne vyšetřovat záhadné sebevraždy, zmizení a zabití, což ho přivede do nebezpečného světa japonské mafie – jakuzy.
Oporu má v některých svých kolezích, jako například v nadřízené Eimi (Rinko Kikuchi) či ve vyšetřovateli Katagirim (Ken Watanabe). Netradiční vztah naváže i s členem jakuzy Satom (Sho Kasamatsu) a do oka mu padne hosteska v tradičních japonských kabaretních klubech Samantha (Rachel Keller).
Jake si postupně získává důvěru vyšetřovatelů a svých kolegů. Jenže v tomto světě nic není tak jednoduché a on brzy čelí překážkám, které mu neohrožují jen kariéru, ale také život. Jake je však neoblomný a je ochotný udělat vše pro to, aby odhalil zvěrstva jakuzy.
Seriál se nám nejvíce líbil v prvních dvou epizodách, kdy jsme sledovali amerického reportéra v neznámém prostředí. Bylo osvěžující sledovat amerického hrdinu, jak je ztracený a nezná všechny odpovědi.
Tvůrci z HBO natočili seriál podle autobiografické knihy skutečného novináře Jaka Adelsteina, který tohle všechno údajně přežil. Přesto působí divně, že bez něj by v tomto seriálu jiný reportér zločiny jakuzy neodhalil. Pro Meicho pracují zkušení a ostřílení reportéři už dlouhá léta, ale americkému reportérovi se jako jedinému podaří proniknout do jakuzy a odhalit její tajemství během několika týdnů/měsíců.
Zároveň je asi jediný, koho zajímá organizovaný zločin jakuzy a zdá se, že vedení jeho novin moc netrápí, kolik lidí jakuza zabíjí a zneužívá. Působí to poněkud jako takzvaný white savior complex. Ten nastává, když běloch (téměř vždy muž) zachrání nebo pomáhá v situacích, ve kterých si nevěděl rady žádný jiný příslušník jiné rasy a pohlaví.
První epizody vynikaly také v zobrazení originálního japonského prostředí, kterému se Hollywood věnuje zřídka, což je škoda. Japonská kultura, chování lidí a obzvláště časové zasazení do období kolem let 1999 – 2001 je fascinující, a to nejen pro rozšířenou činnost japonské mafie.
Bohužel i v tomto případě tvůrci po čase tak trochu zapomenou na reálie a začnou se soustřeďovat téměř výhradně na kriminální složku seriálu, přičemž ignorují Japonsko jako prostředí ovlivňující děj a také novinářskou dějovou linii.
Jsou to mínusy, které jsme začali vnímat až po několika epizodách. Někdo možná preferuje styl, jakým se seriál po několika epizodách vydal, nám by se však víc líbilo, kdyby pokračoval ve směru prvních dvou epizod. Samotná kriminální zápletka byla zajímavá, ale nedostatečně rozvinutá. Když Jake přišel na to, co stojí za sebevraždami lidí, dále se tato dějová linie vůbec nerozvíjela a příběh zase „skočil“ na další.
Trochu se nám nezamlouval ani charakterový vývoj Samanthy, která se začala prezentovat jako cílevědomá, ostražitá a inteligentní žena, ale přibližně od poloviny seriálu začala dělat až příliš velké chyby a zvláštní rozhodnutí.
Kromě atraktivního novinářského prostředí a poutavé zápletky má seriál také dobré postavy. Ansel Elgort hraje Jaka Adelsteina velmi precizně a dokonale se vžil do role odhodlaného reportéra. Zpochybňovat herecký talent Kena Watanabeho (legendární japonský herec hrál i v Godzille či Posledním samurajovi) je kariérní sebevražda každého filmového kritika.
Nemáme k tomu důvod ani v recenzi tohoto seriálu, jelikož je opět famózní. Upoutaly nás i vedlejší postavy, mafiánští bossové a černým koněm celého seriálu je Sato, mladý, ale ambiciózní člen jakuzy, jehož život se vyvíjí zajímavým směrem.
Velmi se povedla i japonština v podání amerických herců, která nepůsobí jako karikatura. Obrovskou pochvalu si zaslouží skladatel hlavního hudebního motivu i tvůrci celkového soundtracku, který se velmi povedl. Tvůrci tento seriál natočili velmi kvalitně, přestože žádný z režisérů, kteří natáčeli další části, se nevyrovnal kvalitě režie Michaela Manna (Heat).
Tokyo Vice je kvalitní novinářský kriminální seriál odehrávající se v prostředí, které na pozadí seriálové tvorby působí osvěžujícím způsobem. Japonsko na přelomu druhého a třetího tisíciletí vypadá a působí až tak poutavě, že máme dojem, že jej filmoví a seriáloví tvůrci trestuhodně ignorují.
Seriál má silný úvod a konec, ale prostřední části se trochu vlečou a první série má i problém uzavřít případ, kdy tvůrci skáčou od jedné zápletky ke druhé. Dějem nás doprovázeli skvělí herci, sympatické a komplexní postavy a výborný soundtrack.
Škoda, že tvůrci tak trochu vypustili dějové linie spojené se světem novin a také Jake jako novinář v pozdějších epizodách působí víc než jako policejní vyšetřovatel. Zamrzí i fakt, že tvůrci nevyužili japonské prostředí naplno, ale přesto jsme si Tokyo Vice dost užili a udělujeme mu sedm a půl bodu z deseti.