Umělkyně Bozhena Fuchs žije v současné době v Praze. Její největší inspirací jsou mořské hlubiny. Není se čemu divit, narodila se v Chersonu, významném přístavu na Černém moři.
Bozhena Fuchs je poměrně netradiční umělkyní. Vystudovala sociální vědy na Užhorodské národní univerzitě, jak ale sama uvádí, právě studium jí pomohlo pochopit vidění světa a postavení člověka v něm. „Je důležité najít své místo ve světě, své nadání a sledovat ho. To dělá člověka šťastným. Například moje mořské téma je prostoupeno myšlenkou znázorňující sílu lidského ducha schopného odolávat nepřízni osudu a bouřím života,“ říká.
Právě mořská krajina je její největší láskou, narodila se totiž v přístavním město na jižní Ukrajině. Inspiraci ale čerpá také z krásy nedotčené přírody a síly lidské civilizace. „Mám ráda svět, život, a to je moje inspirace a nevyčerpatelná studnice nápadů. Bez ní je těžké žít a není možné tvořit. Umělcova inspirace se stává duší obrazu. Tím ten obraz začíná žít,“ vysvětluje.
První prodaný obraz jako bod zlomu
Malování a kreslení ji ale bavilo už od malička. „Když jsem byla malá, malovala jsem obrázky z pohádek, hrdiny dětských filmů a všechno, co jsem viděla. Na přednáškách na univerzitě jsem si dělala náčrtky profesorů, měla jsem jich plné sešity,“ říká s tím, že první obraz prodala ve 20 letech, což byl zlomový okamžik. „Pochopila jsem, že je to práce, kterou miluji a uživí mě. Od té doby jsem zasvětila svůj život uměleckému sebevzdělávání a zdokonalování v malbě,“ dodává.
Je skvělé, když se mohu živit tím, co opravdu miluji.
Jak sama vysvětluje, pomocí intenzivních tahů štětcem a pohybu se snaží zachytit vitalitu, jedinečný okamžik v čase. Ráda maluje v plenéru (volná příroda, pozn. red.) – tedy to, co vidí na místě. Malířský stojan je tak nedílnou součástí jejího zavazadla. Je podle ní úžasné, když lze nápad zhmotnit na plátně a ostatní tomu rozumí. Pak se totiž stane uměleckým dílem.
Proces tvorby obrazu je ale podle ní pouze částí celé činnosti. Patří k tomu i hledání nápadů a technická příprava. „Nejdůležitějším úkolem je zprostředkovat svoje dílo široké veřejnosti. Paralelně musím jít s dobou a držet krok s událostmi světového umění,“ vysvětluje.
Bozhenina díla visí v soukromých sbírkách po celém světě, včetně Evropy, Severní Ameriky, Kanady, Austrálie a Japonska. „Poté, co je obraz prodán, má svou vlastní cestu. Často cestuje na druhý konec světa a já už ho nemám možnost vidět. Žije svým vlastním životem,“ říká. „Poprvé jsem se s ním těžce loučila, jako když dávám kousek své duše. Ale teď už je to radost, protože přinese někomu krásu, někomu vzpomínky a někomu dá sílu,“ uzavírá.
