Zdeněk Hřib: Praha potřebuje masivní výstavbu městského nájemního bydlení, a to v počtech desetitisíců bytů

Na čem panuje největší neshoda ohledně bytové krize?Zda bytovou krizi nechat čistě na řešení trhu nebo jakou roli by tam mělo hrát město. My si myslíme, že velkou, protože všude na západ od nás hraje město vždycky významnou roli v zajišťování dostupnosti bydlení. Tady se historicky postupovalo tak, že se bytový fond celý rozprodal. V Praze 1 jsou za to teď trestně stíhaní politici třeba za ODS.

Pan Bureš není na kandidátce Spolu, protože prodávali byty nějakým svým kamarádíčkům za úplně jiné ceny než měli – samozřejmě nižší.  

To, co toto město potřebuje, je masivní výstavba městského nájemního bydlení, a to v počtech desetitisíců bytů.

Mluvil jste o investicích do dopravy, neuvažujete o mýtném do centra či dražším parkování, které by dopravě ulehčilo? Experti tvrdí, že dříve či později to bude muset přijít. 

Na otázku mýta je poměrně velice jednoduchá odpověď. Město nemá žádnou legislativní možnost mýto zavést. Musel by se změnit zákon. U koalice tak, jak je poskládaná na vládní úrovni, je velice nepravděpodobné, že by schvalovala mýto. Myslím také, že je celková shoda na tom, že mýto by se mělo v Praze zavádět až poté, co bude vnitřní Městský okruh.

Mimochodem, on nebude moci být zkolaudován bez toho, aby se to mýto zavedlo. Když se ale bavíme o době, kdy vnitřní Městský okruh bude hotový, bavíme se zhruba o roce 2035. Je velký paradox, že se ODS snaží na tomto tématu vytlouct body tím, že bude ostatní obviňovat z toho, že chtějí zavádět v Praze mýto. Byl to Pavel Bém, kdo původně přišel s tím nápadem. S tímto tématem tehdy ODS vyhrála volby, potom to protlačila do koaliční smlouvy. Tehdy to bylo motivováno nedostatkem financí v městské kase. 

Na jaké místo v prioritách se u vás nyní zařadila energetická a klimatická krize?

Já bych řekl, že na první. Od začátku jsme měli klimatický plán postavený v tomto duchu. Tehdy jsem říkal, že snížením využívání fosilních paliv se posílí naše energetická soběstačnost a omezí financování nejrůznějších nedemokratických režimů včetně těch podporujících terorismus. Toto je věc, kvůli které jsme schvalovali klimatický plán.

V květnu v roce 2021 ODS i ANO tvrdily, že to je zbytečné. V rámci klimatického plánu se jedná o šedesát devět velice konkrétních opatření, která jsou víceméně všechna založena na tom, že se vezmou evropské peníze, jež tady jsou k dispozici z nejrůznějších fondů, a investují se do těch moderních technologií. To vám umožní zastabilizovat cenu jak pro město, tak i případně pro Pražany.

Máme plán, jakým způsobem do roku 2025 skončit v Praze s ruským plynem.

Například jak?  

Skrze projekty typu bioplynky – z biologického odpadu vyrobíme biometan a ten budeme používat místo ruského plynu. Nebo projekt pražské solární elektrárny, kdy chceme mít na dvaceti tisících budovách solární panely. Například i na školních budovách.

Náš plán pro nadcházející volební období je investovat ještě navíc jednu miliardu jako příspěvek městským částem, které mají často školní budovy v majetku, protože někdy je problém v tom, že by se do projektu solární elektrárny zapojit chtěly, ale peníze na vstupní investici nemají. Další miliarda je tam potom na to, abychom vytvořili konstrukci stínících parkovacích míst, na kterých budou také umístěny solární panely. To vychází na pět tisíc míst.

Jak dlouho bude trvat naplnit všech šedesát devět bodů a kolik z nich už se realizuje?

Plán je do roku 2035. Je to o tom, že chceme do roku 2035 snížit emise o 45 procent ve srovnání s rokem 2010. Je časově jasně zarámovaný. Co už jede, je například ta solární elektrárna. Tam už dotujeme pilotní projekty na dva bytové domy. Ty jsou namontované v Praze 8, jeden je tuším v Praze 14. Na bioplynce se už také pracuje, už jsme schválili peníze pro Pražské služby, které to budou dělat.

A třetí, řekněme z těch hlavních projektů, je Energo Centrum, tedy tepelná čerpadla na výtok vody z čističky z Císařského ostrova. Ona je totiž asi o osm nebo deset stupňů teplejší než voda ve Vltavě. To je záležitost, která už se připravuje. Součástí klimatického plánu jsou samozřejmě i adaptační opatření, takže jsme do toho začlenili i můj plán vysázet milion stromů za osm let. Teď po čtyřech letech máme vysázeno více než půl milionu stromů, takže se to plní přesně podle plánu, jak jsme slíbili. 

Máte data k tomu, jak půl milionu stromů ochladilo ulice?

V centru máme vysázeno 18 tisíc stromů. Pokud tam půjdete pod stínem vysázených stromů, tak si myslím, že to určitě pocítíte přímo. Co se týče celkového sledování toho, jak si Praha vede v tepelném ostrově, to vychází z toho, že nejvíc se ohřívají oblasti, které jsou třeba bývalými průmyslovými oblastmi, jako například Holešovice, kde je problém v tom, že i když stromy nasázíte do ulic, ve vnitroblocích zeleň chybí. 

Ve Španělsku vydali vyhlášku, která zakazuje, aby na veřejných místech klimatizace ochlazovala více než na 25 stupňů. Je nějaká podobná možnost i pro Prahu? 

Máme plán, jakým způsobem do roku 2025 skončit v Praze s ruským plynem. Už jsem i zaúkoloval ředitele magistrátu, aby zjistil možnosti, jak ztlumit topení na zimu. Tam se ale dostáváme do roviny, kde už nám něco nařizuje zákoník práce, a je otázka, jestli nenarazíme na tyto mantinely, ale je to věc, na které se pracuje.

Mně se moc nelíbí to, jak premiér Fiala vyzval lidi k šetření. Ale že by si dělali úsporná opatření na Úřadu vlády, jsem si nevšiml. My chceme jít příkladem a myslíme si, že se potom lidi přidají. 

Airbnb je fakt mor tohoto města. Pošleme k tomu vládní návrh, aby byla možná jeho regulace tak, jak je to běžné v metropolích na Západě. Byt není hotel.

V Praze je krize bydlení velký problém, je to něco, co mladí lidé řeší. Před třemi lety stál pokoj pro studenta šest tisíc, teď je to i kolem dvanácti. Jak toto řešit, musíme to přečkat?

Tím, že se bude čekat a nebude se nic dělat, se to určitě nezmění. Problém, který tady je, vznikl historickým vývojem, kdy tady byla tlačena mantra, že všechno vyřeší trh. Myslím, že už můžeme s klidným svědomím říct, že trh to docela určitě řešit nemůže. To znamená, že je naprosto nezbytné, aby město plnilo nějakou úlohu. Pochopitelně, když tady ten problém vznikal třicet let, nelze moc očekávat, že se to podaří změnit mávnutím kouzelného proutku. To, co my děláme, je, že nějakým způsobem postupujeme na všech frontách. 

Například jak?

To, co toto město potřebuje, je masivní výstavba městského nájemního bydlení, a to v počtech desetitisíců bytů. Doteď to bylo brzděno tím, že město nemělo pořádně pozemky, které by byly vhodné pro výstavbu. Buďto je nemělo vůbec, protože vedení před námi je prodalo, a to je třeba oblast v Karlíně, ale i na spoustě dalších míst. Můžeme si tady jmenovat dlouhou řádku nemovitostí, kde to město zaspalo.

My se to snažíme řešit tím, že protahujeme dopravní infrastrukturu – a například i na metru D by měla probíhat nějaká výstavba – anebo měníme územní plán, který máme připravený, nebo vlastně proběhlo druhé kolo připomínkování Metropolitního plánu. Směňujeme pozemky se státem tak, abychom získali takové, které už jsou v místech, kde se stavět dá. Toto jsou věci, kterými se snažíme do budoucna zajistit výstavbu desetitisíců městských bytů. Kromě toho jsme provedli spoustu dalších opatření. Především jsme ukončili privatizaci městských bytů a město už byty neprodává. S tím byly velké tahanice také s ODS a ANO. 

Spustili jsme městskou nájemní agenturu, která podporuje zájemce o bydlení a propojuje zájemce o bydlení s majiteli soukromých nemovitostí. Do roku 2030 plánujeme tady přes agenturu spravovat přes pět set bytů. Já jsem jeden z těch, kteří svůj byt dali do správy této městské agentury, v tom mém bytě například teď bydlí samoživitelka se třemi dětmi. To je takový plán, ve kterém jsem opět šel nějakým způsobem příkladem, a věřím, že se to postupně rozvine. 

Dále jsme spustili Pražskou developerskou společnost, která má na starosti výstavbu městských nemovitostí, na webu už najdete projekty na pět tisíc nových bytů. Schválili jsme také metodiku spoluúčasti developerů tak, aby se podíleli na nákladech, které nová výstavba přináší, protože musíte vybudovat veřejnou infrastrukturu, vybavenost a podobně. Nebo od developerů chcete byty, které město získá do městského bytového fondu.

Jak to vypadá s Airbnb? 

To jsou věci, které jsou bohužel úplně mimo naši působnost, protože je k nim nutná legislativní změna. Airbnb je fakt mor tohoto města. Pošleme k tomu vládní návrh, aby byla možná jeho regulace tak, jak je to běžné v metropolích na Západě. Byt není hotel a problém je v tom, že i kvůli tomu se Praha potýká s efekty „overturismu”. Dříve tu nemohlo být turistů více, než město unese. V době, kdy se vám jakýkoliv byt dokáže změnit na hotelový pokoj, tak nemáte vůbec žádnou regulaci k tomu, kolik turistů tady může být. Kvůli tomu je tady z toho Disneyland. 

Mluvil jste o místech, která městu unikla a byla skoupena developery. Jsou to často velká prostranství v rukou jedné společnosti. Dá se v tuto chvíli ještě zajistit, aby jejich projekty přinesly diverzitu a rozmanitost, nebo už je pozdě?

Velice obtížně. My jsme kvůli blbosti předchozí vlády, která protlačila zpackaný stavební zákon, přišli o jednu z těch hlavních pák, kterou jsme na toto měli. Teď je ta dohoda taková hodně soft. Jednoduché to je v místech, kde se teď stavět nesmí, ale oni by tam stavět chtěli, takže požadují přímo změnu územního plánu, bez které to nepůjde vůbec. Tak to je věc, u které taháme za velký konec provazu a tento konec provazu chceme ještě prodloužit. Chceme mít jako hlavní město větší pravomoce v plánování rozvoje toho města. Teď to nemáme.

Teď se velká část územního plánování odehrává v režimu státní správy. To znamená, že tady na magistrátu sedí úředníci, kteří jsou státní úředníci. Já jim nemám co přikazovat. To znamená, že pokud volíte v komunálních volbách a myslíte si, že svojí volbou ovlivňujete i plánování města do budoucna a jeho rozvoj, tak to vlastně není tak úplně pravda, protože velkou část toho územního plánování tady teď řeší státní správa. A my chceme, abychom měli více pravomocí, což je ale nutné upravit zákonem, aby politik měl vůbec možnost zrealizovat vizi, pro kterou byl občany zvolen. 

Jak velký problém je pro financování města rozpočtové určení daní, tedy to, že pražské firmy neodvádí svoje daně do města, ale do celostátní kasy, ze které se potom přerozděluje podle koeficientů, což je v Evropě docela unikát?

Ano, realita je taková, že momentálně je rozpočtové určení daní mimořádně demotivačně nastavené pro to, abychom tady podporovali třeba rozvoj inovací, který podporujeme, ale nemáme k tomu žádnou motivaci od státu. Pokud by se do Prahy přestěhovalo vedení Googlu nebo Applu nebo čehokoli jiného, tak z toho město nemá ani korunu.

Koeficient, kterým se daňové peníze přerozdělují, je primárně založen na registrovaných obyvatelích. Dostáváte peníze podle registrovaných obyvatel, to znamená, že headquaters Applu mají nulový efekt na rozpočet města. Postaví se byt, který si koupí nějaký spekulant a bude spekulovat, nedá ho na nájem, nikdo v něm bydlet nebude, nikdo se tam nezaregistruje na trvalý pobyt – nulový příjem pro město. Město tam bude mít náklady na služby a podobně, ale žádný příjem proti tomu. To je velký problém. Jenomže místo toho, abychom se bavili o tom, jakým způsobem to upravit, si tady ODS a ANO prohlasovaly daňový balíček, který v praxi vedl k tomu, že se vlastně ještě navíc snížily příjmy všech samospráv. 

Jak velký potenciál by městu přineslo, pokud by to takto nebylo? A jak by se to dalo změnit? 

Byl by to obrovský potenciál. Pro jakékoliv město tady je nyní nejvýhodnější, aby inovace podporovalo v jiném městě, aby se platily daně tam, protože potom jdou do toho společného pytle, kde se to rozdělí podle počtu obyvatel. Systém je ještě tak paradoxně nastavený, že to, na čem město může vydělat úplně nejvíc a k čemu jsme v uvozovkách motivováni systémem, je přetahovat sem k trvalému pobytu lidi z jiných obcí. 

Tady by měla být motivace, která by byla založená třeba na tom, že část toho, kolik tady firmy zaplatí na daních, by šla přímo do městské kasy. Musel by to změnit jedině zákon. Jenomže rozpočtové určení daní je taková věc, která se docela určitě nikdy nezmění, protože to je hra s nulovým součtem. Tam je příjem každého ztrátou jiného.