Do Poslanecké sněmovny v listopadu usedne nejmladší poslankyně v historii. Otevírat chce především témata, která trápí mladé lidi. My jsme se jí zeptali na to, co si myslí o zahraniční politice i jak vnímá negativitu na sociálních sítích.
Julii Smejkalové je teprve 21 let a ke studiu práv si momentálně přibrala i mandát v Parlamentu. Její triumf, kdy se jí podařilo díky zisku více než 10 000 preferenčních hlasů přeskočit své stranické kolegy a kolegyně na pražské kandidátce a získat poslanecké křeslo z devátého místa, obletěl sociální sítě a stal se terčem kontroverze. Sama čerstvě zvolená poslankyně si však z negativních reakcí těžkou hlavu nedělá a je připravená dokázat, že na tuto roli není moc mladá ani nezkušená.
Proč ses rozhodla jít do politiky?
Chybělo mi v ní zastoupení mladé generace a důraz na témata mladých lidí, od reformy školství, aby bylo modernější a praktičtější, až po důraz na duševní zdraví. A když tam nikdo nebyl, tak jsem tam šla já.
Jak vypadalo rozhodnutí kandidovat?
Byla jsem u Starostů aktivní skoro tři roky a tou dobou jsem si uvědomila, že budu splňovat pasivní volební právo. I v rámci strany mě ostatní podpořili, že bych to měla zkusit, když cítím, že bych chtěla přinést nějaký nový pohled. Takže jsem si řekla, jo, tak jdu do toho, a začalo to.
Jak reagovali rodina a přátelé?Všichni mě podporovali. Já jsem se o politiku zajímala už déle, byl to jen takový přirozený další krok, nikoho z mého okolí to asi úplně nepřekvapilo.
Věřila jsi, že se do Sněmovny dostaneš?Určitě jsem nečekala takovýhle výsledek, že všechny překroužkuji a skončím první. To mě překvapilo. Já jsem asi neměla žádný odhad. Říkala jsem si, že je tam určitě šance, protože jsme té kampani dali opravdu hodně a mělo to dosahy. Spousta lidí mě podporovala, ale zároveň jsem netušila, jestli to stačí nebo ne. Určitě to bylo pozitivním překvapením.
Jaká první myšlenka ti proběhla hlavou po zvolení?
Říkala jsem si, wow, tak to je velká zodpovědnost, protože když člověk dostane skoro 11 000 preferenčních hlasů, tak cítí tu důvěru. Takže jsem cítila, že tomu musím dát maximum, ať nikoho nezklamu.
Plánuješ dlouhou kariéru v Poslanecké sněmovně?
Já určitě nic neplánuju. Nebudu říkat, co bude a nebude. Můj cíl je teďka dát tomu mandátu všechno, dělat tu nejlepší práci a neumím si teďka představit, co přijde v budoucnu, to bych teď ještě vůbec neřešila. Nechci být kariérní politička, jenom protože tam jsem teď.
Měla by existovat i maximální věková hranice pro vstup do Sněmovny?Obecně by podle mě mělo opadnout stigma, co se tady točí kolem té minimální. Ale nemyslím, že jde úplně nastavit tu horní, aniž by to bylo nějakým způsobem diskriminační.
Studuješ práva, budeš pokračovat?Plánuji to.
V rámci kampaně jsi působila jako právní specialistka, měla jsi to napsané i na volebním lístku. Jsi připravená řešit právní otázky v Poslanecké sněmovně?
Připravená určitě jsem. Navíc člověk na to není sám, má svůj tým, konzultuje s odborníky a odbornicemi. Většina poslanců a poslankyň spíše reprezentuje nějakou svoji skupinu, svůj kraj a vznášejí témata, která trápí veřejnost a poté je mění ve funkční legislativu.
K té právní specialistce, to byl ryze popis mojí pracovní pozice, kterou jsem zastávala a nadále zastávám.
Jsi připravena na časovou náročnost funkce?Rozhodně. Kdybych nebyla připravená, tak bych do toho nešla. Já jsem od začátku byla obeznámena s tím, co bude mandát poslankyně obnášet, a stejně jsem do toho šla.
Jde logicky o tvoji první zkušenost ve vyšší politice, momentálně to ale vypadá, že skončíte v opozici. Nemáš strach z nějaké frustrace?Té se určitě nebojím, přeci jen jsme všichni věděli, jaká vláda se tu chystá, k čemu se tady schyluje. O to větší výzva to je, udělat v opozici ještě víc, abychom třeba zabránili i potenciálnímu ohrožování demokracie ze strany nové vlády. Je to za mě jiná výzva, než být ve vládě, ale pořád hrozně potřebná.
Jakým směrem máš pocit, že směřuje naše zahraniční politika?
Doteď směřovala prozápadně, s čímž jsem rozhodně souhlasila. Teď se trošku bojím toho, jestli někteří noví vládní představitelé nebudou chtít otočit směrem na východ.
V mezinárodní politice se toho teď děje dost. Co je podle tebe největší problém, na který by se mělo Česko zaměřit?Pro nás, Evropany a Evropanky, je to pořád válka na Ukrajině. Je potřeba neomezovat podporu napadené země, neomezovat muniční iniciativu ani humanitární pomoc a dodávat zbraně. Fakt se bojím, že to někdo chce omezit. Ukrajina je země, která potřebuje podporu před napadením od Ruska, ale zároveň je i štítem tady pro nás. Jsem přesvědčená o tom, že když ji necháme padnout, tak se Rusko rozhodne jít dál.
Většina představitelů a představitelek vyšších funkcí v mezinárodních organizacích jsou starší lidé. Měla by se snaha omladit politiku přesunout i na tuto úroveň?Já si myslím, že ve všech funkcích by měli být lidé, co na to mají schopnosti, a věřím, že to mohou být i mladší, i starší generace. Navíc je to ve finále vždycky na voličích a voličkách případně na organizacích, které své reprezentanty nominují.
Jakým tématům se chceš ve funkci věnovat?Primárně školství a potom i například zvýšení dostupnosti péče o duševní zdraví.
Máš už připravené přesnější nápady, které chceš prosadit?Mám jich hodně. Ale především je pro mě zásadní důraz na prakticky zaměřené předměty od mediální gramotnosti, přes práci se zdroji, práci s AI, budování kritického myšlení až po lepší finanční gramotnost nebo sexuální výchovu. Člověk by měl vyjít ze školy a tyto základní věci znát, protože už je nikdy nikde nezjistí, pokud nebude mít sám proaktivní zájem. To je za mě velká mezera v našem vzdělávání.
Jaký návrh bys určitě nepodpořila?
Těch bude asi hromada. Zavedení, že manželství je svazek mezi mužem a ženou, do Ústavy nebo referendum o výstupu z EU a NATO a takovéhle legrace.
Nápadů máš dost. Podaří se je prosadit ve Sněmovně?
Uvidíme. V opozici to bude hodně o vyjednávání. Udělám pro to maximum, chtěla bych se bavit i s politiky a političkami napříč stranami a uvidíme, kde najdeme prostor pro kompromis nebo shodu. Doufám, že toho bude co nejvíc.
Plánuješ spolupracovat s ostatními mladými lidmi ve Sněmovně?Určitě se těším, až se se všemi nově zvolenými mladými poslanci a poslankyněmi poznám. Je super, že můžeme dávat společně důraz na témata pro mladé, ale zároveň se určitě chci bavit i se všemi lidmi všeho věku, protože je za mě potřeba nemít jako hlavní kritérium jen věk. Je potřeba se bavit se všemi, abychom byli co nejvíc akceschopní.
Nebojíš se, že tě starší kolegové a kolegyně nebudou tak brát vážně?Samozřejmě vždycky to hrozí od nějakých konkrétních jedinců, takové riziko tady je. Moje zkušenost ze Starostů je taková, že se na mě nikdo nikdy kvůli věku jinak nedíval a pokaždé mě bral jako sobě rovnou. Takže se toho nebojím.
Do Poslanecké sněmovny letos kandidoval rekordní počet mladých lidí. Čtyři roky zpátky tvořili lidé do 30 let na kandidátkách zhruba sedm procent, teď už to bylo kolem deseti. Lepší se vztah mladých lidí k politice?Pomalu možná ano. A za mě je to skvělá zpráva, že se mladí o politiku zajímají a že do ní aktivně vstupují. Doufám, že to bude mít pozitivní nárůst ještě. Je to podle mě hrozně potřeba, protože mladí tady budou žít nejdéle, jde o naši budoucnost. O to víc je potřeba naše zapojení.
Hodně vystupuješ na sociálních sítích, plánuješ v tom pokračovat?
Rozhodně. Mým velkým cílem je přibližovat práci ve Sněmovně lidem na sociálních sítích, aby viděli, co to obnáší, jak to tam funguje, jak to tam chodí, na čem pracuji. Určitě bych chtěla s lidmi komunikovat. To je podle mě také velká chyba, mnoho politiků a političek to nedělá a pak lidé nevědí, na čem tam vlastně pracují. Tomu bych se chtěla vyvarovat.
Médii ještě pár týdnů zpátky otřásala kauza Filipa Turka a jeho statusů na Facebooku. Nebojíš se, že na tene také někdo vytáhne podobného kostlivce ve skříni?Já jsem nikdy nebyla rasistická, homofobní a nic takového, takže jsem nic takového logicky ani nemohla napsat. Nemám se tím pádem čeho bát.
Zvýšila jsi teď trochu ostrahu nad tím, co postuješ? Přemýšlíš nad tím víc?
O tom, co chci lidem ukazovat, jsem přemýšlela už od začátku. Je to i velká zodpovědnost sdílet věci, které jsou rozumné a mají nějaký pozitivní dopad. Teď jenom pokračuju v tom, co jsem dělala.
„Nejhorší film roku a nové dno pro Disney,“ kritici šlapou po filmu Tron: Ares
16. října 2025 v 7:44
Když tvoříš obsah na sítě, děláš to pocitově, nebo se snažíš sledovat trendy?
Vždycky se snažím mluvit o tom, co je aktuální, co je podle mě potřeba vyzdvihnout, dát na to důraz. Občas se určitě dá využít nějaký trend, ale není to vůbec ta podstata.
Radíš se s nějakými odborníky na sítě?Pomáhá mi jeden kamarád, se kterým děláme brainrot.politika účet na Instagramu. Jinak ne.
Myslíš, že ti pomohly sociální sítě ke zvolení?
Rozhodně. Určitě si myslím, že to bylo to nejlepší prostředí, kde ukázat moje názorové ukotvení a vizi toho, co bych tam vlastně chtěla dělat.
Podpořila bys regulaci mobilů ve školách pro studentstvo?Záleží, jak by to bylo přesně formulováno, ale obecně souhlasím s tím, že telefony ve školách upírají socializačnímu prvku, kterým vždycky škola byla, ale zároveň si myslím, že ten telefon je pro nějaké lidi safe space. Mají tak potenciálně možnost kontaktovat někoho z rodiny, z blízkých, když se tam třeba necítí dobře.
Spíš bych našla nějaký middle ground mezi tím, aby na něm studenti a studentky nebyli neustále a dávali pozor. Neříkám, že bych to plošně zakázala, spíš bych se o tom poradila s odborníky, věnovala tomu nějaký čas a diskuzi. Ale je potřeba to řešit, to naprosto souhlasím.
Měli bychom se v Česku zaměřit na regulaci sociálních sítí a na to, jak mohou hýbat s názory voličů*voliček?
Je spíše potřeba se podívat na dezinformace jako koncept, definovat ho a zařadit do právního řádu. Teď tam není a to je podle mě součást toho problému. Na sítích pak můžeme slyšet spoustu protistátních narativů, které jsou neregulované. Ale samotná regulace sociálních sítí stačit nebude, protože vždycky se vynoří nějaká alternativa.
Tomu by mohla pomoct i zmíněná digitální gramotnost ve školách.Určitě, už se to všechno propojuje.
V rámci kampaně jsi také vyrazila na demonstraci podporovatelstva z hnutí Stačilo! s megafonem. Jak tě to napadlo?Já obecně ráda chodím po demonstracích, vždycky se ráda pobavím i s lidmi, co jsou úplně z jiného názorového spektra. Dělám to takhle odjakživa. Řekli jsme si, že se tam půjdeme podívat, protože nás zajímalo, co tam budou hlásat. Bylo to dost alarmující, nepřišlo mi to absolutně v pořádku.
Od zpochybňování výsledků voleb v minulosti až po protidemokratické myšlenky. Přišlo mi to opravdu děsivé, že tohle se normalizuje, což mě motivovalo říct přesně to, co jsem řekla. Strach jsem neměla. Vždycky mi stálo za to říct svůj názor.
Video z tohoto dne má na Instagramu přes milion zhlédnutí. Jaké byly reakce veřejnosti?Většina byla určitě pozitivní. Spousta lidí mě za to chválila, že je to přesně jejich názor, a že jsou rádi, že to někdo řekl.
Jak jsi zmínila, často mluvíš s lidmi na ulici a na demonstracích. Co ti pomáhá zachovat si ve vypjatých situacích chladnou hlavu?Já jsem docela klidný typ v rámci nějaké názorové konfrontace. Je podle mě potřeba, aby to takhle politici a političky měli. Je nutné si lidi vyslechnout, i když říkají něco, co je špatně fakticky, alespoň jim to zkusit vysvětlit.
Je to pro tebe způsob, jak komunikovat se staršími generacemi, které sociální sítě tolik nepoužívají?Určitě. Já jsem se věnovala i kontaktní kampani, rozdávání letáčků na ulici, bavení se s lidmi o našem programu a podobně. To byla také velká součást toho, co jsem dělala na každodenní bázi. Podle mě je potřeba kombinovat sítě a reálný svět na ulici.
Po volbách bylo tvé jméno skloňováno na sítích i v negativním smyslu. Jak to na tebe působilo?Negativita byla menšinová a je potřeba se z ní nehroutit. Šla jsem do kandidatury s určitou vizí a to, že ne každý s ní bude souhlasit, je přirozené. Proti tomu, že někdo má potřebu psát na mě hate, je potřeba se obrnit a nenechat se tím ovlivnit. Pak by člověk nemohl do ničeho jít, kdyby se bál, že se to někomu nemusí líbit.
Vypla sis mobil a dala si detox, nebo jsi vše sledovala?Nevypla jsem ho vlastně až do teď. Po zvolení mi spousta lidí gratulovala, zvali mě na rozhovory a já se snažila všem odpovědět, vyjádřit nějakou vděčnost za tu podporu. Ale těším se, až teď někdy odjedu na víkend třeba do přírody.
Plánuješ ještě dovolenou předtím, než nastoupíš do nové práce?Upřímně vůbec nevím. Teď se pro mě všechno děje tak rychle, ze dne na den se objevují nějaké schůzky, řešení dalších povinností. Člověk se nějak ztotožňuje s tou funkcí. Je potřeba vyřešit spoustu formalit ohledně mandátu.
Teď ani nejde nic plánovat, protože člověk vlastně neví, jaká další povinnost se na něj vyvalí. Ale to nemyslím nějak negativně, spíš je to taková dynamická doba. Od zvolení do začátku fungování nové Sněmovny.
Jaká byla reakce stranických kolegů a kolegyň?Gratulovali mi samozřejmě. My se vždycky všichni podporujeme a přejeme si úspěch.
Nepocítila jsi ani malý náznak negativity?Vůbec.
Co bys vzkázala lidem, kteří si myslí, že jsi moc mladá a nezkušená?Raději bych se těmito lidmi spíše nezaobírala, protože bych nechtěla takovým lidem dávat zbytečně prostor. Ale řekla bych jim, že splňuji pasivní volební právo a každý člověk každého věku má právo na svoji reprezentaci. Člověk, který nechce, abych tam byla já, tak ať volí podle sebe. Dá na svůj názor, zvolí své zástupce a zástupkyně, co jemu odpovídají. Někteří lidé tam chtějí mě, někteří někoho jiného. To je demokracie a musí se s tím smířit.
Které stereotypy tě nejvíce štvou?Mě obecně štve, že ženy v politice mají prokazatelně výrazně větší hate zaměřený na jejich osobní život, zkušenosti, schopnosti, kvality a vzhled, což se mužským kolegům tolik neděje. Oni to sami často přiznávají, když se o tom bavíme. Je to důkaz toho, že tady ještě není úplně rovnost mezi pohlavími.
Legendární Five Guys už brzy v Praze. Víme, kdy se brány fastfoodu otevřou
16. října 2025 v 18:02
Být žena a muž v politice stále obnáší něco jiného. Za mě nejlepší cesta, jak to změnit, je do toho jít a udělat maximum pro svou práci a ukázat, že všichni jsme tady schopní, máme svoje témata a děláme stejně dobrou práci.
Měla jsi během kampaně moment, kdy jsi cítila, že čelíš překážkám jen proto, že jsi mladá žena?Jednou na mě nějaký muž nevhodně reagoval se sexuálním podtónem. To bylo dost nepříjemné. Říkala jsem si, že se tohle asi mužům tolik neděje, že to není tak běžné.
S letošními volbami se do Sněmovny dostal rekordní počet žen, ale stále tvoří jen třetinu. Bude to stačit?Já si myslím, že je skvělé, když mají všechny části společnosti nějaké podobné zastoupení. Teď to určitě nestačí. Ale věřím, že v rámci dalších voleb to bude mít stoupající tendenci a lidé si uvědomí, že to halo, že je tam teď hromada žen, je úplně vykonstruované, protože jich tam přece není tolik. Víc než dřív, ale furt to je málo, takže není potřeba tady z toho dělat, že to je nějaký extrém, protože opravdu není.
Mělo by složení Sněmovny kopírovat složení ve společnosti?Já nejsem pro to, aby všechno bylo přesně dle procent, to není vůbec potřeba. Jen by to mělo být tak nějak vyrovnané. Nechci ale říkat nějaká čísla, jak by to být mělo. To je za mě proti principu demokracie a svobodné volby. Ale je potřeba spíše podporovat myšlenku, že ženy tam dělají stejně dobrou práci jako muži. A tím pádem přinášejí to stejné, nebo někdy i třeba lepší, protože přinášejí svůj vlastní pohled.
Gorillaz se vrací do Česka! Rock for People oznamuje hned dva nové headlinery
15. října 2025 v 12:01
Velká část zvolených žen bude v opozici. Myslíš si, že se bude dařit prosazovat ženská témata?Věřím, že některá určitě. Ačkoli to samozřejmě bude těžší s vládou, co se nám tady tvoří, ale myslím si, že na něčem se dohodneme a něco se nám podaří prosadit.
Ty chceš prosadit zanesení práva na interrupce do Ústavy. Myslíš, že dostaneš potřebnou podporu? Máš něco předjednáno?Jako někdo, kdo je čerstvě zvolen, jsem ještě nestihla žádné politické schůzky s ostatními. To takhle úplně nefunguje, ani by to nešlo. Ale určitě se o tom bavím s lidmi v naší straně a budu se o tom s nimi bavit dál a budu tu podporu určitě získávat.
Jaká si myslíš, že bude domluva s vládní koalicí?
Vždycky je potřeba se bavit se všemi. I s lidmi, s kterými člověk nesouhlasí, protože mnohdy narazíte na nějaké, i když menšinové, ale pořád společné téma, o kterém můžete hlasovat. Za mě je důležité hledat třecí plochy, kde se dokážeme shodnout a kde vidíme všichni potřebu to zlepšit.
Jak můžeme motivovat ženy, aby šly do politiky?Dávat prostor jejich zpětné vazbě a brát ji vážně. Když ženy mluví o tom, že jim něco nesedí, tak to neshazovat ze stolu a říct si, že je to zjevně relevantní point, pojďme to zkusit zlepšit. Pojďme nebýt z náhodných důvodů urážliví vůči jejich vzhledu. Pojďme dávat větší prostor jejich názorům.
Je to na individuálním uvědomění každého v politice, aby se choval co nejlíp ke všem ostatním a dělali jim tu politiku otevřenou. Aby se nebáli říct svůj názor. To se snažím dělat já, když s kýmkoliv mluvím, ať cítí tu jistotu, že se na mě můžou s čímkoliv obrátit, že to budu brát vážně. A když tohle budou dělat všichni, tak to bude mnohem lepší prostředí.
Pomohlo by ženám i zefektivnění jednání Sněmovny?Určitě je potřeba změnit jednací řád. Je opravdu směšné, že tady někdo může obstruovat přes deset hodin. Je to neefektivní, drahé a úplně zbytečné. My chceme mít politiku, kde jdou lidé produktivní, kde mají prostor, kde je možnost stihnout program schůze řešit. Já jsem rozhodně pro změnu a je to něco, co chceme určitě vytáhnout hned po tom, co se sněmovna rozjede.
Můžeme nárůst žen a mladých lidí v politice považovat za pozitivní trend, který poroste do budoucna?
Věřím tomu a doufám v to, rozhodně.
