Necelé dva týdny po vydání veleočekávaného podzimního titulu Ghost of Yotei na platformě PlayStation je jasné, že hra zaznamenala mezi hráči a hráčkami obrovský úspěch. Nás ale zajímalo i to, jak realistické je vlastně její pojetí.
Oslovili jsme proto předního českého japanologa Jana Sýkoru, který nám už v minulosti takto pomohl rozřešit otázku černošského samuraje v Assassin's Creed Shadows, aby nám odpověděl na pár nejpalčivějších otázek souvisejících s novou samurajskou akcí. Novinka od studia Sucker Punch se naštěstí vyhnula masivní kontroverzi způsobené Yasukem (fanbase se mezitím přesunula k novému problému, a to zrušené hře s tématem KKK), i tady se ale na internetu místy objevovala kritika ženské protagonistky, a tak nám přišlo fér zjistit, jestli tvůrci Yotei opravdu šli tak moc proti historii, nebo se jí naopak inspirovali.
Realismus vs. zábava
V čerstvém volném pokračování hry Ghost of Tsushima (naši recenzi si můžeš přečíst tady) se hráči a hráčky ujmou role hrdinky Atsu, která se vydává za pomstou poté, co v dětství sledovala vyvraždění celé své rodiny. Příběh hry se odehrává po roce 1603, a to v oblasti hory Yōtei v části Japonska zvané Ezo (dnešní Hokkaidó).
Nás logicky jako první nejvíce zajímalo, jak častý byl ve skutečnosti v Japonsku v tomto období výskyt ženských samurajek nebo róninek. Kromě toho jsme se ale ptali taky na používání střelných zbraní, které ve hře mají velkou roli, zabývali jsme se otázkou hlavního motivu titulu, tedy označení „ghost“ aka „onryō“, a potom například řešili různé styly boje. Odpovědi na všechny naše všetečné dotazy teď najdeš níže:
Jak běžné bylo v daném období, aby žena byla samurajkou, nebo róninkou?
Je asi nutné vzít v úvahu, o kterém období doby Edo/Tokugawa mluvíme. V první třetině 17. století, kdy se nový systém teprve usazoval, byli samurajové chápáni především jako bojovníci, kteří aktivně využívali své bojové schopnosti. Poté však došlo k důsledné pacifikaci a role samurajů se postupně měnila z bojovníka na úředníka – správce (někdy se hovoří o tom, že meč byl vyměněn za štětec).
Samozřejmě část samurajstva nadále vykonávala „vojenské“ funkce, které bychom však mohli přirovnat k našim současným policejním/represním jednotkám. Většina samurajů však meče aktivně nepoužívala, i když je nosila jako znak svého společenského postavení a byla k jejich používání cvičena.
Období, o kterém píšete, patří do té první, bojové fáze období Tokugawa. Ačkoli ženy nebyly ze své podstaty připravovány na boj (jejich role byla spíše „domácí“, tj. vedení domácnosti, výchova dětí apod.), i u nich (alespoň v některých samurajských rodech) se předpokládalo, že budou schopné použít zbraně – nikoli k útoku či na bitevním poli, ale k obraně své vlastní, své rodiny, svého domu (hradu) a případně i v zájmu uchování rodové cti (v krajní nouzi spáchat sebevraždu – nikoli formou seppuku, ale podříznutím hrdla).
Tomu odpovídaly i zbraně, které měly ženy zvládat. Namísto „klasického“ samurajského meče to byla dýka a nejčastěji pak naginata (halapartna), jejíž zvládání se dodnes v Japonsku vyučuje. Z dalších zbraní to pak byl luk. Ženy, které prošly takovýmto bojovým výcvikem, se označovaly doslova jako „ženy ovládající bojové umění“ (onna bugeiša).
V celých japonských dějinách najdeme několik výrazných „bojovnic“ (přečíst si o nich můžeš i zde, pozn. redakce), které se zapsaly do historie stejně významně jako muži. Nicméně u žen se nepoužíval termín samuraj. Také pozice rónina byla ženám nedostupná, neboť rónin znamená „samuraj bez pána“ a žena nevstupovala do služeb vůči nějakému lénnímu pánovi, takže o tento lénní vztah nemohla přijít.
Známe první detaily seriálového God of War. Do jakého období se vydáme?
28. července 2025 v 12:25
Ve hře se objevuje dost střelných zbraní a pušek. Jak se do Japonska dostaly, a jak na ně tamější obyvatelé reagovali?
Povědomí a občasné užití palných zbraní je v Japonsku doložené už od 13. století (viz mongolské nájezdy), ale k objevení a rozšíření palných zbraní evropského typu dochází až od roku 1543, kdy se do Japonska dostaly první portugalské arkebuzy (malé „dělo“ připevněné k dřevěné násadě, pozn. redakce).
Od té doby se palné zbraně používaly příležitostně, ale jejich první masové nasazení je spojováno až s bitvou u Nagašina v roce 1575. I když někteří západní historici tvrdí, že použití palných zbraní nebylo v souladu se „samurajskou ctí“, a proto nedošlo k jejich dalšímu rozšíření, osobně se domnívám, že jejich použití bylo limitováno jednak násilnou pacifikací v období Tokugawa a jednak i technologickou náročností jejich výroby a provozu.
Je však pravdou, že i přes tato omezení se palné zbraně v Japonsku nadále používaly i mezi rolníky – stávalo se, že zbraň měl v držení starosta obce, nikoli k obraně ale k lovu.
Velkým tématem hry je titul onryō neboli duch. Jak známý termín to byl v tehdejším období, a jak velký význam nese pro současné Japonce?
V japonštině existují dva termíny pro duchy: júrei (angl. yúrei), což je obecný termín pro blíže neurčené duchy, a právě onrjó (onryó), což je duch pomstychtivý, mstící se. Jedná se o duchy, kteří mají schopnost a sílu vracet se do světa živých a působit jim nějakou újmu, zlo apod. Nejčastěji to bývá např. duch ženy, kterou zradil manžel, nebo která zemřela nepřirozenou smrtí.
V současné době už asi většina Japonců v pomstychtivé síly moc nevěří, nicméně onrjó nadále přežívají jako kulturní fenomén např. v divadle nó či kabuki.
Ve hře člověk neujede pár metrů, aby nenarazil na náhodného rónina. Jak se vlastně nejčastěji stávali takovými róniny, a opravdu byli tak běžní, jak se tvůrci hry snaží naznačit?
Jak jsem psal výše, rónin byl samuraj bez pána. Do této pozice se mohl samuraj dostat tak, že jeho lénní pán zemřel (padl v bitvě) nebo byl vypuzen ze služeb za trest. Od druhé poloviny období Tokugawa se pak objevují intelektuálové, kteří se stávají róniny z vlastního rozhodnutí, například proto, aby nemuseli nikomu sloužit a mohli si uchovat svoji nezávislost. Daň, kterou za to museli zaplatit, byla ekonomická a sociální nejistota. Samuraj totiž za své služby dostával pravidelné služné, většinou v rýži, zatímco rónin se této výsadě netěšil.
Typy zbraní používané ve hře zahrnují kromě katany (nebo dvou katan) také: tanegashima, ōdachi, yari či kusarigama. Jak hojně byly takové zbraně v tehdejším válečnictví využívané, kdo je mohl používat, a kdo naopak třeba nesměl?
Nejsem odborník na japonské bojové tradice, takže jen obecně. Jednotlivé zbraně a způsob jejich použití souvisely s typem boje. Například kopí (jari) nosili a používali pěšáci, kteří jím částečně kompenzovali výškový rozdíl v boji s jízdou (kopí se na jedné straně zapřelo do země a vztyčilo špicí proti útočící jízdě). Naproti tomu kusarigama, doslova srp (kama) s řetězem (kusari), byla kombinace zbraně umožňující boj na dálku (vymrštění řetězu se závažím za účelem „omotání“ protivníka) s bojem zblízka (řezná/sečná zbraň).
Jestliže kopí (jari) bylo masově nasazováno ve velkých bitvách, kusarigamu používali třeba nindžové. Těžko bychom však mohli tvrdit, že některé zbraně nesměl někdo používat.
