Jak dopadl nový český velkofilm s hvězdným obsazením inspirovaný skutečným příběhem?
Odříznuté hlavy nabodnuté na kopích, oběšené děti, hrubé násilí na každém kroku, chudoba, boj o přežití, honba za groši, mocenské intriky. Temné historické drama Jan Žižka tě zavede do 15. století, nemilosrdné a těžké doby, ve které smrt číhala doslova všude a ten, kdo chtěl žít svobodně, se musel chopit meče, sekery, nože či jiné zbraně.
Je nejnovější snímek českého kaskadéra, režiséra a producenta Petra Jákla (Kajínek, Ghoul) skutečně epickým velkofilmem, tak jak říkají všechny plakáty či PR zprávy, nebo jde jen o levný zmetek, který má přilákat slavnými jmény typu Michael Caine (Nolanova trilogie o Batmanovi) nebo Ben Foster (Hell or High Water, Warcraft)?
Jiná liga
Přikláníme se k první možnosti. Jan Žižka je nejlepší český film od Nabarveného ptáčete Václava Marhoula z roku 2019 a kvalitativně výrazně převyšuje stejnojmenný film Otakara Vávry z roku 1955. Zahraniční herecký ansámbl skutečně povznáší Jáklovo dílo na jinou úroveň. Nemluvě o brilantní práci dánského kameramana Jespera Tøffnera. Téměř každý záběr je doslova požitkem pro lidské oko.
Český režisér se zaměřil ve svém nejnovějším snímku na příběh nebojácného husitského vojevůdce a nikdy neporaženého bojovníka Jana Žižky (Ben Foster), konkrétně jeho vzpouru vůči králi Zikmundovi (Matthew Goode) a Jindřichovi z Rožmberka (Til Schweiger). Právě poslednímu jmenovanému Žižka na doporučení lorda Boreše (Michael Caine) unese jeho ženu, princeznu Kateřinu (Sophie Lowe), aby tím zamíchal karty a ovlivnil dění na královském dvoře.
Borešova taktika je sice mazaná a dává logiku, únos však způsobí krvavé pustošení, smrt nevinných a chladnokrevné vydírání. Proti Žižkovi navíc stojí silný soupeř bez slitování Torak. Ztvárnil ho démonický Roland Møller, kterého si možná pamatuješ z filmů Riders of Justice či Nordvest. Právě on se postará o Žižkův pověstný image, protože ho připraví o jedno oko.
Autentičnost a úchvatný vizuál
Jan Žižka už od prvních minut bere dech a „přiková“ diváka do sedadla. Úvod je skutečně napínavý a plný propracovaných, ale zejména autentických bojových scén. Celkově si Jákl pohlídal, aby jeho snímek byl maximálně důvěryhodný ve všech směrech. Vykreslení doby a také její ponuré atmosféry se tvůrcům vydařilo na výbornou.
Pozor si dali také na kostýmy či rekvizity, které byly v minulosti kamenem úrazu v několika českých či slovenských historických filmech. V obraze je vidět ten obrovský rozpočet, který nepochybně Jáklovi vytvořil nejednu vrásku na tváři či nejeden šedivý vlas. Největší devízou je však jistě úchvatný vizuál. Akční ruční kamera tě přenese přímo mezi vytékající střeva, rozdrcené kosti a krvavé tváře padající do špinavého bahna.
Záběry z ptačí perspektivy tě zase nechají na chvíli vydechnout a uklidní tě. Dalo by se na ně dívat celé hodiny. Mezi pozitiva patří určitě i výkon jednačtyřicetiletého Američana Bena Fostera. Vždy, když se objevil v obraze, ovládl celou scénu. Je však trochu škoda, že čeští herci nedostali tolik prostoru. Nejvíce na obraze vidíme Karla Rodena a Jana Budaře. S tím je spjat i další problém – mírně otravný český dabing. V případě filmu mapujícího českou historii jde však o pochopitelné řešení.
Chybí emoce
Jediné, co historickému dramatu Jan Žižka chybí, je údernější scénář a dramaturgie. Je vidět, že tvůrci se zaměřili zejména na to, aby všechno hezky vypadalo, než dokonale fungovalo z hlediska logiky. Jáklovo dílo má několik hluchých míst plných dialogové vaty, přičemž vážné konverzace nevzbuzují úplně takové emoce, jak by měly. Jinak řečeno, příliš nedojímají.
Milostná dějová linka není dokonalá, ale funguje. Ale všemu by pomohlo i to, kdyby byla minutáž alespoň o půl hodiny kratší. V každém případě jde po dlouhé době o film, který připomíná kvalitní, velkolepé hollywoodské produkce. Navíc má kromě silného úvodu ještě silnější závěr. Poslední scéna vskutku navozuje husí kůži.
Jákl chtěl natočit české Statečné srdce a zčásti se mu to podařilo. Sice je formálně špičkové, z hlediska emocí až příliš chladné. Pozitiva však přebíjejí to, co nám vadilo, a proto od nás Jan Žižka dostává úctyhodných sedm bodů z deseti. Běž do kina, jakmile budeš moci.
