Snímek Arvéd získal celkem dvanáct nominací na Českého lva včetně té za nejlepší film. V sobotu večer ale proměnil „pouze“ tři z nich.
Film Vojtěcha Maška si odnesl sošky České filmové a televizní akademie za nejlepší scénář (Jan Poláček a Vojtěch Mašek), hudbu (Aid Kid, Pjoni) a mužský herecký výkon v hlavní roli (Michal Kern). Snímek najdeš v nabídce streamovací platformy Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech KVIFF.TV nebo na DAfilms. Stojí za to se na něj podívat, když mu cenu za nejlepší film „vyfoukl“ Il Boemo?
Je skoro s podivem, že se o Jiřím Arvédu Smíchovském natočil snímek až minulý rok, jeho osobnost je totiž nesmírně zajímavá a jeho život i smrt opřádá řada tajemství. Díky Arvédovi neskončila ve sprchách koncentračních táborů řada lidí, zároveň v nich ale desítky ostatních zemřely právě kvůli němu. Smíchovský platil za skvělého manipulátora, árijského nacistického konfidenta a člověka, jehož „inteligence dosáhla úrovně, která se neomezuje na prosté vnímání dobra a zla“.
Jedním z lidí, které se mu podařilo od popravy během druhé světové války zachránit, je i Štěpán Plaček (ve filmu Saša Rašilov nejml.). Z toho se po konci války stane funkcionář StB, který Arvéda (Michal Kern) využívá, aby mu pomohl s manipulacemi a výslechy pro režim nepohodlných lidí, hrál s nimi psychologické hry a dostal je na šibenici. Přestože se po konci války stává Smíchovský sám vězněm, nepohodlnou osobou a má si odpykat doživotní trest, díky známosti s Plačkem se mu dostává řady výhod a platí za velmi privilegovaného trestance. Trest si odpykává v hotelovém pokoji, tedy až do chvíle, kdy se dostane do hledáčku jiného agenta státní tajné bezpečnosti.
Ztracení v zábavném bludišti
Snímek Arvéd je fragmentárním zobrazením záhadného konce života Smíchovského a je velmi obtížné (ale nikoliv nemožné) dát jednotlivé střípky z výslechů, vězeňské cely, hotelového pokoje nebo soudní síně do té správné posloupnosti.
Můžeme se o to snažit, stejně jako se můžeme nechat filmem tak trochu vést a užívat si, jak moc se v něm ztrácíme. Dostaneme se do spletenců časových smyček bez jasného začátku a konce. Střípkovitý příběh o absurditě života tvůrci zobrazují jako jedno velké divadlo, v němž člověk skrz role ztratí představu o vlastní identitě i sám o sobě. Arvéd stojí někde mezi faustovským zaprodáním se ďáblu a absurdní groteskou konstruovaných procesů a nejasností jako z knih Franze Kafky.
I přes veškerou roztříštěnost jednotlivých scén do sebe všechny kousky zapadají. Vidíme promyšlené a postupné změny v mizanscéně, narážky na to, co se událo předtím, i to, jak se Arvéd stává postupem času paranoidnějším. Arvéd je temná výprava do hlavy ďábelského génia české historie se skvělým zvukem od Aida Kida a Pjoniho, kamerou Dušana Husára (který se mimochodem podílel i na filmu Banger) a stylizovanými, ale skvělými výkony, postavami a sebevědomým scénářem. Nebude snadné se v něm neztratit a poskládat z něj jasnou fabuli, ale zamotat se v tomhle bludišti může být radost.
Pokud máš právě chuť na historické či mysteriózní drama nebo zkrátka fandíš českému filmu, Arvéd je dobrou volbou. Nenech se zmást hodnocením na ČSFD, které film poslalo do modrých čísel. Není to poprvé ani naposledy, co se zde pod sedmdesáti procenty objevilo dílo, které vyžaduje pozornost. A nakonec dobrá zpráva pro ty, kteří místo domácího pokoukání raději volí kinosály – Arvéd se dá zhlédnout ještě i tam.
