Svoboda a intuice
Surovost, výraznost a robustnost. Paradoxně i jemnost a splynutí. Tak by se dala specifikovat vizuální stránka šperků Dick Wolf, které jsou nejčastěji zhotoveny ze zlata nebo stříbra. Na první pohled mohou doplňky dle slov designérky působit těžkopádně. Po nasazení se však jejich charakter zjemní. Samotnému výsledku předchází proces, ke kterému Veronika přistupuje velmi volně. To je sice v rozporu s osnovami na uměleckých školách, přínosem je však originalita.
„Nikdy jsem si nedělala moodboardy ani rešerše. Na škole si tímto člověk projde a byla to vždycky podmínka. Přijde mi, že když má člověk moc velký přehled, tak ho to nějakým způsobem ohraničuje,“ uvedla na pravou míru.
A jak vůbec vznikla úspěšná kolekce z Czech Grand Designu? Vítězka prozradila: „Ke svým věcem přistupuji hodně intuitivně a volně, moje nápady nejsou konkrétní. Jediné, co jsem věděla u kolekce Marina, bylo to, že chci vzít dílnu k moři, učit se a dělat věci po staru. Vzniklo z toho to, že jsem tavila na skále materiál a následně ho házela do moře, aby se zchladil. Tím se zformoval vizuál.“
Mimo jiné tuto tvůrkyni z lokálního prostředí nejvíce baví práce Ondřeje Stáry. V zahraničí pro změnu sleduje tvorbu italského módního domu Schiaparelli, jehož šperky v ní vzbuzují silné emoce.
Klid > velké impérium
Naivně bychom očekávali, že cílem značky Dick Wolf je touha po vybudování většího podniku. Hlavní motivací a hnacím motorem je potřeba učit se a posouvat se dál s maximální svobodou. „Když člověk buduje velkou firmu, tak musí začít živit podnik. Tím pádem musí vytvářet věci, které jsou více líbivé pro společnost, aby zaplatil celé fungování té firmy,“ polemizuje a navazuje: „Je to vlastně nějaký tlak vytvářet věci, které se více prodávají, což zabraňuje svobodě a není to vůbec moje ambice.“
„Rok a půl mi ležel na polici v showroomu kožený choker a nikdo se ho ani nedotknul, protože byl pro všechny too much. Najednou ale přišla střídmě oblečená paní po padesátce, která si ho koupila k narozeninám,“ líčí šperkařka v návaznosti na otázku ohledně své cílové skupiny. „Já nemířím na nikoho, ale jestli mám nějak kategorizovat své zákazníky, tak jsou to nejčastěji ženy okolo 35 do 45 let. Potom jsou to chlapi, kteří chtějí něco koupit svým ženám nebo zadávají zakázkovou výrobu,“ popisuje.
O narůstajícím úspěchu značky hovoří i obliba mezi známými osobnostmi, jako jsou Annet X, Radka Třeštíková nebo Daniela Peštová. Největší flex je ten, že většina významných lidí tvůrkyni oslovuje z vlastní iniciativy. „Já si myslím, že to líp funguje, protože když si tě lidi najdou sami, tak ty věci chtějí nosit a není to takové, že je ty oslovíš na nějakou reklamu,“ říká a doplňuje: „Oni to tak pak ani neodprezentují, protože jim to není blízké a sami by si tu věc nevybrali. Z toho důvodu tomu raději nechávám přirozený průběh.“
Má cena cenu?
Nahlížení na design je subjektivní, jak ho lze tedy objektivně ocenit? Otázka, o které by se dalo polemizovat i několik dní. Co však ocenění jako taková představují pro čerstvou držitelku v kategorii Designér šperku roku na CGD? „Myslím si, že je určitě pěkné mít v kategoriích, ve kterých člověk pracuje, nějaká ocenění. Je to podpora v tom, čemu se věnuješ a kolik tomu dáváš úsilí a energie.“
Jediná věc, kterou by si však přála změnit, je transparentnost poroty: „Vždycky jsem si říkala, okej, jsou tam ti lidi, kteří se mezi sebou znají, a taky jsem si říkala, že mi tam hrozně chybí někdo ze zahraničí. Neříkám, že by neměli dobrý úsudek nebo že by to nebylo správné, ale myslím si, že by to mohlo hodně věcí změnit,“ dodává.
Dick Wolf je ztělesněním toho, že občas je třeba vzít osud do vlastních rukou, vykašlat se na předsudky a jít si za tím, kam nás to táhne. „Doporučila bych dělat věci podle sebe. Bez ohledu na cílovku nebo jestli to bude někdo kupovat. Ačkoliv je to těžší cesta, tak jak si to člověk určí, tak to tak bude mít,“ radí.
