- Vršky (košile, svetry apod.)
- Dolní kusy (kalhoty, sukně apod.)
- Oděvy, které se věší na ramínko (saka, kabáty, obleky apod.)
- Ponožky
- Spodní prádlo
- Kabelky apod.
- Další doplňky (šátky, pásky, klobouky apod.)
- Oblečení pro zvláštní příležitosti (plavky, uniformy apod.)
Jestli už ti šuplíky a ramínka zejí prázdnotou, je čas na nejtěžší krok – rozhodnout se, co si nechat a s čím se rozloučit.
3. Při třídění buď důsledný*á. Degradace věcí „na doma“ je tabu
Jaké měřítko použít při rozhodování, co vyhodit? Snadné to není a doporučení najdeš na internetu spoustu.
„Vyhoď to, jestli jsi to na sobě neměl*a poslední rok.“
„Jestli se teď neumíš rozhodnout, schovej to do speciální krabice a vrať se k tomu později.“
Marie Kondo doporučuje jediný krok. Vzít každou věc do ruky a zeptat se: „Přináší mi to radost?“ Pokud zní odpověď ne, bez milosti se této věci zbav. „Musíte vzít každý kus do ruky. Jakmile se nějakého oděvu dotknete, vaše tělo na něj reaguje. A odezva je u každého kusu jiná,“ je přesvědčená koučka.
Aby byl takový šatní detox účinný, musí být ale člověk v tomto kroku opravdu důsledný. Nějaký kousek oblečení tě na první dobrou už netěší a možná, že jsi ho už pěkně dlouhou dobu neměl*a na sobě, ale v hlavě se ti honí myšlenky na to, jak byl drahý, jak by se ještě mohl na nějakou příležitost hodit nebo že ta díra by se ještě určitě mohla zašít.
K čemu ti ale je ve skříni drahý svetr, který vlastně vůbec nenosíš? Slušelo ti tohle tričko v obchodě, ale doma jsi zjistil*a, že ti tolik nesedí a teď je ti líto ho vyhodit? Je pro tebe tahle košile opravdu tak důležitá, když sis na ni za celý rok ani nevzpomněl*a? Jasně, není snadné vyhodit něco, co by se ještě dalo použít, tím spíš, pokud sis to sám*sama pořídil*a. Ale aby sis mohl*a skutečně hýčkat věcí, na nichž ti opravdu záleží, je potřeba se nejdřív zbavit těch, které svou účelnost přežily. A nemyslet při tom na to, že jednou si možná tenhle kousek zase oblečeš.
Velmi nebezpečným krokem je podle Kondo nechávat si takové věci takzvaně „na doma“, čímž jen oddalujeme jejich vyhození. Taková hromádka věcí by se mohla stát větší než ta, kterou chce člověk vyhodit, a k žádnému úbytku oblečení by vlastně nedošlo. Navíc lidé pak často doma tohle oblečení nakonec stejně nenosí. „Necítím se v tom pohodlně.“ (...) „Přijde mi škoda nosit tohle na doma, když to bylo vlastně na ven.“ Tak zněly některé odpovědi klientů Marie Kondo na to, proč takové oblečení doma nenosí navzdory tomu, že si ho právě za tímto účelem nechali. „Zbavme se zlozvyku degradovat oblečení, z něhož nejsme nadšení, na domácí oděv,“ říká Kondo s tím, že i doma bychom se měli cítit dobře a pohodlně.
4. Skládej tak, abys ušetřil*a místo
Klientům Marie Kondo prý po roztřídění zbude často pouze třetina až čtvrtina ve srovnání s počtem kusů, se kterým začínali. Zbavil*a ses taky podstatné části šatníku? Už ti zbývá jen ponechané kousky vrátit zpět do skříně. I tahle část má ale dle KonMari metody svá pravidla. I když mnoho věcí lze jednoduše pověsit na ramínko, Kondo doporučuje jejich skládání, kterým je její úklid oblečení proslulý.
Koučka vidí ve skládání několik výhod. Zaprvé jde o úsporu místa, v níž věšení oděvu nemůže skládání konkurovat. „Samozřejmě závisí i na tloušťce daného oblečení, ale do stejného prostoru, jaký byste potřebovali k zavěšení deseti kusů, se vám jich pohodlně vejde dvacet až čtyřicet poskládaných,“ říká.
Další efekt spatřuje i v určité filozofické rovině, kdy se při skládání oblečení musí člověk každým kouskem více zaobírat a přenáší na něj svou energii s pozitivním účinkem. Tato teorie vychází z japonského výrazu pro léčení „te-ate“, což doslova znamená „použít ruce“. Lidé před rozvojem moderní medicíny totiž věřili, že přikládání rukou na rány urychluje hojení.
Naučit se správně skládat oblečení, aby nebylo slisované a pokroucené jako nudle, není jednoduché a chce to cvik a trpělivost. Nejprve si člověk musí představit, jak to bude v zásuvce vypadat. Každý kus by měl být vidět na první pohled jako hřbety knih v knihovně.
Jak na to? Marie Kondo to popisuje následovně: „Cílem je složit každý kus oděvu do jednoduchého, hladkého obdélníku. Nejprve přeložte obě podélné strany oděvu směrem ke středu a rukávy ohněte dovnitř, aby vznikl obdélník. Je jedno, jak rukávy poskládáte. Pak zdvihněte konec kratší strany a přeložte ji k druhému konci. Nakonec to celé ještě složte na poloviny nebo na třetiny. Počet skladů byste měli zvolit tak, aby složené oblečení odpovídalo výšce zásuvky, když ho postavíte na hranu.“
Každý kus oblečení má podle Kondo svou pozici, která se liší v závislosti na druhu látky a velikosti oděvu. Je třeba metodu skládání přizpůsobovat, dokud nepřijdeš na to, co funguje. Když budeš mít dost trpělivosti se skládací metodu naučit, odměnou ti bude ušetření místa a úhledně poskládaný a přehledný šatník.
5. Dodej šatníku energii
Některé kusy ale ke skládání předurčené nejsou, třeba halenky ušité z hebké látky nebo oděv složitého střihu. I věšení na ramínka by podle Kondo mělo probíhat efektivně. Základním pravidlem je věšet oblečení stejné kategorie vedle sebe, takže skříň opticky rozdělíš na jednotlivé oddíly.
Koučka také přidává tip, jak si pořádek ve skříni udržet na delší dobu. Srovnej si oblečení na ramínkách tak, aby „stoupalo směrem doprava“. Podle obecného principu na nás totiž linky, které se v pravém směru zvedají, působí příjemně. Jak na to? Těžké kusy ušité z těžkých látek nebo tmavé barvy pověs doleva. S tím, jak budeš postupovat k pravému konci prostoru, se délka oblečení bude zkracovat, látky tenčit a barevnost světlat. Co se týče kategorií, zcela vlevo by měly viset kabáty, pak šaty, saka, kalhoty, sukně a nakonec halenky.
6. Co nechceš, pošli dál
Tvoje skříň vypadá jako nová a prošla výrazným detoxem. Venku ti ale stále leží hromada oblečení, kterou ti je i po výše zmíněném líto jen tak vyhodit? Nejlepším způsobem, jak s vyřazeným oblečením ekologicky naložit, je darovat ho. Nejlépe do kontejneru určeného na sběr textilu, kam by se ale měly vhazovat jen věci, které nejsou zničené nebo špinavé.
Oblečení se dále prodává do second handů (Genesis), zbytek se dá na charitu nebo recykluje. Seznam kontejnerů a jejich pravidel najdeš na RecyklujemeTextil.
Další možností je donést oblečení přímo do charitativních obchodů nebo organizací. Jejich seznam přinesl například magazín Slow Femme.
