Manuel a Paola založili restauraci Areparna na pražském Žižkově. Jak vypadal jejich život ve Venezuele? A jak vypadá dnes?
„Jídlo pro mě znamená domov. Způsob, jak s ním být v kontaktu i přesto, že se tam nemůžu vrátit,“ vysvětluje Manuel Prada.
„Připomene ti rodinu,“ doplňuje jeho sestra Paola Valera Prada.
Jejich domovem je Venezuela, přesněji město Mérida, obklopené vrcholy venezuelských And. Manuel opustil Venezuelu kvůli pracovní nabídce před deseti lety. Paola před pěti kvůli tamní špatné ekonomické i politické situaci – a vracet se tam neplánuje ani jeden.
Právě venezuelská kuchyně je ovšem schopná přenést je v myšlenkách zpátky domů. I proto společně před půl rokem založili na Žižkově restauraci Areparna. Mohou tak zůstat, v rámci limitovaných možností, nablízko svým kořenům i přenášet venezuelskou kulturu do Prahy.
Nabízejí typické venezuelské arepas (kukuřičné placky plněné sýrem, masem či třeba avokádem a mořskými plody), cachapas (kukuřičné palačinky plněné sýrem a přelité rozpuštěným máslem – jak se nechávají sourozenci slyšet: sladká a slaná chuť = perfect match), empanadas (plněné kukuřičné taštičky se sýrem či trhaným kuřecím) či třeba patacones (maso, zelenina a sýr mezi smaženými, zploštělými a znovu osmaženými plátky plantainu – takzvaného zeleninového banánu, který je typický pro západní a střední Afriku, Karibik, sever Jižní Ameriky či jihovýchodní Asii a Oceánii).
„Jídlo je stroj času. I když nejsi doma, můžeš si uvařit jídlo, které ti vařívala maminka, a díky němu se s ní na dálku propojit,“ dodává Manuel.
Venezuelské jídlo
Se sourozenci se usazuji ke stolu v jejich restauraci. Jsem tu v pondělí, kdy prozatím mívají z kapacitních důvodů zavřeno (což prý plánují změnit). Náš stůl je tak momentálně jediný obsazený. Začínají vyprávět.
Co se dočteš po odemknutí?
- Jak vypadal Paolin útěk z Venezuely a proč musela zemi opustit.
- Co všechno Lucie ochutnala a jak jídlo ohodnotila.
- Jaké vidí Manuel s Paolou rozdíly mezi Jižní Amerikou a Evropou.
