Sylvester Stallone popisuje život jako jízdu vlakem. Je to krutá jednosměrka, tak si ji radši koukej užít.
Poslední dobou lítá na streamovací služby jeden životopisný dokument za druhým. Jen z nedávné doby tu byly dokumenty Beckham, Pamela: A Love Story, Still: A Michael J. Fox Movie, Stan Lee nebo Arnold. Zejména v případě toho posledního ale nelze říct A, aniž by se řeklo S. Je to tak, krátce po Terminátorovi se vlastního dokumentu s názvem Sly na Netflixu dočkal taky představitel Rockyho Sylvester Stallone.
V jeho případě se pak nejedná o sérii, ale o devadesátiminutový film, který tě vezme do jeho krušných začátků, dozvíš se, jak vlastně vznikl nápad natočit film o nevzdávajícím se boxerovi, na přetřes pochopitelně dojde i nelítostný Rambo, a jak už to tak v Hollywoodu bývá, řeč přijde i na slušnou porci nezdarů. Nicméně slovy samotného Rockyho: „Není to o tom, jak silně udeříš, je to o tom, kolik ran můžeš schytat, a přesto jít dál.“
Dospívání v rozbité rodině
První část dokumentu se věnuje Stallonově dětství a dospívání. Otec rozený Ital, který během války sloužil v armádě, matka Američanka, jež se živila jako tanečnice v klubu. Už zkraje vyprávění je jasné, že rodinné zázemí neměl malý Sly zrovna nejrůžovější.
Film navíc střídá nejrůznější perspektivy, chvíli tak posloucháš slova samotného herce, do toho občas promluví jeho mladší bratr Frank, postupem času se však přidávají i další, včetně scenáristy a režiséra Johna Herzfelda, filmaře Quentina Tarantina, filmového kritika Wesleyho Morrise, nebo později dokonce výše zmíněného Arnolda Schwarzeneggera, který tak vrátil službu kamarádovi, protože Stallone pro změnu figuroval zase v jeho dokumentu.
Každopádně po rozvodu rodičů skončil mladý Sylvester v péči přísného otce, který se nebál vylít si hněv i formou fyzických trestů, jak zazní v dokumentu. To ale na oplátku možná ještě více posílilo Slyovo vnitřní rebelství a chuť dělat si věci po svém.
Tuhle pasáž dokument líčí i šikovnými dobovými prostřihy, fotkami z mládí, až se postupně dostaneme k momentu, kdy Stallone zjistil, že má vlohy pro herectví. Tady se zároveň dostáváme k tomu nejšťavnatějšímu tématu, tedy způsobům, jakými se Stallone v sedmdesátých letech pokoušel prorazit.
První role a osudové rozhodnutí
Nemusíš být zrovna filmový kritik, abys tušil, že existují herci a pak „herci“. Ti první dokáží zahrát jakékoli role, mají rozptyl, charisma, zvládají různé přízvuky, a je tak poměrně snadné je obsazovat. Ti druzí… jsou na tom hůř. Stallone patřil odjakživa do té druhé kategorie, což není žádná urážka, ale prostě fakt. Koneckonců to zazní i v samotném dokumentu a je to velký důvod, proč byla jeho cesta ke slávě tak komplikovaná a plná překážek. Producenti ho prostě nechtěli obsazovat.
