- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Jakkoli to může znít přitažené za vlasy, američtí vědci se v 80. letech domnívali, že zombie skutečně existují.
Rok 1980, L’Estere, Haiti – Angelina se už chystá jít spát po těžkém dni, když na dveře jejího skromného příbytku někdo zaklepe. Trhne sebou a vstane z postele, aby zjistila, kdo ji shání. Není divu, že ji klepání vyděsí. Nikoho takhle pozdě nečeká.
Když otevře dveře, celá zkamení. Nedokáže uvěřit vlastním očím. Stojí před ní postarší muž s výraznou jizvou na tváři, až nápadně podobný jejímu bratru Clairviusovi. Ten je však už téměř dvacet let mrtvý.
„To jsem já, sestřičko. Vrátil jsem se,“ řekne muž. Angelina téměř zkolabuje. Kdyby se nechytila zárubně dveří, složí se na zem. „To není možné. Kdo jste a co ode mě chcete?“ vyděšená ustoupí vzad a svírá kliku dveří.
Cizinec sundá z hlavy zničený slaměný klobouk a ukáže ruce, aby Angelina viděla, že se jí nechystá ublížit. Klidným hlasem začne vyprávět o jejich společných zážitcích z dětství. Říká jí příhody, které nemůže znát nikdo jiný než její skutečný bratr.
Ženě začnou po tvářích stékat potoky slz. Vrhne se muži do náruče, aby ho vroucně objala. „Kde jsi byl? Vždyť jsem...“ nestihne ani domluvit, když jí Clairvius skočí do řeči: „... viděla můj pohřeb.“
Angelina pozve bratra dovnitř, kde jí vypráví děsivý příběh. Řekne jí, že si poslední rozloučení s vlastním tělem dobře pamatuje. Tvrdí, že ačkoli byl plně při vědomí, nedokázal se hýbat ani mluvit. „Když mě zasypávali zeminou, měl jsem pocit, že se vznáším nad hrobem. Vidíš tu jizvu?“ ukáže Clairvius na svou pravou tvář a pokračuje ve vyprávění: „Tu mi udělal hřebík, kterým prorazili rakev, když ji zavírali.“
Clairvius Narcisse sestře prozrazuje, že ho jakýsi šaman – mistr voodoo – vzkřísil z říše mrtvých. Jakmile ho vysvobodil z hrobu, zbičoval ho a odvedl na cukrovou plantáž na severu Haiti, kde musel s dalšími zombie pracovat jako otrok. Teprve když tento šaman zemřel, dokázal po osmnácti letech pekla utéct a vrátit se domů.
Příběh Clairviuse přitom není jediný. Ve stejném roce, kdy se doma zjevil Clairvius, se v nedalekých obcích objevily další dvě ženy, které o sobě tvrdily, že jsou zombie. Místní rolníci ze severu Haiti údajně zase zahlédli skupinku zombíků, kteří se bezcílně potulovali po polích.
O zombících se poměrně často mluví také v legendách pocházejících z ostrova Haiti. V současnosti si je díky filmům a seriálům představujeme jako znetvořené mrtvoly s nenasytným apetitem po lidském mase. Haitské legendy však zombie neboli „živé mrtvé“ popisovaly jako lidi, které pomocí voodoo a magie oživovali zlí šamani a využívali je jako své otroky.
Přestože se tyto děsivé příběhy mohou zdát jako fikce, opak je pravdou. Smrt Clairviuse byla totiž řádně zdokumentována, píše Harvard Magazine.
Záznamy ze Schweitzerovy nemocnice v Deschapelles dokazují, že muž byl hospitalizován 30. dubna 1962. Měl horečku a bolesti svalů. Lékaři mu nedokázali diagnostikovat nemoc, ale jeho stav se stále zhoršoval. Podle záznamů tři dny po hospitalizaci zemřel.
Mnohočetná hlášení o zombie z ostrova Haiti fascinovala i amerického vědce Wadea Davise. Rozhodl se ho proto navštívit, aby zjistil, co se tam ve skutečnosti děje. Když se vrátil do Spojených států, svými odhaleními šokoval kolegy i veřejnost.
Co se dozvíš po odemčení?
- Co bylo pro ostrovany děsivější než samotní zombíci.
- Jak fungoval zombie elixír a která jeho přísada z lidí skutečně dělala zombie.
- Zda byla zombifikace na Haiti jen ojedinělá nelegální činnost, nebo měla svůj systém.
- O tom, jak vědec se svým průvodcem vykopával dětské hroby a drtil kosti mrtvých dětí s cílem vyrobit děsivý lektvar.
- Zda se vědci skutečně podařilo najít plantáže, na kterých zombie pracovali jako otroci.
