Šamani na Haiti prý měli tajemný prášek, který dokázal změnit člověka na zombie. Pomocí voodoo dělali z lidí své otroky

Rok 1980, L’Estere, Haiti –⁠ Angelina se už chystá jít spát po těžkém dni, když na dveře jejího skromného příbytku někdo zaklepe. Trhne sebou a vstane z postele, aby zjistila, kdo ji shání. Není divu, že ji klepání vyděsí. Nikoho takhle pozdě nečeká.

Když otevře dveře, celá zkamení. Nedokáže uvěřit vlastním očím. Stojí před ní postarší muž s výraznou jizvou na tváři, až nápadně podobný jejímu bratru Clairviusovi. Ten je však už téměř dvacet let mrtvý.

„To jsem já, sestřičko. Vrátil jsem se,“ řekne muž. Angelina téměř zkolabuje. Kdyby se nechytila ​​zárubně dveří, složí se na zem. „To není možné. Kdo jste a co ode mě chcete?“ vyděšená ustoupí vzad a svírá kliku dveří.

Cizinec sundá z hlavy zničený slaměný klobouk a ukáže ruce, aby Angelina viděla, že se jí nechystá ublížit. Klidným hlasem začne vyprávět o jejich společných zážitcích z dětství. Říká jí příhody, které nemůže znát nikdo jiný než její skutečný bratr.

Ženě začnou po tvářích stékat potoky slz. Vrhne se muži do náruče, aby ho vroucně objala. „Kde jsi byl? Vždyť jsem...“ nestihne ani domluvit, když jí Clairvius skočí do řeči: „... viděla můj pohřeb.“

Angelina pozve bratra dovnitř, kde jí vypráví děsivý příběh. Řekne jí, že si poslední rozloučení s vlastním tělem dobře pamatuje. Tvrdí, že ačkoli byl plně při vědomí, nedokázal se hýbat ani mluvit. „Když mě zasypávali zeminou, měl jsem pocit, že se vznáším nad hrobem. Vidíš tu jizvu?“ ukáže Clairvius na svou pravou tvář a pokračuje ve vyprávění: „Tu mi udělal hřebík, kterým prorazili rakev, když ji zavírali.“

Clairvius Narcisse sestře prozrazuje, že ho jakýsi šaman – mistr voodoo – vzkřísil z říše mrtvých. Jakmile ho vysvobodil z hrobu, zbičoval ho a odvedl na cukrovou plantáž na severu Haiti, kde musel s dalšími zombie pracovat jako otrok. Teprve když tento šaman zemřel, dokázal po osmnácti letech pekla utéct a vrátit se domů.

Příběh Clairviuse přitom není jediný. Ve stejném roce, kdy se doma zjevil Clairvius, se v nedalekých obcích objevily další dvě ženy, které o sobě tvrdily, že jsou zombie. Místní rolníci ze severu Haiti údajně zase zahlédli skupinku zombíků, kteří se bezcílně potulovali po polích.

O zombících se poměrně často mluví také v legendách pocházejících z ostrova Haiti. V současnosti si je díky filmům a seriálům představujeme jako znetvořené mrtvoly s nenasytným apetitem po lidském mase. Haitské legendy však zombie neboli „živé mrtvé“ popisovaly jako lidi, které pomocí voodoo a magie oživovali zlí šamani a využívali je jako své otroky.

Přestože se tyto děsivé příběhy mohou zdát jako fikce, opak je pravdou. Smrt Clairviuse byla totiž řádně zdokumentována, píše Harvard Magazine.

Záznamy ze Schweitzerovy nemocnice v Deschapelles dokazují, že muž byl hospitalizován 30. dubna 1962. Měl horečku a bolesti svalů. Lékaři mu nedokázali diagnostikovat nemoc, ale jeho stav se stále zhoršoval. Podle záznamů tři dny po hospitalizaci zemřel.

Mnohočetná hlášení o zombie z ostrova Haiti fascinovala i amerického vědce Wadea Davise. Rozhodl se ho proto navštívit, aby zjistil, co se tam ve skutečnosti děje. Když se vrátil do Spojených států, svými odhaleními šokoval kolegy i veřejnost.

Tvrdil, že se mu podařilo od místních praktikantů voodoo sehnat prášek, který dokáže přeměnit člověka v zombie. Podle jeho slov jed oběti natolik utlumil tělesné funkce, že lékaři člověka prohlásili za mrtvého. Po posledním rozloučení šaman svou oběť vždy vykopal z hrobu, a pokud otravu přežila, byl z ní skutečný zombík – jeho otrok.

Děsivé voodoo

Jak píše portál NBC, na Haiti, ale i v celém Karibiku je dodnes velmi rozšířená víra v čarodějnictví. Mnozí místní praktikují santeriánskou magii nebo voodoo, které se velmi úzce pojí s prvními legendami o zombie.

Podle nich lidi přiváděla zpět z říše mrtvých kouzla voodoo mistrů, kterým říkali bokors nebo hougnan. Tito šamani údajně díky magii dokázali své zombíky ovládat.

Zombifikaci mohli na Haiti provádět i jako trest, což vyvolávalo u lidí strach, že je někdo bude moci využívat i po smrti – například jako otroky donucené svým pánem pracovat na plantážích s cukrovou třtinou.

Jak píše portál AI, samotný výraz zombie pochází ze západoafrického slova nzambi, v překladu „duše“. V 19. století, kdy toto slovo vzniklo, se místní nebáli samotných zombíků. Mnohem větší strach měli z toho, že je v zombie někdo promění a přijdou tak o svou vůli.

Přestože jsou zombie z moderní popkultury stejně bezduší jako nzambi, nejsou vykreslováni jako poslušná stvoření ovládaná voodoo. Moderní zombie ničí vše, co jim přijde do cesty, zabíjejí a infikují jiné lidi zombie nákazou.

Podle slov Kelly Murphy, profesorky náboženství a filozofie na Michiganské univerzitě, zombie odrážejí naše obavy, které se mění v průběhu let napříč kulturami.

„Nzambi nebyli natolik děsiví, jako jsou naši zombie, protože představovali symbol strachu ze zotročení. Lidé se nebáli jich, ale ztráty kontroly,“ přiblížila pro portál AI Murphy s tím, že „původ zombie odráží obavy společnosti, ve které byli vytvořeni“.

Bez větru se ale ani lístek nepohne. Obavy ze nzambi se stupňovaly s přibývajícími případy lidí, kteří evidentně znovu ožili a šamani je vykopali z hrobů. Zvěsti o těchto netradičních a děsivých událostech se dostaly i k uším amerického psychiatra Lamarqua Douyona, který je začal podrobně analyzovat. Přestože byl Douyon přesvědčen, že jsou zombie skuteční, nedokázal najít racionální vysvětlení tohoto jevu.

Psychiatr nevěřil, že jde o lidi, kteří skutečně vstali z mrtvých. Domníval se, že jako mrtvoly jen vypadali – pravděpodobně vlivem jedu, který jim dramaticky zpomalil metabolismus. Byl přesvědčen, že otrávenou oběť někdo pohřbil zaživa, do několika hodin vykopal z hrobu a probudil pomocí jiného protijedu.

Douyona zombifikace natolik fascinovala, že se za účelem vyřešení této záhady spojil s uznávanými americkými etnobotaniky, odborníky na fytoterapii a tradiční bylinkářství. Věřil, že mu pomohou najít a vystopovat „zombie elixír“. Nakonec se mu podařilo zahájit spolupráci s harvardským etnobotanikem, 28letým Wadem Davisem, který v té době dodělával doktorát z biologie.

Vědci se dohodli, že Davis půjde odhalit pravdu o fenoménu zombie do terénu, přímo na Haiti. V roce 1982 se tak vydal na dobrodružství, ze kterého si domů přinesl šokující zjištění.

Honba za zombie

Když Davis dorazil na Haiti, rychle pochopil, že jde o zemi, která je sice materiálně chudá, ale bohatá na kulturu a záhady. Zjistil, že většina haitských rolníků praktikuje voodoo: sofistikované náboženství s africkými kořeny.

Davisovo pátrání zpočátku nebylo jednoduché, protože domácí si svá tajemství před cizinci pečlivě hlídají. První vzorek údajného „zombie prášku“ se mu nakonec podařilo získat za několik týdnů.

Jak píše portál Harvard Magazine, Davisovi se podařilo kontaktovat majitele místního baru Marcela Pierra, který se prezentoval jako praktikant voodoo. Řekl mu, že je ochoten s ním vyjednávat. Davis se mu představil jako zástupce „mocných, ale anonymních zájemců z New Yorku“, kteří jsou ochotni za „zombie elixír“ štědře zaplatit. Jelikož šlo skutečně o spoustu peněz, Pierre souhlasil.

Davis celý následující den sledoval Pierra při sběru ingrediencí na magický prášek,⁠ včetně lidských kostí, které později rozdrtil na prach. Jako etnobotanik si však byl jistý, že se mezi ingrediencemi nenacházela žádná látka, která by skutečně dokázala přeměnit člověka na zombie.

O tři týdny později se Davis vrátil do Pierrova baru a vynadal mu, že je šarlatán. Rozzuřený šaman mu podal druhou lahvičku s tvrzením, že tentokrát už jde o skutečný jed. Vědec předstíral, že si prášek sype do dlaně. Pierre mu na to vyděšeně řekl: „Jsi mrtvý muž.“ Pokud by tak skutečně učinil, pravděpodobně by i byl, jelikož se později tento prášek opravdu ukázal jako pravý. Po krátké konfrontaci šaman souhlasil, že Davisovi prozradí recept na skutečný „zombie prášek“, který držel v rukou.

Podle vědcových slov šlo o tmavý prášek uskladněný v malé skleněné lahvičce, který připomínal směs špíny a prachu. Jak se později dozvěděl, obsahoval části ropuch, mořských červů, ještěrek, tarantulí, ryb a lidských kostí. Kosti si obstaral tak, že v noci exhumoval dětský hrob.

Jed se měl vtírat do kůže oběti, která měla během několika hodin začít pociťovat nevolnost a potíže s dýcháním. Později, když ovládl celý metabolismus, subjekt po celém těle cítil mravenčení, až úplně ochrnul a jeho rty zmodraly kvůli nedostatku kyslíku. Poměrně rychle –⁠ někdy i do šesti hodin –⁠ se jeho metabolismus snížil natolik, že jeho tělo bylo téměř k nerozeznání od klinické smrti.

Davisova zjištění ukázala, že výroba takového jedu je velmi nepřesná věda. Složky v pěti vzorcích, které se mu nakonec podařilo získat, byly sice stejné, ale vždy v odlišném poměru. Domníval se, že nepřesně namíchaný jed mohl mnohdy oběť nejen paralyzovat, ale také zabít.

Záhada zombie vyřešena

Davis zjistil, že jednou ze složek „zombie lektvaru“ je sušená ryba čtverzubec. Jedná se o rybu, která obsahuje silný jed známý jako terodoxin. Vědec věděl, že existovalo množství dobře zdokumentovaných záznamů o různých otravách rybami včetně otravy čtverzubcem.

V Japonsku dokonce mohou šéfkuchaři získat speciální kuchařskou licenci, aby mohli takové ryby připravovat. Dokáží z ní odstranit většinu jedu, čímž způsobí, že konzumace ryby není smrtelná, ale člověk, který ji sní, pociťuje v těle mravenčení a euforii.

Navzdory licenci existuje řada záznamů o smrtelných otravách po konzumaci čtverzubců. V ojedinělých případech oběť přežije, přičemž trpí velmi podobnými symptomy, které provázejí i zombifikaci.

Lidé intoxikovaní jedem ryby zůstávají při vědomí, ale nedokážou mluvit ani se hýbat. Jak píše portál Harvard Magazine, existuje několik případů, kdy se lidé po snědení čtverzubců probrali v márnici a později zcela zotavili. Pokud oběť přežije prvotní stavy, po vyloučení jedu z těla se vracejí její životní funkce do normálu. Davis si byl v tomto okamžiku jistý, že záhadu zombie vyřešil. Žádná magie, ale otrava jedem ryby.

Ani přes toto zjištění však nepřestal dále pátrat. Věděl, že droga sama o sobě z člověka nedělala zombie, toužil proto zjistit, proč jsou legendy o zombie tak hluboce zakořeněny v haitské kultuře a proč z nich mají místní takový strach.

Byl přesvědčen, že „zombifikace“ není jen náhodná kriminální činnost. Vyšetřování dovedlo Davise až k různým tajným spolkům, které kdysi tvořily skupiny otroků na útěku. V 80. letech to byly společnosti, které kontrolovaly konkrétní území země.

Davis věřil, že tajné společnosti udržují kontrolu nad svými lidmi právě díky hrozbě zombifikací. Zjistil, že ve venkovských společnostech jde o jakousi formu trestu uvalenou autoritami na lidi, kteří se dopustili zásadních prohřešků vůči společnosti. Místní dokonce považují zombifikaci za tvrdší trest než trest smrti, protože člověka zbaví jeho nejcennějšího majetku: svobodné vůle a nezávislosti. Na Haiti byla rozšířena víra, že kněz dokáže lidi nejen přeměnit na zombie, ale také kontrolovat jejich duši a myšlenky.

Své strhující objevy Wade Davis zapsal i do knížky Had a duha, kterou později zfilmoval známý režisér Wes Craven. A přestože byl přesvědčen, že záhada je kompletně vyřešena a jeho teorie je bez vad, ukázalo se, že i ona má mezery.

Záhada zůstává záhadou

Jak píše portál NBC, poté, co se Davis vrátil z Haiti do Ameriky, se setkal s množstvím kritiky od jiných vědců. Ti poukazovali zejména na to, že vzorky zombie prášku, které jim poskytl, byly nekonzistentní a neobsahovaly dostatečné množství neurotoxinu k tomu, aby někoho přeměnily na zombie. Vyčítali mu i to, že nikdy nenašel ani jednu plantáž, na které by pracovali zombie dělníci, a to ani přesto, že se jednalo o malý ostrovní stát.

Nakonec sám Davis přiznal několik děr ve své teorii a vyvrátil mnohé ze svých senzačních tvrzení. Přesto však trval na tom, že haitská víra v zombie mohla být založena na vzácných případech, kdy šaman otrávil člověka tetrodotoxinem a později jej vykopal z hrobu.

Poznamenal, že fenomén zombie není jen o jakémsi prášku. Podle jeho slov jde o „kus hluboce zakořeněné sociokulturní víry v sílu čarodějnictví“. Haitští šamani toho totiž podle místních dělají mnohem víc, než jen přeměňují lidi na zombie: prostřednictvím magie přinášejí požehnání i kletby.