Popelka prý byla kurtizána, Sněhurka zase německá hraběnka. Toto jsou skuteční lidé, kteří inspirovali známé Disneyho postavy

Zvrat ovšem podle History Daily nastal tehdy, když se Margaretha zamilovala do španělského prince Filipa II. Katharina se tak začala bát, že ji její nevlastní dcera nepřekoná jen v kráse, ale i manželském úspěchu. Margaretě a Filipovi však do cesty přicházela různá úskalí. Hlavním kamenem úrazu byl fakt, že španělské úřady doufaly v politicky výhodnější svazek. Když Margaretha v pouhých 21 letech záhadně onemocněla a následně zemřela, všichni z její smrti podezřívali právě Španěly. Prý krásnou Němku otrávili.

I když někteří věřili, že ji zabila právě nevlastní matka, historická fakta se více přiklánějí k variantě se Španěly. Grimmovi ovšem, podobně jako Disney, věděli, že žárlivá macecha zafunguje v pohádce lépe než politické „kšefty“. Zlá královna s otráveným jablkem je totiž dodnes jedním z nejslavnějších filmových a literárních elementů.

Popelka 

Příběh Popelky, která je ve světě známá jako Cinderella, má dlouhou a pestrou historii. Přirozeně však existuje mnoho verzí tohoto pohádkového motivu, a to jak v různých kulturách, tak v časových obdobích. V evropském kontextu se příběh Popelky stal populárním díky francouzskému spisovateli Charlesi Perraultovi, který ji napsal roku 1697. Tato verze obsahovala známé prvky příběhu, jako je například skleněná bota či víla kmotřička.

Jedna z nejstarších verzí Popelky ale podle portálu Vox pochází z Číny a je známá jako Je-Sian nebo Je-Šen. Tato starobylá čínská pohádka se datuje do 9. století a obsahuje mnoho znaků a motivů, které se později objevily i v evropských verzích příběhu.

Pohádka vypráví o mladé dívce, kterou vychovává zlá nevlastní matka a zavaluje ji tvrdou prací. Když macecha zabije její oblíbenou rybu, Je-Sian zjišťuje, že rybí kosti jsou zázračné. Díky nim si tak splní přání vlastnit krásné pohádkové šaty a zlaté boty, ve kterých se může jít bavit na ples. Když ji tam ale nevlastní matka uvidí, Je-Šen ve snaze uniknout ztratí botu. Díky tomu ji najde princ a dvojice žije šťastně až do smrti.

Historicky první záznam příběhu s postavou podobnou Popelce ale pochází již z antického Řecka, ze šestého století před Kristem. Inspirován je skutečnou historickou postavou, a to konkrétně řeckou otrokyní jménem Rhodopis, která se provdala za egyptského faraona Amasise. Během života byla údajně kurtizánou. Přestože se do jejího příběhu často připlétají mýty a legendy, podle filozofa a historika Strabóna je existence Rhodopis a to, že se stala faraonovou manželkou, historický fakt.

V přikrášlené egyptské verzi obohacené o mýty ukradl zázračný orel dívce jménem Rhodopis botu, se kterou proletěl přes Středozemní moře a hodil ji do klína egyptskému faraonovi. Ten bral tento magický úkaz jako dobré znamení z nebes a rozhodl se najít dotyčnou, které bota patří.

Když Rhodopis konečně našel, oženil se s ní. Motivace změnit svůj sociální status díky muži je však Popelce vlastní napříč všemi staletími i kulturami. Populární filmová verze s Lily James není výjimkou.

Kráska a zvíře

Kráska a zvíře vypráví příběh nádherné sebevědomé dívky Belle, která se v důsledku závazku svého otce ocitne v zámku nelidského a zdánlivě hrozivého krále. Časem Belle zjistí, že toto zvíře není tak strašidelné, jak se na první pohled zdá, a vztah mezi nimi postupně přeroste v lásku.

Příběh v Evropě zpopulárnila francouzská autorka Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve v polovině 18. století. Zatímco její romány se dnes čtou jen zřídka, její poutavá pohádka se stala všeobecně uznávanou.

Podle portálu Bust se však příběh o Krásce a zvířeti zdá ve velkém inspirován Petrem Gonsalvem, mužem narozeným v roce 1537 na Kanárských ostrovech, který trpěl hypertrichózou, známou také jako vlkodlačí syndrom.

Kvůli svému vzhledu byl už od dětství držen v kleci, kde byl krmen syrovým masem. Ve věku deseti let byl darován francouzskému králi Jindřichovi II., který ho začal vychovávat jako šlechtice. Po smrti krále ho vdova Kateřina Medicejská jako experiment oženila s dcerou dvorního sluhy. V manželství údajně nakonec setrvali dlouhých 40 let a vychovali sedm dětí.

Pocahontas

Jeden z nejúspěšnějších Disneyho animáků je právě Pocahontas. Jen málokdo by odolal poutavé animaci, skvělému dabingu a v neposlední řadě Johnu Smithovi. Přestože tvůrci od Disneyho vycházeli z historických faktů, příběh, který uvidíš v televizi, se rozhodli pořádně přikrášlit a romantizovat. Skutečná Pocahontas se totiž šťastného konce nedočká a umírá jako jednadvacetiletá na nespecifikovanou nemoc.

Příběh o Pocahontas je inspirován skutečnou ženou jménem Matoaka, která byla dcerou náčelníka kmene Powhatan na východním pobřeží dnešních Spojených států (a to na přelomu 16. a 17. století). Nejznámější momenty v jejím životě se týkají právě setkání s osadníkem z Jamestownu Johnem Smithem, se kterým v pohádce od Disneyho prožívá romantický příběh plný lásky.

Reálné Pocahontas ale bylo v době Johnova příchodu jen devět nebo deset let, zatímco jemu bylo sedmadvacet. Dvojice tak nikdy netvořila pár. Podle některých historických záznamů zachovaných ve Smithových spisech však měla Pocahontas pravděpodobně rozhodující roli v záchraně jeho života. Ke známé scéně s popravou údajně skutečně došlo. Smith ve svých zápiscích z roku 1624 píše, že pro něj riskovala vlastní život.

Matoaka v pozdějším období života konvertovala ke křesťanství, přijala jméno Rebecca a vzala si Johna Rolfa. Zda ho skutečně milovala jako v druhé části Disneyho animáku, je sporné. Dvojice ale měla syna Thomase, který byl prvním potomkem v linii a do konce svého života spojoval Angličany s kmenem Powhatan.