Zatím je ve třeťáku na střední škole v Brně, ale i tak už stihl udělat menší díru do mládežnického motorsportu. Dvojnásobný mistr republiky v autoslalomu a jezdec rallye Martin Migdal tě v našem rozhovoru seznámí s tím, jak se dostat na závodní dráhu.
Maca, jak se přezdívá osmnáctiletému jezdci ze Zlína, přitom není jezdcem odmala. Ke svému závodění se dostal poměrně nedávno, což mě překvapilo.
Setkáváme se v jedné z brněnských kaváren, jelikož v Brně studuje, ve fázi mezi sezónami, kdy se snaží zviditelnit přes sociální sítě, aby zaujal partnery a mohl si dovolit další sezónu nejen v tzv. autoslalomu, ale i v rallye, kterému se věnuje. Na instagramu má 60 tisíc sledujících a za pasem dva národní tituly ve slalomu, což ale stačit nemusí. Proč? Jak s motorsportem vůbec začít a jak se k němu dostal on?
Co tě nejvíc baví na řízení aut?
V motorsportu je to klid. Jsem v autě sám, maximálně se spolujezdcem, snažím se jet, jak nejrychleji to jde, a neudělat žádnou chybu, jelikož jakákoliv chyba může být fatální. Pro mě je to ale uklidňující; přijde mi, že když řídím, tak mám nejnižší tep. Svoboda, kterou mi to přináší, mě baví.
Tebe uklidňuje rychlá jízda, která u ostatních obvykle vyplavuje hodně adrenalinu?
(smích) Samozřejmě že adrenalin taky cítím. Snažím se užít si ty závody co nejvíc a strašně mě to baví, proto nejsem v takovém stresu.
Chápu správně, pokud bychom to chtěli nějak pojmenovávat, že jsi jezdcem rallye?Ano.
Jak ses k motorsportu dostal?Začnu tím, že do mých patnácti let mě auta ani nezajímala…
Vážně? Čekal jsem spíš nějaký dril odmala…
Můj táta jezdíval autoslalomy a stal se několikrát mistrem republiky. V Česku je to malá disciplína, ale na druhou stranu je velmi dostupná, protože je poměrně levná a je možné soutěžit s jakýmkoliv autem, klidně bez úprav. Soutěže se většinou konají na letištích nebo motokárových dráhách.
Do patnácti mi to bylo tak nějak jedno, ale tehdy jsem začal sledovat youtubery, kteří se věnují autům. Když mi táta jednou nabídl, ať se na něj jdu podívat, rozhodl jsem se, že půjdu. A nadchlo mě to. Od té doby jsme v tom byli dva. Táta mě naučil řídit, poté mě přihlásil na závody a tak to začalo. Byl mou inspirací.
Čemu ses teda do patnácti věnoval?
Vyzkoušel jsem spoustu sportů. Fotbal, plavání, parkour, jezdil jsem na koloběžce, na skateboardu, na snowboardu, dělal gymnastiku a nejdéle asi atletiku, ale nic z toho mě nenaplňovalo. V deváté třídě na základce přišla pauza, do níž přišla auta.
A měl jsi autoškolu jako většina z nás, že tě táta vzal na nějakou polňačku či opuštěné parkoviště, nebo ses učil řídit nějak speciálně?
S tátou jsme si půjčili auto v manuálu, jelikož on řídí automat a s ním se závodit nedá. Jeli jsme do areálu k jeho práci, kde auta nejezdí. Rovnou mě posadil za volant, sedl si na spolujezdce a říkal mi, jak funguje řazení, co mám dělat. Na první pokus jsem se rozjel a v tu chvíli jsem pochopil, že je to ono. Jezdil jsem dokola čtyřicet minut.
