Rychlá jízda ho uklidňuje. Osmnáctiletý jezdec rallye Martin Migdal sbírá na instagramu zájemce o motorsport po tisících

 
Je ti teprve 18 let, ale podle profilu na instagramu řídíš hned několik aut. Která to jsou?

Na autoslalomových závodech řídím Citroën C2 VTS, který mi koupil táta, když jsem v patnácti začínal. Je to vůz upravený přímo na slalomy a postavil jsem si ho s tátou a jeho kamarádem, který mi teď dělá spolujezdce na rallye. Potom jezdím Opelem Adamem, což je zase auto přímo na rallye, které si pronajímám. Na každodenní potřebu mám Mini One. Takže jen dvě z mých aut jsou skutečně moje.

Jsi dvojnásobným mistrem republiky ve slalomu. Jak bys disciplínu představil laikovi?

Slalom je průprava k jakémukoliv motorsportu, jelikož jde ve srovnání s jinými disciplínami o pomalé závody na malých tratích. Nejde o výkon auta, ale spíš o styl jízdy. Když se mě teda někdo zeptá, jak začít, doporučím mu slalom. Je to levné, dá se tam jezdit s jakýmkoliv autem a naučí tě to, jak jezdit správnou stopu a jak řídit, abys nahnal čas. Prakticky motokáry, ale s auty.

Jde o to, že máš trať buď na letišti, nebo v nějakém jiném prostoru, s brankami. Obvykle se trať skládá z řad dvou kuželů vedle sebe, do kterých se musíš trefit. Pokud jeden kužel shodíš, přičtou se ti dvě sekundy k celkovému času. Nejrychlejší čas vyhrává.

Rallye je oproti tomu docela známé...

Je to trochu jiný formát. Jezdíš vícero dní na delších tratích, často na lesních cestách. V jednom dni si je musíš najet a napsat si rozpis, který ti čte při závodu spolujezdec, a další závodit. Máš tam více pravidel a je to striktnější. Za den také jedeš na vícero tratí, mezi nimiž musíš přejíždět někdy i desítky minut, takže strávíš v autě mnohem víc času. 

Když už jsi zmínil spolujezdcův rozpis, jak funguje? 

Spolujezdec ti říká ostrost zatáčky, která se blíží, ať víš, jak rychle a jakým způsobem do ní najet, i metry mezi zatáčkami – za jak dlouho se další přiblíží. Do toho si píšeš poznámky, které by ti mohly pomoct, například když je na cestě bordel, v zatáčce anticutová tyč, nebo poznámky pro orientaci, když míjíš nějaký pomník nebo vjíždíš do lesa. 

Zatáčky si každý píše různě. V českém systému je to obecně tak, že je hodnotíš od jedničky do desítky, přičemž jednička nejčastěji symbolizuje nejrovnější zatáčku a desítka úplný „vracák“ o 180°. V Americe zase často používají stupnici od jedničky do šestky, kde šestka je nejmírnější. Samozřejmě v konečném důsledku je to jedno, musíš tomu rozumět hlavně ty.

Vzpomeneš si třeba na nějaký kritický moment, ať už ve slalomu, nebo v rallye, kdy to vypadalo, že se stane nějaká nehoda?

Jezdím sice jen tři roky, ale pár takových situací jsem zažil. Nicméně výhodou slalomu je, že kolem tratě jsou velká otevřená místa. V momentě, kdy z tratě vyletíš, nic se nestane. Sám jsem se párkrát přetočil, ne přes střechu, jen dokola, nebo jsem vyjel z tratě na trávu, ale nic vážného. Nejčastější poškození na autě je odřený nárazník. 

Je pravda, že konkrétně v rallye se už stalo, že ke zraněním či o život přišla nejen posádka, ale i diváci. Takže je asi nutné dávat opravdu pozor na všechny a všechno…

Další věcí v rallye je i odpovědnost za spolujezdce. V autě je ještě druhý člověk, a to mě děsí nejvíc, jelikož když udělám chybu, odnesu si to sám, ale zde mám v rukách život i druhého člověka a diváků. Naštěstí jsem žádnou takovou zkušenost nezažil. Rallye jezdím v rámci menších závodů, kde tolik diváků, jako třeba na mistrovství České republiky, nebývá. Také se na to dneska dost dohlíží, tudíž v místě, kde stojí lidé, jsou pořadatelé a pásky, za které lidi nemohou.

Chápu, že jsi českým mistrem ve slalomu, ale která z těch disciplín je ti přece jenom milejší?

Rallye je pro mě priorita, protože to byl od začátku můj sen. Vlastně je to nejvyšší disciplína, kam se lze dostat. Proto jsem taky neskutečně vděčný za to, že můžu tyto závody jezdit. 

Každopádně závody pořádá Autoklub České republiky, který počítá s tím, že existuje zájem lidí zúčastnit se vícero závodů. Proto to dělá strategicky tak, aby se závody nepřekrývaly. Slalom a rallye se tak většinou nekříží, proto si můžu udržovat místo všude. Na druhou stranu je třeba se starat i o auto, takže občas musí jít slalom stranou. 

A co volný čas?

Toho času, ještě se sociálními sítěmi, které dělám, není tolik. Snažím se udělat si na sebe čas, ale je ho čím dál míň. Ale s tím se musí počítat.

Jak často musíš jako republikový šampion trénovat? A jak tvůj trénink vypadá? 

Do motorsportu se špatně trénuje, protože není kde. Ve svých slalomových začátcích jsem jezdíval s tátou na letiště, kam vzal kužely, ze kterých se staví branky, a dvě hodiny jsem jezdil tam a zpátky. Tehdy jsem ještě moc řídit neuměl a sžíval se s autem.

Můžeš jezdit i na simulátoru, ale to se ti úplně nepřenese do reality. Přestože mám na něm odježděných hodně hodin, nemám pocit, že by mi to extra pomohlo. Na druhou stranu se naučíš, co dělat při různých krizových situacích.

Postupem času získáváš nutné zkušenosti až na závodech, kterými se trénuješ. Tréninkem také mohou být testy před závodem, v nichž testuješ, jestli je auto správně nastavené a dobře funguje.

A co tvá fyzická stránka? Záleží na ní, nebo je to jedno, když akorát řídíš auto?To je taky jediná taková příprava před a v průběhu sezóny. Mám tréninky s osobním koučem. Základ je všestranný; posilujeme tělo i reflexy, výdrž při zátěži a koordinaci oko–ruka. Je to nutné, jelikož v průběhu závodní jízdy, která třeba trvá dvacet minut, potřebuješ dvacet minut plného soustředění. 

Cvičíme postřeh, mobilitu i rovnováhu. Je nutné mít silná ramena a krk kvůli výdrži i možnému nárazu, aby se minimalizovalo možné zranění. Na tréninky jezdím jednou týdně na hodinu nebo hodinu a půl do Zlína a tady v Brně chodím do fitka. Výhodou je, že mám dobré reflexy. To už vím od doby, co jsem se závodně věnoval žonglování s kendamou a stal se mistrem republiky (smích).

Zmínil jsi, že slalom není tak drahý sport, jak teda vychází finančně?

Startovné na slalom stojí 1000 korun na den, přičemž se závodí v sobotu a v neděli. Oproti ostatním motorsportům to je nic. Další výhodou je, že můžeš na závod přijet se sériovým autem, takže klidně s autem rodičů. Kategorie se pak rozlišují podle toho, jak jsou silné motory či jak upravené auto je.

Průběžně je pak asi potřeba platit i za údržbu či úpravy auta. To vyjde na kolik?

Mezi údržbou a úpravou je rozdíl. Údržba auta nicméně není nijak náročná. Jediné, co si musíš hlídat, jsou gumy, ale mně například vydrží celou slalomovou sezónu. Druhá věc je benzín, ale u tak krátkých závodů toho moc neprojedeš.

Pak jsou tu úpravy. Existují závodníci, kteří si auto upravovat nechtějí a jezdí se sériovým vozem, přičemž jsou zkušení, věří si a kategorii sériových aut vládnou. Druzí, ke kterým jsem patřil i já, si zase auto upravují, mají jej výkonnější, ale jsou spíše naspodu žebříčku, protože v takové kategorii závodních vozů už je velmi obtížné umístit se na předních příčkách. Než jsem se s autem sžil, tak to trvalo, protože po úpravách se z něj stal vlastně nový kus, ale stálo to za to.

Na kolik vás to vyšlo?

Úplně do toho nevidím. Určitě jsme ušetřili na práci, protože jsme si to dělali sami s tátou a jeho kamarádem, ale do půl milionu jsme se vešli.

A to jsme mluvili pouze o slalomu. Co rallye?

Já jezdím v rallye sprint sérii, což u nás není ta nejvyšší kategorie. Tou je mistrovství České republiky, kde máš úplně jiné částky. V naší vychází startovné závodu na něco kolem 16 tisíc korun. Následně záleží na tom, jestli máš své auto, nebo si jej pronajímáš. V případě pronájmu se to liší ve spoustě proměnných a první závod potom vyjde na desítky či stovky tisíc. 

Pokud máš vlastní auto, nutně to neznamená, že to vyjde na málo. Musíš jej upravit, takže potřebuješ dílnu, na závody doprovod s vybavením, mechaniky a obnáší to víc práce.

Kolik takových závodů v sezóně máš?

Devět.

Takže zhruba milion za rok. Vrací se ti ze závodů nějaké peníze?

Ze závodů úplně ne. Některé kategorie mají za umístění prize money, ale v takových nižších třídách, ve kterých závodím já, bývá za první místo patnáct tisíc, za druhé pět a za třetí tři. Čili možná se ti vrátí startovné. Je to primárně nadšenecká záležitost.

Jak s tím motorsportem teda začít?

Pokud zájemce nemá vlastní auto, tak ať si najde někoho, kdo bude ochotný mu auto půjčit. Mně na první závody půjčil auto kamarád.

Na trati mohou závodit lidé od 13 let. Závody pořádají dvě organizace: u Autoklubu musí mít závodník licenci, celoroční nebo jednodenní, kterou lze koupit i na místě. Jsou tu i různá kritéria, třeba pokud řidiči není 18, musí na spolujezdci sedět jeho zákonný zástupce. U druhých organizátorů není třeba kupovat licenci, ale také je nutné, aby vedle tebe někdo seděl. 

Co se mindsetu týče, je to jednoduché. Pokud chceš dělat motorsport, tak to prostě miluješ. Pokud tě to láká, tak k tomu máš nějaký vztah a musíš do toho jít naplno. A v případě, že k tomu nemají vztah rodiče, tak je třeba jim říct, že si to jdeš třeba jenom zkusit, že kvůli jednomu závodu nezbankrotují, a nechat tomu volný průběh. Myslím si, že pokud budou rodiče rozumní a se zájemcem na závody půjdou a dohlédnou na něj, tak by do toho mohli jít. 

Jak je na tom český motorsport v mládežnických kategoriích? Má, samozřejmě ještě kromě tebe, nějaké velké naděje?

Řekl bych, že Česko má mnoho talentů. Ve slalomu soutěží spousta mladých talentovaných lidí. Já bych si vsadil na pět nebo šest kluků, kteří mají potenciál. Problém nastává, že i když ten talent máš, tak se do rallye jen tak nedostaneš. Je nutné se zviditelnit a odlišit se od ostatních, aby si tě všimli partneři. K tomu je ale potřeba i velký zájem jezdce, který si všechno musí vyběhat a jít tomu naproti.

Autoklub jednou za čas uspořádá akci pro mladé, kde dělá výběry. Účastní se jich závodníci mezi 17 a 23 lety, kteří mezi sebou závodí. Minulý rok například vítěz získal možnost startovat na třech závodech rallye. Je vidět tendence firem investovat do mládí, proto je nejlepší s tím začít co nejdřív. Zviditelnění je také ostatně důvod, proč jsem začal se sociálními sítěmi.

Závodí i ženy?

Ano. Je jich méně než mužů, ale v autoslalomech mají i svou třídu. Na závodech se v průměru objeví šest nebo sedm holek, ať už mladých, nebo starších žen. Jinak ale samozřejmě startují i s muži v kategoriích podle motorizace. 

Tvůj účet na instagramu má skoro 60 tisíc sledujících, což tě řadí k influencerům. Snažíš se o osvětu motorsportu, ale tvé posty se taky vezou na nějaké trendové vlně a vyzývají sledující k reakcím. Proč ses rozhodl pro takový způsob postování?

Byl to můj plán. Abych měl dosah s videi, která mají smysl, je třeba se nejprve zviditelnit. Proto postuju příspěvky s dosahem, který osloví co nejvíc lidí. 

Navíc zrovna dneska vychází moje první video na YouTube, které odstartuje éru osobnějších videí. Ta budou mít za cíl ukázat lidem, jak se do motorsportu dostat a co to obnáší, i to, jak jsem se k tomu dostal já.

Denně mi chodí několik dotazů ve zprávách nejen od lidí z Česka, ale i ze světa, jak se do motorsportu dostat, jelikož se o tom neví. Nikdo v republice takový content nedělá, přičemž možností je mnohem víc než těch, které vidíš na obrazovce.

Jeden z tvých postů mě každopádně zaujal. Píšeš v něm, že nemáš přítelkyni, jsi bez peněz, jsi závislý na rychlosti a máš těžké ADHD. Jak se dokážeš soustředit s ADHD na rychlé podněty na trati?

To je to, o čem jsme mluvili. Když řídím, tak nevnímám nic, jen trať a rozpis diktovaný spolujezdcem. Jsem nejvíc v klidu. Na ADHD teda nemám žádný papír, ale jsem si docela jistý, že jej mám, protože ve škole mám problém udržet koncentraci.

Chtěl by ses v budoucnosti věnovat influencingu, nebo je to jen chvilková záležitost a své další směřování vidíš v profesionálním motorsportu?

Největší cíl je samozřejmě živit se motorsportem, ale to je opravdu náročné. Proto jsem začal dělat sítě. Momentálně jsem mezi sezónami, rallye začíná až v dubnu, a hledám partnery a spolupráce, abych si tu sezónu mohl dovolit. Sociální sítě jsou podle mého cesta.

Navíc mě to hodně baví. To, že lidi mají zájem, že máš dosah a vliv, mě motivuje, abych se tomu věnoval ještě víc. Kombinace motorsportu a sociálních sítí mi tak nějak sedí. Může se to hezky prolnout. 

Jaké máš sportovní cíle? 

Mistrovství světa v rallye. To je nejvyšší laťka.

Kam se na tebe mohou fanoušci přijít podívat?

V Hodoníně se 24. února pojedou slalomy, kterých se nejspíš zúčastním. Pokud ne, tak se objevím na prvním rallye, které začíná v dubnu.