Možností, kam vycestovat za prací nebo na brigádu, je v Evropě dost. Okoukané země typu Anglie, Skotsko, Německo či Rakousko ale dejme stranou. Hitem posledních let je Island, kde momentálně pobývá i číšník Jakub Obst. Řekl nám, jak to tam chodí.
Na Island se dostal trochu náhodou. Před dvěma lety tam pracoval jeho bratr, a když hledali brigádníky na sezónu, nabídl místo Jakubovi. Jakub chtěl původně na Islandu strávit jen tři měsíce, nakonec se rozhodl zůstat déle.
Jeho zkušenosti může zúročit každý, koho by ostrovní severská země zaujala a chtěl by se sem podívat nebo si rovnou něco vydělat. Jak jednoduché či těžké to je, s jakou životní situací na místě počítat a co Jakuba motivuje zůstat na Islandu ještě nějakou dobu, se dozvíš v rozhovoru.
Proč jste se rozhodl na Islandu zůstat?
Mě v Česku momentálně nic neváže, takže jsem se rozhodl zůstat. Nicméně já už jsem byl dvakrát na půl roku v Kanadě, půl roku jsem žil v Anglii, takže mě baví cestovat a pracovat v zahraničí. Je to dobrá šance našetřit nějaké peníze a použít je buď na nějaké další cestování, nebo je uložit.
Co se týká peněz, je zde mnohem vyšší životní úroveň, což je také jeden z hlavních faktorů. Druhým je skvělá parta lidí, která se nám tu sešla. A žije se tu hezky.
Vy jste mi říkal, že pracujete jako číšník. Proč jste se rozhodl pro toto povolání?Že mi to brácha nabídl, byla náhoda, ale i v Praze jsem brigádničil za barem. Baví mě bavit se s lidmi, mám to rád. I když je to občas fuška, tak je to zábava. Určitě by mě to bavilo víc než práce na farmě, než, když to tak řeknu, přehazovat hnůj na farmě.
Jakubův islandský pracovní kolektiv:
Stačí vám na práci číšníka na Islandu angličtina?
Určitě. Zatím umím islandsky jen pár slov. Navíc drtivá většina domácích mluví alespoň trochu anglicky, většina však perfektně jako celá Skandinávie. Zde se dokonce ani nedabují filmy či seriály a všechno je otitulkované, takže mají angličtinu odmalička i v televizi. Úroveň jazyka je skvělá, domluvím se i s osmdesátiletým člověkem. Sám jsem možná narazil za celou dobu na tři osoby, co anglicky neuměly.
Islanďané jsou na to navíc zvyklí. Nerad bych vám lhal, ale celá třetina přistěhovalců na Islandu jsou Poláci, pracuje zde spousta lidí ze zahraničí a je normální, že v hotelech a restauracích dělají cizinci, kteří islandštinu neumí.
Vy jste si našel práci specificky přes rodinu. Je jinak těžké získat zaměstnání na ostrově?
Určitě ne. Když je třeba, přijede sem mnoho sezónních pracovníků. Nedávno jsem četl článek, že na Island přijede za rok 2,5 milionu turistů. Což je na to, že zde žije 350 tisíc lidí, docela dost.
Zejména na léto, od června do srpna nebo září, se nabírá velké množství pracovníků. Ale i celoročně se zde dá sehnat práce. Zejména na pozicích, jako mám já, nebo dále v hotelech, restauracích, jako housekeeping nebo na farmy. Když člověk trochu pátrá na Facebooku nebo na internetu, tak práci najde.
Jaký je nejefektivnější způsob, jak si práci na Islandu najít? Je dobré to vzít přes nějakou agenturu, nebo to udělat na vlastní triko?
O agenturách jsem od nikoho neslyšel. Vím, že dobře fungují skupiny na Facebooku. Těch je pár. Island má i obrovský webový pracovní portál, kde se dá něco najít. Zejména v sezóně je to fakt jednoduché a kdo sem chce přijet pracovat, tak si místo najde.
Mám pocit, že čím dál víc Čechů, minimálně z mého okolí, se na ostrov v poslední době vydává. Zlepšily se pracovní podmínky, nebo to jen tak vychází?
Pracovní podmínky budou víceméně pořád stejné. Existují zde unie, což je obdoba našich odborů, které stanovují minimální mzdu a pracovníky vcelku chrání. Zaměstnavatelé musí dodržovat určitá pravidla. Ne jak v Česku, kde vám dají stovku na hodinu a konec.
Práci může člověk najít i na farmě.
Dodržuje se tu minimální mzda, jsou tu přísná pravidla a dle mého názoru dobré podmínky. Každoročně se zvedá počet turistů, což znamená čím dál větší potřebu zaměstnanců, a to, že registrujete více Čechů, může být asi tím, že se to v Česku víc rozkřiklo a jezdí sem rádi. Porovnání ale v ruce nemám.
Mohlo by to být také tím, že se jedná o dost lukrativní pracovní příležitost. Spousta prací nabízí se samotným zaměstnáním i ubytování; samozřejmě Islandu se bytová krize podobně jako ve zbytku Evropy nevyhnula a je drahý, ale v případě, že se člověku podaří získat s prací i ubytování, tak se na tom dá dost peněz ušetřit.
Můžete se podělit alespoň rámcově, o kolik si polepšíte oproti Česku? Je to i lepší než ve zbytku EU?
Nevím, jak ve zbytku Evropské unie, ale oproti Česku je mzda víc než dvojnásobná. Je to dobře placené.
Mimochodem, kde na Islandu žijete?
Žiju v malé vesnici se třemi nebo čtyřmi sty obyvateli asi necelou hodinu autem od Reykjavíku, která se jmenuje Stokkseyri. Je to na jihozápadě země, kam jezdí turisté celoročně. Na sever a východ se jezdí prakticky jen v létě, přes zimu je zde spousta silnic zavřená, jelikož je tam mnohem horší počasí.
Deset minut autem od nás leží menší sedmitisícové městečko Selfoss, což je asi páté největší město na Islandu. Máme tu takovou samotu u moře. Bydlím v hostelu, který vede můj kamarád z Česka, a pracuji v restauraci, kterou odtud mám asi 30 metrů.
Reykjavík:
Jak místní vnímají cizince?
S nepřívětivou reakcí od konzervativně smýšlejících lidí se setkáte opravdu minimálně, přestože se mi to stalo. Ono ale stačí říct, že nejste z Polska, a hned je to lepší, protože jak je tu Poláků opravdu mnoho, tak někteří Islanďané k nim vřelý vztah opravdu nemají. Není to ale nic na denní bázi. Dokonce tu mají i nápisy v polštině, v knihovně mají sekci s polskými knížkami...
Na život na Islandu se tedy stěžovat nedá.
Vlastně ne. Lidi, zejména Islanďané, si občas stěžují na zimu, ale mně to nepřijde tak hrozné. Upřímně jsem to čekal horší. Sever sice bude nejspíš horší než jih, ale dá se to. Ta tma kolem Vánoc, kdy má člověk čtyři nebo pět hodin světla, je taková, že se to odpoledne zvládat dá, ale ráno vychází slunce až v jedenáct, což člověka mate, když vstává v osm. Mně to ale nějak nevadí.
Nejde asi jenom o zimu či tmu, se kterou člověk tak nějak počítá, ale zejména vulkanická činnost je neustálým nebezpečím. Mají Islanďané nacvičené drily v případě, že by se láva dostala do obydlených oblastí?
Většinu erupcí lze předpovědět třeba čtrnáct dní předtím, než se to stane, ale jsou sopky, u kterých se jejich činnost předpovědět nedá. V případě sopky, která vybuchla před Vánoci, vyklidili Grindavík měsíc a půl dopředu.
Od nás na východ je ale město Vík, kde je sopka, u které jsou erupci schopni identifikovat jen pár chvil předem, pročež má každý doma záchranné zavazadlo a pár minut na to, aby sedl do auta a zmizel, kdyby se něco stalo. Některé sopky jsou těžko předpověditelné.
Zní to dost nejistě.
Z Česka to jistě zní nejistě a nebezpečně, ale když se něco takového stalo naposledy a sopka při výbuchu zničila půlku města Vestmannaeyjar, musíme zpět až do 70. let. Tím, jak je Island řídce osídlen, představuje sopka pro obyvatele minimální riziko.
Probudil se ale vulkanický systém na poloostrově Reykjanes, který obydlený je, což už je horší. Kromě Grindavíku je blízko i letiště.
Napadá mě, jak složité musí být si v takovém místě pojistit třeba nemovitost?
Do toho úplně nevidím. Ale co mám informaci od svých islandských kamarádů, je možné, že lidé, které z Grindavíku evakuovali, se do něj už třeba nikdy nevrátí. Předpokládá se totiž, že tamní vulkanický systém, který se stovky let nečinil, bude ještě několik let aktivní. Na druhou stranu v tom musí být i velký psychický tlak, když vás evakuují z domovů před Vánoci a pak se dozvíte, že s největší pravděpodobností o svůj dům přijdete.
A když už se bavíme o vážných věcech, vzpomenete si na nejtěžší věc, na kterou jste si musel na Islandu zvykat?
Hodně cestuji, a dokonce jsem žil půl roku pod stanem v Kanadě, takže jsem dost přizpůsobivý a nic moc mě nerozhází. Život je tu normální jako u nás, normální západní civilizace. Nic extra nenormálního.
Co ta polární noc?
Tady na jihu ostrova není úplná. Rána jsou v zimě zvláštní, hrozně tu fouká a tím, jak jsme u moře, o to víc. Často prší a sněží, ale jinak je to v pořádku.
Kamarád, který pracoval na Islandu, mi jednou říkal, že se mu pokazilo ve vánici auto. Vzdálenosti byly mezi sebou tak 200 kilometrů a nikdo dlouho nejel kolem. Zažil jste na ostrově něco podobně děsivého?
Nezažil. Dvakrát se tu akorát zavřela silnice spojující Selfoss a Reykjavík kvůli špatnému počasí, ale mě nic takového nepotkalo.
Co vás na druhou stranu zase na Islandu příjemně překvapilo?
Trochu jsem počítal s tím, že příroda tu bude nádherná, ale je to fakt něco neskutečného. Výlet, kdy jsem šel na sopku, byl pro mne jedním z největších zážitků v životě, a to mám něco procestováno. Jen koukat na kráter jsem vydržel asi hodinu a půl.
Jakou největší výhodu má život na Islandu oproti Česku?
Celkovou životní úroveň. Ani tady, ani v Reykjavíku nepotkáte na ulici bezdomovce. A i když si tu lidi stěžují jako všude na světě, tak se tu má každý fakt dobře.
Co vám zase chybí na Islandu, co jste měl v Česku?
Nemají tu ani jeden McDonald’s, to mi chybí opravdu hodně. Jinak já jsem dost společenský člověk a dnes tu už naštěstí mám kolem sebe dost Čechů i kamarádů, ale občas mi chybí domov.
Říkal jste, že jste cestovatel. Je Island vaší poslední zastávkou, nebo vidíte budoucnost jinde?
Hrozně rád bych se podíval do Jižní Ameriky nebo do Asie, možná ještě jednou zaletěl do Kanady, která je nádherná a má skvělé lidi s báječnou mentalitou, ale naplánované to nemám. Žít bych tu ale nechtěl.
Máte k tomu specifický důvod?
Mám štěstí, že na hostelu, kde bydlíme, je více Čechů a je to docela dobrá parta. Ale přece jenom jde o malou a odlehlou vesničku a já jsem zvyklý na život v Praze, kde se pořád něco děje. Tady v lednu nebylo zvlášť co dělat, nejezdili turisti, dokonce jsme měli den, kdy nepřišel ani jeden stůl do restaurace. Navíc bych se rád jednou natrvalo vrátil do Česka. Mám to tam rád a je mi tam hezky.
