Příběh Ronnieho Petersona, jednoho z nejlepších jezdců sedmdesátých let, a jak jeho náhlé tragické úmrtí nadobro změnilo tvář sportu.
Bengt Ronnie Peterson, jak se celým jménem tento talentovaný závodník F1 ze Švédska jmenoval, tragicky zahynul teprve ve 34 letech, když se stal obětí hromadné nehody během Velké ceny Itálie na okruhu v Monze. Jak k ní došlo, co se při ní stalo, jak jeho smrt ovlivnila ostatní závodníky a k jaké důležité změně pravidel a zavedení nových bezpečnostních opatření vedla?
Osudová Monza
Legendární italský okruh má bohužel dlouholetou historii fatálních nehod sahajících až do roku 1922, kdy jako první zaznamenaný případ smrtelné nehody zemřel na místě německý závodník Gregor Kuhn. Od té doby až do září roku 1978 se pak Monza stala osudovou pro dalších 45 závodníků a dva diváky. K většině těchto tragických nehod přitom došlo právě během oficiálních italských Grand Prix a jinak tomu bohužel nebylo ani v případě samotného Petersona.
Ten se v průběhu sezóny v roce 1978 ocitl zpátky na sedačce stáje Lotus, kde de facto působil jako týmová dvojka o něco slavnějšímu, ne však nutně rychlejšímu jezdci Mariu Andrettimu. Navzdory týmovým rozkazům se však Petersonovi přezdívanému „Super Švéd“ povedlo v této sezóně zvítězit hned na dvou velkých cenách, v Jižní Africe a v Rakousku. I to nakonec přispělo k tomu, že skončil sezónu na druhém místě právě za svým týmovým kolegou. Sám se však oslav nedožil.
Od začátku prokletý závod
Velká cena Itálie 1978 v Monze pro Petersona začala špatně už v tréninku. Naboural a poškodil svůj vůz Lotus 79 tak, že se nedal rychle opravit, navíc si během incidentu pohmoždil nohy. Tým mu tedy musel poskytnout náhradní vůz, který byl ale postaven pro Andrettiho a mnohem vyšší Peterson se do něj pohodlně nevešel. Jediným dalším vozem týmu byl typ 78, předchozí ročník, jenž měl jen minimální údržbu, a tudíž nebyl tak spolehlivý ani výkonný.
Pár dní po závodu navíc díky výpovědím ostatních jezdců vyšlo najevo, že startér závodu odmával začátek závodu předčasně, což způsobilo, že vozy vzadu ještě nebyly zaparkovány na čarách, a měly tudíž lepší odpich. Tím vznikl hned v první zatáčce tzv. efekt harmoniky, který v silničním provozu v zásadě znamená narušení plynulého pohybu aut, kdy se rázem na jednom místě provoz zhustí.
Pro první čtyři jezdce – Andrettiho, Gillese Villeneuva, Jean-Pierra Jabouilla a Nikiho Laudu – to neznamenalo žádné obtíže, protože byli dostatečně daleko. Peterson však nebyl. Startoval ve třetí řadě, ale kvůli pomalejšímu rozjezdu byl záhy předjet třemi dalšími závodníky. Ocitl se tak přímo uprostřed celé smečky aut v momentě, kdy byla kolize už prakticky nevyhnutelná.
Sekunda po sekundě
Vše se následně odehrálo strašně rychle. Riccardo Patrese, který startoval ze 12. místa, se v první zatáčce dotknul McLarenu Jamese Hunta. McLaren tak naboural do Lotusu Petersona. Srážka ho vytlačila mimo silnici a poslala přímo do bariér. Vozy tehdy byly mimořádně křehké, a tak náraz Petersonovu formuli v přední části v podstatě sešrotoval. Také okamžitě vzplála.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Co se s Petersonem dělo dál během a krátce po srážce.
- Jak incident ovlivnila dva roky stará nehoda Nikiho Laudy.
- Jakým způsobem na místě zasahovali zdravotníci.
- Kdo byl oficiálním viníkem nehody.
- Jak tragický incident poznamenal pravidla F1.
- Jaký je Super Švédův odkaz.