„Jsem trans muž, ale pořád je velmi jednoduché si mě splést s dívkou, a ve většině případů nikoho neopravím, právě ze strachu,“ říká jeden z našich respondentů.
Výsledky průzkumu zaštiťovaného Prague Pridem „Znáte svá práva?“ jsou alarmující. Za poslední rok zažilo 42 procent dotazovaných diskriminaci či obtěžování. V roce 2022 to bylo podle jiných měření 35 procent. Dále se 23 procent dotazovaných svěřilo se zkušeností s fyzickým nebo sexuálním násilím, což je oproti 15 procentům z roku 2019 rovněž výrazný nárůst. Velkým problémem je i nízká důvěra komunity queer lidí v politickou reprezentaci.
Jeden z respondentů naší ankety zhoršující se situaci přirovnává k radikalizujícímu se Německu před druhou světovou válkou.
Průzkum se na zkušenosti dotazoval téměř dvou tisíc leseb, gayů, bi a trans lidí z Česka. A i přestože jsme si nedávno připomněli tragické výročí teroristického útoku v bratislavském LGBT+ klubu Tepláreň, tito lidé čelí opakovaným útokům a narůstající nenávisti. Výsledky, které z jejich výpovědí vzešly, nás nemile překvapily.
Proto jsme se rozhodli udělat menší anketu a poukázat na aktuální situaci pohledem lidí, kterých se situace týká nebo se o ni zajímají.
Je na vině politika?
Co jsou klíčové důvody mimořádného zhoršení zmíněného stavu a jak by mohlo dojít ke zlepšení? Velký problém představuje stagnace. Od roku 2006, kdy bylo přijato registrované partnerství, politická reprezentace nepřijala jedinou legislativu, která by zlepšila kvalitu života a právní ochranu LGBT lidí v ČR. Poslanci a poslankyně stále nepodporují manželství pro všechny, což přidává na myšlence nerovnosti. Právě zavedení manželství pro všechny páry společně s uznáním a právní podporou rodin je hlavní prioritou pro LGBT+ lidi.
Důležité je i poukázat na využívání určitých politických stran LGBT+ lidí a jejich témat pro politický zisk, rozdělování a strašení společnosti. Dochází k polarizaci a z této komunity je vytvářen umělý nepřítel. Mimo jiné se v online prostoru objevuje nespočet dezinformací o LGBT+ lidech, které se k nám šíří jak z Ruska, tak ze strany náboženských fanatiků z USA.
- Máte vy osobně za poslední rok zkušenosti s diskriminací nebo obtěžováním?
- Čísla se alarmujícím způsobem za poslední 2 roky zvýšila. Cítíte vy osobně nějak zhoršení situace, co se týká respektu a bezpečí ve společnosti?
- Myslíte si, že je běžné, že se lidé se zkušeností s diskriminací nebo přímo napadením setkávají u odpovědných autorit (policie, lékařský personál) s předsudky?
Kryštof Stupka, Praha, 25 let
Ano, s obojím. Myslím, že v Česku to jsou poměrně obvyklé jevy, jenom o nich dost nemluvíme.
Jako všechno, i tohle má dvě strany mince. Na jedné straně je většina lidí v ČR, která podporuje queer lidi, toleruje je, nebo jim nevadíme. Na druhé straně je ale čím dál hlasitější a agresivnější menšina lidí, kteří stojí za vzrůstajícím násilím a nenávistí proti queer lidem. Přímou vinu za zhoršující se situaci nesou politici a političky, kteří si z queer lidí dělají politické terče a obětní beránky, a pod záminkou, že „chrání děti“, šíří homofobní a transfobní lži, a tím ve společnosti podněcují kulturní války, diskriminaci nebo i násilí.
Přímou vinu za zhoršující se situaci nesou politici a političky, kteří si z queer lidí dělají politické terče a obětní beránky
Rozhodně by to nemělo být běžné a já jsem měl díky bohu štěstí, že jsem se u lékařského personálu nikdy s diskriminací nesetkal (jinak to mají podle dostupných studií třeba HIV+ pacienti, kteří jsou rutinně diskriminováni), ani s PČR jsem žádné takové věci nezažil, naopak mohu pochválit, jak se v posledních letech PČR profesionalizovala, aspoň v Praze. I když asi nikdy nezapomenu, jak když jsme šli v čele průvodu Most Pride, tak nějaký skinhead vyskočil ze strany a plivnul na nás, a policista jen stál a nijak nezareagoval. Špatné zkušenosti jsem měl s některými státními zástupci, ale o tom ještě nejsem připravený mluvit.
