„Jsem trans muž, ale pořád je velmi jednoduché si mě splést s dívkou, a ve většině případů nikoho neopravím, právě ze strachu,“ říká jeden z našich respondentů.
Výsledky průzkumu zaštiťovaného Prague Pridem „Znáte svá práva?“ jsou alarmující. Za poslední rok zažilo 42 procent dotazovaných diskriminaci či obtěžování. V roce 2022 to bylo podle jiných měření 35 procent. Dále se 23 procent dotazovaných svěřilo se zkušeností s fyzickým nebo sexuálním násilím, což je oproti 15 procentům z roku 2019 rovněž výrazný nárůst. Velkým problémem je i nízká důvěra komunity queer lidí v politickou reprezentaci.
Jeden z respondentů naší ankety zhoršující se situaci přirovnává k radikalizujícímu se Německu před druhou světovou válkou.
Průzkum se na zkušenosti dotazoval téměř dvou tisíc leseb, gayů, bi a trans lidí z Česka. A i přestože jsme si nedávno připomněli tragické výročí teroristického útoku v bratislavském LGBT+ klubu Tepláreň, tito lidé čelí opakovaným útokům a narůstající nenávisti. Výsledky, které z jejich výpovědí vzešly, nás nemile překvapily.
Proto jsme se rozhodli udělat menší anketu a poukázat na aktuální situaci pohledem lidí, kterých se situace týká nebo se o ni zajímají.
Je na vině politika?
Co jsou klíčové důvody mimořádného zhoršení zmíněného stavu a jak by mohlo dojít ke zlepšení? Velký problém představuje stagnace. Od roku 2006, kdy bylo přijato registrované partnerství, politická reprezentace nepřijala jedinou legislativu, která by zlepšila kvalitu života a právní ochranu LGBT lidí v ČR. Poslanci a poslankyně stále nepodporují manželství pro všechny, což přidává na myšlence nerovnosti. Právě zavedení manželství pro všechny páry společně s uznáním a právní podporou rodin je hlavní prioritou pro LGBT+ lidi.
Důležité je i poukázat na využívání určitých politických stran LGBT+ lidí a jejich témat pro politický zisk, rozdělování a strašení společnosti. Dochází k polarizaci a z této komunity je vytvářen umělý nepřítel. Mimo jiné se v online prostoru objevuje nespočet dezinformací o LGBT+ lidech, které se k nám šíří jak z Ruska, tak ze strany náboženských fanatiků z USA.
- Máte vy osobně za poslední rok zkušenosti s diskriminací nebo obtěžováním?
- Čísla se alarmujícím způsobem za poslední 2 roky zvýšila. Cítíte vy osobně nějak zhoršení situace, co se týká respektu a bezpečí ve společnosti?
- Myslíte si, že je běžné, že se lidé se zkušeností s diskriminací nebo přímo napadením setkávají u odpovědných autorit (policie, lékařský personál) s předsudky?
Kryštof Stupka, Praha, 25 let
Ano, s obojím. Myslím, že v Česku to jsou poměrně obvyklé jevy, jenom o nich dost nemluvíme.
Jako všechno, i tohle má dvě strany mince. Na jedné straně je většina lidí v ČR, která podporuje queer lidi, toleruje je, nebo jim nevadíme. Na druhé straně je ale čím dál hlasitější a agresivnější menšina lidí, kteří stojí za vzrůstajícím násilím a nenávistí proti queer lidem. Přímou vinu za zhoršující se situaci nesou politici a političky, kteří si z queer lidí dělají politické terče a obětní beránky, a pod záminkou, že „chrání děti“, šíří homofobní a transfobní lži, a tím ve společnosti podněcují kulturní války, diskriminaci nebo i násilí.
Přímou vinu za zhoršující se situaci nesou politici a političky, kteří si z queer lidí dělají politické terče a obětní beránky
Rozhodně by to nemělo být běžné a já jsem měl díky bohu štěstí, že jsem se u lékařského personálu nikdy s diskriminací nesetkal (jinak to mají podle dostupných studií třeba HIV+ pacienti, kteří jsou rutinně diskriminováni), ani s PČR jsem žádné takové věci nezažil, naopak mohu pochválit, jak se v posledních letech PČR profesionalizovala, aspoň v Praze. I když asi nikdy nezapomenu, jak když jsme šli v čele průvodu Most Pride, tak nějaký skinhead vyskočil ze strany a plivnul na nás, a policista jen stál a nijak nezareagoval. Špatné zkušenosti jsem měl s některými státními zástupci, ale o tom ještě nejsem připravený mluvit.
Karel, Most, 24 let
Bohužel ano, primárně zažíváme obtěžování a výhružky na sociálních sítích. Při závažných případech podáváme trestní oznámení, ale bohužel se často jedná o nezletilé jedince a vymáhání je pak obtížné. Z téměř 80 případů za poslední rok se podařilo vyřešit jen jednotky – bohužel i kvůli nečinnosti policie a státního zastupitelství, ale také kvůli neochotě ke spolupráci ze strany sociálních sítí.
Určitě zhoršení pociťujeme, kvůli meziročnímu zhoršení jsme byli nuceni vypnout komentáře na našich sociálních sítích, protože naši právní zástupci nestíhali to neskutečné množství výhružek zpracovávat a řešit.
Z téměř 80 případů za poslední rok se podařilo vyřešit jen jednotky – bohužel i kvůli nečinnosti policie a státního zastupitelství, ale také kvůli neochotě ke spolupráci ze strany sociálních sítí.
Ano, během výslechu na protiextrému v Praze jsem byl viktimizovaný a obviněný, že situaci zveličuji (jednalo se o výhružky napadení skupinou pachatelů). S právním zástupcem jsme podali stížnost na daného policistu, který se choval nevhodně a údajně měla být přijatá opatření, aby se podobnými případy už nemohl zabývat. O několik týdnů později jsem policistu viděl, jak dohlíží na protest s LGBT+ tematikou, takže opatření zřejmě nebylo implementováno.
Zdeněk Sloboda, Praha, 43 let
Zkušenost s diskriminací či obtěžováním nemám. Občas zaslechnu nějaké průpovídky, ale jen na symbolické úrovni. Nejde o tvrdší formy, případně homofobii. Domnívám se, že k lesbám a gayům se přistupuje s větší tolerancí. Naopak trans, nebinární a queer lidé jsou za poslední dobu mnohem víc negativně labelovaní. Dávají se za příklad toho, kam ten svět spěje. Tuto skupinu dříve většina lidí ignorovala, teď se ale na ně pohlíží hůř, celkově se o nich hovoří tak, že mají neskutečné požadavky jako neutrální jména pro děti, oni přitom požadují jenom respekt. V lidech ale najednou vyvolávají negativní emoce.
Vlivem nárůstu populistického diskurzu se znormalizovala homofobie. To, co není lidsky přijatelné.
Vlivem nárůstu populistického diskurzu se znormalizovala homofobie. To, co není lidsky přijatelné. Například kampaň SPD se staví velmi radikálně k LGBT+ tématům a na základě toho jsou tito lidé pak terčem vyvolávání strachu. Ostatní tím pádem mají pocit, že mohou komunitu verbálně napadat, chovat se nepřátelsky a považují to za legitimní.
Řekl bych, že se předsudky ze strany policie lepší. Například s Pridem, tedy veřejným eventem, má dnes už daleko větší zkušenosti. Myslím, že autority nejsou problém. Obecně jde taky o důvěru v instituce, což se regionálně liší. Ve větších městech je anonymita, tím pádem policie funguje o to lépe. Na malém městě to je něco jiného, každý se tam zná s každým. Pokud třeba daný člověk neudělal coming out a policajt zná celou jeho rodinu, která nic netuší, rozhodně se mu nesvěří, že ho někdo homofobně napadl, vystavoval by se tím stigmatizaci.
Trans muž, Brno, 20 let
(Respondent si přál vypovídat anonymně a my jsme se rozhodli jeho požadavek respektovat. Jeho identitu známe.)
Párkrát se mi stalo, že na mě někdo z auta zakřičel nadávku, ale jinak osobní zkušenost naštěstí nemám. Jsem trans muž, ale pořád je velmi jednoduché si mě splést s dívkou, a ve většině případů nikoho neopravuji, právě ze strachu. V případech, kdy jsem svou identitu řešit chtěl či musel, což bylo v drtivé většině na univerzitě, jsem se s diskriminací či posměšky nesetkal.
S přáteli diskurz posledních let přirovnáváme k Výmarskému Německu 20. let minulého století.
Růst společenského napětí a nebezpečí vnímám minimálně skrz politický diskurz (studuji mezinárodní vztahy, takže se politikou zabývám). Lidé, kteří o nás, queer lidech, neví vůbec nic, nás opět používají jako terč pro získávání levných politických bodů. S přáteli diskurz posledních let přirovnáváme k Výmarskému Německu 20. let minulého století.
Myslím, že je bohužel pravidlem, že se lidé se zkušeností s diskriminací nebo napadením setkávají s nepochopením či výsměchem u autorit.
