Zdeněk Sloboda, Praha, 43 let

Zkušenost s diskriminací či obtěžováním nemám. Občas zaslechnu nějaké průpovídky, ale jen na symbolické úrovni. Nejde o tvrdší formy, případně homofobii. Domnívám se, že k lesbám a gayům se přistupuje s větší tolerancí. Naopak trans, nebinární a queer lidé jsou za poslední dobu mnohem víc negativně labelovaní. Dávají se za příklad toho, kam ten svět spěje. Tuto skupinu dříve většina lidí ignorovala, teď se ale na ně pohlíží hůř, celkově se o nich hovoří tak, že mají neskutečné požadavky jako neutrální jména pro děti, oni přitom požadují jenom respekt. V lidech ale najednou vyvolávají negativní emoce.
 

Vlivem nárůstu populistického diskurzu se znormalizovala homofobie. To, co není lidsky přijatelné.

Vlivem nárůstu populistického diskurzu se znormalizovala homofobie. To, co není lidsky přijatelné. Například kampaň SPD se staví velmi radikálně k LGBT+ tématům a na základě toho jsou tito lidé pak terčem vyvolávání strachu. Ostatní tím pádem mají pocit, že mohou komunitu verbálně napadat, chovat se nepřátelsky a považují to za legitimní.  
 
Řekl bych, že se předsudky ze strany policie lepší. Například s Pridem, tedy veřejným eventem, má dnes už daleko větší zkušenosti. Myslím, že autority nejsou problém. Obecně jde taky o důvěru v instituce, což se regionálně liší. Ve větších městech je anonymita, tím pádem policie funguje o to lépe. Na malém městě to je něco jiného, každý se tam zná s každým. Pokud třeba daný člověk neudělal coming out a policajt zná celou jeho rodinu, která nic netuší, rozhodně se mu nesvěří, že ho někdo homofobně napadl, vystavoval by se tím stigmatizaci.