Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Profesionální sportovec Dominik ze Slovenska žije poměrně minimalisticky. Místo auta, nového telefonu nebo drahých večeří raději buduje kapitál, který mu má v budoucnu přinést finanční svobodu.
25letý Dominik na svém Instagramu zveřejnil video, ve kterém ukázal svůj běžný život. Spí na matraci na zemi, nemá auto, telefon nemění každý rok a peníze, které by jiní utratili za věci či zážitky, raději investuje.
V komentářích se rychle objevili lidé, kteří mu vyčítali, že si jako mladý chlapec nic nedopřeje a žije smutný život. Někteří mu dokonce vzkázali, že může mít sice peníze, ale žádné vzpomínky, vždyť zítra ho může srazit tramvaj.
V tomto článku si přečteš:
Kolik měsíčně investuje.
S jakou částkou začínal.
Kde bydlí a kolik platí za nájem.
Uvažuje o koupi investiční nemovitosti?
Co si všímá na mladých klucích, které trénuje.
On to však vidí úplně jinak. Podle něj nejde o šetření za každou cenu ani o to, aby si v mladosti nic neužil. Spíše si vědomě vybral, za co chce své peníze utrácet a co mu za ně nestojí. Zbytek se snaží odkládat a investovat s horizontem 20 až 30 let.
„Chtěl bych mít hlavně svobodu. Nechci být v šedesáti odkázaný na to, že musím chodit do práce, abych si mohl dovolit normálně žít. Když budu mít dostatečně velký kapitál, chci mít možnost rozhodnout se, zda budu pracovat, na čem budu pracovat a kolik času tomu budu věnovat,“ říká.
Dominik je kalistenik, zaměřuje se na cvičení s vlastní tělesnou váhou. Sportu obětoval velkou část mladosti, místo typického vysokoškolského života trénoval a postupně si budoval kariéru. Právě sport mu však přinesl i věci, které dnes považuje za mnohem cennější než peníze: cestování, kontakty, lepší angličtinu, práci i nové příležitosti.
První zahraniční soutěže si přitom musel financovat sám. Na mistrovství světa v Moskvě v roce 2019 si dokonce přes sociální sítě vybral přibližně 12 tisíc korun od lidí, aby mohl cestovat. Později se mu díky úspěchům a kontaktům otevřely možnosti, díky kterým už dnes na mnohé cesty dostává finanční podporu.
Co bys vzkázal lidem, kteří ti pod videem psali, že si neužíváš život?
Nemyslím si, že když utrácím peníze, tak si tím automaticky užívám život. Mám rád úplně jiné věci. Baví mě sport, turistika, jít někam do přírody, zapálit si večer oheň, dívat se na západ slunce, povídat si s lidmi, jít na dobrou kávu.
A to jsou věci, které mě často nestojí skoro nic. Proto nemám pocit, že bych si něco odpíral. Jen jsem zjistil, co mě v životě opravdu dělá šťastným.
Jak jsi vlastně ty komentáře vnímal? Bral jsi je vážně, nebo tě spíš pobavily?
Spíš mě to pobavilo. Myslím si, že mnoho lidí si prohlédlo jen krátkou část videa a z ní si vytvořilo vlastní obraz o mém životě. Na druhé straně mi psali i mladí lidé, kteří se nad tím zamysleli a řekli mi, že díky tomu začali méně utrácet za věci, které vlastně nepotřebují. A právě to mě potěšilo nejvíce.
Ty ale myslíš na to, že se nechceš spoléhat na důchod...
Určitě bych nechtěl čekat na státní důchod. Když si teď ty peníze odkládám a investuji je s tím, že na ně v nejbližších 20 či 30 letech nesáhnu, tak jednou mohu být v situaci, když už nebudu muset pracovat jen proto, abych si vydělal na život.
Nevím, jakou konkrétní sumu budu potřebovat, ale chci si vytvořit takový kapitál, který mi tuto svobodu umožní.
Zdroj: archív Dominika
Kolik ze svého příjmu investuješ?
Dnes mám nastavené pravidelné investování přibližně pět tisíc korun měsíčně. Nejvíce investuji do indexových fondů, například do fondů, které kopírují S&P 500. Líbí se mi na tom hlavně diverzifikace, protože nekupuji jednu konkrétní firmu, ale vlastně podíl na stovkách velkých amerických společností.
Nechci každý den sledovat, která akcie právě roste nebo klesá. Beru to dlouhodobě, klidně na 20 či 30 let, takže krátkodobé výkyvy pro mě nejsou až tak podstatné.
Kromě toho si odkládám i peníze bokem, abych měl finanční rezervu nebo kapitál, kdyby se objevila nějaká zajímavá příležitost.
S jakou částkou si začínal?
Začínal jsem úplně malými částkami, myslím, že poprvé to bylo okolo tisícovky. Inspirovalo mě video od Erika Meldíka, kde porovnával, co se stane, když si člověk koupí například iPhone, a co by se stalo, kdyby stejné peníze investoval do akcií Apple.
Tehdy mi to začalo dávat smysl a řekl jsem si, že nechci všechny peníze jen utratit. Postupně jsem si začal zjišťovat více informací.
Na čem dnes vědomě šetříš?
Určitě například na autě. Nemám potřebu vlastnit auto jen proto, že ho má každý. Když ho nepotřebuji, jedu vlakem, na kole nebo MHD. Stejně tak nechodím často do drahých restaurací, raději si uvařím.
Telefon mám klidně tři až čtyři roky, nepotřebuji každý rok nový model. A pak jsou to úplné maličkosti.
Mnoho lidí zaujala i tvoje postel – tedy spíše matrace na zemi. Proč vlastně spíš na matraci?
Matraci mám na zemi hlavně proto, že jsem sportovec a cvičím i doma. Když potřebuji prostor, jednoduše ji opřu o stěnu a mám volnou celou místnost.
Zároveň bydlím v pronajatém bytě a často cestuji, takže mi nedává velký smysl kupovat si velkou postel a další nábytek, který bych potom řešil při stěhování. Není to o tom, že bych si nemohl dovolit postel nebo že bych si ji odpíral.
A na čem naopak odmítáš šetřit?
Například na dobré kávě s člověkem, od kterého se mohu něco naučit. Když vím, že se setkám s někým, kdo má zkušenosti, kontakty nebo znalosti, které mohou být pro mě hodnotné, tak mi je úplně jedno, jestli ta káva stojí pět nebo deset eur.
Nedávno jsem byl například na kávě s investorem, který má portfolio v milionech. Strávili jsme spolu možná hodinu či dvě a já jsem z toho získal informace, ke kterým bych se jinak dostával velmi dlouho.
Stejně tak nemám problém investovat do techniky, když ji reálně využívám. Například do kamery nebo věcí, které mi pomáhají při práci. Nejde mi o to, abych utratil co nejméně peněz. Spíše si vždy kladu otázku, zda mi to, za co platím, něco reálně přinese.
Zdroj: archív Dominika
Jak to máš s bydlením? Kde bydlíš a kolik tě měsíčně stojí?
Momentálně bydlím s dalšími dvěma lidmi v bytě a vychází mě to přibližně pět tisíc korun měsíčně včetně energií. Jako doktorand bych mohl bydlet i na koleji, kde bych platil možná okolo tří tisíc, ale ty dva tisíce navíc mi za komfort stojí.
Mám tam více prostoru, klid a lepší podmínky na práci i regeneraci. Takže ani při bydlení nejdu úplně po nejnižší možné ceně. Spíše hledám poměr mezi tím, kolik zaplatím a co za to dostanu.
Přemýšlíš i nad vlastním bydlením nebo nemovitostí jako investicí?
Ano, přemýšlím nad tím, ale zatím jsem se nerozhodl, že do toho půjdu. Spíše si zjišťuji možnosti, například jestli banky berou doktorandské stipendium jako příjem a za jakých podmínek bych vůbec mohl dostat hypotéku.
Nemovitost může být zajímavá investice, ale nechci se do něčeho tlačit jen proto, že se to považuje za správný krok.
Zatím mi dává větší smysl budovat si kapitál a sledovat, jaké možnosti se mi časem otevřou.
Co byla zatím tvoje nejlepší investice?
Paradoxně to nebyly akcie ani fondy, ale dřevěná bradla za pár stovek. Když jsem si je kupoval, měl jsem na účtu necelé dva tisíce, takže to tehdy pro mě nebyla úplně zanedbatelná suma.
Ta bradla mi však umožnila mnohem lépe trénovat. Postupně jsem se přes sport dostal na mistrovství světa, začal jsem cestovat, poznal spoustu lidí a otevřely se mi další možnosti. Když se na to podívám zpětně, těch pár stovek mi přineslo hodnotu, kterou bych dnes ani nedokázal vyčíslit.
Jak moc ti sport změnil život?
Úplně zásadně. Díky němu jsem se dostal na místa, kam bych se jinak možná nikdy nepodíval, cestoval jsem po světě, poznal množství lidí a zlepšil se v angličtině.
I proto dnes peníze nevnímám jen jako něco, co si mám odkládat na účet. Někdy je mnohem větší investice zkušenost, člověk, kterého potkám, nebo příležitost, která se mi otevře. Sport mě naučil, že když do něčeho investuji čas a energii, nemusí se mi to vrátit přímo v penězích.
Hodně šetříš, ale zároveň rád cestuješ. Jak to jde dohromady?
Cestování mám rád, ale ani tam nepotřebuji utrácet mnoho peněz, právě díky sportu. Měl jsem například možnost zůstat ve Vietnamu, kde jsem mohl žít za 10–12 tisíc měsíčně, bydlet u pláže a mít velmi nízké náklady.
Po dvou týdnech jsem si však uvědomil, že to není to, co mě dělá šťastným. Chyběla mi rodina, přátelé, lidé kolem mě a věci, na kterých doma pracuji.
I proto je pro mě ideální dovolená často úplně jednoduchá. Spát někde v přírodě, jít na túru, zapálit si večer oheň a dívat se na západ slunce. Na takové dovolené utratím hlavně peníze za jídlo, ale přitom si ji užiji možná více než někde v luxusním hotelu.
Když se podíváš na mladé kluky kolem sebe, co podle tebe nejčastěji dělají s penězi, které vydělají? A co bys dnes udělal jinak, kdyby ses ocitl na jejich místě?
Vidím i kluky, kteří celý týden pracují a pak za jeden večer utratí například 2,5 tisíce na alkoholu a zábavě. Já jim ale nechci říkat, že to dělají špatně. Každý si sám musí najít to, co ho dělá šťastným.
Já jsem si jen uvědomil, že když ty peníze nemusím utratit, raději je odložím nebo investuji. Nechci někomu říkat, aby si nikdy neužil večer s přáteli. Spíše bych chtěl, aby se mladí zamysleli nad tím, zda peníze utrácejí, protože to opravdu chtějí, nebo jen proto, že to dělají všichni kolem nich.
Zdroj: archív Dominika
Ale ty i mládež trénuješ, jak přistupují ke sportu?
Mám pocit, že dnešní děti mají obrovské množství možností, ale zároveň hodně času tráví na telefonech a v komfortní zóně. Proto jsme i náš klub nazvali Beyond Comfort Zone. Chceme jim ukázat, že mohou dělat i něco jiného – cvičit s vlastním tělem, jít na turistiku, zkusit otužování nebo jednoduše trávit čas aktivně.
Zároveň mě těší, když vidím, že se k nám děti vracejí a postupně se zlepšují. Nemusí z nich být profesionální sportovci. Důležité je, že získají disciplínu, naučí se překonávat sami sebe a zjistí, že ne všechno v životě musí být pohodlné.
