Rybáře na lodi unášel oceán více než rok. Aby přežil, jedl syrové ryby a pil moč, později ho obvinili, že snědl kolegu

Rybáři ale věřili, že pomoc pro ně dříve či později přijde, a byli odhodláni udělat cokoli, aby přežili. Cordoba si počínal dost zmateně a vůbec nevěděl, co má dělat. Dvojici zachránila Alvarengova zkušenost.

Zkušený rybář dokázal chytat holýma rukama ryby, želvy, medúzy nebo mořské ptáky, kteří se stali jejich jedinou potravou. Ryby ovšem neměli jak tepelně zpracovat, takže pokud nechtěli umřít hlady, museli je jíst syrové. Během dešťů se snažili nasbírat co nejvíce vody do nádob na lodi. Když dlouho nepršelo, pili krev mořských želv a v extrémních případech i vlastní moč.

V lepších dnech viděli kolem lodi plavat pytle s odpadky, které někdo vyhodil do moře. Takto si mohli „pochutnat“ například na rozmočených žvýkačkách, mandlích a jednou dokonce na zkaženém mléce, popisuje The Guardian.

Čas na moři plynul velmi pomalu, ale jistě. Z nekonečných týdnů se staly měsíce a každým dnem se snižovala šance, že dvojice přežije. Ani jeden z nich už nečekal na záchranu, ale spíše doufal v zázrak.

„Mluvili jsme o svých matkách a špatných rozhodnutích, která jsme v životě udělali. Prosili jsme Boha, aby nám odpustil, že jsme byli špatní synové. Představovali jsme si, že je můžeme obejmout a dát jim pusu,“ vzpomínal Alvarenga na nejtěžší chvíle svého života.

Muži dokázali určit, jak dlouho jsou na moři opět díky Alvarengovým zkušenostem. Dokázal počítat týdny podle fází měsíce. Protože celé dětství vyrůstal u moře, byl zvyklý na slaný vzduch a konzumaci mořských plodů. Naproti tomu Ezequiel Cordoba vše snášel mnohem hůř. Po čtyřech měsících na moři se cítil v koncích psychicky i fyzicky.

Z pojídání syrových ryb se mu dělalo nevolno a postupně jedl méně a méně, až nakonec jídlo odmítal úplně. Cordoba a Alvarenga uzavřeli dohodu. Pokud Alvarenga zemře, Cordoba navštíví jeho rodiče. A naopak, pokud Alvarenga přežije, vyhledá Ezequielovu matku, aby jí předal poslední vzkaz od jejího syna.

Dohoda se nakonec neukázala jako úplný nesmysl. Když Cordoba přestal jíst, Alvarenga věděl, že jeho dny jsou sečteny. Přesto až do poslední chvíle dělal vše pro to, aby ho jeho nový přítel neopustil. Jenomže jeho chřadnutí a blížící se smrt zastavit nedokázal.

„Podepřel jsem ho tak, aby nespadl do vody. Bál jsem se, že by ho vlny mohly vyplavit z lodi. Plakal jsem celé hodiny,“ vzpomíná Alvarenga na smrt svého přítele. Když se druhý den probudil, díval se na jeho mrtvé tělo a mluvil s ním, jako by byl stále naživu. „Jak se cítíš? Jak ses vyspal? Já jsem spal dobře, a ty? Snídal jsi?“ Ptal se ho a sám si odpovídal na otázky nahlas. Jakoby Ezequiel žil dál.

„Co jsem měl dělat sám, bez někoho, s kým bych si mohl promluvit? Proč zemřel on a ne já? Lovil jsem pro něj ryby, ale stejně jsem si jeho smrt vyčítal,“ popsal Alvarenga.

Konec utrpení

Šest dní po Ezequielově smrti se rybář přítelova těla ani nedotkl. Pak ale vyhodnotil, že je zbytečnou přítěží, a musel ho shodit do moře. Následující měsíce uvažoval o sebevraždě, ale nakonec v sobě našel poslední zbytky duševních sil a rozhodl se, že se pokusí přežít.

Aby udržel sebevražedné myšlenky na uzdě, musel si vytvořit alternativní realitu. Sám později řekl, že na lodi ochutnal nejlepší jídlo svého života a zažil nejvzrušivější sex. Celé měsíce žil pouze ve svých vlastních představách.

„Chodil jsem po lodi sem a tam a představoval si, že se toulám světem. Tím jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že vlastně něco dělám. Nemohl jsem jen tak sedět a přemýšlet o smrti,“ vysvětlil Alvarenga.

Po více než 400 dnech na moři spatřil v dálce pevninu. Zázrak, po kterém toužil, se stal skutečností. Mořské proudy zanesly jeho loď do blízkosti Marshallových ostrovů, zhruba 10 000 kilometrů od místa, odkud se svým kolegou vyplul.

Z posledních sil doplaval ke břehu a zaklepal na dveře první chatrče, kterou na ostrově našel. Majitelé chatrče zalarmovali policii. Když policisté dorazili na místo, byli v šoku. Mysleli si, že Alvarenga je dávno mrtvý. Stejný pozitivní šok zažili i rybářovi nejbližší. Jeho rodiče a malá dcera se rozplývali štěstím, když se dozvěděli, že žije. Šťastný byl dokonce i jeho šéf.

Rodriguez svému „nově narozenému“ zaměstnanci vysvětlil, že pro něj skutečně vyslal pátrací tým. Než však dorazil na místo, strhla se další bouře a kvůli oslepujícímu dešti se jim nepodařilo nikoho najít. Bouře byla velmi silná, a proto usoudili, že ji dva rybáři v malém člunu nemohli přežít.

Nechtěli mu věřit

Když José Alvarenga svůj příběh vyprávěl, mnoho lidí mu nevěřilo. Bylo to pochopitelné, protože je opravdu velmi nepravděpodobné, že by někdo přežil víc než rok na otevřeném moři bez jídla a pití. Ještě neuvěřitelnější bylo, že se z toho dostal téměř úplně zdravý.

Samozřejmě měl kůži spálenou od slunce a byl vyhublý na kost. Lékaři mu diagnostikovali chudokrevnost a měli podezření, že syrová strava, kterou jedl, mohla infikovat jeho játra parazity. Alvarenga se velmi obával, že by se mu paraziti mohli rozšířit až do mozku, ale to se naštěstí nestalo.

Zatímco fyzicky na tom byl relativně dobře, jeho psychika na tom tak dobře nebyla. Na moři prožil strašlivé trauma, kterého se nemohl jen tak zbavit. Každou noc myslel na smrt svého společníka a temné vzpomínky mu nedovolovaly usnout.

Jakmile se cítil lépe, odcestoval do Mexika, aby splnil slib, který dal Ezequielovi. Vyhledal jeho matku, sdělil jí zprávu a dvě hodiny s ní mluvil o tom, co je na moři potkalo.

Alvarengovi navíc mnozí nevěřili. Někteří námořníci jeho příběh zpochybňovali a tvrdili, že aby se dostal na Marshallovy ostrovy, musel by plout po velmi přímé linii, což by bez navigačního systému nebylo možné. Studie havajské univerzity však prokázala, že oceánské proudy by ho na toto místo skutečně donesly, a zavřela tak ústa pochybovačům.

Další nepříjemný okamžik Alvarenga zažil, když o svém příběhu vydal knihu. Rodina Cordobových ho hned na to zažalovala za kanibalismus. Jejich právníci tvrdili, že aby se udržel při životě, snědl Ezequielovo tělo, uvádí Time.

Rodina požadovala po Alvarengovi odškodné ve výši jednoho milionu dolarů (asi 966 tisíc eur, pozn. red.). Rybářův právník však obvinění důrazně odmítl s poukazem na skutečnost, že žaloba přišla těsně po vydání knihy jeho klienta, tedy v době, kdy by Cordobovi měli z obvinění profit.

„Domnívám se, že rodina chce pouze vyvinout nátlak na mého klienta, aby se s nimi podělil o výnosy z knihy a honoráře. Mnoho lidí se domnívá, že díky knize zbohatl, ale částka, kterou vydělal, je mnohem nižší, než si myslí,“ řekl Alvarengův právník listu El Diario de Hoy.

Rybář, který byl celým obviněním zklamán, se dobrovolně podrobil testu na detektoru lži, aby očistil své jméno. Nakonec uspěl. Bohužel se však nedokázal tak snadno „očistit“ i od hlubokých traumat. Ty ho budou provázet navždy. Kvůli nim se také přestěhoval do města Salvador, které je obklopeno pevninou. Zbytek svého života chce prožít hodně daleko od moře.