I hmyz může dorůstat obřích rozměrů a následujících deset druhů je toho jenom příkladem.
V dnešním světě se podle odhadů vyskytuje šest až deset milionů druhů hmyzu a je možné, že představují více než devadesát procent všech živých forem na naší planetě. Pro přírodu jako takovou je celá řada druhů nesmírně důležitá, jelikož v ní vykonávají podstatné funkce, které si možná často ani neuvědomujeme. Hmyz máme totiž běžně spojený s určitým negativním a odpudivým dojmem, který v nás vyvolává jejich mnohdy bizarní vzezření. Některé druhy navíc dorůstají na běžné poměry skutečně obřích rozměrů, které v nás štítivost k nim ještě umocňují. Určit, který z nich je ten největší, přitom není vůbec jednoduché, protože je třeba vzít do úvahy množství faktorů. Největší druhy hmyzu se tak ve výsledku mohou určovat na základě jejich hmotnosti, délky, rozpětí křídel nebo kombinací těchto a dalších vlastností. V následujícím výběru se tedy podíváme na deset takových druhů, které svými rozměry dokáží stejně tak znechutit, jako šokovat.
Hmyz třikrát těžší než myš
Domovem největšího, respektive nejtěžšího hmyzu na světě se koncem roku 2011 stal Nový Zéland, když na jeho území po dvoudenním pátrání objevil tehdy třiapadesátiletý výzkumník a fotograf Mark Moffett z amerického Colorada druh obří bezkřídlé kobylky weta (Deinacrida heteracantha), která vážila neuvěřitelných 71 gramů, tedy asi třikrát více (!) než průměrná myš domácí. Konkrétně se jednalo o samičku a byla natolik velká, že dokázala sama zkonzumovat mrkev. „Hrozně jí to chutnalo. Vypadalo to, že úplně ignoruje fakt, že se opírá o naše ruce a pokračovala ve žvýkání,“ uvedl šťastný nálezce obřího hmyzu. „Celou mrkev by snědla za chviličku, ale vzhledem k tomu, že se jedná o extrémně ohrožený druh, nechtěli jsme riskovat zažívací potíže,“ popisoval dále Moffett a dodal, že tvora následně vrátil na jeho původní místo na stromě. Pro zajímavost stojí za to uvést, že maorský název živočicha wētāpunga v překladu znamená „Bůh odporných věcí“.
Obří saranče
Jeden z největších druhů hmyzu pochází také z Malajsie. Je jím obří saranče Arachnacris corporalis, které může dorůstat do délky až 15 centimetrů, přičemž rozpětí křídel může dosahovat až 25 centimetrů. Samci tohoto druhu mají takzvané stridulační orgány (zvláštní útvary na těle hmyzu, jejichž třením se vytváří zvuk), díky kterým se snaží přilákat pozornost samiček. Tito dlouhonozí tvorové náleží do čeledi Tettigoniidae (kobylkovití), jejíž zástupci, kteří žijí v tropických oblastech po celém světě, se neživí listím, ale konzumují výhradně masitou potravu. Jejich tělo připomínající list jim pomáhá splynout s přírodou. Samci tohoto druhu mají navíc největší varlata ze všech známých živočichů, představují totiž až 14 procent z jejich celkové hmotnosti.
Největší moucha
Mouchy z čeledi Mydidae (Mydas flies) se obecně vyznačují svými nadměrnými rozměry, přičemž vůbec největším druhem je Gauromydas heros (někdy se také používá synonymní název Mydas heros). Mouchy se většinou vyskytují v suchých a polosuchých oblastech různě po světě, ale mohou se přirozeně vyskytovat i na jiných místech. Co se týče jejich velikosti, ta může být v různých případech znatelně odlišná, podle expertů může moucha dosahovat délky od 3,2 centimetrů až po sedm centimetrů. Těmto rozměrům nemohla žádná moucha dlouho konkurovat, nicméně podle loňské studie byly objeveny dva nové druhy, jejichž velikost se zdá být podobná.
Nejtěžší a nejdelší švábi
Švábi, jakkoliv odpudivým a bezvýznamným dojmem mohou působit, plní v přírodě důležitou úlohu a vyznačují se několika zajímavými charakteristikami. Podílejí se totiž na rozkladu odumřelého rostlinného odpadu a jsou známí také pro svoji ojedinělou schopnost přežít vysoké dávky radioaktivního záření (asi 300krát více než člověk, díky čemuž by zřejmě dokázali přežít i jadernou válku). A i mezi těmito celosvětově rozšířenými živočichy bychom mohli najít rekordmany, alespoň co se týče hmotnosti a velikosti. Za nejtěžšího švába je považovaný druh Macropanesthia rhinoceros, který váží zhruba 35 gramů a endemicky se vyskytuje v Austrálii, zejména v tropických oblastech státu Queensland. Pokud bychom však hledali nejdelšího švába, naše pozornost by směřovala za velkou louži do Spojených států amerických, kde žije druh zvaný Blaberus giganteus, jehož samice dorůstají do délky až 10 centimetrů, nicméně v porovnání se švábem Macropanesthia rhinoceros mají výrazně nižší hmotnost.
Největší můra a největší motýl
Pozoruhodně urostlé exempláře najdeme i mezi motýly. Mezi těmi je za největší druh považována můra, respektive noční motýl s názvem martináč atlas (Attacus atlas), kterého můžeme naleznout v tropických a subtropických pralesích Jihovýchodní Asie. Celková plocha rozpětí křídel dosahuje kolem 400 cm čtverečních, přičemž jejich rozpětí bývá 25 až 30 cm. Prvenství je nicméně někdy připisováno dennímu motýlu nazývanému ptakokřídlec Alexandřin (Ornithoptera alexandrae), který dosahuje srovnatelných rozměrů. Attacus atlas dostal své jméno údajně podle boha Atlase z řecké mytologie, další verze o vzniku jeho jména hovoří spíše o útvarech a kresbách na jeho křídlech, které připomínají mapu. Není bez zajímavosti, že vzhledem k nezvyklému zakončení předních křídel, jejichž špičky mohou připomínat hlavu hada, byl Martináč atlas v Hong-Kongu pojmenován jako „motýl s hadí hlavou“. Na území Indie je tento druh motýla chován pro hedvábné vlákno, které je vylučováno housenkou. Imágo (dospělec motýla) nedisponuje plně vyvinutou trávicí soustavou a přežívá tak pouze z tukových zásob, které získal ještě ve stadiu larvy. Dožívají se pouze jednoho nebo dvou týdnů, během kterých musí stihnout reprodukci a zajistit tak existenci další generace.
Nejdelší hmyz na světě
Za bezkonkurenčně nejdelší známý hmyz na světě jsou považovány strašilky rodu Phobaeticus. Nejdelším zdokumentovaným exemplářem je takzvaný druh Phobaeticus chani, který byl popsán v roce 2008 a s nataženýma nohama měří dechberoucích 56,7 centimetrů, přičemž samotné tělo od hlavy k zadečku dosahuje délky 35,7 centimetrů. Tento jedinec je v současné době se nachází Přírodopisném muzeu v Londýně. V Singapuru a Malajsii se poměrně běžně vyskytuje jen o dva centimetry kratší strašilka P. serratipes. Tělo strašilek se velmi snadné si v přírodě splést například s větvičkou, případně se starým listem nebo kusem kůry, díky čemuž dokáží dokonale splynout s prostředím.
Obří okusovači prstů
Příslušníci čeledi mohutnatkovití (Belostomatidae), v angličtině známí také jako giant water bugs, jsou považováni za největší hmyz ze skupiny polokřídlí a vyskytují se téměř po celém světě, nejvíce druhů však nalezneme zejména v Severní a Jižní Americe, v severních oblastech Austrálie a na jihu Asie. Běžně se s nimi lze setkat v čistých vodách rybníků a potoků, přičemž největší druhy mohou dosahovat velikosti až 12 centimetrů. V některých zemích Asie, například v Thajsku, jsou giant water bugs považováni za vyhlášenou pochoutku a můžete si je tak zakoupit v osmažené formě na různých trzích. Samičky těchto tvorů kladou vajíčka na záda samečka, kde se poté vylíhnou. Hmyz se obyčejně vyhýbá kontaktu s lidmi, ovšem může se stát, že při nepozornosti vám zasadí bolestivé kousnutí do palce u nohy, díky čemuž si vysloužili také přezdívku „toe-bitters“.
Největší létající vodní hmyz planety
Před necelými dvěma lety došlo v čínské provincii S’-čchuan k nálezu dosud největšího létajícího vodního hmyzu (z hlediska rozpětí křídel) na světě, který připomíná vážku s dlouhými kusadly. Nalezeno bylo několik exemplářů, přičemž rozpětí křídel jednoho ze zkoumaných jedinců dosahovalo ohromných 21 centimetrů, díky čemuž překonal předchozího rekordmana o bezmála dva centimetry. Podle entomologů z muzea hmyzu na západě země se jednalo o živočichy z čeledi velestřechatkovití (Corydalidae). Typickým rysem tvora jsou kleštičkovité výrůstky na hlavě nebo temná kresba na křídlech a mezi experty je hmyz spolehlivým indikátorem vysoké kvality vody, jelikož žije pouze v čisté vodě a je značně citlivý na sebemenší změny v její kyselosti nebo čistotě. Zástupci čeledi se přirozeně vyskytují zejména v indickém státě Ásám, v severní části Vietnamu a v některých provinciích Číny.
Největší brouci
Titul největšího brouka dnešního světa, potažmo příslušníka recentní (existující v geologické současnosti) hmyzí říše vůbec náleží velikánovi, který obývá deštné pralesy Jižní Ameriky, s výstižným názvem titán obrovský (Titanus giganteus). Délka těla dosud největšího doloženého exempláře tohoto malého obra dosahovala pozoruhodných 16,7 centimetrů (po započtení tykadel bylo naměřeno dokonce 21 až 22 centimetrů), přičemž jeho hmotnost činí přibližně 65 gramů. Ačkoliv byl titán obrovský popsán švédským přírodovědcem jménem Carl Linné již v roce 1771, do rukou entomologů se první živý jedinec dostal až v roce 1958, tedy až skoro po dvou set letech. Rouškou tajemství je nicméně zastřen ještě dnes. To zejména z toho důvodu, že vědcům zcela chybí informace o jeho larválním stadiu. Žádné larvy nebyly dosud nalezeny a není tak známo, kde a jak žijí. Předpokládá se však, že se vyskytují v tlejícím dřevě pařezů, kterým se i vyživují. Zajímavostí také je, že přestože je titán obrovský vybaven párem křídel, kvůli vysoké tělesné hmotnosti jsou do značné míry omezeny jeho možnosti letu a zřejmě tak může pouze plachtit z vyvýšených míst, na která musejí sami vylézt. Dospělec v ohrožení varuje syčením a je vyzbrojen dvojicí silných kusadel. Za jedny z největších brouků jsou také považovaní goliáši.
Největší sršně a vosy
Vosy a sršně dokáží nahnat strach zřejmě většině z nás, ale sršeň mandarínská tento strach posouvá na zcela novou úroveň. Jedná se totiž o největší druh sršně na světě, jenž dokáže při bodnutí vypustit takové množství jedu, že by dokázal zabít i oslabeného člověka (na bodnutí každoročně v Japonsku zemře až 70 osob). Naštěstí pro nás, tento hmyz žije pouze ve východní Asii, zejména tedy v zemi vycházejícího slunce, ale vyskytuje se taky v Číně, Koreji, Indii nebo dalších oblastech. Na délku mohou dosahovat až 10 centimetrů. Ve spojitosti s největším druhem sršní můžeme zmínit také čeleď přerostlých vost hrabalkovití (Pompilidae), které jsou známé tím, že loví pavouky, dokonce i tarantule. Jejich bodnutí je jedno z vůbec nejbolestivějších. Největší z nich je pak hrabalka obrovská, která zároveň zaujímá prvenství mezi blanokřídlým hmyzem. Dorůstá do délky 7 centimetrů, rozpětí křídel může být i 11 centimetrů.
Ačkoliv dnešní druhy hmyzu zmíněné výše mohou dosahovat fascinujících rozměrů, stále to není nic oproti největšímu hmyzu, který žil v minulosti. Tím byly vážky rodu Meganeuropsis, které žily v geologické periodě prvohor nazývané perm. Vůbec největším druhem všech dob byl Meganeuropsis permiana popsaný v roce 1937, jehož rozpětí křídel podle odhadů dosahovalo délky 71 centimetrů a jeho tělo od hlavičky k zadečku měřilo 43 centimetrů, viz porovnávací obrázek pro představu.
