Trošku jiné informace, než bys získal ve škole.
V našem seriálu točícím se kolem zajímavých informací o zemích po celém světě jsme už prošli téměř každým koutem naší planety, ale dosud jsme ti nepřinesly žádné fascinující fakta o Spojených státech amerických. Dalo by se říci, že o USA toho člověk může najít skutečně mnoho a ze všech existujících informací by se dalo napsat i několik desítek takových článků. Zatím tedy věříme, že tě následujících deset faktů zaujme a dozvíš se o USA něco, co jsi dosud nevěděl.
Navždy uvězněni na Měsíci
Před 46 lety se lidstvu podařilo dokončit jednu z nejambicióznějších misí v celé své historii. Posádka raketoplánu Apollo 11 úspěšně dosedla na povrch Měsíce a Neil Armstrong společně s Buzzem Aldrinem několik hodin poté poprvé vystoupili ven a rozhlédli se po neznámém vesmírném tělese. Téměř vše probíhalo hladce a když se pak za několik dalších hodin vydali zpět na cestu domů, ze srdce spadl kámen milionům amerických obyvatel, ale například i prezidentu Richardu Nixonovi. Američané však počítali i se scénářem, který by oba astronauty až do konce jejich životů uvěznil na Měsíci a Nixon měl tedy předem připravenou verzi slavnostního proslovu, ve které by vyprávěl o obrovské oběti ze strany Armstronga a Aldrina. V případě neúspěchu mise a neschopnosti návratu na Zemi mělo dojít k vyjádření soustrasti vdovám, pak mělo následovat odstřižení komunikace s Měsícem a astronauty a nakonec měl duchovní představený složit modlitbu za dvě ztracené duše. Naštěstí nebylo nic podobného nutné, ale v roce 1999 se o existenci tohoto projevu dozvěděli oba astronauti.
Američan, který dodnes žije v Severní Korei
Článků o životě v Severní Korei jsme ti již přinesli mnoho, ale tušil jsi o tom, že v roce 1962 se do této izolované země rozhodl utéct jeden Američan jménem Joe Dresnok? Už jako mladý chlapec byl nucen žít v mnoha dětských domovech a když se pak naskytla příležitost jít do armády během Korejské války, Joe neváhal. Všechny ale překvapil v zmíněném roce 1962, kdy najednou překročil hranici, přešel přes zaminované oblast a ocitl se v Severní Korei, kde ho dlouho vyslýchali a nakonec seznámili s dalším americkým uprchlíkem. Joe tak v Korei začal zcela nový život, avšak zpočátku ho běžní lidé nesnášeli. Změnilo se to až na konci 70. let, kdy se objevil v propagandistickém filmu v roli hrozného amerického dozorce v táboře pro válečné zajatce. Od toho momentu se stal korejskou celebritou a i když se o něm dlouhá léta nevědělo, v roce 2007 se televizi CBS podařilo spojit se s ním a natočit i obsáhlý rozhovor. Od té doby o něm svět nemá více informací, ale na konci svého rozhovoru řekl, že by se už nikdy nechtěl vrátit a se svou rodinou je spokojený v Severní Korei.
Jediné vybombardované americké kontinentální město během druhé světové války
Evropská města si během druhé světové války musela vytrpět silné bombardování nepřátelskými letouny a lidé museli být vždy připraveni na okamžitý útěk či zaujetí bezpečného místa v úkrytu. Představ si ale, že si žiješ v malé vesničce v srdci USA se jménem Boise City a o válce jsi slyšel maximálně z rádia či novin. Během druhé světové války žilo v Boisce City něco méně než 1500 obyvatel, ale 5. července 1943 se překvapení obyvatelé budili zvukem bombardování. Nemohli to být Japonci či Němci a jak nakonec ukázalo, šlo o americkou armádu, tedy konkrétně o letadlo B-17 Flying Fortress, jehož pilot si naneštěstí spletl svůj tréninkový cíl se světly vycházejícími z nevelkého městečka Boise City a shodil na něj několik tréninkových bomb. Bomby dopadly přímo na náměstí městečka, ale s přihlédnutím k době krátce po půlnoci, se tam nikdo nenacházel a nikdo se ani nezranil. Kromě toho byly bomby pouze tréninkové, takže neobsahovaly takový obsah výbušných látek. Boise City se tedy stalo jediným kontinentálním místem v USA, které bylo během druhé světové války zasaženo bombardováním.
Šikovné telefonní linky na farmách
Na přelomu 19. a 20. století se nejen ve Spojených státech amerických odehrával obrovský technologický boom a protože i farmáři na svých farmách, nacházejících se desítky kilometrů od dalšího obydleného místa, chtěli používat vymoženosti jako telefon, telekomunikační společnosti se rozhodly jít neobvyklým směrem. Jelikož většina farem byla obehnána ostnatým drátem a na takových odlehlých místech se společnostem nevyplatilo zavádět telefonní linky, právě ostnaté dráty se využívaly jako telefonní linky na spojení telefonů v sousedních farmách. Jedno z prvních telefonních spojení se pak odehrálo v roce 1902 v americkém státě Montana, protože chtěli hovořit například o počasí či odjezdech vlaků.
Měsíc novým americkým státem
Newt Gingrich je jméno, které ti pravděpodobně absolutně nic neříká, pokud se detailně nezajímáš o americkou politiku. Tento člen Republikánské strany se před zhruba pěti lety připravoval na kandidatura za nového prezidenta USA, avšak po sérii neúspěchů svou kampaň stáhl a podpořil dalšího republikána Mitta Romneyho. Zatím to sice může znít docela nudně, ale právě Gingrich, který se označuje také jako futurolog, jednoho dne představil světu svůj plán na vybudování americké základny na Měsíci, díky čemuž by se z Měsíce stal 51. stát Spojených států amerických. Jeho plán zněl tak, že už během jeho druhého prezidentského období bude na Měsíci vybudována stálá základna a když ji bude obývat přibližně 13 tisíc obyvatel, mohou se začít jednání o tom, aby se z Měsíce stal právě 51. stát USA. Na setkání s voliči Newta po tomto oznámení čekal výsměch, ale i potlesk, a tak se jednou možná dočkáme toho, že to jeden z budoucích amerických prezidentů dotáhne až do konce.
Jak vznikla moderní americká vlajka se známkou B-
Spojené státy americké neměly od svého vzniku 50 států. Když se pak v 50. letech minulého století Američané rozhodovali o tom, zda přijmou Havajské ostrovy a Aljašku jako dva nové americké státy, prezident Dwight Eisenhower dostával denně desítky návrhů nové vlajky a o jeden z nich se postaral v té době 17letý Robert G. Heft. V roce 1958 navrhl novou americkou vlajku obsahující 50 hvězd podle 50 států jako součást školního projektu. Bohužel, jeho profesor mu za návrh udělil pouze známku B-, avšak oba se dohodli, že v případě, že Robertova vlajka projde Kongresem, změní mu známku na A. Jak to osud zařídil, v roce 1959 byla Robertova vlajka schválena a jak profesor slíbil, známku mu nakonec změnil na vytoužené A.
Porno časopisy do Kongresu úplně zadarmo
Vydavatel pornografického časopisu Hustler Larry Flynt začal již v roce 1983 tradici, která trvá až dodnes. Kromě toho, že člověk může v časopise Hustler najít fotografie nahých žen, Hustler také obsahuje články týkající se aktuálních témat a sociálních problémů, a právě proto se Flynt před více než 30 lety rozhodl poslat jeden výtisk měsíčně každému členovi Kongresu. Pornografické časopisy začaly brzy asi polovinu členů Kongresu otravovat, a tak si stěžovali americké poště. Rozhodnutí soudu však dalo za pravdu Flyntovi, který tak mohl pokračovat v posílání Hustleru do Kongresu každý měsíc a jeho zdůvodnění přitom bylo velmi jednoduché. Kongres podle něj často zapomíná na to, co trápí skutečné Američany, a tak se mu to tímto způsobem snaží připomenout. Jen tak pro zajímavost, většina časopisů prý po příchodu do Kongresu končí buď v koši, nebo jsou rozeslány americkým vojákům například do Iráku.
Ambasáda všech ambasád
Američané se nikdy nebáli konstruování ambiciózních a megalomanských staveb, což platilo i na počátku 21. století, kdy se do pohybu dalo budování nové americké ambasády v iráckém Bagdádu. Navzdory několika zdržením a problémům se ambasádu nakonec podařilo dobudovat a když byla v lednu roku 2009 poprvé otevřená, stala se z ní nejen největší, ale také nejdražší ambasáda na celém světě. Zajímavě pak vyznívá fakt, že se svou rozlohou 42 hektarů konkuruje dokonce i nejmenšímu státu na světě v podobě Vatikánu. Co se týče finančních prostředků potřebných na její vybudování, Američané za ni zaplatili až 750 milionů dolarů a celý propracovaný systém ambasády zaměstnává dohromady až 15 tisíc pracovníků. Obsahuje až 6 apartmánových domů, vlastní elektrárnu, čističku odpadních vod a samozřejmě i odpočinková místa na hraní sportů či kino.
Když to Američané s prohibicí přehnali
V době od roku 1920 až do roku 1933 byla ve Spojených státech amerických v platnosti prohibice. V teorii znamenala zákaz produkce, importu, přepravy a prodeje alkoholických nápojů, ale netrvalo dlouho a zákaz byl v praxi nefunkční, protože ilegální výrobci rychle našli jednoduchý zdroj příjmů v industriálním alkoholu. Alkohol, který se využíval jen v průmyslu, kradli či kupovali a pak prodávali dál lidem dychtícím po trošce lihu, z něhož by se mohli opít. Americká vláda však jednoho dne ztratila trpělivost a namísto zrušení zákazu či vzdělávání společnosti o tom, jak je alkohol špatný, se rozhodla množství industriálního alkoholu jednoduše otrávit. Myslela si, že tímto způsobem lidi zastraší a budou se bát kupovat si alkohol od domácích ilegálních výrobců, avšak než se přišlo na to, že právě otrávený alkohol způsobuje časté úmrtí, zemřelo v té době na otravu alkoholem prý až 10 tisíc lidí.
250 gramů legální marihuany od vlády měsíčně
V roce 1978 se chlápek jménem Robert Randall rozhodl soudit s hned několika státními institucemi. Policie ho zatkla za pěstování marihuany, avšak on se před soudem bránil tím, že trpí zeleným zákalem a jedině marihuana mu umožňuje ulevit od bolesti. Soud mu nakonec dal za pravdu a zbavil ho obvinění, ale aby toho nebylo málo, americká vláda ho zanedlouho oslovila a nabídla mu místo v nově vytvořeném programu s názvem Compassionate Investigation New Drug program. Jeho funkce spočívala v tom, aby pomáhal pacientům s různými diagnózami ulevit od bolesti, a tak se na univerzitě v Mississippi začala marihuana pěstovat a pak každý měsíc posílat členům zmíněného programu. V roce 1992 však americká vláda program zavřela pro nové pacienty a rozhodla se pomáhat už jen zbývajícím členům programu. V současnosti v programu zůstávají pravděpodobně ještě čtyři lidé a každý z nich dostává od vlády měsíčně od 225 do 250 gramů čisté marihuany přímo z Mississippi.
Na závěr tradičně přidáváme jednu krásku přímo ze Spojených států amerických. Volba tentokrát padla na mladičkou Taylor Hill, která před dvěma lety debutovala jako modelka pro Victoria's Secret a od té doby se rychle etablovala mezi nejpopulárnějšími modelkami. Více o ní si můžeš přečíst zde.
