Deus Ex: Mankind Divided je konečně zde a všichni milovníci série se mohou opět vžít do role augmentovaného hrdiny Adama Jensena. Je hra důstojným nástupcem minulých dílů?
Počáteční díl dnes již letité série Deus Ex z dílny renomovaného (a dnes již zaniklého) studia Ion Storm představil herní veřejnosti v roce 2000 dystopickou vizi přibližně padesát let vzdálené budoucnosti se zasazením do kyberpunkového univerza definovaného značným vědeckým pokrokem zejména v oblasti biotechnologií a úpravy tělesné schránky člověka robotickými náhradami či konspirační tématikou, kdy na pozadí takřka veškerého dění tahají vskrytu za nitky členové tajného společenství Iluminátů sledující svůj záměr vládnout světu. Stejně tak hra nabídla poutavou dějovou zápletku v kombinaci s řadou neokoukaných a inovativních prvků steath hratelnosti, díky čemuž si vysloužila vřelé přijetí jak ze strany kritiků, tak stran samotných hráčů, z nichž mnozí se nezdráhají titul zařadit mezi jedny z nejlepších herních počinů všech dob.
Na nevídaný úspěch prvního dílu se později v roce 2003 pokusil navázat již ne tolik oslavovaný sequel s podtitulem Invisible War, po kterém následovala dlouhá osmiletá odmlka, během níž otěže vývoje převzalo studio Eidos Montreal, aby pak v roce 2011 vyrukovalo s prequelem nazvaným Deus Ex: Human Revolution odehrávajícím se pětadvacet let před událostmi jedničky. Human Revolution vdechlo značce Deus Ex nový život a i navzdory svým menším či větších nedostatkům se stále jednalo o fantastický titul s obstojným příběhem a skvělou hratelností. Zároveň jsme se zde vžili do role nového protagonisty Adama Jensena, bývalého policisty z amerického Detroitu vybaveného mechanickými augmentacemi namísto paží či dalšími technologickými vychytávkami, který se vrací zpátky do akce i v nejnovějším přírůstku do série. Řeč není pochopitelně o ničem jiném než o čerstvě vydaném dílu Deus Ex: Mankind Divided, kterým se kanadští autoři ve spolupráci s distribuční společností Square Enix pokoušejí navázat na dřívější úspěchy. Není však ani zdaleka snadným úkolem přeskočit pomyslnou laťku kvality, kterou předchozí díly (jak jste si již jistě na základě řádků výše dokázali sami odvodit) rozhodně nenastavily nijak nízko, právě naopak. Jak tedy snažení tvůrců dopadlo?
Recenzování proběhlo na verzi pro PlayStation 4 a všechny níže přiložené obrázky pocházejí z vlastního hraní
V první řadě se sluší uvést, že Mankind Divided se odehrává v roce 2029, tedy dva roky po Human Revolution, přičemž společenské či politické poměry, které v současném světě panují, jsou podmíněné právě událostmi předchozího dílu. Nicméně v případě, že jste jej v minulosti nehráli nebo si pět let starý příběh vybavujete jen úlomkovitě, nemusíte zoufat, jelikož ještě před samotným úvodem vám hra nenuceně nabídne rekapitulační dvanáctiminutové video, které poměrně přehledně shrne vše nejdůležitější, co se v Human Revolution událo.
Jedním z hlavních následků událostí minulého dílu je segregace běžných lidí (takzvaných naturálů) a diskriminovaných augů, tedy osob s augmentacemi neboli mechanickými úpravami těla, což je pro Mankind Divided, jak již samotný název může napovědět, jedno z klíčových témat. Toho si můžeme nejlépe všimnout ihned po příjezdu do futuristické verze stověžaté Prahy, v jejichž v ulicích (a kanálech) strávíme největší část hry. Augové byli po nechvalně známém Incidentu vyhnáni až na samotný okraj společnosti, jejich lidská práva na život a svobodu se podařilo úspěšně zredukovat na minimum a s policejní opresí české státní policie namířenou bez rozdílu proti všem plecháčům se lze setkat doslova na každém rohu. A setkáme se s ní nikoliv pouze z pozice tichého pozorovatele odněkud zpovzdálí, ale zároveň i z bezprostřední blízkosti jakožto jedna z mnoha tisíců obětí tohoto útlaku, neboť i náš hlavní hrdina Adam Jensen je vybaven četnými augmentacemi, které ho již na první pohled prozrazují. A tak už krátce po vystoupení z vlaku na hlavním vlakovém nádraží (pojmenovaném po historicky první prezidentce České republiky Žofii Růžičkové) hráče rázně zastaví Bohdan Tůma v přestrojení za policistu a dožaduje se předložení platných průkazů, bez nichž jsou augové nemilosrdně přemístěni do chátrajícího slumu nedaleko Prahy zvaného Útulek Complex (taktéž přezdívaného jako Golem City), kde na většinu čeká jen bídná smrt. Vlivem tohoto nehumánního zacházení pak začíná ve světě docházet ke stále častějším útokům augmentovaných teroristů, které se protagonista coby člen protiteroristické jednotky Interpolu s názvem Task Force 29 snaží zastavit. Adam Jensen však zároveň pracuje jako agent v utajení ve spolupráci s hacktivistickou skupinou Juggernaut Collective s cílem odhalit a dopadnout celý spolek Iluminátů.
Pokud vás napadlo, že na povrch se může základní zápletka zdát jako poměrně jednoduchá, máte pravdu. Jedním dechem je však nutné doplnit, že příběh ve svých pozdějších fázích nabírá na větší komplexitě. Začnete totiž odkrývat mnohé pletichy a intriky, na scénu začnou přicházet dějové zvraty (ačkoliv některé z nich bohužel možná trochu předvídatelné) a krůček po krůčku přicházíte všemu na kloub. Celková atmosféra tak během průběhu hry postupně houstne a nabírá na intenzitě, nemluvě o tom, že rozvíjející se téma konspirace ve mně dokonce místy vyvolávalo téměř pocity paranoie, kdy jsem začal podezírat ze zlých úmyslů i navenek přátelsky tvářící se příběhové postavy. Jako jeden z příkladů můžu uvést moment, kdy jsem získal důležitý předmět X a ten následně mohl předat postavě A, nebo B, ale nakonec jsem si jej nechal pro sebe, jelikož jsem zkrátka neměl z tohoto či onoho důvodu plnou důvěru ani v jednu z nich. A právě tuto byť jen nárazovou nejistotu, komu ve skutečnosti mohu a nemohu věřit, hodnotím jako jednu z pozitivních vlastností hry, jelikož podobné váhání jsem v příliš mnoha titulech již nějakou dobu nezažil a vzhledem k povaze Mankind Divided (respektive celého intrikánského univerza série Deus Ex) je zde navození právě takového pocitu ve hráči rozhodně na místě.
Deus Ex: Mankind Divided zavede hráče hned do několika zajímavých a architektonicky atraktivních lokací. Například hned v úvodní misi navštívíme nedostavěný hotel v prosluněné Dubaji, později zavítáme do temného ghetta vyhoštěných augů přezdívaného Golem City a nakoukneme také do zasněžených Alp či do nočního Londýna. Jedná se však jen o jednorázové návštěvy spojené s konkrétními a spíše lineárními misemi, čili do nich nelze cestovat libovolně, kdykoliv si usmyslíte. Jak již totiž bylo uvedeno výše, hlavním dějištěm hry je futuristická Praha v roce 2029, která funguje jako jakýsi centrální hub, kde si vyzvedáváte mise nebo plníte úkoly pro vedlejší postavy. Toto netradiční zasazení zřejmě my v Česku či na Slovensku oceníme o něco více než zahraniční hráči, přeci jenom do virtuální podoby měst z našich končin se běžně nepodíváme. Pražské ulice však už zažily lepší dny než jsou zrovna tyto. Městem v poslední době otřásly teroristické útoky, segregace je v plném proudu a téměř na každém kroku hlídkují skupinky obrněných strážců zákona se svými létajícími policejními drony. Občas se vám taky naskytne pohled na právě probíhající zatýkání augů a kdejaký opovážlivý naturál na vaše konto mnohdy bez okolků utrousí nějakou nemístnou poznámku či urážku, a to i v češtině.
Bohužel, je to právě naše mateřština, která svým stavem možná tak trochu paradoxně nabourává a kazí dojem autentičnosti a uvěřitelnosti prostředí, které je jinak zpracováno opravdu povedeně. Ptáte se proč? V případě české dabingu některých náhodných NPC ve městě se ještě nejedná ani tak o žádný zásadní problém a stále můžeme mluvit o určitém příjemném zpestření, často ale dokáže hráče zarazit podivný východoevropský akcent, kterým disponují anglicky mluvící postavy v ulicích. Každopádně ostrým trnem v oku, který ovšem zbytek světa nepocítí, jsou mnohé české informační nápisy, upozornění či poznámky připíchnuté na nástěnkách v některých budovách. Ty totiž tvůrci prachsprostě přeložili pomocí automatického překladače a výsledný text ani nepodrobili korektuře od rodilého mluvčího. Výsledkem tak jsou bizarnosti typu „koupit více papírové“, „Oprávněný Personal Pouze“, „Nezadávejte“ (pod anglickým „Do Not Enter“) nebo „nedotýkejte můj sendvič“ a mnohé další. Podobným způsobem trpí také názvy pražských ulic a čtvrtí. Zároveň se však patří dodat, že čas od času narazíte i na texty se správnou gramatikou, které již díkybohu nepřekládal počítač. Jazykové složce by ale tak jako tak prospěla mnohem větší důkladnost ze strany autorů.
Hra ze všeho nejvíce exceluje zejména v oblasti hratelnosti. Ta je založená na osvědčených základech položených v Human Revolution, ovšem zde jsou jednotlivé mechanismy posunuty ještě na vyšší úroveň. Prakticky na každou na první pohled prekérní situaci existuje hned celá řada možných způsobů řešení od tichého omráčení či zabití nepřátel přes hlučný styl á la John Rambo až k nepozorovanému proplížení kolem všech zlosynů, přičemž každý tichošlápek a milovník stealth postupu zajisté ocení i skutečnost, že během celé hry nemusíte ani jedinkrát vystřelit ze zbraně, a to i včetně závěrečného boss fightu. Ten je mimochodem zároveň jediným ve hře, alespoň v mém případě tomu tak bylo. Plíživému postupu je elegantně přizpůsoben také zcela fantastický level design jednotlivých oblastí a úrovní, kterými vedou staré známé ventilační šachty vedoucí za záda hlídek, případně do kontrolních místností, kde můžete po nahackování příslušného počítače či terminálu vypnout všechny bezpečnostní systémy jako třeba kamery nebo laserové senzory. Zamrzí snad jen fakt, že úspěšnost hackování je do značné míry náhodná a odvíjí od spíše procentuální pravděpodobnosti než od šikovnosti hráče. Svoji zručnost tak uplatníte spíše u nového hackování na dálku, které jsem si osobně dost oblíbil.
Pokud vám ale tento tichý styl není příliš blízký, zvolení akčního stylu je také zcela legitimním způsobem, jakým lze Deus Ex hrát. K tomuto účelu vám taky poslouží variabilní zbraňový arsenál nebo různé druhy granátů a min. Svým zbraním navíc v inventáři můžete pomocí výrobních součástek vylepšovat statistiky, připevnit k nim doplňky jako tlumič, laser nebo přesnější optiku a nechybí ani možnost změnit typ střeliva anebo kadenci střelby. Ovšem stejně jako dříve i zde platí, že hra není stavěna primárně jako tradiční střílečka z pohledu první osoby a daleko větší důraz je kladen právě na napínavý stealth, který si bezesporu užijete o poznání více. Co se týče umělé inteligence nepřátel, nečekejte nic lepšího než běžný průměr, ovšem pokud se s nimi pustíte do přímé přestřelky, smrt se může dostavit překvapivě záhy. Co totiž protivníci ztrácejí na bystrosti, dohánějí svými počty a nejednou se tak můžete ocitnout tváří v tvář proti silné přesile, kolem které je koneckonců přeci jenom mnohem pohodlnější nepozorovaně proklouznout, než s ní svádět lítý boj na život a na smrt.
Neodmyslitelnou součástí série jsou samozřejmě také RPG prvky. K dispozici máte poměrně širokou škálu augmentací, přičemž každá z nich má ještě vlastní menší podstrom dalších vylepšení. Všechny schopnosti můžete jednu po druhé odemykat speciálními body získanými zvyšováním úrovně hrdiny prostřednictvím klasických zkušeností a v průběhu hraní si pak své aktivní augmentace můžete přizpůsobit svému osobnímu hernímu stylu, na své si tedy přijdou jak příznivci stealthu, tak milovníci akčního postupu a díky kombinování starých a několika nových užitečných vychytávek je průchod hrou zase o něco plynulejší a rozmanitější. A pokud se ptáte, co se stalo s již vylepšenou postavou Adama Jensena z minulého dílu, vysvětlení je jednoduché. Brzy na začátku Mankind Divided se náš protagonista ocitne v blízkosti silného výbuchu, který jeho augmentace poškodí a je tedy třeba je získat znovu, čímž si autoři pomohli k tomu, aby hráč nebyl ochuzen o postupný vývoj postavy.
Stejně tak potěšující je i příjemná rozmanitost hlavních a vedlejších misí (a to ať už svojí náplní nebo místem, kde se daná mise odehrává), během nichž jsem ani jednou nestihl nabýt dojmu jakési protivné repetitivnosti nebo se začít nudit. V rámci jejich plnění také samozřejmě narazíte na řadu příběhových a vedlejších postav, z nichž většina dokáže velmi mile překvapit kvalitním způsobem, jakým se je autorům podařilo napsat a zakomponovat do světa. Hlavní dějová linka vás na střední obtížnost zaměstná na přibližně 15-20 hodin, přičemž plněním všech side questů si herní dobu můžete klidně i o 10 a více hodin protáhnout. A rozhodně se nejedená o soubor hrstky misí ve stylu „najdi a přines“. Tvůrci jim věnovali znatelnou péči a díky tomu jsou úkoly opravdu propracované, zábavné a jejich plnění si užijete stejně jako některé hlavní mise. Je však celkem pravděpodobné, že na všechny nenarazíte hned při svém prvním průchodu hrou, protože vedlejší mise v Mankind Divided nezískáte přiběhnutím k jasně označené postavě postávající na rohu ulice, ale často se tak může stát zcela náhodou při prostém prozkoumávání prostředí a navazování konverzací s NPC postavami, které během svého prolézání budov, ulic či stok potkáte. Je jen trochu škoda, že hra nenabízí možnost zbytek vedlejších misí doklepnout po dohrání základní hry, v určitý moment se totiž musíte rozhodnout, zda pokračovat v plnění postranních úkolů, nebo jít dál v příběhu, a pakliže si zvolíte druhou možnost, budete varováni, že k nedokončeným sekundárním misím se již nepůjde vrátit. A to ani po konci kampaně.
Dokončení hry vás automaticky vrátí zpátky do hlavního menu a zpřístupní novou herní obtížnost a režim New Game +, ve kterém můžete začít hru znovu od začátku se svojí již vylepšenou postavou a veškerou výbavou, kterou jste při dokončení první hry vlastnili. To jednoznačně přispívá ke znovuhratelnosti a kromě hledání vedlejších misí, které jste předtím minuli, tak v novém rozehrání můžete zvolit i jiný styl postupu a činit odlišná rozhodnutí, díky kterým můžete s jinými následky dospět zase k trochu jinému konci.
Tímto se dostávám k v mých očích asi nejméně pozitivnímu aspektu hry, kterým je právě vyústění příběhu. Na jednu stranu jsem s povděkem kvitoval skutečnost, že na rozdíl od Human Revolution se již nejedná o zvolení jedné z několika možností v poslední úrovni stisknutím příslušného tlačítka, ale už mnohem více záleží na vašich nesnadných volbách, které by vám mnohdy nezáviděla ani sama Sofie, na stranu druhou však samotný konec příběhu pekelně trpí přílišnou otevřeností a ve finále jsem tak po všem svém snažení postrádal určitý pocit uspokojivého završení, které bych od hry očekával. Lepší provedení by si zasloužil také způsob, jakým jsou na konci hry odvyprávěny důsledky činů hráče například v rámci některých vedlejších misí, se kterými jsem strávil poměrně dlouhou dobu a forma výsledného shrnutí mi nepřišla jako příliš adekvátní. Nerad bych ale zbytečně prozrazoval více detailů.
Pokud jste se o Mankind Divided zajímali trochu blíže před vydáním, pravděpodobně vám neunikla informace, že ve hře se objevuje také speciální režim s názvem Breach, který je novinkou pro sérii a nijak nezasahuje do příběhové kampaně. V tomto módu, který je přístupný z hlavního herního menu, se hráč ujímá kontroly nad hackerem jménem Ripper, jehož úkolem je krást přísně tajné informace. Vše se navíc odehrává ve virtuální realitě, kde hráč může opět uplatnit své plíživé schopnosti, případně si cestu k cíli prostřílet. Po získání informací se pak musíte vrátit co nejrychleji zpátky a výchozí pozici, čímž hra získává trochu svižnější tempo. Za úspěšně splněné mise se vám pak otevírá cesta k dalším úkolům, lepšímu vybavení a za získané zkušenosti, respektive body po dosažení vyšší úrovně pak můžete svému Ripperovi vylepšovat schopnosti. Své skóre udělené za mise si navíc s ostatními hráči můžete poměřovat v online žebříčku. Breach sice není pro mě osobně ničím zvlášť zábavným, na druhou stranu se ale jedná o vcelku příjemný dodatek, který zřejmě nejvíce ocení především soutěživí jedinci, kteří si chtějí porovnávat své výsledky s cizími hráči.
Titul Deus Ex: Makind Divided však není senzační jen hrát, ale také jej sledovat. Tvůrci pro hru použili svůj proprietární Dawn Engine, s jehož pomocí je grafická stránka odvedena na nadstandardní úrovni, konkrétně oko hráče dokáže zaujmout detailní prostředí obohacené o různé efekty a zejména vynikající model nasvícení. Hra je ve výsledku líbivá jak na denním světle nebo při zapadajícím slunci, tak i v potemnělých pasážích, kde závoj šera místy dosti impozantně prořezává záře neonů a dalšího umělého osvětlení. Pochvalu si zaslouží také vcelku povedené vizuální zpracování většiny postav, nicméně během dialogů jejich animace působí často trochu toporně a nepřirozeně. Ruku v ruce s jinak povedeným grafickým kabátem jde i stejně povedený soundtrack a celkové ozvučení, k němuž vyjma pár nedostatkům ohledně dabingu zmiňovanému výše nemám žádných zásadních připomínek. Větší výtky nemám ani k plynulosti hry, je však pravdou, že při procházce po Praze jsem několikrát zaregistroval znatelný pokles snímků za sekundu, naopak během misí v interiéru jsem se s podobným problémem nesetkal. V jednu chvíli dokonce celá hra z neznámých příčin spadla. Po technické stránce by tedy hře neuškodilo ještě pár drobných úprav, které snad přijdou již brzy s příštím patchem.
Možná se k vám již také donesla informace, že hra obsahuje mikrotransakce. Ty zatvrzelá komunita hráčů obecně a priori zatracuje jakožto nepřijatelný projev hamižnosti nenasytných tvůrců, nicméně než se někomu začne v záchvatu nepříčetného vzteku tvořit pěna u pusy, dovolte mi uvést, že v tomto případě se nejedná o získání ničeho, co nelze získat i běžným hraním. Konkrétně jde o body, které lze použít na nové schopností, součástky k výrobě předmětů a úpravě zbraní nebo in-game měnu, díky níž si můžete nakoupit výbavu u obchodníků. Ani jednou během celého hraní vám ale hra nepodstrčí jakoukoliv nabídku na nakoupení zmíněných bonusů. Mikrotransakce jsou totiž poměrně dobře ukryté v základním herním menu a nikde jinde na ně nenarazíte. Pokud má ale někdo chuť vylepšit si svoji postavu na maximum již v úvodu, není důvod mu v tom bránit a běžného hráče, který o nakupování nemá zájem, přidaná možnost mikrotransakcí žádným způsobem neomezuje. Dost možná si jí ani vůbec nevšimnete.
Závěrem zbývá snad už jen konstatovat, že Deus Ex je zkrátka zpátky a napůl člověk, napůl stroj Adam Jensen se vrátil v plné síle - téměř. Hra sice nepřináší revoluci, nabízí však poctivou a velmi zdařilou evoluci straších prvků a mechanismů. Již dříve vynikající hratelnost je nyní ještě lepší, ze hry každou chvíli dýchá naprosto pohlcující atmosféra, zábavností a variabilitou se vedlejší mise mohou bez ostychu rovnat těm hlavním a parádní design úrovní doslova vybízí k prozkoumání všech možných zákoutí a skrytých cest. K tomu si navíc přičtěte neokoukané kulisy v kombinaci s líbivou grafikou a bude vám nad slunce jasné, že pro fanoušky série se jedná o titul, kterým by si měli povinně doplnit svoji herní knihovnu. Stejně tak si ale hru užijí i nováčci s inklinací pro kvalitní stealth tituly. Ačkoliv příběhem jako takovým nijak zvlášť neohromí, hra vcelku zdařile zpracovává některá zajímavá témata, která běžně u ostatních titulů nevídáme. Pokud tedy velkoryse přehlédnete několik menších či větších vad na kráse jako třeba neuspokojivé vyústění hlavní dějové linky nebo drobnější technické nedodělky, můžete se těšit na senzační herní zážitek, který by si žádný příznivec žánru neměl nechat ujít. 8,5/10
Hru Deus Ex: Mankind Divided si na všechny podporované platformy můžete pořídit
v prodejně ciernydrak.sk
Post scriptum
Plánujete-li si pořídit hru Deus Ex: Mankind Divided, doporučuji nainstalovat si do chytrého telefonu také bezplatnou aplikaci Deus Ex Universe. Tu kromě kontrolování svých herních statistik můžete využít i například ke skenování kódů ze speciálních předmětů, které ve hře budete při důkladném zkoumání nacházet. Následně se vám pak zpřístupní vývojářské videodeníčky, které vám poskytnou řadu zajímavých zákulisních informací. Aplikace taky slouží jako databáze všech přečtených e-mailů a dalších zpráv, které ve hře najdete a součástí je také přehledný chronologický souhrn zásadních událostí, které utvářely a formovaly univerzum Deus Ex od začátku 60. let minulého století až do jeho podoby v roce 2029, kdy se hra odehrává.
