Snímky obecně uznány za nezdařené si také umí získat srdce filmových fanoušků.
Každý z nás dozajista zažil situaci, kdy měl chuť pustit si film a chuťové buňky neměly zrovna náladu na těžké filozofické drama, na Temného rytíře nebo na precizní rukou vedenou fincherovku vyžadující neustálou koncentraci. Ne, někdy má prostě filmový divák den, kdy se rozhodne zakotvit v přístavu hloupých, ne zcela zvládnutých, ale svým způsobem zvláštně kouzelných snímků. Nakonec, kdo by se nechtěl ohlédnout za dětskými vzpomínkami či připomenout si zábavně strávené chvíle při sledování některých "špatných" filmů? Ať už jde o povrchní a ulítlé komedie, sympatické pokusy postavit Indiana Jonese proti mumiím nebo vizuálně uspokojující orgie fungující i přes hloupoučký scénář. Zde jsou některé "guilty pleasures", které stojí za pozornost.
Sucker Punch (2011, režie Zack Snyder)
Snyderův fetiš na jednom ze svých vrcholů. Nesmyslné a neuvěřitelně stylové zpomalovačky trčící na každém centimetru této přímočaré a mělké jízdy staví do popředí zejména půvabnou Emily Browning, což samozřejmě znamená, že publikum jen tak lehce oči od obrazovky neodtrhne. Zack Snyder se ani jen nesnaží, aby jeho imaginární svět dával smysl, jeho existence slouží jen na režisérova onanování nad stylizací vizuálních prvků. Ty jsou minimálně velmi zajímavé a za doprovodu bizarního výběru hudby mají velmi svébytný náboj. Na druhou stranu je Sucker Punch mnohými označován za totální odpad a upřímně bychom takový názor jen těžko vyvraceli racionálními argumenty, ale někteří se k němu rádi vracejí a jako u mnoha snímků se Snyderovým rukopisem velmi záleží zda vám jeho styl voní nebo ne.
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013, režie Tommy Wirkola)
Film s nulovou příběhovou hodnotou vytvořen pouze za jediným účelem - zabavit diváka. Je třeba uznat, že to se mu daří celkem úspěšně a toto nadupané béčko je optimální volbou pro zpříjemnění nedělního odpoledne. Kombinace diabetika Jeremyho Rennera a sexy Gemmy Arterton oděné v latexu se v doprovodu "fuckovacích" hlášek a galonů krve snadno stane oblíbenou guilty pleasure záležitostí nejednoho filmového fanouška. Ti další budou zase jen nevěřícně kroutit hlavou. Zda jde o sprznění klasického příběhu nebo jeho zábavnou a s nadhledem podanou verzi je na vás.
Mortal Kombat (1995, režie Paul W. S. Anderson)
Filmové adaptace počítačových her bohužel stále nedokáží poskytnout uspokojivé výsledky (snad až na Silent Hill). Nic na tom nezměnily ani loňské snímky Warcraft a Assassins Creed. Jeden snímek byl však schopen nabýt statusu určitého kultu mezi béčkovými filmy. Slavná videohra se své první filmové verze dočkala v polovině 90. let a mnoho z nás si ji pamatuje jako jeden z oblíbených filmů z raného dětství. A přestože je shlédnutí po více než dekádě bolestivé pokud si člověk všímá herecké neschopnosti většiny obsazených, či stupidity celého příběhu, Mortal Kombat vlastní svéráznou atmosféru, která zůstává přitažlivou i přes katastrofální (ne)kvalitě projektu. Přidejte si neuvěřitelně cool "theme song" a film aspirující na pomyslný trůn guilty pleasure snímků je na světě.
Sharknado (2013, režie Anthony Ferrante)
Korunovaným králem post-apokalyptických béček je neoddiskutovatelně Sharknado. TV film následovaný třemi pokračováními se se svými lidožravými žraloky a děsivě špatnými vizuálními efekty jakýmsi způsobem stal oblíbeným. Přesnějším vyjádřením by snad byl fakt, že si žraločí apokalypsa byla schopna vybudovat základnu fanoušků, která byla dostatečným důvodem pro nalévání peněz do sequelů. A přesto, že jde o přihlouplou premisi a velmi špatnou režii, naivita a práce s vědomím vlastní hlouposti umožnily této sérii nejen přežít, ale zaznamenat i určitý úspěch. No a protože tvůrci jsou si očividně vědomi, že to, co dělají je totální hloupost a dokážou tento fakt využít ve svůj prospěch, úspěch Sharknada je téměř sympatický.
Hadi v letadle (2006, režie David Ellis)
Název tohoto snímku mluví snad za vše. Die Hard v letadle je patřičně šílený a to především, když přijde na znásilňování logiky. S trochou nadhledu a pivem v ruce se však na tuto kolosální béčkovou hloupost dá dívat a dokonce se dobře pobavit, především díky Samuelovi L. Jacksonovi v hlavní roli. Kdo už by si nezamiloval jeho slavné "Enough is enough! l have had it with these motherfucking snakes on this motherfucking plane! "? Hadi v letadle si stihli vybudovat poměrně velkou základnu fanoušků a v době uvedení do kin byli událostí. Dnes už dávno zapomenutou, ale právem patřící k velmi oblíbeným zastávkám v oddělení guilty pleasure filmů.
Prince of Persia (2010, režie Mike Newell)
Neškodný letní blockbuster kletbu adaptací počítačových her sice nezlomil, ale navzdory plýtvání hereckým potenciálem svého obsazení se mu podařilo připravit relativně zábavných 111 minut. Draze vypadající a hloupě napsaný film pohodlně zapadne do šablony mnoha dalších guilty pleasures a zajímavým ho tak činí spíše přítomnost talentovaného Gyllenhaala, půvabné Arterton a Bena Kingsleyho. Velkolepá výprava samozřejmě také zážitku neubližuje a v kombinaci s exotickou atmosférou a příjemnou hudbou stačí na doručení zábavné jednohubky. Je pravda, že herci mají problém prodat humor, ale to můžeme dát za vinu i slabému scénáři. Pokud ale máte chuť strávit necelé dvě hodiny odpočíváním a sledováním neškodné a celkem sympatické zábavy, nemáte se čeho obávat.
Kletba bratří Grimmů (2005, režie Terry Gilliam)
Chuťovka pro fanoušky Heatha Ledgera. Skrz naskrz průměrné a neinovativní podání klasického příběhu potěší zejména atmosférou a temnějším tónem, ale další pozitiva bychom hledali marně. Přesto se někteří fanoušci k filmu rádi vracejí a my jim to v žádném případě nemáme za zlé. Sledovat Matta Damona a budoucího Jokera lovit strašidelné přízraky a za přítomnosti Cersei Lannister a Monicy Belluci vyprávět svůj příběh je přece jen docela zábavné. Z předestřeného světa je sice jen jeden velký guláš, ale alespoň je ztvárněno pěkně a zajímavě.
This Is The End (2013, režie Seth Rogen, Evan Goldberg)
Rogenovský humor je záležitost, které buď přijdete na chuť nebo ne. Těžko si představit, že existuje i něco mezi tím, ale pokud patříte k první skupině, This Is The End je skvělá jízda. Film, který je mnohem inteligentnější, než by si většina diváků chtěla přiznat se v záplavě vtipů nejrůznějších kategorií mění na místy chaotický a hluchý, ale často neuvěřitelně trefný a zábavný kus filmového řemesla. Rogenův humor jde často za hranici (Sausage Party nám to nedávno předvedla v plné parádě), ale ten sebeshazující a ironický způsob jakým je dávkován si nejde nezamilovat. Je pravda, že snímek je (doslova) setkáním party kamarádů, kteří se spolu prostě vyblbli, ale výsledek je zábavný, občas nekonvenční a hlavně nekompromisní. Opět jsme na křižovatce kde někteří kroutící hlavou projekt zavrhnou, ale ti z nás, kteří na Rogena mají žaludek si užijí hodinu a půl skvělé zábavy.
Líbil se vám dnešní výběr guilty pleasures? Pokud ano, příště se můžete těšit na další dávku více či méně špatných snímků, které stojí za pozornost. Kandidátů je kvantum, takže se nudit určitě nebudete. V diskusi se samozřejmě můžete podělit i o svých guilty pleasures favoritech.
