Lidé na pláži byli překvapení.
Poprvé se ji lidem podařilo zpozorovat až v roce 1772 a od té doby se úspěšně vyhýbají tomu, abychom o nich mohli zjistit více. Nejdelší kostnatá ryba, kterou dnes známe, se latinsky jmenuje Regalecus glesne a v angličtině zase „giant oarfish“, přičemž tito živočichové žijí výhradně v hloubkách moří a oceánů. Vědci předpokládají, že jejich nejoblíbenější pásmo na život se rozprostírá v hloubkách od 200 do 1 000 metrů, což nejsou místa, kam by se lidská noha mohla dostat jen tak během několika minut.
Je zvláštní, že tyto dlouhatánské a mazlavé ryby se obvykle na hladinu či k pobřeží dostávají až v momentech, kdy se již nacházejí na pokraji smrti. Vědci dosud nedokáží vysvětlit, proč se u pláží lidem čas od času podaří vytáhnout tuto mrtvou rybu a objevily se už i teorie, že pokud Regalecus glesne tuší brzký příchod smrti, biologické zákonitosti ji přinutí vynořit se. Nedaleko pobřeží Filipín jednu z těchto ryb před pár dny chytil místní rybář, ale protože by s ní na trhu nepochodil a pravděpodobně by ji neměl komu prodat, hodil ji zpět do vody. O pár dní později se lidem na pláži zjevil zvláštní živočich pár metrů od pobřeží, a tak rybu vytáhli a pak si s ní i zapózovali, protože již na hladině byla mrtvá. Není jisté ani to, zda šlo o stejného živočicha, a proto zůstává Regalecus glesne velkou záhadou.
