S vývojem technologií je stále obtížnější zapomínat.
V době, kdy žijeme naše životy na sociálních sítích, nabírá staré známé „sejde z očí, sejde z mysli“ zcela nový rozměr. Ukončení vztahu bývá nemilou, avšak běžnou součástí v životě člověka. Po rozchodu nám však zůstanou vzpomínky a kromě těch „nehmotných“ a nezachycených objektivy našich smartphonů jsou to i ty ve virtuálním světě. Noční konverzace na WhatsAppu, fotky z dovolené, facebookové připomínky, jak jsme se měli před rokem super. Jsou to právě sociální sítě, které nám v dnešní době ztěžují rozchody a zapomínání. Protože všechno je všude. A v této směsi informaci je opravdu těžké odpoutat svou mysl a nestalkovat. Především, pokud nejsme nad věcí a zcela vyrovnaní s rozchodem. V některých případech je tedy nemožné se vyhnout fotografiím, statusům či postům a stín bývalého partnera nás pronásleduje úplně všude, čímž se proces vyrovnání s rozchodem nejen natahuje, ale dokonce komplikuje. Proč to tedy přesto děláme?
Nejsme vyrovnané s rozchodem
Základním kamenem úrazu je zvědavost. Ta je v tomto případě klíčovým problémem, který nás nutí ve věcech šťourat. Zejména v případě rozchodu, který přišel nečekaně, se snažíme zjišťovat příčinu. Z každé z nás se stane samozvaný Sherlock Holmes a povoláme si i našeho doktora Watsona (v tomto případě nejlepší kamarádku), která „detektivuje“ s námi. Nebo za nás a posílá screenshoty. Vždyť jsme přece dali protestní a příznačnou položku zrušit. Ano, i my každý den děkujeme za to, že Instagram neposílá oznámení vždy, když uděláme screenshot.
Chceme reagovat
Kdo hledá, najde, proto pokud něco nechceš vědět, raději nehledej. Velmi snadno totiž můžeš přijít ke zjištění, že rozchod vůbec nebyl bezdůvodný a důvod má dokonce i jméno. A jak to ve světě fyziky funguje, akce vyvolává reakci a my opravdu REAGUJEME. Vyčítavé smsky, žárlivé telefonáty, ve vyhrocených situacích kámošky převlečené v pánském oblečení. Vyfoceno od zad, abychom dali jasně najevo, že rozhodně nejsme v pátek samy a opuštěné se sklenkou vína u Netflixu.
Chceme mít přehled
Všichni, mnohdy záměrně, postujeme informace. Ať už jsou to naše oblíbená místa, kde se běžně pohybujeme nebo osoby, s nimiž aktuálně trávíme čas, případně plány, kam se chystáme a jakými letenkami jsme si právě udělali radost. Vždyť co není na internetu, jako by ani nebylo. Zjistit proto o svém bývalém elementární informace, kde je možné ho potkat, jsou věci dvou kliků. Avšak měj na paměti, že tajně spřádat plány jako jít nakoupit do obchodu nedaleko hospody, kde jsou právě jeho kamarádi na pivu, je opravdu přes čáru. (Možná i přes dvě plné).
Chceme vědět, zda se má i bez nás dobře
A v koutku duše tak trochu doufáme, že nemá. Ale jen tak trochu. Vždyť nechceme nikomu přát nic špatného, aby se nám to nevrátilo. Ale zároveň nechceme, aby se najednou na léto vyrýsoval a začal se lépe oblékat, než když byl s námi. Jen tak z principu.
Chceme porovnávat
Většinou sebe s případnou konkurencí, a to z jediného důvodu – jsme už jednou „ješiťačky“ (ješitné holky). Proč je s blondýnou, když tvrdil, že se mu líbí brunety? (Tato myšlenka automaticky vede k tomu, zda máme vyzkoušet platinovou blond.) Proč má najednou vztah, když tvrdil, že potřebuje být nějakou dobu sám. Proč ji vzal na lepší dovolenou než mě? Proč jí koupil k narozeninám více květin? Proč, proč, proč? Toto má v angličtině název „overthinking“ a tedy přemýšlení o něčem víc, než je vhodné normálně. Pokud nechceš, aby ti přeskočilo, tak to nedělej.
Hledáme signály
Využíváme vyčkávací strategii, kdy to konečně přijde. Čekáme nějaký příznačný post s citací, který by eventuálně mohl být adresován nám (i když vůbec nemusí). Chceme se mít čeho „chytnout“ a mít důvod napsat. Ať máme obhajobu před naším svědomím a nejlepšími kamarádkami. Ty totiž vědí, že to je špatný nápad. A stáváme se obětí začarovaného kruhu. Protože tak jako ty čekáš jestli něco poštou, tak to právě on možná udělat záměrně, aby ses ozvala jako první. A z tohoto cyklu je opravdu těžko ven.
Ideálním řešením je v tomto případě takzvané „no contact rule“. Co je v této situaci nejtěžší, avšak zároveň funguje nejlépe, je přesunout kontakt do blocklistu. A to bez výjimky všude. Zbytečně tak nebudeš plýtvat čas analyzováním obrázků, nejasných zpráv a doufat, že „co když“. S bývalým partnerem přece nemusíš přerušit kontakt navždy, avšak vše chce čas. A trávit své dny nalepená na telefonu s dotazem, zda napíše, případně ještě hůře, scházením se a rozcházením, ti opravdu nijak nepomůže.
Máš nějakou ověřenou metodu, jak nestalkovat svého bývalého partnera a posunout se dál?
