Několik důvodů, proč si někteří myslí, že je Země plochá a několik důvodů, proč tomu tak ve skutečnosti není.
Pokud náhodou nepatříš ke skupině lidí věřících, že Země je placatá (jako například B.o.B. či Emma Drobná), určitě ses divil, jak je vůbec možné, že si někdo myslí takovou hloupost. V roce 2017. Každý však má právo na svůj názor, a i když mohou výkřiky o placatosti Země znít jen jako výstřely do černého, ve skutečnosti jde o celkem zaokrouhlenou teorii (což neznamená, že dává smysl, protože nedává). V placatou Zemi povětšinou věří lidé, kteří si nedokáží představit, že něco je možné i za hranicí jejich představivosti. Například, jak je možné, že obyvatelé jižní polokoule nevypadnou z planety. Nejprve však pojďme zjistit, odkud celá tato podivná víra pramení.
Už odjakživa chtěli lidé vědět, na čem to vlastně stojí, zda tomu mohou důvěřovat a zda by nebylo dobré jít odsud rychle pryč. Jako první se ve 12. století před naším letopočtem svým skvělým řešením proslavili Číňané, kteří si řekli, že Země je vlastně velká rýžová placka stojící na čtyřech magických sloupech. Do jednoho z nich však kdysi vrazil drak, a proto máme den a noc, hory a všechno. Podle dávné indické civilizace drží naši planetu několik sloních chobotů a ty sloni ještě stojí na želvě, kterou my ze Země vidíme jako posvátnou horu Meru (ta opravdu existuje), kolem které prý obíhají všechna vesmírné tělesa tam nahoře.
No a pak přišlo 10. století před naším letopočtem a po Řecku začal chodit Homér. Filozof, historik, mudrc, prostě velký šéf. Byl jedním z prvních, který začal hlásat, že Země je placatá. V té době ještě nikdo nechtěl podrobný důkaz, lidem stačilo, pokud někdo dokázal pomocí jeho teorie odpovědět na všechny jejich zvídavé otázky a to Homér se svou placatou Zemí zvládl. Neměl však žádnou ucelenou teorii, sám sobě však věřil a dávalo mu to smysl a ostatně i celému Řecku. Jeden z jeho nejlepších argumentů vypadal asi takto:
Země vypadá být plochá, tak proč by plochá i nebyla? Všude, kam se podíváš, vidíš zhruba rovinu. Nikde není žádný oblouk dolů ani nahoru a kdyby Země nebyla plochá, přece bychom nějaké zaoblení zpozorovali, no ne? (Toto je i dnes velmi běžným argumentem - „Kde se to zaobluje ?!“) Mimochodem, kulatá Země tehdy nebyl protinázor, ale jen jedna z možností. Země mohla být podle znalostí tehdejší doby i kostka či elipsoid. Téměř každý však teorii o ploché Zemi věřil. Když si rolník, který je na poli od úsvitu do soumraku a někdo, kdo vypadá důvěryhodně a navíc má parádní bradku řekne, že Země je plochá, tak proč bys tomu nevěřil? Homérovi to však samozřejmě nemáme za zlé. Přinesl hodně zajímavých myšlenek i osvětu a navíc této teorii upřímně věřil a považoval ji za důležitou složku všeobecného vzdělání.
Tři sta let po Homérovi se na řecké půdě zrodil Thalés. Thalés tvrdil, že Země je koule. To byl vůči zbytku výroků pořádný pokrok, ale také si myslel, že máme šanci prozkoumat jen jednu polovinu, protože druhá je pod vodou. Planetu si totiž představoval jako míč hozenou do vody a Země plavala stejně jako ten míč. Je na ní dřevo i vzduchu a ty přece plavou. Že? O pár let později přišel Pythagoras s perfektní myšlenkou, a sice že Země je super věc a koule je zase super tvar. Kdyby Země nebyla koule, byla by o dost horší, než opravdu je, čili Země je koule.
Přesuňme se nyní o několik stovek let dopředu. Určitě jsi už někdy slyšel o spojitosti katolické církve a plochosti Země. Všichni ti lidé jako Galileo či Kopernik byli prý umlčeni a mučeni, aby přestali lidem říkat, že Země je kulatá. Není to pravda, i když si to mnoho lidí myslí. O tuto nelichotivou nálepku církvi se postaral teolog Izidor Sevillský, který věřil, že Země je placatá. Pravděpodobně tomu věřilo více členy církve, ale nikoho pro jeho názory nevraždili. Izidor zorganizoval celkem solidní přednášku na toto téma, ale nevychodil školu rétoriky a celý závěr jeho šou vyzněl jakoby všem, co nevyznávají plochost Země, chtěl vyhlásit válku.
Pojďme se však vrhnout zpět do současnosti, kde existuje spolek zvaný Flat Earth Society a stovky dalších velmi podobných. Všechny jsou postavené na vědeckých základech, podložených geologem, vědcem a fyzikem jménem Samuel Rowbotham, který celou svou druhou polovinu života zasvětil tomu, aby dokázal, že Země je opravdu placatá. Vydal několik knih, jimiž se takové spolky inspirovaly. Všechny mají nějaké teorie, které v teoretických rovinách jaksi fungují. Jak to však bývá, teorie fungují až do momentu, dokud je nezničí nějaký experiment a teorii o plochosti Země bohužel již zničilo příliš mnoho experimentů.
Jak by však plochá Země vypadala? Kde jsou pak severní a jižní pól? V roce 1893 vznikla první seriózní mapa ploché Země. Nakreslil ji realitní makléř Orlando Ferguson (který se nazýval profesorem, i když profesorem nebyl) a odpovídá na všechny podobné otázky. Arktida se nachází uprostřed, Antarktida na okrajích. Aha, a ta Antakrtida je završena asi 45 metrů (150 stop) vysokou stěnou. Někteří lidé dnes dokonce tvrdí, že u této stěny stojí lidé z NASA, kteří dávají pozor, aby ji nikdo nepřelezl a nedejbože ze světa nevypadl.
Gravitace
Pokud tě napadá, že by i tak nikdo nikam nevypadl, protože gravitace, tak pozor. Podle teorie ploché Země je gravitace iluze. Když vyskočíme, není to tak, že bychom se vrátili na Zem. Země nás ve skutečnosti dobíhá a přitom se ještě zrychluje (konkrétně má jít o 9,8 m²/s). Mimochodem, pokud by takové zrychlení neexistovalo a Země by byla plochá, tak lidé ve středu celého disku či čtverce, či co to vlastně má být, by byli přitahováni více než lidé na okrajích. Lidé na okrajích by navíc nebyli přitahováni dolů, ale do středu Země. A projevilo by se to i na hmotnosti. Ještěže se tedy zrychlujeme. Nebo? Každá jedna hmota působí svou přitažlivostí na všechny. Není možné, aby Zemi nepřitahovala a vše ostatní ano.
Horizont a hvězdy
Už dávné filozofy mátl fakt, že když jde loď do přístavu, nejprve zahlédnou stěžně a až potom celé plavidlo. Toto se děje kvůli horizontu. Horizont je nejvzdálenější bod Země, který vidíš z místa, odkud se díváš a existuje proto, že Země je oblá. Kdyby nebyla, tak se díváš na moře a nic a nic a ještě chvíli nic, a pak jednou mrkneš a najednou je tam celá loď. Jiným důkazem z podobného soudku je, že ty vidíš jiné hvězdy než člověk, který se dívá z Austrálie. Ty se díváš totiž jiným směrem do vesmíru, než tvůj kamarád z jižní polokoule. Pokud by byla Země plochá, všichni bychom viděli stejné hvězdy.
Na závěr, tak na okraj, tvar Země si můžeš ověřit i sám, a to pomocí zatmění Měsíce. To se děje, když slunečnímu světlu brání Země, přičemž se její stín odráží přímo na Měsíci. A jak vidíš, rovný opravdu není.
